Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

Zmatená duše / Numb

20. září 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Filmy
Zmatená duše
Drama / komedie
USA 2007

Oficiální text distributora:
ůůMatthew Perry je na dně. Po neúspěšné léčbě skončil s psychiatrií a zjistil, že na nemocnou duši je láska ten nejlepší lék.
Pokud si pamatujete Mathhewa Perryho pouze jako Chandlera ze seriálu Přátelé, pak vás posmutnělá romantická konverzační komedie Zmatená duše režiséra Harrise Goldberga možná trochu překvapí. S nejvyšší pravděpodobností ale příjemně, protože právě v ní Perry prokazuje svoji naprostou hereckou univerzálnost a schopnost položit se do jakékoli dramatické úlohy. Jeho hrdina, Hudson Milbank, je úspěšným hollywoodským scenáristou, u něhož se nenápadně rozvinula závažná duševní porucha, která jako by mu vzala všechny emoce. Hudson proto obchází doktory a psychology, zkouší i vlastní šokovou terapii, ale nic nepomáhá. I jeho přítel a kolega spoluscenárista je ochoten udělat cokoli, ale nemá nejmenší šanci. A pak se najednou objeví Sára, kterou Hudson náhodou potká na pracovní schůzce. Že by láska byla tím pravým všelékem? Nic není jisté, ale zatím se to rýsuje slibně..." (zdroj)

Film Zmatená duše se mi moc líbil, dává člověku nahlédnout do neobvyklého myšlenkového vesmíru hlavního hrdiny. Hudson mění z různých důvodů terapeuty, pokaždé vyhledá špičkového odborníka, aby ho zase opustil. Každý mu umí říct diagnózu, ale když hledá řešení, zjišťuje, že ani odborníci to vlastně neví... Jeden spí během předražených sezení, další si z něho dělá pokusnou krysu na všemožné léky ze kterých je mu ještě hůř, jindy zase najde terapeutku, která je víc ujetá než on sám.
Ve filmu chybí lepší/podrobnější popis, co vlastně diagnóza depersonalizace a derealizace obnáší, jinak je to pěkná nálož ujetých životních eskapád, absurdních situací a zoufalého hledání východiska.
Matthew Perry zde odvádí výborný herecký výkon a jeho duševní rozložení je skoro hmatatelně cítit. Výborná volba je i obsazení Lynn Collins do druhé hlavní role. Lynn je ve filmu velice roztomilá a překvapivá.



Depersonalizace označuje subjektivně velmi nepříjemné psychické stavy odcizení či oddělení od vlastního já, duševních nebo tělesných pochodů. Lidé s depersonalizací prožívají těžko představitelné stavy cizosti, neskutečnosti či neexistence sebe samých. Jejich myšlenky, vzpomínky, pocity, pohyby či hlas se jim jeví, jako by nebyly skutečné, jako by nebyly jejich vlastní nebo jako by byly zautomatizované. Mohou mít pocit, jakoby jedna jejich část jednala a druhá to jen odtaženě pozorovala. Někdy se vylekají při pohledu do zrcadla, neboť ačkoliv vědí, že hledí na sebe, zároveň mají hrůzyplný pocit, jakoby hleděli na někoho cizího.

Derealizace označuje stejnou změnu vnímání, týká se však vnějšího okolí. Svět a druzí lidé se zdají být neskuteční, vzdálení nebo zautomatizovaní. Vnější svět se jeví jako by nebyl reálný, jako by byl ve snu nebo v mlze či za nějakou skleněnou tabulí. Hmotné věci se zdají být nehmotné či dvojrozměrné jako na obrázku. Druzí lidé mohou působit zautomatizovaně, jako by byli roboti.

Depersonalizace a derealizace (dále jen depersonalizace) se nejčastěji vyskytují současně, ale mohou být zažívány i zvlášť.
Depersonalizaci doprovázejí další projevy, jako je ochuzení či ztráta pocitů, empatie a motivace, zhoršení koncentrace, paměti, pocit zvětšování či zmenšování těla nebo změněné vnímání času, který subjektivně běží mnohem rychleji či pomaleji.


S přechodným trváním depersonalizace má během života zkušenost poměrně dost lidí. Objevuje se ve stresujících a životně ohrožujících situacích, po užití alkoholu a jiných drog či během únavy. Je-li depersonalizace zažívána trvale či se epizodicky vrací, může jít o projev poruchy, která je nazývána depersonalizační a derealizační syndrom (dále DPDR syndrom). DPDR syndrom není vzácný a jeho celoživotní výskyt je odhadován kolem 1-2%.
DPDR syndrom není tak závažné psychické onemocnění, jakým je např. schizofrenie. Ačkoliv může být člověk sám sebou znejistěn, a i když mu to může činit obtíže, je zpravidla schopen žít, pracovat či studovat, aniž by si jeho změny všimlo okolí. Člověk na sebe neztrácí náhled a je si tedy obyčejně dobře vědom, že depersonalizace není optimální psychický stav a chce se uzdravit. To depersonalizaci odlišuje od psychotických onemocnění, jakým je právě schizofrenie. DPDR syndrom je řazen mezi neurotické či úzkostné poruchy podobně jako fobie či záchvaty paniky.
DPDR syndrom může začít náhle (často společně s panikou) či se může postupně plíživě léta rozvíjet. Jeho spouštěčem mohou být drogy (často marihuana, lysohlávky, LSD), stres, trauma, ale může začít i bez zjevných příčin. DPDR syndrom se poprvé nejčastěji objevuje mezi 16 - 22 lety, ale může začít i od nejranějšího dětství nebo až od dospělého věku.
Depersonalizace se zřídka objevuje osamoceně a zpravidla se sdružuje s jinými obtížemi, které na ni buď nasedají (primární depersonalizace) nebo je naopak depersonalizace přidružena k nim (sekundární depersonalizace). Zvláště počátek depersonalizace provázejí deprese, úzkosti, panika či sociální a jiné fobie (strach ze sociálních situací, otevřených prostor, davu aj.). Depersonalizace se často vyskytuje v kontextu poruch osobnosti. Depersonalizace může doprovázet i poruchy příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchu či různá neurologická onemocnění (epilepsii, migrénu). Depersonalizace se objevuje i u psychotických onemocnění, kde je ale součástí hlubší psychické poruchy projevující se často halucinacemi, bludy a ztrátou náhledu na své onemocnění.

Zmatená duše
https://www.youtube.com/watch?v=39XeiSF8JKs&list=PL7nNdJeCGg51S1GkNoWODwYmo4b5CVv6m


 


Komentáře

1 zdeněk zdeněk | E-mail | 20. září 2017 v 20:38 | Reagovat

Depersonalizaci prožívám docela často. Je to takové, že v průběhu dne jdu kolem zrcadla, všimnu si sebe a jediné na co se zmohu při pohledu na sebe v zrcadle je jen "a ty jsi jako kdo?!". Ale zato na druhou stranu když se mi to stane tak se začnu sám sobě líbit. :-D možná až moc.
Film vypadá zajímavě, díky za tip :)

2 Alue Alue | 20. září 2017 v 20:51 | Reagovat

[1]:  :D ... A znáš ten vtip jak stojí teplouš před zrcadlem, najednou se vzruší a povídá ,,ale jdi ty franto, vždyť to jsem já!" :D

Depersonalizace je zajímavý stav a nemyslím si že je důvod snažit se ji něčím ,,léčit" nebo ji vykládat za nemoc, podle mě to stav vyššího vědomí, uvědomění si že jsi jen v příběhu, jsi v něm dočasně a tvé tělo je také jenom dočasné... avšak je rozdíl, když si to člověk uvědomuje a normálně s tím v klidu žije a kdy to naopak nerozchodí a začne ho to huntovat. Ve filmu je ten druhý případ.

3 Sin Le Noble Sin Le Noble | 20. září 2017 v 22:17 | Reagovat

Tak tehle film se mi moc líbí, děkuji. Ještě jsem ho neviděl celej a už se můžu hrdě přihlásit k příznakům depersonalizace a derealizace :-D.
Recenze je povedená a doplnění o projevy ne-moci je taky super, dává filmu hloubku, která tam je a ukazuje ztracenou duši. Jestli si mám vybrat mezi: být blázenem nebo být "normálním", volím blázna. Já "trpím" akutní formou nemoci snílek, lidé z matrixu to nazývají ZPP(zkur..ně pozitivní přístup), ale z několika zdrojů mám zprávy, že je nás víc a žije se s tím docela fajn.

https://m.youtube.com/watch?v=b72uHqZbaAE

4 martin martin martin martin | E-mail | 21. září 2017 v 1:01 | Reagovat

[2]: :-D  to ja zase, kdyz jsem si jako malej rikal neco v duchu pro sebe, tak jsem mluvil v mnoznym cisle, asi takhle :-D
https://m.youtube.com/watch?v=30sehyjd1eU

5 **J** **J** | 21. září 2017 v 5:26 | Reagovat

Myslím, že je to přirozené, když o sebe lidi pečují a občas se do toho zrcadla podívají. O věčnosti lidského vědomí už dávno není mezi mnoha lidmi pře. Tělo máme, abychom na tomhle světě měli v čem chodit. Hi,hi.
Kdo ví co o délce života těla, nakonec to v těle nikoho navěky nikdy nebavilo. Ale proč si ten pobyt v těle nespestřit humorem, když nikdo neví dne ani hodiny a každá vteřina je zázrak života.

Nejláskyplnější konstruktér nebyl žádný hlupák, aby utvářel a formoval naše těla  jinak, než tak, aby duševně, duchovně a tělesně pasoval muž k ženě.

Kdyby byl úplný blbec nevymyslel by rodinu.

V životě, kdo cítí upřímně, že chce pečovat o sebe a toho, koho má rád, ten je přirozený.

Chytrá žena ví, že když o sebe muž pečuje i před zrcadlem je šance, že se také bude tak hezky starat o ni. Protože normální muž se stará o svoji ženu, jako sám o sebe a někdy i více, než o sebe.

Chytrý muž ví, že pokud se žena opečovává před zrcadlem je šance, že bude starostlivá i o jeho zdraví.

Pokud se však oba dívají jen do zrcadel, nemají čas koukat jeden na druhého.

Nejkrásnější pocit je zjistit, že ti lidé v zrcadlech se stále mění k lepšímu a pak ani ten zub času nenadělá takovou paseku té dočasnosti, když tělo řídí krásná duše. ;-)

Život je jeden velký sen, který když se žije, stává se skutečným. :-)

Myslitelé vždycky měli sny a ty uskutečnili a neztratili kontakt s realitou. Byly to muži a ženy činu, kteří vždy budou žít v našich myslích a srdcích a nikdy v nás nezemřou.

6 :) :) | 26. září 2017 v 9:09 | Reagovat

Suprovej film, moc jsem se zasmala a bohužel je tady takovéto jednání doktorů na denním pořádku, derealizaci znám, mívala jsem ji při depresích, a i teď se ještě někdy ozve. Jinak Alus viděla jsi už film Chatrč podle knížky? Jestli ne, tak se mrkni i precti, stojí to za to, já mam tu knihu jako nejoblíbenější už od puberty :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama