Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

Duše K - tentokrát o domácím vzdělávání očima dětí - 1.10.2017

22. října 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Oblíbená Videa
Narazila jsem na krásné povídání na téma domácího vzdělávání. Jarda Dušek zde beseduje se třemi úspěšnými absolventkami domácího vzdělávání, které jsou již dnes dospělé. Podávají svědectví o tom, jak vlastně takové netradiční učení prakticky probíhá, jak je vnímáno z pohledu dítěte, nakolik to je či není šok, přejít z domácího prostředí do klasické školy. Povídání je velice zajímavé, přínosné a nabízí mnoho velkých témat k zamyšlení.

Mnoho věcí, které v besedě zazněly, se mě dotkly, vyvolaly vzpomínky a představy, jak by to asi vypadalo, kdyby to bylo celé jinak. Kdyby moji rodiče byli ochotní do mě investovat svůj čas a věnovat se mi stejně, jako se těmto dívkám věnovali jejich rodiče... Jedna z dívek například vysvětluje, že díky domácí škole měla čas a energii na velké množství kroužků, díky kterým mohla lépe rozvíjet své talenty v širším měřítku a tak lépe poznávat sebe samu. Pamatuji si, že jsem na prvním stupni ZŠ také měla obrovské množství kroužků, prakticky každý den něco, v některé dny jsem měla i dva kroužky za sebou. Takže jsem sotva přišla domů utahaná ze školy, měla jsem asi 30-60 minut na to abych se jenom doma otočila, zahodila kabelu, sbalila se a valila do hudební školy, do výtvarné školy, do pohybového kroužku, do gymnastiky...


Byla jsem z toho strašně vyfluslá a musela jsem si později ,,vydupat", že z té hromady kroužků se ubere a budu už mít jenom hudební nauku, hudební nástroj a keramiku které mě opravdu rozvíjejí, protože jinak jsem byla tak přetížená, že jsem ráno otevřela oči, v hlavě mi proběhlo co všechno za ten den mermomocí musím a jak mám celý den nalinkovaný a daný, že se zastavím až někdy v 6 večer, kdy si stejně budu muset dělat úkoly, přípravu na druhý den školy a učit se... A už jsem vstávala mentálně vyřízená. Pak jsem pochopitelně nemohla dát tolik iniciativy věcem, které mě opravdu zajímaly, jelikož na prvním stupni jsem se velmi pečlivě vše do školy učila, uvědomovala jsem si, že jsou to důležité základy, které je potřeba umět dobře, aby se na nich dalo kvalitně stavět další látku... Na druhém stupni jsem viděla že vše důležité již bylo řečeno a objevila jsem kouzlo taháků, abych nemusela absorbovat zbytečný balast, který mi nic nedával. To už je však jiný příběh.

Zhruba v polovině besedy zazní poznatek, že domácí vzdělávání velmi utužuje vztah rodiče a dítěte, kdežto děti které prosedí půl dne ve škole, s rodiči takto vřelé vztahy často nemají a spoustu věcí se jim vyloženě bojí říct. - Divíte se tomu? Odmalička jsem měla pocit, že věci jdou dělat jinak, že bych mohla být doma, ale neustále mě někdo potřeboval někam odkládat abych doma nebyla, abych tam nikoho svou přítomností neobtěžovala. Takže do školky jsem musela ne proto že by to bylo zásadní pro můj vývoj, ale aby se se mnou doma nemusel nikdo otravovat a měl klid sám pro sebe celé dopoledne. Pak škola, ta to pojistila dobře. A kroužky? - No, některé mě opravdu zajímaly a bavily, ale u jiných jsem měla pocit, že je mám jenom proto, abych nebyla pokud možno celý den doma, aby se mi nikdo nemusel věnovat.
Když máte jednoho rodiče doma, tak to ještě nějak jde, protože se s ním alespoň potkáte při otočce mezi školou a kroužkem. Horší je když jsou rodiče v práci a přijdou domů ve čtyři odpoledne, nebo i později, třeba v 8 a už se vám nechtějí věnovat, nechtějí si s vámi hrát. Takže nedoženou to, co ztratili za celý ten den odloučení.
Logický výsledek je přesně takový, jaký v besedě zazněl. A mně je z toho také smutno. Ptám se sama sebe co by se s tím dalo dělat, jak to na světě lépe zařídit a jediná rozumná věc, která mě napadá je, že by dítě mělo být plánované, měli by ho chtít oba rodiče a měli by si ho pořizovat pouze tehdy, kdy se mu chtějí věnovat a chtějí do něj investovat svůj čas a pozornost. Takové dítě potom bude šťastné, jinak ne.
Vždycky mě potěší slyšet od nějaké mladé maminky z mé generace názor, že svému dítěti chce dát plnohodnotně vše co potřebuje a další dítě sice chce, ale pořídí si ho až to první bude starší a nebude tolik závislé na rodiči, aby ani jedno z dětí netrpělo tím, že na něho maminka nemá čas a energii, aby i to druhé dítě mělo veškerý servis, pozornost a lásku, jako to první a nebylo o nic ochuzeno. - Hurá, sláva nazdar výletu. Tohle je podle mě ten inovativní přístup, který přestane produkovat opuštěné děti a později smutné dospělé.

Duše K - tentokrát o domácím vzdělávání očima dětí - 1.10.2017
https://www.youtube.com/watch?v=yB6935eEmh4

Poutavé vyprávění Jaroslava Duška a jeho hostů s besedou s diváky.

...Možná uvažujete o domácím vzdělávání, ale máte pochybnosti, jak děti zvládnou přestup na klasickou školu, jestli jim nechybí kolektiv, školy v přírodě nebo obědy ve školní jídelně. Přijďte si poslechnout děti, které se vzdělávaly doma, jak toto období vnímaly, co se jim líbilo a co jim vyhovovalo méně.

 


Komentáře

1 Ayeri Ayeri | 22. října 2017 v 9:36 | Reagovat

No. .. kdybych se učila doma, nezažila bych nejhorší období svého života a utekla před velkou částí svých problémů. Na druhou stranu by ze mě byl totální asociál, protože jsem měla problém zapadnout a najít si kamarády i tak a kdybych nebyla v kolektivu, asi bych nebyla vůbec schopná nějakého sociálního přizpůsobení. Těžká otázka, co je lepší. Na co hraješ, Alue? :)

2 Alue Alue | 22. října 2017 v 9:46 | Reagovat

[1]:  Nebyla bys asociál, protože socializace je možná v kruhu blízkých a rodiny, různého věku. Asociálem se dítě spíš stává, když je zavřené 8 hodin denně se svými věkově stejnými konkurenty, kteří mu nic nedají, jelikož jsou na stejném levelu.
Socializuješ se příjemným pobytem mezi lidmi v dobré náladě, radosti a pohodě, ne tím že jsi ve stresu někde zavřená a kolem tetbe lítají a řvou děcka, to v tobě naopak pěstuje strach z lidí a odtahuješ se. Naopak v okruhu rodiny kde je důvěra, pěstuješ důvěru a jsi poté komunikativnější a otevřenější vůči lidem.
Jsme ze systému strašně zblblí a máme všechno tak strašně otočené, že špatné už považujeme za dobré a dobré za nesprávné.
Navíc pro každé dítě nastává jiný čas, kdy je ochotné a schopné se do něčeho zapojit, pokud mu něco nejde, neznamená to že toho není schopno, ale že ještě neuzrálo a je na něj brzy. Děti do kterých se moc brzy hustí matematika, se zablokují a už jim pak nikdy nejde, kdyby se ji učily až ve chvíli kdy ji chtějí umět a jsou pro ni zralé, uměly by ji bez problému.

Klavír a flétna, ale zakrněle.

3 Martynko Martynko | 22. října 2017 v 10:53 | Reagovat

Stále stejně tvrdím, že je potomek ten nejzodpovědnější čin, a jelikož mnozí nejsou zodpovědní ani za sebe, neměli by mít děti vůbec, no jelikož se mnozí neřídí lidským myšlením nýbrž tím zvířecím (šukání jde kde komu ale copak přebrat tu následnou zodpovědnost za tento čin?), narodí se děti bez zodpovědnosti a v tomto prostředí pak vyrůstají, copak krásného z nich pak vyroste? a s další a další generací je takové rozhraní lidskost-žvířectvo rapidnější, proto civilizace jednou zlikviduje sama sebe...
No pak je tu právě jiný problémek, kdybych měl potomka, chtěl bych ho vychovávat dle svého uvážení, s láskou a dle také jeho svobodného rozhodnutí, jelikož jsem za jeho vývoj zodpovědný, pak přijdou šílenci co si hrají na bohy (úřady) a zakáží mi tuto výchovu či dokonce nařídí výchovu dle jejich určitě špatných kritérií, pak raději zodpovědně žádnou svobodnou duši na tento svět nepřivedu.

4 Alue Alue | 22. října 2017 v 11:35 | Reagovat

[3]: Tím jsi prakticky definoval ten nejhorší problém současného rodiče. Všichni kolem mě řeší s dětmi stejné problémy. Buď bojuje rodič sám se sebou pokud má duševní problémy, nebo bojuje se státem, který si od prvního nádechu dítěte na něj dělá nárok. Dítě prakticky není tvé, patří státu, jelikož za něj nerozhoduješ ty, ale stát.  Pokud prevezmeš otěže, vyhrožuje se sociálkou. - příklad je povinné očkování.

Se školou už je to lepší, už jsou alternativy, které si však vydupali lidé  a uvědomělí rodiče, čili tady jde vidět, že to JDE změnit, ale jde to ztuha a blbě, systém to nechce, protože z toho nemá výhody.

Ještě máme jako lidstvo problém že se zachraňuje život za každou cenu. Zachráníme všechno, pak se rozmnožuje všechno. U indiánů v jižní Americe je úmrtnost dětí asi 30-40%. Všechny slabé zemřou, přežijí poute ty silné, ty jsou poté zdravé a mají zdravé potomky... Zatímco my se množíme i slabí a nemocní, pak máme slabé a nemocné děti a ten náš styl života taky moc nepřidává, kdy většinu dne sedíme na zadku, u toho jsme ve stresu, jsme nesvobodní a pracujeme do úmoru na úkol svého štěstí i rodiny, jenom abychom dokázali nějak přežít v tomto systému. Na děcka není čas, odloží se do postýlky, do kočárku, pak do školky, do školy, jenom aby harant doma neotravoval pracujícího rodiče a pak se divíme že nás to dítě pošle do řiti jen co má pubertu a říká nám ,,fotr", stěžujeme si na něho že je neposlušné, nevděčné, ale ve skutečnosti si za to můžeme sami. - Za co by nám mělo být vděčné? Za roky odloučení, odkládání někam, za východu podmíněnou láskou a za výchovu cizími lidmi?

5 zdeněk zdeněk | E-mail | 22. října 2017 v 12:13 | Reagovat

[2]: Začít učit cokoliv ve správný moment je to nejdůležitější na celém školství, řekl bych. Dám příklad na sobě a zrovna na matematice.
Na základce jsem z matematiky propadal někdy od 6. třídy, vždycky jsem to nějak náhodou stáhl na 4, abych prošel. Na konci základky mě začala matika bavit, začal jsem se víc zajímat, učit se sám.
Na střední jsem se v matice ještě nic nenaučil, protože už všechno středoškolské učivo dávno zvládám.
Krom toho jsem objevil skrytý talent, protože stane se někdy, že co i naše RNDr. učitelka počítá několik minut na tabuli já zvládám za pár vteřin z hlavy.
Chce to čas a pak se žárovečka rožne sama.

6 **J** **J** | 22. října 2017 v 12:30 | Reagovat

Za tento článek Alušce moc děkuji a vidím, že se vydává na správnou kolej, na jejímž konci jsou trofeje. V průběhu let jsem se mockrát snažil i v médiích i před TV kamerou ( nepoliticky i  komunikací s politiky) hájit zájmy zdravé rodiny. To v našem státě velice chybí. Rozhádaná občanská sdružení také moc nepomohou.
Od těch otázek jsem si nějakou dobu musel odpočinout, ale hodlám se k nim vrátit v plné síle a možná  moje kroky budou směřovat i k mezinárodním institucím k prosazování blaha rodin a opravdové možnosti péče o děti. Děti jsou totiž převálcovány systémově a rodiny nejsou povzbuzovány a podporovány takovým směrem, aby o ně kvalitně pečovali po všech stránkách.
Dítě není věc, není to hračka, není to bezduché stvoření, se kterým se dá hrát nějaké  systémové hry, skoč sem, skoč tam, do zařízení a pokud se nedejbože rodiče rozvedou, tak aby byli dál rodiči a dítě to neodneslo, že bude mít nedostatek lásky.
Před volbami v rádiu hovořili o dítěti , jako o finanční položce. Udělalo se mi blivno.  Prý namnožení „ poplatníků do pokladny“. Co to je za položku. Lidský život nemá společenskou hodnotu. Přitom dítě od samého počátku, je drahocenná bytost, kterou rodiče mají přirozeně milovat rodičovskou láskou, mají být k tomu předem vedeni. Dítě má právo za všech okolností, aby se mu rodiče věnovali. K tomu je potřeba, aby byla flexibilita zaměstnání směrem pro rodinu. Dětské koutky ve firmách. Možnost utrhnout se kvůli dítěti z práce a pak dopracovat. V řadě zaměstnání je dovolené přerušení na odchod  třeba na dvě hodiny. Uzpůsobení pracovní doby. Částečné home office, pokud jsou jasná zadání úkolů a remote desktop a voip telefonie.
Ještě nedávno nebyly přebalovací koutky ve veřejných prostorách. Koutky na hry pro děti. Všude by měla být možnost nějakého místečka, kde mohou najít rodiče s dětmi možnost nějakou chvíli v klidu přečkat. Na nádražích, letištích, obchodních centrech, zdravotních zařízeních, i v centrech měst a na vesnicích, aby byla místa, kde mají děti klid a možnost si hrát.
S dítětem je potřeba mluvit , být s ním v kontaktu, aby cítilo lásku osobně. To má být umožněno a podporováno, aby bylo zdravě socializováno.
Ve všem hraje roli příprava na rodičovství, to je ve školách potřeba. V dnešní době je potřeba, aby se o domácnost uměli starat muži i ženy. Tam směřuje trend vyváženosti. Smaozřejmě pokud vyhovuje někomu takový, nebo makový model, nebo ten má víc času , ten méně, tak se to nějak vyváží. Ale, aby byla ochota obou rodičů a celospolečensky, ti byli povzbuzováni k dobré rodině.
Taky už odmalička nejen děvčatům panenky, ale chlapcům plyšáčky aspoň. Naučit je odmalička, tady máš, budeš se starat o plyšáčka, pohladit, nakrmit, povídat s ním. Oblečeníčko, hračky pro plyšáčka. Odmalička vést tu společnost, aby se všichni starali jeden o druhého. Aby rodiče byli vedeni k tomu, že se na dítě budou spolu těšit, spolu mu vytvoří domov a radostné zážitky. Vždyť je to moc kouzelné, když se dítě usměje. Viděli jste někdo ta zářivá očička, když uděláte dítěti opravdovou radost? A když se děti cítí s vámi dobře. Kdy prázdné čtvrti měst a poloprázdné vesnice najednou mají novou duši. Vždyť ten nejkrásnější šperk jsou dětské ručičky kolem vašeho krku a usměvavé oči.

Musím bohužel říct smutnou zkušenost, kterou jsem monitoroval konkértně a detailně napříč republikou.

Tátům není dovolováno mít rádi své děti a projevovat jim lásku a péči. Nevšimnou si toho jen ti, kteří nenarazili na systém a neprozřeli. Řada tatínků rezignovala právě díky tomu a kvůli tomu  ani se nesnaží projevit své city, které také tolik potřebují jejich ženy, které rezignovaly věřit na to, že láska existuje a pomáhají nevědomky tím svým postojem tu lásku ještě více zastavit.

Systém je nastaven tak, aby rodina měla co nejvíce překážek. Aby děti byly jen v sirotčincích a rodiče jen v práci, nebo jen na dlažbě. neustále je podsouváno v reklamách i v úřadech, že přirozený model rodiny vůbec neuznávají. Brečel jsem u hororu Sirotčinec, kde děti chodily strašit, protože neměly lásku, až je konečně někdo doopravdy miloval takovou tou andělskou láskou a rodičovskou láskou, pak byly nesmírně šťastné, byl to velice dojemný okamžik filmu.

Proč to nedokáže, kde jaký politik, když ve filmu Con Air holčička převychová i obávaného a ona jediná se nebojí ukázat světu, jak na to ( tajemství je v tom, že ten monstrum nikdy neviděl opravdovou lidskost v drsném světě) :
https://www.youtube.com/watch?v=UFFJhO90VN8
https://www.youtube.com/watch?v=0nZ6SULBtdQ
Omlouvám se za video, jde přece jen o ukázky starého filmu, pro vyšší, společensky prospěšný účel. Lidé sice nesedí v base, ale jsou vězni systému, ve kterém nemohou trávit dost času, nebo vůbec s lidmi, které milují a když tím trpí děti, tak to nikoho na odpovědných postech nezajímá a nebo jen formálně.
Pokud bych zakládal rodinu, tak jedině s nějakou , která ví o co jde a jedině tehdy, kdyby naše děti předem milovala, jako já, jako rodič, kdo chce vytvořit dětem svět, který bude kouskem pohádky a krokem do lepší reality. Rád bych tím inspiroval, kdo můžete, pomůžete sobě i svým dětem, či budoucím dětem, když se takové úvahy rozvinou. Můj cíl je malovat úsměvy na rtech. :-(  :-(  :-(  ;-)  :-) Kdysi jsem vytvořil nějaké servery a petice a akce ohledně péče o děti a potřebě situaci řešit, asi bych je měl znovu vytáhnout a oprášit.

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 22. října 2017 v 12:44 | Reagovat

Já poslední dobou taky shlédla mnoho Duší K. K tomuhle videu jsem se ještě nedostala. Ale taky ho potom pustím dneska.

8 hanka hanka | 22. října 2017 v 13:26 | Reagovat

[4]: máš úplnou pravdu. Je to hrozně smutné. Myslím, že spousta lidí by ty děti i chtěla učit doma, ale nemůžou si to dovolit, protože musí do práce. Je to jenom pro ty, kdo mají štěstí že mají práci která jim to umožní, nebo jsou to silné soudržné rodiny, kde partner dost vydělává a žena může být doma. Taky je špatné, jak je řečeno i v tom pořadu, že  lidi, co vzdělávají děti doma, nemají od státu žádnou podporu, ještě když nejsou zaměstnané tak se jim ta doba péče o potomka nezapočítá do důchodu a stát na tom vydělá protože když dítě nechodí do státní školy, tak ušetří. Že by se ty peníze daly rodičům, o tom nikdo neuvažuje. Je potřeba, aby se domácí školy rozvíjely. Dost se mluví i o waldorfských nebo montessori školách, myslím si, že ty nejsou pro každého, je tam větší riziko, že tam rodiče dají své dítě se kterým si sami neví rady, jen proto, že je to teďka moderní, a pak je průšvih a z dětí vyrostou haranti co nemají smysl pro odpovědnost a nic se jim nechce (to je příklad z praxe - nejhorší je liberální výchova od zamindrákovaných rodičů, co mají špatnou sebereflexi). To už se mi zdá mnohem lepší domácí škola s dětma ze sousedství, kdy se domluví víc rodičů a děti se scházejí u někoho doma. Je tam pořád vazba na rodiče, domácí prostředí a menší počet dětí. A hlavně všechno je o rodičích. Na těch holkách ve videu je vidět, že jsou vyrovnané, sebevědomé, zdravé, jsou úplně odlišné než běžní mladí dospělí, myslí jinak než většina. Když člověk projde normálním školským systémem, tak potom po zbytek života si léčí následky a mindráky, v horším případě si vůbec neuvědomí, že je něco v nepořádku a žijí život co je nebaví a předávají to svým dětem jako normu na kterou musí přivyknout. Škola učí způsobem, že kritizuje a říká, co děláte špatně - úplně zabíjí jakoukoli chuť něco objevovat, ptát se a věřit si, že vám něco jde, děcka se pak bojí něco říct nahlas, na něco se zeptat - a všimněte si že dospělí taky! Kdo se vás dnes zastane, kdo je schopen říct svůj názor v práci, nebo na veřejnosti? Škola je úplný opak správného učení. Pokud jde o mě, tak tyto následky na sobě pozoruju dodnes, jsou věci, které mě baví, na které mám talent, ale už z nějakého důvodu to učení se mi nepřináší radost, prostě to rozvíjím, protože vím, že bych měla když na to mám talent a učím se protože musím. Někdy mám chuť k učení větší, ale většinou to vnímám jako povinnost a nedělám to se zápalem. Myslím si, že je to důsledek soustavné kritiky, nedostatku pochval a degenerativního školství. S tím se holt musím nějak vypořádat a takováto videa a knihy mi vždycky kousek objasní, takže děkuji za ně.

9 Alue Alue | 22. října 2017 v 14:55 | Reagovat

[8]:  Ještě k té liberálnosti: Četla jsem v knize k tématu, že je zajímavé, že dítě je šťastné a cítí se bezpečně pouze tehdy, kdy jsou rodičem nastaveny jasně dané srozumitelné mantinely, které je potřeba dodržovat. Čili vést s láskou, být přítomen, naslouchat dítěti, ale zároveň mu jasně ukázat co ano a co už ne. Děti které rostly jako dřevo v lese, nebo ty kterým nebyly nastavené mantinely a mohly si dělat absolutně cokoliv, jsou nešťastné a nejisté, cítí že se jim rodiče dost nevěnují a že na ně kašlou.
Někdy schválně zazlobí aby rodiče donutily k nastavení mantinelů, ale pokud je rodič neschopný a nenapraví se, dítě si to nese dál... to jsou moc zajímavé poznatky, literatura o výchově a vývoji malého človíčka je strašně zajímavá, člověk pak mnohem lépe pochopí, co ho vlastně utváří a co utvořilo tuhle nemocnou společnost, kde jsou peníze nad dětmi.
A tohle třeba můžu potvrdit, když jsem rostla jako dřevo v lese, kolikrát jsem se ptala sebe sama, jestli je teda všem úplně jedno kde jsem a co dělám, jestli by jim teda vůbec vadilo když bych nebyla atd.... dítěti se tyhle věci fakt honí v hlavě, ale kolikrát si to uvědomí - čím to bylo, proč to bylo - až když jde po příčinách a opravdu se nad těmi věcmi zamýšlí.
Z toho vyplývá, že žádný extrém není dobrý. Láska nesmí být pasivita a důslednost není krutost.

[6]: Hm, začíná mě fakt zajímat co máš za práci a na jakých projektech jsi dělal, tohle jsou pro mě data jako z jiného vesmíru, moc zajímavé.

10 **J** **J** | 22. října 2017 v 15:20 | Reagovat

Milá Aluško, nějak někdy nestačím sobě psát životopis. A možná by se hodil nějaký spisovatel, aby ten můj život zpracoval do psané podoby. Několik let můj životopis psaly asistentky managerů. Je to tenká knížka. Moje osobní postřehy jsou na tisíce stran. Struktura dat, kterou pořád ladím.

Zjednodušeně se dá říci, že rozjezdy výroby, projekce, konstrukce, výzkum, vývoj. Domácí kutilství, stavby domů , fabrik, strojů, přístrojů. Perzentace, promotion, reklama.
Byl v tom i obchod, management, manekýn, model, tanečník, zástupce generál. tajemníka pro mezinárodní projekty využité volného času mládeže, zpěvák, hudebník, filmař.
Neříkám přesně, protože zatím nechci příliš identifikovat. Postupně, až se něco vyřeší.
Někdy Ti ukážu životopis.A nechci, aby to vypadalo vychloubačně.
Psst.
Ale srdcově do budoucna je můj cíl prosadit šťastnou rodinu a udělat pro to všechno. ;-)
Všechno jsou to projekty, na kterých se dělá trpělivě, soustavně. Musí člověk věřit, že jednou se vždycky něco krásného podaří.

Žít každým dnem a vážit si každé minuty, kdy pro někoho něco udělám a máme z toho radost.

11 Ježovka Ježovka | 22. října 2017 v 17:36 | Reagovat

Hlavní věc, kterou dalo klasické školství mně, jsou (byly) psychické problémy a pocit méněcennosti. V životě bych tam vlastní děti neposlala. A jinak máš, Aluško, taky pravdu v tom, že sedět 8 hodin se stejně starými lidmi v jedné místnosti ti fakt nic nedá... Já je nesnášela už tehdy. Už jako malá jsem byla radši s (rozumnými) dospělými. Článek je úžasný, zase mi něco dal, díky. Já si na školku, školu a střední pamatuju jako na nechtěné, naprosto nejhorší a promarněné období života a nechci, aby to tak bylo i pro moje děti. Já tam ztratila mnoho let života skoro zbytečně, fuj, lituju toho. To co mi to jakš takš dalo, by mě s klidem naučila maminka doma - a vyrostl by ze mě méně poškozený jedinec.

12 Alue Alue | 22. října 2017 v 18:04 | Reagovat

[11]:  Jop, pod tvou zkušenost se můžu podepsat. Dětí jsem se jako dítě stranila, protože se mi nelíbilo jak se chovají jeden k druhému i ke mně, připadala jsem si jako člověk kterého zavřeš do jedné místnosti s 20ti necivilizovanými opicemi, které každých 45 minut po donuceném tichu vstanou a 10 minut všude běhají, vřeští, mlátí se, občas nějakou schytáš taky a není před nimi útěku, jedině na záchod... no díky, takovou společnost jsem si fakt přála a mezi takovými jsem si určitě našla kamarády... no jistě že ne. Moje nej kamarádka byla starší a pochopitelně také na trochu jiné inteligenční úrovni, taky to nebyla žádná pobíhající opice. Zpětně se vlastně ani nedivím, že jsem měla ty migrény, protože poslouchat denně řev je opravdu stresující. Dneska na mě trochu někdo mluví hlasitě a už ho tlumím ať po mě neřve, že ho slyším dobře a hne dmě z něho bolí ucho... v porovnání se školou vlastně nechápu, že jsem to vydržela a taky už dávají smysl i ty záněty středního ucha.
Škola prostě není socializující prostředí.

13 hanka hanka | 22. října 2017 v 18:33 | Reagovat

[9]: ano, liberální výchovu považuju za velký omyl, ty následky na dětech jsou fatální

[11]: taky to považuju za promarněné roky, hlavně gympl, úplná ztráta času. Až mě to mrzí vůči těm profesorům, protože někteří byli opravdu skvělí a vím, že pro nás dělali maximum, ale holt ten systém je špatný

14 Danny Danny | 22. října 2017 v 21:00 | Reagovat

[11]: Podobně jsem to měla i já. Jediná užitečná věc, co mě základka naučila (kromě psaní a počítání), bylo to, jak se ubránit otravování třídních grázlů, co si ze mě dělali jen srandu, protože jsem byla plachá a introvertní. Jednu dobu jsem chodila do školy s tím, že se mi třásly ruce ze stresu z toho, co mi ti kre...ni zase udělají za "žertík". Taky jsem ve třídě dlouho neměla žádné kamarády, právě kvůli tomu, že jsem byla uzavřená a těžko se mi hledali kamarádi. Navíc všechny spolužačky ve třídě byly spárované, bylo nás 9 holek a já samozřejmě ta poslední zbylá, co sedí sama a tudíž snadný terč posměváčků. A ve školce to nebylo o moc lepší. Nechápala jsem, že tam musím trčet každý den, když moje mamka stejně byla doma s mladším bratrem. Místo s hloupýma děckama, které mi nic nedají, bych radši byla s rodičema nebo babičkama. Do té školky jsem chodívala s takovou nechutí, že jsem jednou ráno tak řvala, že tam nechci jít, tak mě teda mamka nechala doma, ale dostala jsem na prdel a seřvala mě, že jestli tak budu vyvádět ještě jednou, ať si nepřeju. Takže jsem potlačila nechuť a do školky chodila bez keců. A nejhorší bylo, že člověka, který mě zbil a řval na mě (víckrát), jsem musela poslouchat a být na něm vlasně závislá, protože to byl rodič. Na jednu stranu jsem měla svoje rodiče ráda, ale na druhou stranu jsem se pořád bála, abych neudělala nějakou kravinu (a třeba ne schválně), aby mi nevynadali a nedostala přes hubu. Nemám jim to za zlé, protože tak je to naučili jejich rodiče, ale na některé chvíle vzpomínám s blbým pocitem. Opravdu bych nechtěla být znovu malá.

15 Alue Alue | 22. října 2017 v 21:32 | Reagovat

[14]:  Já proti školce též protestovala... reálně to totiž bylo tak, že jsem skončila v koutku s pastelkama. Když jsem se pokusila zapojit do hry, tak mě tam nechtěli, vyhnaly mě holky, vyhnali mě kluci ... a já nejsem z těch průbojných co by se vnutili, takže pastelky byly jistota. Dolízat bylo pod moji úroveň. Jednou řekli ne, no tak ne a hotovo. Nebo jsem taky mohla někdy v zahradě koukat na stromy a na brouky... ohromně zábavné a podněcující.
No a na to abych si celý den kreslila a čekala až někdo dojde a vysvobodí mě, na to jsem tam nemusela chodit.
Tak jsem zapředla diskuzi (kolik mi bylo, no asi 5-6 let) s mamkou s dotazem, jestli tam musím... A popsala jsem jí svůj běžný den tam. Že dokonce učitelky za mnou chodí a ptají se jestli jsem v pohodě a neví co se mnou mají dělat, protože tam jakoby ani nejsem.
No a odpověď byla že tam jsem abych si našla kamarády... tak jsem jí vysvětlila jak to tam funguje s těmi uřvanými opicemi, co celý den lítají po místnosti, ječí, mlátí panenkama a kostkama o zem a s těma se mám jako kamarádit? Jenom vydržet celý den ten hluk bylo pro mě absolutně vysilující, chtít po mě abych ještě v takovém prostředí fungovala? ... no teda, já asi fakt nejsem normální, přiznávám. Nejsem normální.
,,No, musíš být průbojnější, musíš se umět ozvat."
Ale já neměla důvod se ozývat...
,,A opravdu se něco stane, když tam nebudu chodit? Zavřou tě? Je to tak zásadní? Proč tam vlastně musím?"
,,Všichni chodí do školky."
,,Ale já jsem hodná a ty to víš, že nezlobím a nikdo mě hlídat nemusí, nejsem na obtíž přes den, tak proč tam musím!"
No - a jistě, odpověď bylo trapné mlčení a provinilý výraz... Tehdy jsem pochopila, že jsem tam proto, aby se mi nikdo nemusel věnovat, tehdy logicky vyvstala druhá otázka na co mě teda měli když mě nechtějí doma. A už jsem se raději neptala, nebo bych zjistila další veselé věci o své realitě. Něco je lepší nevědět.

Na druhou stranu jsou lidé co tvrdí, že měli školku rádi. Myslím si že by si člověk mel vybrat sám, jestli se mu tam líbí nebo nelíbí a rodič by ho tam neměl huškat násilím, protože tím dítě vnitřně podkope a vyvolá v něm nehezké otázky.

16 Ivour Ivour | 23. října 2017 v 7:30 | Reagovat

Ono tp zní kouzelně, ale kolik rodičů si může dovolit zůstat doma a nechodit do práce? Kolik rodin vyžije z jednoho platu? A nekonec, kolik žen touží po tom zavřít se na tolik let doma jen s dítětem? Jistě své dítě miluje téměř každá máma, ale to přece neznamená, že musí už navždy kašla sama na sebe. Nemít svou práci, nerozvíjet sebe a svou kariéru a zůstat s dítětem nějakých 10 let doma... Myslím, že v prvé řadě by se mělo změnit školství, výukové programy. Méně dětí ve třídě, více individuální program, více volného času..

17 hanka hanka | 23. října 2017 v 14:50 | Reagovat

[16]: No, já myslím, že když žena zůstane doma s dítětem třeba těch 10 let a věnuje se mu a učí ho doma, tak to je pro ni ohromný seberozvoj, mnohem větší než v nějaké té obvyklé "kariéře". Takové maminky upřímně obdivuju a podporuju. Není to vůbec o odříkání nebo o tom, že na sebe žena kašle, naopak, pokud je žena nastavená na mateřskou roli tak si přeje být doma s dítětem, to je přece poslání ženy, vytvářet vztahy a pečovat o ně. Vsadím se že by to brala spousta žen, akorát v dnešní době je právě ten tlak společnosti a ženám je podsouváno, že být doma s dětmi je cosi nežádoucího a podřadného, že doma zůstávají akorát ty neschopné a líné. Představ si taky, kolik toho mamka může dítěti během těchto let předat, to je pro ni i pro dítě úžasné, jak to dítě ovlivní a jak na tom naopak bude, pokud ho rodiče ve 3-4 letech odloží do školky a pak hned do školy. Vyroste z něj úplně jiná osobnost.

18 martin martin martin martin | E-mail | 24. října 2017 v 1:27 | Reagovat

Jarda opět skvělej a Martínek neměl chybu :-D Walfdorfská škola je dobra alternativa za domácí učení. Méně dětí, větší komunikace s rodiči, žádné známky, učení na základě pochopení dané věci, úkoly jen vyjímečně...

19 Alaiana Alaiana | 24. října 2017 v 13:09 | Reagovat

Když se žena takhle zavře doma s dítětem, tak pak žije klasicky důchodcovsky, kdy vaří, pere, uklízí a teď se teda navíc stará o dítě, učí ho. Někomu to tak možná může vyhovovat, ale já v tomhle žádný seberozvoj nevidím a nevím, kdo by tohle chtěl dělat třeba těch deset let. Seberozvoj mimo jiné vidím v tom, že žena má práci, kterou rozvíjí. A když se nevěnuje sobě, ale dítěti, tak se taky může stát, že sama sebe úplně ztratí a to je pak hrozné. Já jsem pro domácí vzdělávání, ale i tady by měl být rozvoj práce, talentů. A tady by bylo nejlepší, kdyby člověk měl možnost a čas mít den podle toho, jaký si ho sám naplánuje. Ale kdo si to může v tomhle nijak nefungujícím, zabijáckém Systému dovolit? Ivour má úplnou pravdu.

20 Ježovka Ježovka | 25. října 2017 v 2:14 | Reagovat

[12]: Konečně si nepřipadám jako mimozemšťan na špatné planetě. Díky za lidi, jako jsi ty. Co si pamatuju, u nás ve třídě lítato všechno, od svačiny po boty, bylo jim jedno, co kde rozbijí... Mám děti ráda, ale... Tehdy jsem se mezi nimi fakt necítila a necítila bych se ani  teď. Ale ani se jim nedivím, hodinu je nutí sedět nehnutě, tak pak potřebují vybít energii, jsou to prostě holt děti.

21 Ježovka Ježovka | 25. října 2017 v 2:19 | Reagovat

[14]: Tak tohle zní hororově, ale je to trefné. A smutné. Blbej systém, pořád jsem s ním nějak nesmířila a nikdy nesmířím, protestuju konec konců odmala. Je smutné, jak dnes spoustu rodičů naslouchá více Matrixu než svým dětem :-( Ale co jeden chce po ovčanech, že.
Hrozná představa - kdybych nenarazila na Alušku, nejspíš bych se nakonec taky zařadila mezi "slepce" i když úplně slepá a hluchá k systému a duchovnu jsem nebyla nikdy, ani moje rodina ne, naštěstí.

22 Ježovka Ježovka | 25. října 2017 v 2:28 | Reagovat

Když se nad tím zamyslím, ani vám nevím, kdy přijde doba, kdy si budu připadat dost vyspělá na to, abych byla dobrým rodičem a mohla si říct "ano, teď můžu mít děti"... Asi to budu muset nechat přijít zcela přirozeně, člověk dozrává jako dobrý sýr.

Mimochodem, Aluško, chtěl jsem se ti zmínit... Je zajímavé(i když mě to na jednu stranu nepřekvapuje), že tvoje stránky mě naplňují vnitřním klidem a energií typu "všechno bude dobré." Resp. Delší dobu bojuju se svojí váhou(ale fakt jako bojuju, mám hrozný problém nejíst) a dělám si z toho v hlavě velký problém, i když se vlastně skoro nic neděje, jen míň jím a víc se hýbu, to je toho. Mám pocit, že to nezvládnu, ale pak přijdu sem a dýchne na mě takové "neboj, to bude dobrý, všechno v pohodě zvládneš a vyjdeš z toho jako ještě spokojenější a silnější bytost, vždyť to vlastně ani není těžké, jde jen o určitý vzorec chování." Úplně taková bojovná, jávšechnodokážu energie, která ale zároveň uklidňuje a uzemňuje, nevím, čím to je, ale... Je to snad jediné, co vždycky zabere. :-) A to samé u tvých knížek. Pokud záříš takovouhle energií ty sama, pak je to nádherná, čistá energie a ty jsi moc silná bytost. Děkuji.

23 Alue Alue | 25. října 2017 v 9:14 | Reagovat

[22]:  Děkuji! :) je to záměr.

S tím hubnutím malej tip: nejez míň, ale jez jinak. Vyměň knedlík za brokolici, chleba za kapustu atd.... Zaměř se převážně na sacharidy, které omez... nevynechej zcela, jenom omez. Udělej si registraci na kaloricketabulky.cz a znač si tam jídelníček a míry, získáš výborný přehled o tom co jíš, kolik je z toho energie, jaké živiny byly v přebytku a jaké máš přidat. Značit jídelníček má na začátku smysl, protože pochopíš své jídelní návyky a odhalíš tu chybu díky které nabíráš.
Výborné kardio je rychlá chůze, pokud si nechceš ničit klouby, vyskoč každý den  na svižnou procházku, když budeš denně hodinku rychle chodit a nebudeš jíst moc sacharidů, uvidíš jak ti to krásně půjde. Držím palečky.

24 Petr L. Petr L. | E-mail | 25. října 2017 v 23:20 | Reagovat

Viděl jsem a musím říct, že tohle chci jednou svým dětem dopřát :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama