V e-shopu Alue.cz jsou nové Brazilské křišťály. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 14.11.

Úzkost je spojena s empatií a vyšší inteligencí / Doporučuji

5. listopadu 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Před několika lety byly publikovány výsledky série studií, které se pokoušely odhalit pravdu o lidech praktikujících spiritualitu. Tyto studie shledaly, že lidé, kteří chápou život duchovním způsobem, mohou mít sklony k psychickým potížím a úzkostným poruchám.

Pasivně agresivní článek zpravodajství Daily Mail s názvem "Duchovně založení lidé mají vyšší pravděpodobnost, že onemocní mentální poruchou (ale aspoň si myslí, že život má vyšší smysl)" byl ranou do zad spirituálním lidem. Je to jako by říkal "Jsou sice šílení, ale aspoň si myslí, že život je pro ně důležitější."

Článek Telegraphu popisuje stejnou událost a prohlašuje, že duchovně založení lidé jsou psychicky nevyrovnaní.

Je však možné, že by duchovně založení lidé měli více psychických a úzkostných poruch proto, že jsou více napojeni na dění ve světě a ne proto, že jsou blázni? Co když si více uvědomují společenská pochybení a jsou více napojeni na utrpení světa? Co když je úzkostná mysl hledající a napojenou myslí?




Před několika lety byla zveřejněna důležitá studie, která spojuje sociální úzkost se zvýšenou schopností empatie. Lidé, kteří popisují společenskou úzkost, mají zvýšenou schopnost cítit a interpretovat emoce a psychické stavy lidí ze svého okolí.

Závěr studie uvádí:
,,Výsledky potvrzují hypotézu, že silně sociálně úzkostliví lidé mohou vykazovat unikátní sociálně-kognitivní profil schopností se sklony ke zvýšené kognitivní empatii a vysoké přesnosti v přisuzování emočních psychických stavů."

Jinými slovy, lidé se sociální úzkostí cítí emoce ostatních ve svém okolí mnohem zřetelněji. Mnoho lidí, jež se považuje za "vědomé" nebo "duchovní" také popisuje, že pociťuje sociální úzkost a zažívá deprese a jiné psychické poruchy. Ale jak se ukazuje, lidé trpící úzkostí mohou být také inteligentnější.

Studie spojují úzkost s inteligencí
Nedávná studie Lakehead University zjistila, že lidé, kteří se označili za sociálně úzkostlivé, měli shodou okolností také lepší výsledky psychologických testů verbální inteligence. Lidé, kteří uvedli, že trpí obecnou úzkostnou poruchou a depresí, měli lepší výsledky verbálně-lingvistických testů než lidé, kteří úzkostí netrpěli.

Další studie publikovaná v European Journal of Psychology zjistila, že silně úzkostliví účastníci byli schopni dříve než ostatní odhalit hrozící nebezpečí a také na ně rychleji reagovat.

Závěr studie uvádí:
,,Teorie sociální ochrany (Ein-Dor a kol., 2010) předpokládá, že lidé se sklonem k úzkosti ve stavech ohrožení rychleji zjistí přítomnost hrozby a informují o nebezpečí a nutnosti ochrany ostatní členy skupiny. V souladu s tímto předpokladem jsme zjistili, že účastníci se sklonem k úzkosti byli méně ochotní otálet s doručením varování."

Jedním z vysvětlení by mohlo být, že úzkostliví jedinci bývají také více altruističtí. Zvířata, která jsou v přírodě schopna rozpoznat hrozby a reagovat na ně nejrychleji, mají vyšší pravděpodobnost přežití. Některé druhy zvířecí říše dokonce spoléhají na úzkostlivé jedince ze stáda, kteří vycítí ohrožení dříve než ostatní. Je tedy možné, že úzkost je vlastně evoluční výhodou? Může být úzkost biologickou superschopností, která nám pomáhá řešit problémy, vyhnout se hrozbám a vycítit nebezpečí?

Studie SUNY Downstate Medical Center v New Yorku ukázala, že účastníci trpící vážným stavy úzkosti měli lepší výsledky v testech inteligence než ti, kteří nebyli až tak úzkostliví. Jinými slovy šlo o přímou korelaci mezi stupněm úzkosti a stupněm inteligence. Není to zase až takové překvapení, protože úzkostliví lidé neustále analyzují, vyhodnocují, formulují myšlenky, zrcadlí a zpracovávají informace.

A jak říká o své studii Dr. Jeremy Coplan: "Zatímco přehnané obavy jsou obvykle považovány za negativní vlastnost a vysoká inteligence za pozitivní, obavy mohou pomoci našemu druhu vyhnout se nebezpečným situací bez ohledu na to, jak vzdálená je taková možnost." Takže opět zde máme důkaz, že lidé s "psychickými poruchami" jsou vlastně v průměru inteligentnější.

Co to znamená?
Ano, duchovně založení lidé častěji trpí úzkostí a depresí. Ale je to proto, že mají oči otevřené světu, který potřebuje nápravu. Mají zvýšenou schopnost doslova cítit emoce lidí ve svém okolí.
Navíc tito lidé, jež jsou považováni za blázny proto, že jsou sociálně úzkostliví a trpí dalšími psychickými poruchami, vykazují lepší výsledky v testech určitých schopností, v testech inteligence a mají evoluční výhodu v tom, že umí odhalit nebezpečí dříve než ostatní.

Opravte mě, pokud se pletu. Ale neříká se snad lidem, kteří umí přesně vycítit, interpretovat a představit si myšlenky a emoce ostatních a vycítí hrozby dříve než ostatní, "senzibilové" nebo "jasnovidci"? Je možné, že sociální nebo obecná úzkost není ve skutečnosti porucha, ale výsledek silnější intuice, přesnější interpretace lidských stavů a citlivého energetického pole a zvýšené schopnosti vycítit nebezpečí?

Tyto vědecké studie vrhají zcela nové světlo na spiritualitu a sociální úzkost. Nebojte se svých pocitů a nedovolte, aby vás kvůli nim nazývali blázny. Protože to, čemu dnes říkáme porucha, může být ve skutečnosti dar.


 


Komentáře

1 Jooly Jooly | E-mail | 5. listopadu 2017 v 8:00 | Reagovat

Ano s článkem se plně ztotožňuji.
ALe k tomu musím ještě dodat, že bych už byla asi někde v léčebně, pokud bych neměla důvěru v Boha, ...tato víra zmírňuje mé úzkosti a vrací mě do relativního normálu :)

2 Ayeri Ayeri | 5. listopadu 2017 v 9:56 | Reagovat

Tento článek je podle mě nebezpečný, protože tvrdí lidem, kteří trpí úzkostí, že je to v pořádku nebo dokonce ještě dobře. Že by své strachy neměli léčit. Teď nemyslím léky, ale prací na špatných vzorcích myšlení. Vyloženě se tady tvrdí, že to hrozné trápení, které s sebou úzkost nese, je dar a člověk by se neměl snažit tomu uniknout. A taky si myslím, že inteligence, úzkost a
duchovno přicházejí v opačném pořadí. Inteligentní lidé si dřív uvědomí všechny problémy světa a taky jsou často v dětství nepochopení a šikanovaní , takže se u nich rozvine nějaká forma úzkosti. A lidé s nějakým psychickým problémem pak často hledají útěchu a řešení v duchovnu. Proto je jich mezi spirituálními a inteligentními lidmi tolik. A rozhodně to není v pořádku. Jen to ukazuje na problém společnosti v tom, jak je netolerantní.

3 lenka f lenka f | E-mail | 5. listopadu 2017 v 10:48 | Reagovat

Článek mi vyznívá pomalu tak, že vlastně různé sklony k psychickým potížím a úzkostným poruchám kvůli dění ve světě a i v životě těch duchovních lidí je takovou skoro známkou jejich vyspělosti. Člověk,který podle určitých měřítek duchovní není, tak je vlastně necitlivé poleno, protože se ho okolo skoro nic nedotýká a proto také tyto strachy snad ani nemůže mít. Tak to ale určitě není. Já si myslím, že pokud člověk těmito fobiemi trpí, tak to má hlavně souvislost s jeho určitou disharmonií v nitru i případně různě vzniklými bloky v průběhu života či už v samotném dětství. Určitě tohleto není cílem žití života tady na Zemi, aby člověk cítil tyto strachy, ale aby se jich uměl prací na sobě zbavit.  Zažívat tyto úzkostné poruchy není normální ať už je člověk brán za jakkoliv duchovního či neduchovního.

4 Alue Alue | 5. listopadu 2017 v 11:20 | Reagovat

[2]:  Asi v článku chybí nějaké doplnění o tom, jak se naučit s úzkostí pracovat, jak ji zvládnout a ukočírovat tak aby inteligentním a hypersenzitivním lidem nedělala v hlavě motanici. Zase ale na druhou stránku takových článků tu už vyšlo hodně a ještě hodně jich v budoucnu vyjde, je o tom i v knize Svítání, tak člověk si musí umět pospojovat A a B dohromady, nemůže čekat že jeden překlad ze zahraničního zdroje v sobě obsáhne celou problematiku, to by bylo až příliš snadné, až příliš zadarmo.

[3]:  Podle mě když se člověk dozví že ho fb odposlouchává, že v telefonech už budou čidla na otisky prstů, že brozí třetí světová válka neco něco podobného, tak musí prožít úzkost. Bez toho by byl neuvědomělý netečný pasivní balík.

5 Kaia Kaia | 5. listopadu 2017 v 11:21 | Reagovat

[3]: Souhlasím,vidím to stejně

6 Václav Václav | 5. listopadu 2017 v 11:30 | Reagovat

Racionalita a emoce jsou myšlenky. Je jedno, jestli negativní nebo pozitivní. Je to stále relativní pohyb. Pokud na tom získáme závislost, tak nás to vyčerpá. Ale klid mysli je přítomnost. Tam nestrácíme energii. Pokud jakékoli podněty z vnějšku jsou schopné v nás generovat myšlení přestože chceme být v klidu, pak se stáváme otroky vnějších sil. Pokud se tedy stotožňujeme s cizími, nebo svými myšlenkami, jsme stále v pasti svého nebo cizího ega. Pokud jsme schopni pozorovat nezúčastněně svoje myšlenky, pak si uvědomíme, že subjektem nejsou myšlenky a stávají se pouze objektem. Z tohoto stavu můžeme začít poznávat, kdo je tím skutečným subjektem ve skutečnosti. A pokud stále intelekt vyčerpáváme myšlením, staneme se otroky kolektivní mysli. A to není skutečnost, ale další iluze. Skutečnost nelze vymyslet, nebo nasimulovat myšlením, ať je mysl racionální či emocionální. Pak je to ezoterika, za duchovno se mysl jen schovává a vydává. ;-)

7 Tomáš Tomáš | E-mail | 5. listopadu 2017 v 11:39 | Reagovat

Děkuji za článek, s výše zmíněným souhlasím, neboť sám na sobě pozoruji vyšší sklon k úzkosti od té doby co se bezdrátový průmysl tak rozmohl a nainstaloval do téměř každé domácnosti wifi routery, už jen v mém pokoji na vysokoškolské koleji se kříží 19 cizích wifi sítí a to i přesto, že máme na každém pokoji k dispozici kabelové připojení k síti... Rozhodl jsem se, že to nenechám zajít tak daleko a začnu průběžně informovat sousedy o nebezpečí a nutnosti ochrany před expozicí EM polím. Jde to zhurta, ale situace je podle mě už natolik vážná, že nemůžeme dovolit, aby si zastánci bezdrátového průmyslů (tvrdohlaví a necitliví lidé) z nás nadále dělali pokusné králíky. Dočetl jsem se totiž, že ty jejich bezpečnostní normy zohledňuji jen krátkodobé termální účinky expozice EM polím, nikoli ty dlouhodobé, které mohou zapříčinit řadu zdravotních obtíží…  Začínám z toho být fakt nešťastný :-(

8 Renata Renata | 5. listopadu 2017 v 13:12 | Reagovat

Uzkost , negativne pocity su predsa prirodzena emocia, len psychiatri z toho robia diagnozu a predpisuju medikamenty, aby sme ziadne emocie necitili, casto zbytocne, v Amerike bezne... Sme ludia, nie sme stroje, pre pre nas prirodzene mat tremu , citit sa zle v spolocnosti vela ludi /ktori nam casto nesedia/, mozeme citit strach z istych situacii a pod. Ak sa to vsak rozvinie do stavov, ze clovek uz ma problem zvladat kazdodenny zivot, uz je potom nevyhnutne s tym nieco robit, nielen hltat lieky.

9 Milan Milan | 5. listopadu 2017 v 14:12 | Reagovat

zajimavé avšak moc zkrácené zamyšlení, možná by bylo vhodné doplnění nebo takové krátké články raději neuvádět, připadá to pak obdobu bulváru...

Ano, kdybych se nesmířil s tímto světem pak bych nejspíše zkončil v blázinci ukurtovaný v polstrovaný místnosti...

Také mne tíží úzkosti, deprese, a o to je horší takový jev, když se setkám třeba byť se spolupracovníky kteří něco probírají jenomže to je na povrchní úrovni, buď raději odejdu nebo nic k tomu neříkám, pak jsem za balíka já, nic si z toho nedělám, tak to je, i tací jsou mezi námi, musím se pouze smířit s tím, jaký mám dar vědomosti ikdyž většinou myslím na to jak nevědomost nepálí. Přestože je evidentně jedno jak svůj život žijeme, život máme taknějak nalinkovaný, dlouhověkosti nedisponujeme a jednou umřít musíme, pak tedy nezbývá než-li brát realitu né moc závažně, taknějak pak platí hlavně se z toho neposr...

10 leeth leeth | 5. listopadu 2017 v 16:36 | Reagovat

[4]: čidla na otisky prstů už telefony dávno mají, i když jak který typ

11 adonajpetr adonajpetr | 5. listopadu 2017 v 17:36 | Reagovat

Konečně dobrý článek, plně vystihuje to, co si čím dál víc uvědomuju. A interpretoval bych to asi tak, "že je těžké nevidět a zároven tedy i necítit tu nelidskou krátkozrakost v některých oblastech, když procházím kolem lidí, co jsou mi na blízku". Lidé tak málo sami hledají, pozorují a především se málo setkávají, aby probrali své životy a budoucí perspektivy.Velmi málo pracují zdarma na budování svých snů ve volném čase, rozvíjení společného uvědomění a to vše proto, protože se honí za penězi na tak základní věci jako je bydlení, jídlo, voda a mnoho jiných tentokrát ale zbytečností- alkohol, cigarety, desítky hraček a zbytečných dárků na vánoce, apod. Plně tedy souhlasím se článkem, skutečně je kolikrát cítit jak je den (atmosféra)chmurný a nebo ujde a to vše i z prožívání lidí, protože i to výrazně ovlivnuje i přírodní pochody(počasí, stromy, apod.)!

12 R@d€k  H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | 5. listopadu 2017 v 19:16 | Reagovat

Já zas “trpím” širokostí a psychickou bezproblémovostí. Každej má něco :)

13 Lidka Lidka | 6. listopadu 2017 v 13:17 | Reagovat

[12]:Článek popisuje moji mentalitu, kvůli které jsem měla od narození velice těžký život. Nezapadala jsem do "běžné" společnosti. Tato citace vystihuje mé celoživotní hledání: "Jinými slovy šlo o přímou korelaci mezi stupněm úzkosti a stupněm inteligence. Není to zase až takové překvapení, protože úzkostliví lidé neustále analyzují, vyhodnocují, formulují myšlenky, zrcadlí a zpracovávají informace." Mám velice vyvinutou intuici, synchronicitu, citlivost, altruismus, taktnost a morálku. Rychle se učím a stále se učím. Svoje spirituální hledání jsem v devasátkách min. stol. spojila se studiem populárně naučné kvantové fyziky, abych dokázala, že mystika a kvantová fyzika jsou jen jiné vyjádření podstaty Světa. Sama jsem po čtvrtém roce života "objevila" a viděla svoji duši jako světlo v hrudi a další věci spojené s duchovnem. Myslím si, že lidé takto disponovaní jsou schopni spojit IQ + EQ do jiné formy inteligence, než pouze rozumové. Dovedou vycítit, analyzovat, dedukovat a formulovat myšlenky a udělat závěry tam, kde si takto nedisponovaný člověk ani události, jevu, věci ani nevšimne. Celý život bojuji z úzkostí, panickými atakami a depresemi. Mám to i dědičné. Vyvinulo se to v onemocnění CNS. Jsem však šťastná, neboť jsem našla, co jsem tento život hledala. Tedy splnila svůj životní úkol. Ještě posílám článek o hypersenzitivních lidech, který mě osobně plně vystihuje. A vím, že takových lidí je víc. Minimálně 20% populace. Děkuji Alušce za tento článek, který mi potvrdil, že nejsem divná, ale v této době normální :-)http://www.atlantskaskola.cz/clanky/hypersenzitivni-lid-.htm :-)

14 Anchor Anchor | E-mail | Web | 6. listopadu 2017 v 14:19 | Reagovat

[4]: Ta čidla už tam dávno jsou, odemyká se díky tomu mobil, ale i tablet a i několik let staré počítače tuto možnost mají! :-)

Jinak tento článek je fajn, díky němu možná čtenáři na ty potíže, pokud je prožívají, budou třeba hledět trochu lépe, ne vyloženě naštvaně! :-)

15 zdeněk zdeněk | E-mail | 6. listopadu 2017 v 21:27 | Reagovat

[4]: No a teď nový iPhone označený X, někdy 10, se dá odemknout pomocí obličeje. A ještě k tomu stojí 30 tisíc nebo kolik.
https://www.youtube.com/watch?v=v_MTjDUzfKQ

16 Jooly Jooly | E-mail | 8. listopadu 2017 v 11:20 | Reagovat

[3]: Já na sobě pracovala roky a tudíž se nedá říct, že bych byla zablokovaná. To co nás trápí nejsou bloky v našem nitru, jak píšete, ale vnímání dění a utrpení světa (ikdyž to zní jako klišé, je to tak) díky naší  enormní citlivosti...

17 Alue Alue | 8. listopadu 2017 v 20:48 | Reagovat

[16]:  Přesně tak. Je to i takový začarovnaý kruh. Hloubavý člověk chce mít rozhled a chce věcem opravdu rozumět, tak se zajímá o pozadí výroby a všeho... a pak vidí záběry z masen, kožešinových farem, z rubání koltanu v africe, jak dětští otroci v africe sbírají skoro zadarmo kakaové boby.... normální ovčan tyhle věci nehledá a když náhodně najde, tak je mu to u řiti. Ale tahle krevní skupina, ta to prožije a dělá se jí z toho blbě. Zároveň asi i jediná skupina, která se díky tomu snaží změnit a zlepšit svět.

18 lenka f lenka f | E-mail | 8. listopadu 2017 v 22:36 | Reagovat

[16]:
Ale já to chápu, co Vás trápí. Vždyť člověk ani nemusí patřit k téhle krevní skupině, jak píše Alue a můžou ho trápit také různé věci. To, že je někdo hloubavý, já nevidím na škodu, je to dobře. Myslím si ale, že by se člověk neměl nechat okolnostmi semlít a zapracovat na tom (třeba i s pomocí někoho), aby díky velké citlivosti netrpěl pořád nějakými stresovými poruchami a různými depresemi. To je potom tak likvidační, to ubližuje člověk sám sobě. Je to špatné vůči sobě samému. Nedělat si věci, které mi ubližují. A to jak, se bude člověk cítit a různé věci prožívat, může ovlivnit pouze on svým vnitřním nastavením. A určitě tím také neříkám, aby se takový člověk změnil ve lhostejné individum, kterému je všechno jedno. Vadit a trápit mě může spousta věcí, můžu taky prožívat různé emoce, ale jak začnu trpět psychickými poruchami nebo nějakými strachy, které mi brání normálně fungovat v životě, tak tady je asi něco špatně. Prosím vás nikomu svůj názor nevnucuji. A patent na pravdu taky nemám.

19 Jooly Jooly | E-mail | 9. listopadu 2017 v 7:31 | Reagovat

[18]: Děkuji za názor. Takhle to vnímá většina lidí.
Nemyslím si ale, že úzkost je psychická porucha, pokud nepřekročí nějakou mez. Je to jen obava o dění tohoto světa, která trápí,protože to člověku není jedno, protože vidíte kam se to řítí, cítíte utrpení nejen lidí, ale i přírody a nic s tím nikdo nenadělá. Pomoct taky nikdo nemůže, protože nikdo nám nevleze pod kůži, když není na stejné vibrační vlně.
Ve svém osobním životě jsem spokojená, vyrovnaná a nic mi nechybí. Takže na co bych se měla léčit? Na citlivost? To opravdu není reálné :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama