Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

Paměti bývalé čarodějnice Animy Noiry (2.díl)

4. října 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zasvěcení a jiné sekty
Následující seriál je archivovaný text z již zrušeného webu, který není na internetu k dispozici.
Autorka je bývalá čarodějnice s tehdejším pseudonymem Anima Noira.
2.díl

CO DĚLÁ TAKOVÁ ČARODĚJNICE... DOOPRAVDY?
Lidé se mne na to ptali bezpočetkrát. Co vlastně dělá taková čarodějnice? V čem to spočívá? Jsem ráda, že si konečně bez okolků můžeme povědět, co doopravdy dělala jedna moderní čarodějnice. Má to hodně do činění s tím, proč už to nedělá.
Úvodem historka, která se doopravdy stala: Zeptala se mne jedna kněžka lásky (překlad: prostě prostitutka), v čem spočívá má práce a nechala si dopodrobna vylíčit můj denní chleba. Pak se zamyslela a pronesla, "Vlastně děláme to samý."
To mne přimělo k zamyšlení nad tím, jestli opravdu dělám to, co jsem si myslela, že dělám.

Co dělá čarodějnice?
10% KNĚŽSKÁ ČINNOST
Utěšovat pozůstalé, komunikovat s duchy zemřelých, dělat zádušní rituály, připravovat lidi na přechod do další životní fáze, sloužit rituály nebo lidi motivovat k tomu, aby se snažili napravit svoje špatné skutky... krásná, záslužná a potřebná činnost. Bohužel nežijeme v kmenové společnosti, a tak jí není dost na to, aby člověka uživila; a leckdy se dělá zadarmo. Protože dnešní lidé dokáží dát 20 tisíc za potisk svatebních ubrousků a mašlí, ale nikoliv "za kněze". Aby se člověk uživil duchovenskou službou svému kmeni, musel by v prvé řadě nějaký mít... ale tomu se v našich podmínkách říká sekta, a touto cestou jsem se vydat nechtěla.



10% PARANORMÁLNÍ VYŠETŘOVÁNÍ
Byla jsem značně zklamaná tím, že jen zřídka se v mé kanceláři objevovala skutečná akta X.... vždycky se nakonec ukázalo, že 9 z 10 lidí, kteří přišli s tím, že jim doma straší, straší spíše, jak se lidově říká, "ve věži" a veškeré strašení že je zástupný problém. Bohužel jsem brzy pochopila, že lidé se chtějí bavit na téma "u nás doma straší, čím to máme vykouřit", nikoliv "naše manželství se hroutí" nebo ještě lépe "můj manžel byl jako dítě sexuálně zneužíván a trpí posttraumatickým syndromem"....

Což nás přivádí k nevyhnutelnému závěru, že náplní činnosti čarodějnice musí být šarlatánství: propašovat nějakou tu radu nebo potřebný zákrok mezi děsně okultní rituály.

80% PROBLÉMY, KTERÉ MĚLY DOCELA BĚŽNÉ PŘÍČINY A MĚLY BY SE ŘEŠIT BĚŽNÝMI PROSTŘEDKY
otázka: S čím vším jsou lidé schopni se obrátit na čarodějnici?
odpověď: Naprosto se vším, co si dokážete představit.

A tak se mi lidé svěřovali s problémy jako vypadávání vlasů, neplodnost nebo impotence, počůrávají se jim děti, mají vleklý soudní spor, sousedé jim na pozemek hází jablka, utekla mu žena, děti se nechtějí učit a mají špatné spaní.... v takové situaci teprve doceníte rozsah zkušeností, kterými musel disponovat tradiční lidový šarlatán!
Problém přirozeně spočívá v tom, že dávno nejsme kmenová společnost, a všechny tyto oblasti obsáhnout nejde.
Což by snad ani nebyl takový problém, neboť moje výsledky v oblasti léčby impotence, neplodnosti a počůrávaní dětí dost často měly úspěch.

Aloha! Dítě se přestalo počůrávat, muž uřknutý zhrzenou milenkou se opět vzpamatoval, a vystresované ženě se podařilo otěhotnět... (pozn. Alue: pozor, nikdy neřešte za jiné lidi jejich problémy A UŽ VŮBEC NE MAGICKOU CESTOU!!!!! Problém přetáhnete na sebe a velice špatně skončíte, nehledě na to že se dotyčným jejich problém stejně vrátí a bude se vracet tak dlouho, dokud si ho nevyřeší sami!! Dělat čarodějnici na zakázku je zbytečná a nebezpečná práce.)

Byla jsem okouzlená potenciálem rituálu, naděje a víry, kterou jsem kolem sebe šířila, a silou duchovní autority, která všechno tohle způsobovala. Cítila jsem se privilegovaná, protože se mi lidé svěřovali s problémy, na které vesměs zcela zjevně existovala ve společnosti nějaká jiná autorita, které však oni nevěřili, nebo je zklamala.

Často jsem žasla zejména nad pokrokem moderní medicíny, která považuje za velkou záhadu, že potratila poté, co jí její bývalý manžel řekl že "jí to dítě vykope z břicha", ale zato se klinika na umělé oplodnění až příliš dojemně stará o to, kde si ten milion na další procedury půjčíte.

Spousta lidí mi řeklo, že projevit soucit a vyslechnout lidi musí samo o sobě fungovat... a měli pravdu.
Částečně.
Některé triky byly jednoduché. A to, když jsem narážela na problémy běžného rázu, které jsem náhodu díky svým zkušenostem dokázala řešit: pár lidem jsem tak našla práci v oborech, které jsem znala, přepsala jim životopisy a drobným podnikatelům zase vysvětlila, jak se buduje dobré jméno a jak se mají propagovat...
Pořád ještě jsem se cítila jako akční komiksový hrdina, který zachraňuje svět. Pak jsem začala narážet.

První oblastí, kde jsem brutálně narazila, byla terapie traumat. Je složitá a hlavně dlouhodobá a do jednoduchých rituálů se vpašovat nedá. Traumata jako letité závislosti, domácí násilí a destruktivní vztahy leckdy zasloužila nálepku "milostná posedlost"... s posedlými lidmi se pracuje nejhůř. V mých rukou selhala i manželská terapie, když jsem vesměs zjišťovala, že se jeden z páru přišel ke mně rozejít, nebo mi střídavě lžou oba.
Přestala jsem přijímat páry.

Pak přišly exekuce. Dluhy. Lidé, kteří si vážně myslí, že jim pomůžete vyhrát v loterii. Lidé pochybných morálních kvalit, kteří hledají v magii zkratku k moci nad druhými lidmi. Lidé, kteří se snaží někoho zachránit, i kdyby je to mělo zabít.
Mnoho z nich prostě nevěří tradičnějším institucím jako jsou psychologové, lékaři, právníci a manželské poradny, a pravda je, že se jim ani moc nedivím, protože se jim tam dost často účinné pomoci nedostalo.
Většinou to však bylo proto, že nedokázali rozumově zpracovat, že jejich problém opravdu má nějaké snadno vysvětlitelné příčiny a hlavně, řešení. Problémy těchto lidí nemohl vyřešit žádný rituál, i když to bylo přesně to, co po mě chtěli.

Opravdový rozsah běsů pod kobercem naší společnosti mi ukázala moje práce s duševně nemocnými. Paniky, úzkosti, noční můry, halucinace. Poznala jsem více lidí s invalidním důchodem na hlavu, než jsem kdy toužila poznat. Dokonce jsem vesměs i přišla na to, proč jejich problémy vznikly: bohužel jim vesměs nebylo pomoci. Bylo to fascinující, protože jsem duševní nemoc zažila sama a sama jsem se z ní dostala.

Pak přišli lidé, kteří naprosto selhali v osobních vztazích: třiceti a čtyřicetiletí panicové a panny, ženy na konci produktivního věku, které si přály mít dítě, ale jejich špatné volby tu naději činily pramalou.

Za nimi následoval zástup těch, kteří nikdy nedosáhli cíle soběstačnosti: po uši zadlužení, přistěhovalci, kteří ale odmítali makat, lidé, kteří si udělali čtyři děti, ale ve svém podnikání coby "duchovní léčitelé" byli tak neúspěšní, že jejich děti za ně živili prarodiče.

Ještě vedle nich přicházeli klasičtí příjemci sociální práce: prostitutky, alkoholici.

Potkala jsem filmové a literární postavy, které jako kdyby někdo napsal: umělec, který před posedlostí svojí cikánskou milenkou prchal kolem světa. Žena, která v šedesáti letech nikdy neměla vážný vztah, ale každých pár měsíců si začínala novou zničující romanci v některé z pražských tančíren.
Skončila jsem jako to, čemu psychiatři říkají "hřbitov diagnóz."

Sebekriticky musím dodat, že většina jmenovaných diagnóz se v nějaké životní fázi týkala i mně. Jak jsem odrůstala a poctivě svoje techniky praktikovala, stávala se moje trpělivost s beznadějnými případy menší a menší. Chtěla jsem vidět sakra výsledky.
V době, kdy se moje série duchovních seminářů začala dobře prodávat (živila mne posledních pár let) začala jsem vidět, že návštěvník duchovních seminářů je velmi často člověk, který je navštěvuje nikoliv proto, aby na nich něco vyřešil a zlepšil kvalitu svého života, ale proto, aby nic řešit nemusel.
(A odnesl si diplom.)

Během poslední sezony mých seminářů jsem potkala hrst lidí, kteří doufali, že si s pomocí magie přičarují sociální dávky na které nemají nárok, nebo že se s pomocí magie zbaví člověka, který za všechny jejich problémy může (nejčastějšími adepty byla sokyně v lásce, šéf a nebo soused).
Byl to současně také moment, kdy jsem se začala dozvídat neuvěřitelné zkazky o tom, jak páchám temné proklínací rituály se sabatem čarodějnic proti tomu či onomu...
Skutečný viník zkažených životů mých klientů a konkurentů byl odhalen! ...za všechno můžu já!
Všichni přece víme, že Noira je ta čarodějnice, a čarodějnice proklínají lidi. A to byl právě ten bod, kdy jsem si řekla, jako mnoho mých předchůdkyň: tohle vážně nemám zapotřebí.

(pokračování příště)

 


Komentáře

1 Ayeri Ayeri | 4. října 2017 v 10:09 | Reagovat

Tohle je tak strašně smutný :( je mi špatně a smutno z lidí, kteří si zničili vlastní život, došli skoro až k šílenství, není jim pomoci a nikdo nemá srdce jim to říct. Je mi jich líto a je mi líto čarodějky, která měla svoje ideály a snahu pomoct lidem, kteří ji nechtěli poslouchat, jenom na ni hodit svoje problémy :(

2 R@d€k  H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | E-mail | 4. října 2017 v 10:44 | Reagovat

Čarodějové jsou vlastně chudáci chycení v pasti energií, které sami vyvolávají nebo ovlivňují. Jsou to vlastně otroci sil, se kterými se snaží manipulovat.
Sílu lze lákat svými skutky, pociťovat její účinky a proudy, pohybovat se s ní, poslechnout nebo jí jen nechat projít, ale jakákoliv manipulace s ní je destruktivní a vrací se zpět k majiteli ve formě neklidu, nepohody, celkové pochmurnosti a temnoty. Kdo chce spoutat sílu, bude silou spoután do podoby neobyčejně zatěžujících rituálů, které jsou přímo v protikladu k pocitu svobody lehkosti a radosti.

3 verča verča | 4. října 2017 v 10:54 | Reagovat

pecka!
to je tak upřímně napsané, tak jsem nevědla, zda  brečet, nebo se smát..
ale udkrytá realita obchodu s duchovnem  - na jedničku!

4 Alue Alue | 4. října 2017 v 10:56 | Reagovat

[1]:  Problém lidí na pokraji šílenství je, že oni pravdu slyšet nechtějí a i když jim ji napálíš ty jako autorita za kterou původně přišli abys je v jejich šílenství podpořila, tak jdou jednoduše jinam, kde dostanou co chtějí. Mají svůj svět a nikdo jim nesmí říct, že je ten svět špatný.... Což evidentně je, když se mají blbě a chodí po šarlatánech a věštcích. Kdyby nebyl špatný, přece by nikoho takového nepotřebovali.

[2]:  Ano. Nemůžeš spoutat sílu, která tvoří svět, Vesmír a která stvořila tebe. Můžeš jít jedině s ní, nebo proti ní.

5 áťa áťa | E-mail | 4. října 2017 v 15:04 | Reagovat

Našel jsem její zpověď na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=IuGvGSxgY_E

6 **J** **J** | 5. října 2017 v 1:37 | Reagovat

To já jsem nikdy žádného věštce nevyhledal. Na kartáře a kartářky taky nevěřím. Buď někdo má dar všimnout si něčeho víc než ostatní, nebo nemá.

Karty jsou jen berlička, například, aby to vypadalo zajímavě. Možná se při tom lépe někdo soustředí, co vidět a na co se zaměřit. Jinak mi to přijde legrační, myslet si , že když vytáhnu kartu, že na ní má někdo něco rovnou  vidět. Vždy, když se na něco dívá pozorovatel, tak ten si obraz svého vnímání vykládá sám, podle své zkušenosti a obrazotvornosti, jen jde o to, aby porozuměl správně souvislostem a co je  reálné  a vyznal se v tom, v jaké symbolice, nebo jakých dějů, či obrazů si všímá jeho podvědomý vhled a jaký obvykle mají význam v jeho životě. Jakých symbolů a znamení si povšimnete, to je, jak vy a společnost kolem vás je naladěna. Na čem rezonujete. Co a jak se realizuje, je vždycky na nás. My máme v rukou ten šém golema a určíme si, zda golem bude energií k užitku, nebo jen tak přešlapovat.  

Jsou to jen pomůcky, pokud nazírateli s intuitivním vhledem, dálkovému pátrači, jasnovidci, pomáhá držet v ruce tenisák, nebo plyšáka, tak to je na něm, co mu vyhovuje. Klidně hrnek kafe, nebo čaje. Na kterém samozřejmě nebude ale pro všecky čitelně tiskacím napsané, že se v Tatrách zítra utrhne lavina.
Nejvíc všem pomáhá fotka a dobrý vztah, láskyplný, či přátelský, k člověku o kterém léčivě meditujete, nebo vycítíte, co s ním/ní je.    
Nebo někteří uchopují  do ruky pomůcku, kvůli divákovi, aby viděl, že to jako nějak dělá, to koukání do nedohledna. Od takových dál.  Televizní vědmy, to je byznys. Neříkají nic konkrétního, samé předvídatelné řeči, co se dá „mezi řádky“ vědět ze zkušenosti. Sám takový populární Stanley o sobě řekl, že je takový cirkusák, že jde o zábavu. Pokročilí to dělají tak, že neuchopují nic a jen se soustředí, představí si situaci, nebo někoho, položí si otázku , na chvíli nemyslí na nic a pak si uvědomí, nebo představí, „promítnou“ výsledek. Když v tom mají cvik, dovedou to i dobře popsat.

Takového opravdového  a přesného jasnovidce nenajdete, ten si vás najde sám a pokud vám má co důležitého říct, tak vás zastaví třeba, když právě vylezete z autobusu, nebere za to peníze, jen se vám podívá hlubokýma modrýma očima do očí, řekne vám něco moc důležitého o životě, protože chce někomu konkrétnímu pomoct, třeba dřív než umře. Jak ho poznáte? Vychrlí na vás mnoho o minulosti, přítomnosti vás a jiných, co nemůže vědět, řekne, co máte pod oděvem, třeba i v kostech a k tomu ještě víte, že co ostatním řekl, vždycky pasovalo. To je přece jasné, jak ho poznáte, když řekne mnoho, co  naprosto nemohl vědět, i kdyby se rozkrájel. Před takovým jste jen v němém úžasu a budete si to pamatovat celý život, stejně jako ti ostatní, které znáte a kteří, když hopotkali také tak, tak se všechno splnilo, i když   ten člověk by se jen zasmál, že není žádný věštec, kdybyste mu řekli, že je věštec.  Při loučení řekne, nic nevím, nic neznám a neříkej to nikomu. Jedině, kdyby to bylo životně důležité a vždy zvaž komu. Typicky a doslova takový ten filmový Griffin.  Všechny berte z rezervou. Jedině vy sami víte, co v životě dokážete. Ve všem můžete však najít ponaučení. Berte to tak, jako bych vám nyní nic neřekl, sami si zvažujte, co vám něco přinese z vaší zkušenosti.         A nevěřte nikomu, kdo si jen tak říká věštec a ještě kalkuluje za to zisk, i když se párkrát trefí. To se trefíte i vy sami.
Učte se sami nazírat ve svém životě a vidět víc. Ne, aby vás někdo vodil a nebo rovnou nosil. Poradit se  s lidmi s nadhledem, pomáhat si vzájemně, ok. Ale pak už chodit po svých nohách a se svým intuitivním vedením a s rozumem na správném místě. 8-)  :-)

7 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 5. října 2017 v 15:31 | Reagovat

Aluško s tím návštěvníkem duchovních seminářů jsi to trefila přesně. Nechodí tam proto, aby se naučil řešit jeho problémy sám,  ale očekává,  že se ony vyřeší samy a on ještě bude mít na čele ceduli své svátosti.
Pozor přátelé, duchovno je zde jen zástěrka za obrovskou lenost,  zdechlinu, neochotu si máknout vlastními silami, učit se sám,  tvořit,  budovat. Je to takové lákavé tajemno, které nám umožní utéct ze světa  reality, ze světa našich lidských povinností k sobě a ke svým blízkým.
Tři roky mi trvalo,  než jsem toto pochopil u svého kamaráda. Podle psychiatrů by měl hned několik těžkých diagnóz. Ve skutečnosti je to jen veliký lenoch, který dokonale vypíná mozek, před vším, kromě výdělečné práce, co má v osobním životě udělat. Umí to skvěle, protože se zdá, jako by byl vyspělý duchovní mistr. Namísto toho je jen izolovaný zaostalý týpek, který skoro ničemu nerozumí, protože v době, kdy se to měl naučit, se jen vypnul. Terapie: malý dvorek a dlouhý bič...a řezat a řezat,  dokud mu tu lenivost z těla nevyženou. K tomu není třeba čarodějnice.

8 **J** **J** | 8. října 2017 v 23:54 | Reagovat

Systém je nastaven tak, že člověk se musí na to duchovno někdy urvat a nemá čas ani vypnout, ne tak mozek. To je právě otázka do voleb, zajistit flexibilitu v zaměstnáních tak, aby lidé mohli žít rodinný život, udržovat se v duchovní kondici sebevzděláním a vlastním cvikem.

Na prvním místě musí být možnost žít život v harmonii. Na tom musí dělat jednak každý sám a zároveň společnost i systémově. Aby život byl plným životem ke spokojenosti společně a každý se mohl cítit dobře. ;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama