Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

Tajný deník admirála Byrda

29. září 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dutá země
Pozn. Alue: Vezměte na vědomí, že Admirál Byrd nevěděl nic o duté zemi předtím, než byl vpuštěn na povrch. Z toho důvodu popisuje věci tak jak je viděl. Říká ,,do nitra Země", protože se mu to tak okem pozorovatele jevilo. Existuje i kniha o duté zemi, která je také psána obráceně, tedy že my jsme vně a oni uvnitř. Mimochodem teplora 23 stupňů celsia, výskyt mamutů a zelená oáza, které popisuje admirál Byrd že spatřil, se přesně a do detailu shodují i s mými daty. Byla jsem během své první četby jeho deníku naprosto v šoku, nepochybuji proto o pravdivosti jeho tvrzení.

Teorie duté země představuje alternativní vědecký pohled na strukturu naší a ostatních planet včetně slunce. Poukazuje na různé nesrovnalosti ve stávajících teoriích a snaží se předložit lepší vysvětlení pro současnou vědu nejasných míst.

TAJNÝ DENÍK ADMIRÁLA BYRDA
Úvodní slovo německých vydavatelů: Poté, co jsme v minulosti vydali některé důležité knihy, popřípadě, co distribuujeme ve spolupráci s nakladatelstvími některé důležité tituly jako například Knihy RAMTHA, Bohové z ráje, Teslovy knihy a další, jsme se rozhodli zveřejnit překlad deníku admirála Byrda, který nám byl poslán k zveřejnění.
Dostáváme v průběhu měsíce různé manuskripty. Většinu z nich nemůžeme v takové míře ocenit, jak by bylo asi správné, ale přesto z toho vznikají dobrá díla. Ověřovali jsme a přezkoumávali, co nám bylo nabízeno. U tohoto spisu tomu tak být však nemohlo. Nemáme žádné informace o člověku, jenž nám tento překlad poslal a přesto považujeme to, co admirál Byrd prožil, za tak důležité, že to bezvýhradně zveřejňujeme. V tomto záměru jsme byli posíleni, když jsme od jedné zákaznice obdrželi časopis ZEITENSCHRIFT, ve kterém jsme našli téměř identický překlad. Ten časopis si můžete rovněž objednat přes edici Pandora. Necháváme to na čtenářích, zda ty záznamy odsunou do říše fantazie, nebo je vezmou vážně. Považujeme však tento manuskript za natolik důležitý, že ho v této malé formě vydáváme.
Máte-li další informace o admirálu Byrdovi, nebo o podkladech teorie duté země, budeme rádi, pošlete-li nám je. Tým EDICE PANDORA.
Richard Evelyn Byrd


Richard Evelyn Byrd pochází z jedné z nejlepších rodin z Virginie. Jeden člen rodiny založil r.1737 Richmond - hlavní město Virginie. Narozen 14. 10. 1888 ve Winchesteru, ve Virginii. Navštěvoval nejprve školy ve svém rodném městě, kde však ale brzy zjistil, že v jeho žilách proudí dobrodružná krev. Již ve svých dvanácti letech podnikl zcela sám cestu do světa. Následně absolvoval vojenskou školu ve Virginii a poté vstoupil do námořní akademie, kde r.1912 získal svůj diplom. O tři roky později se 27 letý námořní důstojník oženil s dívkou ze vznešené rodiny v Nové Anglii, kde pak také se svou rodinou žil.
Během první světové války velel Byrd americkým námořním jednotkám v kanadských vodách. V roce 1921 byl převeden v hodnosti Lieutenant Commander mimo službu.
Rozhodl se věnovat polárnímu výzkumu letecky. Údajně roku 1916 měl poprvé přeletět severní pól a v červnu následujícího roku podnikl Byrd dramatický transatlantický let z New Yorku do Ver- sur Mer v Normandii. Tuto vzdálenost, 6000 km opakoval ve 46 hodinách zpět. V té době to byl obrovský výkon. Byrd vedl rovněž různé expedice v Antarktidě a r. 1919 byl za své velké zásluhy povýšen na Kontraadmirála.
Avšak jeho největší objevy teprve na něho čekaly. Roku 1947 vletěl se svým radistou 2700 km do otvoru země na severním pólu. O devět let později, 13.1. 1957, učinil to samé na jižním pólu. Tentokrát vletěl 3700 km do nitra země. Asi o rok později, 11.3.1957 zemřel jako zklamaný muž, kterému nebylo umožněno, aby své obrovské objevy sdílel s lidstvem.

Úvod
Úkol, kterým NAVY pověřila admirála Byrda byl jasně definován - přeletět severní pól. To se mělo stát 12.2.1947. Ale on ve skutečnosti vletěl, aniž by si to zpočátku uvědomoval, do nitra země. Objevil vchod do "vnitřního světa".
Navázal kontakt s "velkými světlovlasými bytostmi s modrýma očima". Obdržel od nich poselství pro lidi "vnějšího světa". Toto varování zůstalo, i s jeho zápisky a nákresy, celá léta pod zámkem.
Za toto potlačení informací byla zodpovědná vládní místa US, zejména Pentagon. Zatím však proniká stále více informací na povrch. I ty tzv. "nejlépe střežená tajemství" vycházejí na světlo, neboť pravda nemůže být navždy umlčena.
Stále více důkazů vydává svědectví ať již o tématu "mimozemské inteligence", "Experimenty s časem a kontrola vědomí", nebo "Tajná světová vláda", "Nové technologie", či jako v tomto případě podklady pro "Složení světa".
Ti kteří si myslí, že jsou pravými vládci, neudrží nic pod pokličkou a stále více informací vyjde na povrch. Lidé jsou připraveni k osobním obětem, aby se tyto informace šířily a posloužily pravdě.

Úvodní slovo admirála Byrda
Tento deník píši potají, ve skrytu. Obsahuje zápisky z mého Arktického letu 19.2. 1947. Jsem si jist že přijde čas, kdy všechny domněnky a úvahy lidí o této věci se stanou bezvýznamnými a lidé tu nezvratitelnost pravdy budou muset přijmout. Nebylo mi dáno, abych sám tyto zápisky zveřejnil. Možná, že se ani nikdy na veřejnost nedostanou, ale já musím svůj úkol splnit a všechno co jsem prožil, zde zapíši. Jsem si jist, že si je lidé jednou přečtou, a že nadejde čas, kdy chamtivost, nenávist a moc určité skupiny, člověka na jeho cestě k pravdě již více nezadrží.

Z PALUBNÍHO DENÍKU
Máme značné turbulence. Stoupáme do výšky 2900 stop (885m). Letové podmínky jsou opět dobré. Pod námi vidíme obrovské masy ledu a sněhu. Všimli jsme si žlutavého zabarvení sněhu pod námi. To zabarvení dělá rovnoměrný vzor. Klesáme dolů, abychom se na ten fenomén mohli lépe podívat. Nyní můžeme rozeznat různé barvy.Vidíme i červenou a fialovou barvu. Letíme přes toto území ještě dvakrát a pak se vracíme zpět na náš původní kurs. Provádíme opět kontrolu pozice s naší základnou. Předáváme všechny informace ohledně zabarvení sněhu a ledu. Naše kompasy se zbláznily. Oba kompasy, Kreisel jakož i Magnetkompas se točí dokola a vibrují. Pozici a směr nemůžeme našimi přístroji přezkoušet. Zbývá nám jen sluneční kompas. S ním můžeme držet směr. Všechny přístroje fungují nedostatečně a velice pomalu. Zamrznutí můžeme však vyloučit. Nelze jej prokázat. Uviděli jsme před sebou hory.

Stoupáme na 2950 stop (900m). Dostáváme se opět do prudkých turbulencí. Před 29 minutami jsme tyto hory spatřili poprvé. Nemýlili jsme se. Jde o celý horský pás. Není nikterak velký. Nikdy jsem předtím ten horský pás neviděl. Mezi tím jsme přímo nad ním. Letíme rovně dál, stále směr sever. Za pohořím leží opravdu malé údolí. Údolím se vine řeka. Žasneme. Zde přeci nemůže být žádné zelené údolí. Zde již mnohé vůbec nesouhlasí. Pod námi by měly být masy sněhu a ledu. Za zádí letadla vidíme svahy, pokryté velkými stromy. Naše kompletní navigace vypadla. Kreiselkompas nepřetržitě pendluje sem a tam. Klesám nyní na 1550 stop ( 470m).

Stáčím letadlo prudce doleva. Nyní mohu vidět to údolí pod námi lépe. Ano, je zelené. Je porostlé stromy a keři. Vládnou zde jiné světelné podmínky. Nevidím nikde slunce. Provádíme znovu otočku doleva. Nyní jsme spatřili pod námi vzrostlé zvíře. Mohl by to být slon. Ne! Je to neuvěřitelné, ale vypadá to jako mamut. Je to skutečně tak. Máme pod sebou vzrostlého mamuta. Klesáme ještě níž. Jsme teď ve výšce 1000 stop (305 m). Prohlížíme si to zvíře dalekohledem. Je to jisté. Je to mamut, nebo nějaké zvíře, které se mu podobá. Předávám naše pozorování vysílačkou na základnu. Mezi tím přelétáme nad dalšími malými zalesněnými kopci. Jsem tím zcela užaslý. Tady něco vůbec nehraje. Všechny přístroje opět fungují.

Značně se oteplilo. Na ukazateli je 74°Fahrenheita (23oC). Udržujeme náš kurs. Nemůžeme naši základnu více kontaktovat, neboť vysílačka vypadla. Krajina pod námi je stále rovnější. Nevím jestli se správně vyjadřuji, ale všechno působí naprosto normálně, a před námi leží jednoznačně nějaké město!

To je nyní skutečně nemožné. Všechny přístroje vysadily. Celé letadlo se dostává do houpavého letu!!! Můj ty BOŽE!!! Za letadlem a nad letadlem se objevují zvláštní létající objekty. Jsou velmi rychlé a přicházejí podélně. Jsou tak blízko, že mohu vidět jasně jejich značky. Je to zajímavý symbol, o kterém nechci mluvit. Je to fantastické. Nemám vůbec tušení, kde jsme. Co se s námi stalo? Já to nevím. Přezkušuji mé přístroje - ty jsou však zcela vypadlé.

Jsme mezitím obklíčeni těmi talířovými létajícími objekty. Zdá se, že jsme zajati. Létající objekty vyzařují vlastní zdroj světla. V naší vysílačce to zapraská. Nějaký hlas nás oslovuje v anglickém jazyce. Hlas má německý akcent: "VÍTÁME VÁS NA NAŠEM ÚZEMÍ, ADMIRÁLE!!! Za rovných sedm minut vás necháme přistát. Uvolněte se admirále, jste v dobrých rukách."

Nyní vypadly úplně i naše motory. Kontrola celého letadla je v cizí režii. Krouží jen kolem sebe. Žádné mé přístroje nereagují. Dostáváme zprávu. Pak další zprávu, která nás připravuje na přistání, načež začínáme bez prodlení přistávat. Celým letadlem prochází sotva znatelné lehké chvění. Letadlo klesá k zemi - jako v nějakém obrovském, průhledném výtahu. Snášíme se lehce dolů.

Dotyk se zemí je téměř nezaznamenatelný. Je cítit jen krátký, lehký náraz. Provádím mé poslední palubní poznámky ve spěchu. K našemu letadlu přichází malá skupina mužů. Jsou velice vysocí a mají blond vlasy. Vzadu vidím nějaké osvětlené město. Zdá se, že svítí v záři duhy. Ti muži jsou bezpochyby neozbrojeni. Nevím, co nás ještě čeká. Něčí hlas mne oslovuje mým jménem a sděluje mi rozkaz, abych otevřel. Poslechnu a otevírám cockpit... Zde končí záznamy v palubním deníku.

Vše, co nyní následuje, píši ze svých vzpomínek. Je to nepopsatelné, fantastičtější, než-li jakákoliv fantazie, a kdybych to býval sám nezažil, označil bych to za naprostou ztřeštěnost. My oba, já i můj radista, jsme odváděni od letadla. Odevšad nás srdečně zdraví. Pak nás vedou k nějaké klouzavé plošině, která slouží jako dopravní prostředek. Nemá žádná kola. Obrovskou rychlostí se blížíme k zářivému městu. Ta nádhera barev města pochází pravděpodobně z křišťálu podobného materiálu, z něhož je město postaveno.
Brzy zastavujeme před jednou impozantní budovou. Takovouto architekturu jsem doposud ještě nikde neviděl. Nedá se s ničím srovnávat. Architektura jako by vzešla přímo z rýsovacího prkna od Franka Lloyda Wrighta, eventuálně z nějakého filmu od Buck Rogerse. Dostáváme teplý nápoj. Tento nápoj chutná jinak než všechno, co jsem kdy okusil. Žádný nápoj, žádné jídlo nemá srovnatelnou chuť. Chutná prostě jinak, ale skvěle.

Uplynulo asi deset minut. Přicházejí k nám dva muži, jenž jsou našimi hostiteli. Oslovují mne a sdělují mi, že mám jít s nimi. Zdá se, že nemám jinou volbu, než abych jim vyhověl. Rozdělili jsme se tedy. Nechávám svého radistu o samotě a následuji ty dva muže. Za chvíli jsme u výtahu, do kterého vstupujeme; jedeme směrem dolů. Když výtah zastavuje, otevírá se bezhlučně od spodu nahoru!

Jdeme dlouhou tunelovou chodbou, která je osvětlena světle červeným světlem. Zdá se, že to světle červené světlo vychází ze samotné chodby. Přicházíme k jedněm velkým dveřím. U nich zastavujeme a čekáme. Nade dveřmi je nějaký nápis, o kterém nemohu nic říci. Dveře se vysouvají bezhlučně do strany. Nějaký hlas mne vybízí, abych vstoupil.

"Buďte zcela bez obav, admirále," uklidňuje mne jeden z mých průvodců, "Očekává vás Mistr!" Tak tedy vstupuji. Jsem jako oslepen. Ta pestrost barev, světlo, které naplňuje prostor. Nevím kam s očima. Musím si na ten nový stav zvyknout. Trvá to chvíli než mohu rozeznat, co mne obklopuje. To, co nyní vidím, je to nejkrásnější, co jsem kdy spatřil. Je to nádhernější, krásnější a honosnější, než jsem schopen vylíčit. Myslím, že žádná řeč není s to slovem vyjádřit to, co zde vidím. Má pozorování a vzpamatování se jsou přerušeny melodickým a dobrosrdečným hlasem:
"Je mou ctí vás přivítat. Buďte co nejsrdečněji vítán, admirále." Přede mnou je muž ušlechtilého vzezření a jemných rysů. V obličeji, jenž nese stopy vyzrálosti. Sedí u impozantního stolu a pohybem ruky mne vybízí, abych se posadil na jednu z přistavěných židlí. Přijímám jeho výzvu a usedám. Muž sepne prsty a usmívá se na mne.

"Pustili jsme vás k nám, poněvadž máte pevný charakter a v tom světě nahoře něco znamenáte."
"Ve světě tam nahoře?", lapám po dechu.
"Ano", odpovídá muž na mé myšlenky. "Jste teď v říši Arianni, v nitru světa. Nepočítám s tím , že vás dlouho na vaší misi zdržíme. Brzy budete opět na povrchu země. Ale nejdříve vám sdělím, proč jste tady, admirále. Sledujeme dění nahoře na zemi. Náš zájem vzrostl, když jste shodili první atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki. V tuto zlou hodinu jsme přiletěli s našimi létajícími plavidly do vašeho světa. Museli jsme sami vidět, co vaše rasa učinila.
To už je mezitím dlouhá doba a vy byste nyní řekli, to jsou již dějiny. Ale pro nás je to významné - nechte mne prosím pokračovat. - Doposud jsme se do vašich šarvátek a válek nevměšovali - vaše barbarství jsme připouštěli. Nyní jste však začali experimentovat se silami, které nejsou pro člověka - atomová energie. Pokusili jsme se o něco. Předali jsme mocipánům světa poselství - ale oni si myslí, že na nás nemusí dát. Proto jsme si zvolili vás. Máte podat svědectví, svědectví o tom, že my a tento svět uvnitř země existujeme, že skutečně žijeme. Rozhlédněte se a brzy zjistíte, že naše věda a naše kultura jsou o několik tisíc let starší, než ty vaše. Podívejte se, admirále."
,,Ale co to má se mnou co dělat?" Přerušil jsem Mistra. Zdálo se, že se Mistr do mne ponořil a poté, co si mne nějaký čas odměřoval, odpověděl: "Vaše rasa dosáhla bodu, ze kterého není návratu. Mezi vámi jsou lidé, kteří jsou schopni a připraveni zničit celý svět, než aby se vzdali své moci o které si myslí, že ji mají."

Kývnutím hlavy jsem mu dal na srozuměnou, že chápu o čem mluví. Proto pokračoval: "Již dva roky se snažíme navázat s vámi kontakt, ale vy odpovídáte na všechny naše pokusy vaší agresivitou. Naše vzdušná plavidla jsou vašimi bojovými letouny pronásledována, napadána, odstřelována. Nyní vám musím říci můj synu, že se blíží hrůzné časy. Mocná bouře se přežene přes vaši zemi a dlouho bude běsnit. Vaši vědci a vaše armády budou bezmocné a nezmohou proti tomu vůbec nic. Ta bouře bude mít v sobě takový náboj, že veškerý život vaše celá civilizace, a veškerá kultura budou zničeny a vše se ponoří do chaosu. Právě skončená válka (druhá světová válka) byla jen předehrou toho, co se vám může přihodit. Pro nás zde, mnou nastíněná apokalypsa, má den ode dne jasnější kontury.
Předpokládáte, že se mýlím."
"Ne, ta doba již nastala a trvala pak 500 let"- odpověděl jsem Mistrovi."
"Nikoli můj synu, bude to tak", odpověděl on. "Potom ponuré časy přikryjí vaši zemi mrtvolným rouchem. A přesto někteří z vás přežijí. Co se pak stane nemohu říci. Vidíme však v daleké budoucnosti novou zemi, která vyroste z trosek starého světa. Lidé si vzpomenou na své legendární poklady a budou je hledat. A hleďte, ty legendární poklady budou zde, u nás. My to jsme, kteří je bezpečně uchovají. Až přijde čas, postavíme se na vaši stranu. Pomůžeme vám, abyste vaši kulturu a vaši rasu oživili. Pak snad už pochopíte, že válka a násilí pro budoucnost nemají místo. V čase, který přijde získáte opět staré vědomosti, které byly před tím. Od vás synu očekávám, že se vrátíte s těmito informacemi na povrch země."

S tímto vybídnutím ukončil mistr svou řeč. A nechal mě zmateného sama sobě. Uvědomil jsem si, že má mistr pravdu. Snad z úcty, snad z pokory jsem se rozloučil mírným úklonem. Než jsem se nadál, objevili se ti dva muži, kteří mě sem přivedli, a ukázali mi cestu. Obrátil jsem se ještě jednou k mistrovi. Na jeho staré ušlechtilé tváři byl teplý, přátelský úsměv. "Přeji vám šťastnou cestu, synu."
Dal mi poslední znamení přátelství na cestu. Pak bylo setkání nenávratně u konce. Šli jsme zpět k výtahu. Jeli jsme nahoru. Jeden z mých průvodců mě upozornil na to, že máme nyní naspěch.

Mistr nechtěl náš letový plán narušit a krom toho bylo důležité, obdržené poselství okamžitě předat dál. Neměl jsem k tomu žádné komentáře. Když jsem se vrátil k mému radistovi, zjistil jsem, že má strach. Zračil se mu v jeho obličeji.
,,Všechno je v nejlepším pořádku, neexistuje důvod k nepokoji, snažil jsem se ho zbavit strachu." Společně jsme pak šli s našimi průvodci k létající plošině, která nás v mžiku dopravila k našemu letadlu.
Motory již běžely. Usadili jsme se ihned v cockpitu. Celá atmosféra svědčila o akutním spěchu. Nutnost okamžitého jednání byla zřejmá. Hned co jsme zavřeli cockpit, se vzneslo naše letadlo neviditelnou silou do výše 2700 stop (825m). Dva letící talíře nás doprovázely. Držely se od nás ale v patřičné vzdálenosti. Tachometr neukazoval žádnou rychlost, ačkoliv jsme enormně zrychlovali.

Naše vysílačka zase fungovala a tak jsme obdrželi od našich doprovodných létajících objektů vzkaz: ,,Od teď můžete opět všechny vaše přístroje používat, admirále, jsou opět funkční. Opustíme vás nyní. Nashledanou."
Sledovali jsme létající objekty očima, dokud se neztratily v modrém nebi. Od teď jsme měli naše letadlo plně pod kontrolou. Nemluvili jsme spolu. Každý z nás byl zaměstnán vlastními myšlenkami.

Závěrečný záznam z palubního deníku
Nacházíme se opět nad obrovským územím ledu a sněhu. Od naší základny jsme vzdáleni ještě asi 27 minut. Můžeme vysílat a oni odpovídat. Hlásíme, že je všechno v pořádku. Základna se raduje, že je kontakt opět navázán. Přistáváme měkce. Mám před sebou úkol.
(Konec palubního deníku)

4. března 1947: Byl jsem na schůzi Pentagonu. Podrobně jsem vyprávěl o mých objevech a o poselství mistra. Vše bylo zachyceno a sepsáno. President byl rovněž informován. 6 hodin a 39 minut jsem zde držen, byl jsem podrobně dotazován bezpečnostním a lékařským týmem. Bylo to PEKLO! Byl jsem postaven pod přísný dohled národnostní bezpečnostní složky Spojených Států Amerických. Dostal jsem rozkaz, že musím o všem, co jsem prožil, zachovat mlčení - pro blaho lidstva.(?) Neuvěřitelné!
Bylo mi připomenuto, že jsem důstojník, a tím podléhám rozkazům, které musím poslouchat. 30. 12. 1956

Poslední záznam:
Léta po roce 1947 nebyla pro mne právě příjemná. Dělám nyní poslední zápis do tohoto mimořádného deníku. Chtěl bych ještě zmínit, že jsem ty objevy, které jsem učinil, uchoval v tajnosti, jak mi bylo nařízeno. To se však neslučuje s mým přesvědčením. Už cítím, že se mě přibližuje dlouhá noc. Avšak že tato moje tajemství se mnou nezemřou, nýbrž vyjdou najevo, jako všechny pravdy. Tak se stane!!!
Jen v tom může být jediná naděje pro lidstvo. Viděl jsem pravdu. Dovolila mi otevřít oči, probudit a osvobodit se. Vykonal jsem svou povinnost vůči obrovskému vojenskému a hospodářskému komplexu. Moje dlouhá noc se blíží, ale vím, že bude mít svůj konec. Tak jako dlouhá noc Arktis má svůj konec, tak přijde i pravda jako zářící sluneční paprsek zpět a temné moci neproniknou do světa pravdy. Viděl jsem zemi na DRUHÉ STRANĚ PÓLU. Střed velkého neznáma…?
B.E. US Navy
Z německého originálu přeložil Albert Den

"Když jsem si přečetl knihu Das Tagebuch des Admiral Byrd, kterou vydalo nakladatelství PANDORA, usoudil jsem, že by alespoň část měla vejít ve známost zde v Čechách, obzvláště část prognostická. Je to jakýsi doplněk k nyní velmi diskutovanému datu Mayů, tj. zimnímu slunovratu roku 2012, který je souhlasný s kalendářem krále Vena - I´ting.
Nevidím uváděné zkušenosti admirála Byrda jako bláznivou fantazii. On byl, jak se zdá, vyvolen bytostmi jiné dimenze k tomu, aby předal varování těm, kteří jsou schopni zničit naši Zemi, pro své hamižné, mocenské cíle. Otevřeli mu proto vstup do své sféry. Samozřejmě, že pro lidi založené materialisticky, ať už to jsou lidé obyčejní, nebo vědci, to může být jen fantasmagorie. Co však mohou takovíto lidé vědět o stavbě Světa i kdyby se honosili tituly před a za jménem. Pokud to jsou materialisté, jsou to lidé ještě nedospělí. A protože právě takovíto lidé naši Zemi již dlouho ovládají, rýsuje se před námi velmi zlá budoucnost. Ale nic není náhoda. Lidský rod zasévá zlo už dlouho. Tvoří tudíž zlou karmu, která se skládá a zhušťuje se, až dojde k jejímu dozrání - a vybití. O tom mluví právě kalendář Mayů a I´ting, a také zde uváděné bytosti. Zdá se, že už není návratu. Zlo se nedá zastavit jiným zlem. Studený Josef

korektury: Alue K. Loskotová (Bohužel primární zdroj tohoto překladu, uváděná stránka wzk.cz již neexistuje.)

Přikládám ještě pro doplnění mapu vnější země:
 


Komentáře

1 armag armag | 29. září 2017 v 18:26 | Reagovat

A v tom je obrovský rozpor. Když BYrd vletěl do vnitř, kde mu obyvatelé přímo řekli, že jsou ve vnitřním světě, tak dle jednoduché logiky bychom my měli být na povrchu.

2 zdeněk zdeněk | E-mail | 30. září 2017 v 21:57 | Reagovat

[1]: Dle jednoduché logiky by si každý člověk měl sám osobně udělat měření ekvivalentní svým schopnostem a možnostem. K jasnému závěru v tomto tématu je lepší mít vědecká fakta, no prostě nějaké to měření. :)

3 kalia kalia | 30. září 2017 v 23:53 | Reagovat

Toto jsem našla na internetu (dejte si to do překladače):
When I was in St Pete Florida in 1977 as a child of 7 years old I was taken aboard a craft that was round by two beings I thought were angels.  It was a male and female.  They had blonde hair and blue eyes and wore white roads.  I was terrified at first and even still have nightmares about the feeling of terror being taken up into the air with them into the craft.  After I was inside they were talking to each other in thoughts but I could not understand them even though I heard the thoughts.  They were kinda arguing and using a star map hologram thing with their fingers.  Then they put me in a clear shaped egg pod and shot me through space.  I remember the streaks of light going past me and then there was nothing.  

I next remember being taken by the hand by the male and we were in an observation tower that was clear and round.  It overlooked the MOST BEAUTIFUL city that I called "The City of Light" because it shined upwards.  The buildings were made from quartz crystal.  I was told they made their own energy from the weight and they were super strong.  All the energy from people walking and doors sliding and EVERYTHING was re-captured and taken into the base of the giant quartz buildings to be reused.  They had transparent walkways very high where people with white robes were going between buildings.  There was such joy and peace and they had a river running around the city and down through the middle with green mountains in the background.  The man, who looked like an older teen really, told me I was to remember everything I saw and share it with others, and that Earth was supposed to be like this place.  Something went wrong though and messed up the plans.  But it was not too late and we could have our own City like this if we worked together to make it.  I asked if I was in Heaven but he said no.  

Then I only remember waking up standing outside in the yard and could not get in the house because the door was locked.  My dad heard me and yelled at me asking how I got outside.  I told him what I saw.  He told me never to talk about it, but I told anyone who would listen because I was told to and it was such a wonderful place.  

Many years later my niece had a similar experience that freaked out my brother big time.  I live away from family and never told my nieces about my experience.  She was taken on a ride through the streets of the City of Light.  She called it that on her own which triggered my brother to ask me about it.  The next time our family got together we were talking about it and my dad started to cry.  He said that he also saw that place when he was 7 and thought his whole life it was Heaven because of the beautiful music.  My niece lit up and said she heard the music too!   I did not because I was up in the tower.  But my niece and dad were comparing noted and very excited.   My dad insists he saw Heaven, and they both said the streets were pure gold and clear.   Anyway, seeing videos on UFOs today just added another confirmation pin to what I know happened in real life and was not just a dream.  This is all 100% absolute truth.

4 LucTuc LucTuc | 2. října 2017 v 0:27 | Reagovat

Alue, mohu se prosím zeptat, co to znamená ,když se tady mluví o něčem horší než je druhá světová válka? Kdy to má přijít? Neměl to být ten CERN co byl ale vyřazen samotnými lidmi z povrchu, neboli tito lidé popisování z nitra země. Kdy nás ta karma sejme, nebo se to odložilo z toho důvodu, aby jsme měly čas navíc to samy urovnat?

5 Dasca Dasca | 3. října 2017 v 14:14 | Reagovat

ano jsme na povrchu země to dosvědčuje i hora Mount Shasta oni žijí v duté zemi,jsou jak nad námi tak i pod námi,kdyby tu nebyly tak tu žijeme uplně v matrixu a jsme bezduché bytosti co by jen přemýšlelo nad blbinami,a matrix by na nás mohl více,oni jak z duté země tak i z vesmíru nám sem posílají lásku,pomáhají sem dodávat energii protože mocipáni tu energii zbrzduji schválně,aby se to pomaleji dostávalo k lidem,tak proto tu jsou aby vše probíhalo normálně,ví jak jsou nebezpečni ti lidi u moci a že to jsou psychopati.Víte jejich talíře sem vídal a vídám na noční obloze.Jednoho dne také v Brně tohoto roku když bylo léto,sem se dívala na film šla sem si na balkon dát cigaretu,ano sem kuřačka bohužel :-) tak kouřím a v dáli nad baráky letělo světlo červeno zelené ano krylo se to za letadlo,jenže pak to světlo nad městem blízko ode mě zastavilo a pak to manévrovalo doleva doprava a dolu nahoru a tak 3x do toho uprostřed byla toho světla zář zlatavá,přiblížilo se to ke mě myslela sem že to letí za mnou ale oddálilo se to pak a potom krásně jako peříčko volně obloukem zaletělo za baráky.No já na to čuměla jako vyoraná myš :D s otevřenou pusou a vykulené oči,ihned sem to napsala kamarádovi což mi potvrdil že to byly mimozemské civilizace,že ony se tak chovají,já to věděla i tak ale potřebovala sem prostě aby mi někdo něco na to řekl.Druhý den se stavil ten kamarád co sem mu to psala,povídáme si tak na balkoně večer už bylo šero,byla teplá noc,říkám mu:škoda že to neuvidíš se mnou to světlo,přála bych si to aby si to viděl se mnou a on na to: nikdy se neopakuje nic dokola a každý den neni stějný do toho sme se dívali na levou stranu stále jenže za pár sekund se tam objevila bílá tečka která svítila jako hvězda,a já na něho dívej tohle tam předtím nebylo!a já že kdyby se to tak rozletělo :D a ono fakt se ta tečka začala hýbat zas nahoru dolu a doleva a doprava pak se schovali za baráky a objevili se zasvítili jasným světlem a potom letěli pomalu dozadu a pak se ztratili já tam uplně v háji z toho že to bylo tak blízko a uvědomění že lidi jsou opravdu hloupí že nevěří že  žije ve vesmíru mnoho ras. no jo jenže na to hned :D armáda asi něco zaznamenala na radaru nebo já nevím,stále dokola na tom samém místě lítala bezhlučná helikoptéra,asi tak 2 hodiny pořád kroužila tím místem.Jednu vzpomínku mám taky na ně bylo mi 20 let a v ten den mých narozenin kulatin sem se dívala na hvězdy a proletělo světlo taková bílá koule která za sebou nechala nádherný modrý ohnostroj,bylo to krásné,jako přáni všechno nejlepší k narozeninám.Ano jsou přátelští a spojuji se s lidma kteří mají zájem o ně a věří že tu nejsme sami :-)))

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama