Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 19.01.

,,Ostatní jsou tvoje zrcadlo", aneb zamyšlení nad vyprávěním o podivném semináři

28. prosince 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Nedávno jsem jela autem zpět od Čech z Rakouska. Ta cesta byla zajímavá z mnoha důvodů, například jsem zahlédla UFO. Bohužel jako jediná z osazenstva. Koukala jsem na nebe a vidím silné bílé světlo, které na nebi zářilo tak podivně, že vytvářelo tři dlouhé paprsky. Vypadalo to opravdu působivě. Že to není normální jev, mi došlo až po chvíli co na to zírám a ve chvíli kdy mě napadlo na to upozornit ostatní a než jsem jim stihla vysvětlit kam mají koukat, okamžitě to zhaslo. Velmi neuměle jsem vám to načrtla. Ty tři dlouhé čárky představují světlo, které se přesně takto šířilo po nebi ve tvaru přesného trojúhelníku. Světlo sahalo hodně daleko, úkaz byl veliký, ale nedokážu přesně odhadnout v jaké se to pohybovalo výšce.
O sledování UFO tento článek ale není, jenom jsem vám to chtěla napsat. :)

Kamarádka (a zároveň jedna z cestujících) nám ten den začala vyprávět o podivném semináři, který v jejím městě pořádala nějaká paní Darina (umělecké příjmení které používá mi taky řekla ale dávno jsem ho zapomněla protože bylo složité a navíc mi nepřipadá pro účely tohoto článku nijak podstatné) a její povídání mi poskytlo námět na dnešní článek...


Seminář byl na pokračování, postupně absolvovala několik sezení a chtěla se zkrátka podělit o své rozporuplné pocity z něj a o tvrzení, kterými je paní Darina masíruje a která ji, jako střízlivě uvažující osobu, místy docela dráždí.
Paní Darina ze záhadného semináře byla podle vyprávění kamarádky celkem povedené kvítko. Říkala, že se na její seminář dostala po přečtení několika jejích knih, které jí darovala jiná známá se slovy, ať si to určitě přečte, že to stojí za to. V knihách prý nebylo nic moc s čím by se dalo nějak zásadně nesouhlasit, nebo co by člověka dráždilo, zkrátka byly zajímavé a čtivé. Překvapilo mě, že tam autorka údajně popisuje jakési své duševní a duchovní problémy, záchvaty a kolapsy, že jí umřela maminka a ta ji neustále navštěvovala, o tom jak byla někde za šamanem se svými problémy a ten si na ni musel zavolat několik dalších pomocníků, aby z ní vytahali destruktivní energie a přisáté dušičky, které byly tak silné, že na ni jeden šaman nestačil. Prý to z ní nakonec vytáhli a po nich přijala do svého uměleckého příjmení jeden z prostředních názvů...
Už v tu chvíli jsem si říkala, co člověk, který má ve vlastním hnízdě tak hrozně nakáleno, že to po něm musí uklízet ne jeden ale celá parta šamanů, chce učit druhé lidi?
Výživných momentů z knih bylo více a podobného ražení. Nevím co je to za knihy, názvy neříkala... Zkrátka vedoucí semináře si prošla v životě neskutečným bahnem, podle vyprávění až na úrovni duševní patologie a na základě toho říká, že získala nějaké znalosti, které teď učí druhé lidi a že k tomu aby učila druhé byla nějak vedena zeshora, či z druhé strany. Tím bych uzavřela úvod do tématu.

Začala nám vyprávět o jedné technice s magnety, která by měla druhým lidem pomoci zvládat své duševní problémy, které je žerou. To se všem v autě celkem zamlouvalo a vesměs dávalo smysl. Pak přišly horší věci. Začala jim vyprávět ty klasické eso mýty o tom, jak je nám každý člověk se kterým se setkáme zcadlem a jak nám na něm vadí to co sami v sobě potlačujeme, nebo to čím my sami jsme. Což, když si rozeberete selským rozumem, nemůže být pravda, je to pravda pouze částečná, aplikovatelná pro některé případy za specifických okolností a slepá víra a aplikace tohoto názoru ve všech případech paušálně, dovede člověka akorát tak do neštěstí, než k vnitřnímu klidu.

Když se jí lidé ptali, jak nám může být zrcadlem nějaký padouch, který třeba okradl a zabil, tvrdila, že je to nějaká nezpracovaná lekce z minulosti, která se vrací, aby nás něco naučila... ale co když jsme se s tím potkali poprvé třeba ve velmi nízkém věku a pak už nikdy? Co by měl být onen prvotní popud? .... hm. Tu se domnívám, že by se celá ta chatrná teorie mohla svádět na karmu a minulý život. Rádoby duchovní učitelé strašně rádi hodí všechno na váš minulý život, pokud za nimi přijdete s nepohodlnou otázkou, na kterou neznají odpověď, nebo u které hrozí, že by mohla podkopat jejich teorii a autoritu.
Problém tohoto duchovního semináře byl patrný hned od začátku, kdy vedoucí nakročila na publikum s naprosto nevídanou povýšeností a arogancí. Když viděla, že nabrala bohužel do partičky i pár přemýšlivých osob co jí to nežerou i s navijákem, které s ní navíc diskutují o tom co tvrdí a některé výroky jim vadí, na druhý a třetí seminář se znatelně uklidnila, ubrala na svém egoismu a zmírnila své výroky, patrně proto, že si uvědomila, že jí ti lidé můžou ze semináře utéct, protože by to ta přemýšlivá partička mohla úplně rozkopat. Tak se rozhodla je už nedráždit a změnila přístup.

Nechápejte mě špatně, nechci vypadat jako kladivo na čarodějnice. Jsem rozhodně PRO alternativní metody, pokud druhým lidem pomáhají, dávají jim sílu, zodpovědnost a nástroje pro to, aby si mohli vyřešit své problémy a mít se dobře, bez ohledu jestli se to platí nebo neplatí. I účast na vhodně zvolené přednášce jistě může být přínosná. Ale jsem proti všemu, co lidem škodí a co jim naopak sílu a autonomii bere tím, že je to přesvědčuje o tom, jak jsou malí, špatní a jak je všechno jejich vina, a jak si to zaslouží, protože v minulém životě dělali bůhvíco, nebo protože všechno je zrcadlo. A ještě z pozice ,,vy všichni jste kraví exkrementy, jenom já jsem osvícený king a já vám tady ukážu jak strašně blbí jste a opovažte se něčemu nerozumět, nebo nad tím přemýšlet do hloubky."

Je pravda, že nám obvykle na druhých lidech vadí to, s čím máme sami problém v tom slovasmyslu, že lidé s různými vadami charakteru z těchto vad obviňují druhé, zatímco si sami nevidí do papule.
Zatímco kradou, ukazují prstem na všechny ostatní že jsou zloději, aniž by to byla pravda. Pokud jsou neschopní a líní budižkničemové, budou neustále o druhých říkat, že jsou líné kůže, co trpí KOPRem. Pokud jsou to podvodníci, budou z podvodů obviňovat všechny kolem.

Obvykle také člověk soudí druhé podle svých měřítek, to znamená očekává od nich to, co by na jejich místě udělal on sám. Takže pokud je nevděčný, neumí poděkovat a nevěří v dobrotu druhých lidí a jejich nezjištné laskavé činy, sám takových věcí není schopen, proto je neumí pochopit a neumí je očekávat. A nevidí je, ani když je dobro prokázáno jemu samotnému přímo... Takový člověk není vděčný, ani laskavý a nedosáhne v životě valného úspěchu nikde, protože si ho druzí nebudou vážit. On si jich přece také neváží.
Člověka s vadou charakteru většinou poznáte snadno. Je věčně nespokojený, na všechno si stěžuje, nic v jeho životě není v pořádku, ani rodina ani práce ani domov, nic. Všichni kolem něho jsou debilové a můžou za všechny jeho problémy jenom ne on sám, přisává se na druhé co může. Jak energeticky, tak i finančně.

Přesně taková pijavice byl například otčím, než jsem před jeho tyranií utekla. I když jsem byla malé dítě školou povinné, denně jsem čelila obviněním že: Jsem líná kůže, neumím se o sebe postarat, jsem nevděčná a neschopná, dopadnu špatně, chce mě vidět jak já někdy budu fungovat až budu dospělá, že jsem finanční zátěž, že jenom vyžírám ledničku... A podle toho mě omezoval tak, až jsem u sebe doma nemohla ani jíst, nebo projít obyvákem. Byl to psychopat.
Vtipné na tom je, že přesně tyto problémy dokonale vystihovaly jeho charakter: Co jsem ho znala, tak za celých pět let nebyl schopný najít si a udržet si normální práci, odevšad ho vyhodili, takže ho živila moje nemocná mamka, která po tom všem co zažila, ještě dokázala pracovat z domova a zaplatila za něho všechny jeho statisícové dluhy, zatímco si dělal pořád nové (však mamka to zacálne a až umře tak mu stejně všechno po ní zůstane, tak co by se vzrušoval, když je za vodou, stačí jenom vykopat tu otravnou dceru co mu kazí plány). Narovinu se mi mamka přiznala, že bez něho bychom se všichni měli lépe, protože boreček chlastá krabičák s kolou, sežere toho za tři, nepracuje a jenom sedí doma u telky. Doma nic nedělal, neuklízel, s ničím nepomáhal, jenom nadával, ubližoval, chlastal a žral. A využíval mamku jak jenom to šlo. Na práci byl levej, kradl mamce z kasy tajně peníze a sváděl to na mě. - To je perfektní příklad zrcadlení, kdy chorobně nevyrovnaný člověk obviňuje všechny ostatní ze svých chyb, aniž by to odpovídalo realitě. Takto opravdu princip zrcadla funguje.
,,Všichni ostatní kolem jsou pitomci, jenom já jsem dokonalej, přestože nedělám a neumím si ani zaplatit svoje dluhy, musí je za mě platit nemocná ženská."

Zrcadlo výborně funguje také ve vztahu rodič - dítě, kdy dítě automaticky nadvědomě přebírá rodičovy programy a ty realizuje, protože napodobováním se učí a napodobováním se zařazuje do společnosti. Dítě také nadvědomě splňuje očekávání rodiče, jak je to v jeho možnostech i za cenu vlastní sebedestrukce. Takže rodiče pak řeší proč se dítě pořád vzteká, proč je sprosté, proč je sobecké, proč je to chronicky nemocný astmatik, proč má psychosomatický průjem když se doma pohádají atd. Malé dítě, dokud za sebe nepřevezme v pubertě zodpovědnost, je dokonalé zrcadlo svých rodičů. (Ale na obranu rodičů, děti hodně ničí i televize, vrstevníci s nejlepším ajfounem, propagace materialismu, tlak na výkon, podprahová agresivní data ve filmech a hrách, atd.)

Říkejte ale člověku, který je normální slušný s dobrým srdcem, který netrpí žádnými zásadními charakterovými vadami a není to žádný kriminálník, že všichni lidé kteří ho kdy naštvou, kteří mu lezou krkem a kteří mu ničí idylku, jsou jeho vlastní zrcadlo. To mu fakt nepomůže. Pokud má sebeúctu, tak se vám vysměje.
,,Lidé co vám vadí a co vám ubližují, jsou vaše zrcadlo, ukazují vám váš problém", zněla poučka ze semináře. To mě dožralo. Kdybych se měla v životě srovnávat s každým s prominutím blbem kterého kdy potkám, tak bych asi nedělala nic jiného, než byla nešťastná. Představte si, jak asi taková poučka pomůže paní za nějakou přepážkou, která se v práci potká se stovkami lidí a mezi nimi se sem tam mihne i korunovaný nevychovaný pablb, který jí dělá z práce peklo. Zdá se vám to smysluplné, nebo vůči ní spravedlivé?

Nedávno jsem byla podobné situace svědkem. Nějaká paní sestřička, velevážená mistryně světa v nabubřelosti a nejdůležitější osoba na celé zeměkouli se strašně dožrala, že musí půl hodiny čekat, než paní na poště, která je tam jediná, vyřídí o půl čtvrté poslední expedici přijatých balíků. To se tak dělá, alespoň u nás a obvykle to trvá 20-30 minut, pokud je paní na pobočce úplně sama a nikdo ji nezastane, prostě musíte počkat. Taky záleží jak moc je daná pracovnice rychlá a zkušená. Tahle paní byla záskok na cizí pobočce, nebyla si tak jistá v kramflecích, tak jí to trvalo dýl. Paní mistryně světa amoleta chytla po dvaceti minutách hysterický záchvat. Projevovalo se to tak, že na paní za přepážkou, která kmitala jak hadr na holi aby dopraváka co nejrychleji vyřídila a vypsala mu všechny potřebné dokumenty, začala ječet.
Že to trvá a co to má znamenat.
Paní za okýnkem se roztřásla a snažila se ve spěchu vysvětlit, že to musí udělat teď, protože to má v popisu práce, jinak pán odjede a balíky nevyexpeduje, že se to v tuhle dobu dělá, i přesto že je otvírací doba a ona prostě nemá záskok. Takže o půl čtvrté vyexpeduje za ten den podané balíky a pak je ještě půl hodiny otevřeno, ale balíky už se neodvezou, až další den. Týpek co ty balíky přebírá, tam nemůže (nebo prostě nehodlá) čekat až my zákazníci skončíme.
Madam důležitá zesílila na hlase a začala se tam sypat co si to nějaká smradlavá pomalá pošťačka dovoluje nechat ji čekat. Zdržela ji tím svým cirkusem o deset minut, během kterých by to šlo v pohodě dodělat a dostali bychom se všichni na řadu.


Když mistryně světa amoleta zařvala na paní za okénkem že ,,kdyby nechala nějakého pacienta v nemocnici 30 minut čekat, tako jako ona nechává čekat ji, tak by mezitím umřel", s prominutím jsme se už pořádně na*rali všichni. Paní za okénkem začala plakat, zhroutila se a už nevěděla která bije a měla problém dodělat práci, zatímco jí u dveří nervózně podupával dopravák, ,,kdy už to sakra bude".
Zeptali jsme se té sestry, kde jako pracuje. A ona nám potěšeně a hrdě oznámila, že v místní nemocnici.
Na to jsme ji usadili tím, že alespoň víme jakému místu se budeme zásadně vyhýbat. Že v nemocnici akorát tak zabíjí lidi, že nemá být na co hrdá a ať dá pokoj nebo jde jinam, že na ni tady nejsme zvědaví. Naprdla se a konečně odešla.

Paní za okýnkem jsme ještě museli utěšovat, než přestala brečet a byla schopná pracovat... Tahle citlivá paní, která prostě natrefila na hnusnou čůzu v nevhodnou dobu, by určitě byla moc nadšená, kdyby jí tahle Darina řekla, že ta čůza byla její zrcadlo a ukazuje na její vlastní problém. Přitom je ta nemocniční baba u nás pověstná. Paní co na pobočce dělá trvale, mi později potvrdila, že ví o koho jde, že je ta ženská na silné nervy a člověk se prostě musí obrnit, jinak se neumí ovládat a dělá ostudu.
Jak v tomto případě funguje zrcadlo? Přesně naopak. Místo aby si ta mistryně světa uvědomila jak se chová odporně, tak svoje problémy a svoje jedy plive na ostatní lidi, kteří za nic nemůžou a kteří by rádi neměli s její mentální deformací nic společného.
Podobných ježibab určitě každý z nás pár potkal. Mají společný problém, jejich deformace je tak silná, že jim nedovolí ukázat konečně tím prstem na sebe a říct si ,,já jsem ta co tady dělá problémy, ne ti ostatní co moje výlevy musí snášet".

Kamarádce jsem na to řekla: Každý člověk na světě je tady pouze sám za sebe a je zodpovědný za své činy a své jednání a myšlení. Není ale zodpovědný za činy a za myšlení druhých lidí. Pouze za své zodpovídá. A kdybych si měla brát osobně každého blba kterého kdy v životě potkám, tak bych se z toho musela zbláznit, protože to není možné a takto svět nefunguje, nemůžu být zodpovědná za náhodného blba kterého potkám, nemůžu mít zodpovědnost za to že se nějak chová, to už je jeho problém a ne můj.

Vzpomeňte si také na knihu ČTYŘI DOHODY, kdy jedna ze základních dohod je NEBRAT SI NIC OSOBNĚ. Jednání druhých lidí je výraz jejich vlastních duševních problémů.
Kdo řve, ten má problém, kdo řve, ten se bojí.

Kdo je velmi klidný a nekonfliktní, nemá vnitřní problémy. A nemůže se mu říkat, že se mu něco zrcadlí, protože to není fér a uvaluje to na něj nesnesitelnou vinu za něco, za co vůbec nemůže.

Řekněte ženě kterou někdo znásilnil, že si za to může sama, že splatila karmický dluh, nebo že ten chlap byl její zrcadlo. Její už tak dost pošramocenou psychiku můžete dorazit tak, že to nedá a zabije se. Nebuďte naivní, právě lidé s posttraumatickou stresovou poruchou, kteří v životě zažili strašné věci, hledají záchranu a spásu v duchovnu, kde zároveň hledají také odpovědi na své otázky. ,,Co se to stalo a co se s tím dá dělat, jak se s tím můžu smířit a jít dál." Když jim začnete vykládat že si to přitáhli, zavinili, způsobili, že to je výraz jich samých a nebo mají zlou karmu, pomůžete jim spíš do hrobu.
Otázka toho kdo si co a nakolik do života přitáhl, je strašně ošemetná a nevděčná na vysvětlení. Když neznáte celý příběh se všemi souvislostmi, spletitostmi a znameními která dotyčný nesledoval a projel na červenou, těžko pak můžete soudit, proč se dostal do daného průšvihu. Mnohé fatální problémy jsou zkrátka nástrahy matrixu, před kterými vždy varují znamení, ale znamení skoro nikdo neumí číst, takže do toho spadne ani neví jak. Zkrátka nebyl dost pozorný a už je tam, kde ho chtěli mít. A takovému člověku nemůžete vykládat o zrcadlech a karmě, ublíží mu to.

Měla jsem v poradně nepočitatelně mnoho případů, které trpěly následky po absolvování nějakého pochybného semináře nebo terapie, kde jim terapeut vsugeroval že někoho v minulém životě zavraždili, klidně stávajícího člena své aktuální rodiny a ti lidé se z toho zhroutili. Přijali to jako pravdu a pak se pořád snažili nějak do minulých životů dostat a vyčistit to, přitom to není možné a tím si sami kolem krku utáhli smyčku.
Připadá vám to jako pomoc lidem? Mně rozhodně ne a proto mě tyhle věci štvou. Protože nepomáhají ale ubližují a takoví lidé mi pak plačou do mailu a neví co mají dělat... A já už jim někdy taky nejsem schopná pomoct, protože se jim dá pomoct pouze pokud svůj sebedestruktivní způsob myšlení opustí. Když si ho nechají bez ohledu na můj argument, nemůžu jim to brát, musím je ponechat jejich vlastnímu rozhodnutí a ponesou si ten balvan tak dlouho, dokud nepochopí, že je to naprostá blbost, nebo dokud je to nezlikviduje úplně.
... Zamyšlením o karmě se dostávám tak trochu mimo hlavní téma, ale souvisí to, protože to funguje na stejném principu. Háže se tím vina na někoho, kdo má už tak dost problémů a úplně zbytečně, ani to nic neřeší.

A tvrzení že ,,když vám život likviduje nějaký kriminálník, je to lekce kterou jste v minulosti nezvládli", no nevím jak by to obstálo třeba v mém případě, protože takovou kreaturu jako byl například otčím, jsem poprvé potkala když mi bylo 11, předtím nevím co bych mohla nezvládnout (jo aha asi karma, na tu by se to dalo hodit) a pak už jsem takový typ nikdy nepotkala. Protože jsem si ho nepřitáhla do baráku já, ale někdo jiný. Nebylo to mé rozhodnutí, ale někoho jiného. Přesto jsem tím byla zasažena.
Jediný způsob, jak se zbavit tyrana je utéct od něj a nechat ho napospas svému osudu, protože vy jeho problémy nevyřešíte. Vy můžete a dokážete řešit pouze své vlastní problémy, vy můžete řešit pouze sami sebe, svůj život a svoje nedostatky, nemůžete řešit za druhé lidi jejich životní či duševní problémy, které nejsou vaše. I když jim v něčem možná dočasně ulevíte, jen co přestanete, stejně do toho zase spadnou, pokud se mezitím sami neproberou a nebudou problém aktivně řešit sami za sebe. A můžete věřit na princip zrcadlení jak moc zeširoka chcete, problém druhého není váš problém a nikdy nebude. On ho musí řešit a on se s ním musí vypořádat. Vy můžete plnit funkci nějaké dočasné opory nebo rádce, nebo můžete od takového člověka utíkat, ale konečné řešení vždy leží na člověku, kterého se problém bezprostředně týká. A pokud je někdo fakt extrém, nedá si pomoct, nemá snahu a nenechá si to vysvětlit, berte nohy na ramena, a utíkejte co nejdál od něj, dokud ještě máte čas, sílu a peníze na to to udělat, než vás úplně vysaje a dostane na takové dno, že už na to nebudete mít sílu. Protože i to se bohužel děje.
A nenechávejte si ani radit od lidí, co své vlastní záležitosti nemají v pořádku a kteří sami potřebují péči psychiatra, nebo už tam i byli. Ti vám nepomůžou.

Další perlička byla, že dotyčná Darina dělala jakýsi horoskop založený na živlech, nevím jak, jestli to nějak měřila, počítala, nebo channelovala. (Podle data narození si svůj živel ale můžete najít sami na internetu. Zadarmo. Třeba TADY, ale ani trochu to nesedí. Spíš je to taková ptákovina pro zajímavost.) Každopádně se vytasila s velmi odvážným tvrzením ohledně soukromého vztahu kamarádky. To ji dopálilo a mě taky....
Co je mezi dvěma lidmi, je pouze mezi dvěma lidmi. Dokud vás nepožádají o radu a pomoc, nemáte právo do jejich vztahu šťourat, vyptávat se, nebo nějak zasahovat. Láska a partnerství je soukromá posvátná věc a co je mezi dvěma lidmi z komplexního pohledu, nikdo zvenku nevidí, my zvenku mimo daný vztah můžeme jenom sledovat jakousi masku, která se navenek tváří jako realita daného vztahu, ale dovnitř nevidíme, není to naše věc a často je tam všechno úplně jinak. Proto mi připadá nemístné, sprosté a odporné, aby nějaká cizí baba věštila kamarádce jestli je nebo není partner pro ni vhodný a jestli spolu budou, aniž by se jí na to někdo zeptal.
Kamarádku to dožralo nejenom z tohoto důvodu, že nějaká cizí baba má pocit že může o druhých lidech rozhodovat a soudit vztahy které nezná, ale navíc je v pozici, kdy by ona sama druhým vůbec nic radit neměla, jelikož sama nemá rodinu, ani trvalého partnera.
,,Mně může o vztazích radit jenom ten, kdo má dlouhodobý spokojený vztah, kdo to umí a ví jak na to. A ne nějaká megera kterou nikdo nechce a co je sama a sežrala všechnu moudrost světa. Co ona ví o vztazích, když žádný nemá!" rozčilovala se. A samozřejmě právem, to by dožralo každého. Bez ohledu na to jestli má nějaká Darina pravdu nebo nemá pravdu, do tohoto nemá co lézt, nebyla pozvána.

Tohle šarlatánské vměšování do cizích vztahů je dost nebezpečné, protože tihle šarlatáni pak mohou zavinit řadu problémů, které by bez jejich pitomých slepeckých rad vůbec nevznikly. Také bych mohla uvést příklad ze svého života, ale o tom snad až někdy potom.

Kamarádka, poté co si vyslechla můj poměrně vyhraněný názor na podobné lidi, přiznala, že nějakou dobu uvažovala, co na tom semináři vlastně dělá, jaký to má účel (mně by to stačilo jednou a už nepřijdu). Že se tam vlastně sešla ona s přáteli jako taková podivná parta rebelů na semináři, který je strašně předuchovnělý, vede ho paní která by sama potřebovala pomoct a poradit a zbytek publika je do ní úplně zažraný, je skoro až hmatatelně cítit, jak ji ostatní strašně uctívají a hladově hltají každé slovo, které Darina vypustí. Vůbec nad tím co říká nepřemýšlí, nijak to nefiltrují, rovnou berou všechno, i kdyby si protiřečila.
Navíc byl velký šok, když zjistila, že Darina je někdo jiný v knihách nebo rozhovorech a někdo úplně jiný na osobní rovině. Zatímco v prvním případě vystupuje jako někdo kdo to má srovnané a kdo by mohl něco předat, na osobní rovině je to nesnesitelná arogantní povaha, která sype jeden nesmysl za druhým.
A došlo jí, že jsou tam (ona a přátelé) spíše od toho aby rozbili tu silnou manipulativní energii která tam panuje, že jsou tam spíše jako ochránci těch ostatních nešťastníků, kteří by jinak úplně propadli blábolům které se tam prezentují a jejich aplikace by jim přinesla akorát tak neštěstí a zklamání. Proto se tam vrací, dokáže seminář pokaždé nějak srovnat, probrat lidi z uctívacího spánku a donutit je myslet a přinutilo to pořadatelku ubrat na egu. Patrně tam byli zapotřebí a svůj účel splnili.



 


Komentáře

1 zdeněk zdeněk | 28. prosince 2017 v 1:16 | Reagovat

Aluško je všechno v cajku? Nebo píšeš články pozdě po večerech?
Poslední dobou míváš často v článcích drobné, ale výrazné, překlepy.
Hned druhý odstavec
"Kamarádka (a zároveň jedna z cestujících) nám ten den začal vyprávět....."
....začala.

2 Ježovka Ježovka | 28. prosince 2017 v 2:10 | Reagovat

Tak tenhle článek je skvělý. Bylo by potřeba, aby si ho přečetlo mnohem víc lidí, než "jen čtenáři" tvého blogu. Zajímavé, jak si tolik lidí nechalo vštípit že moudrost a vědění je všude kolem, jen ne v nich, a je potřeba ho hledat okolo, třeba na všech možných seminářích nebo ve školách.

- Mimochodem lidé, kteří něco jako své "zrcadlo" či kohokoliv s kým prožili takto vysoce osobní a někdy i komplikovaný vztah(a nemyslím jen milostný, samozřejmě)potkali, nemají většinou tendence ani potřebu o tom příliš kamkoliv psát, natož veřejně na internet(už jen proto, že tito lidé často nemají o "zrcadlech" ani ponětí, . Mně se to stalo a nebyl to žádný nenávistný vztah, jen velký duševní posun a jakási "odblokace." Ten člověk mi něco dal, pomohl mi kam mi měl pomoct, něco "otevřel" a něco "uzavřel" - resp. on mi k tomu pomohl, to já sama. Tím to skončilo. A celé to byla tak neskutečně niterní a chvílemi zvláštně bolestivá záležitost, že jsem rozhodně neměla potřebu o tom psát na internet či zpovídat guru, kteří stejně nemají ponětí o tom, co se ve mně děje, jelikož není v mé situaci a mou lekci můžu pochopit jen já. Že jde o "zrcadlo mé duše" mi bylo potvrzeno zcela doslovně mým vyšším vedením, chápu co se stalo a proč se to stalo. Vše byla má svobodná vůle a mé kroky a já jsem nyní vděčná, že se stalo co mělo, a tím to končí. Jde o to, že pokud máte potkat něco jako "své zrcadlo" či prostě a jednoduše kamaráda(partnera, kohokoliv...), který ve vás má způsobit vnitřní "boom," prostě to poznáte. Prostě se to stane, vy budete vědět, budete hledat, budete zažívat, stane se to samo a nejčastěji právě lidem, kteří o "duchovních zrcadlech" nemají ani ponětí. Navede vás když tak vyšší vedení, nikoliv guru. Je to dost niterné a velmi citlivé(mně to přišlo jako když Fénix vstane z popela), navíc nic jako "vaše zrcadlo" neexistuje, je to prostě jen další člověk který vás má něco naučit, nebo vám pomoct se posunout z bodu A do bodu B. Tyhle věci se dějí samy ve chvílích, kdy to vůbec nečekáte a často ani nechcete. Reaguji tímhle hlavně na lidi, kteří si přečtou o dvojplamenech/zrcadlech/jánevímčem a pak běhají po světě a hledají je jen, aby si připadali výjimeční a neznudění svým vlastním obyčejným životem, který si dělají obyčejný sami, případně v sobě nedokážou najít úplnost a hledají ji všude kolem. Sotva potkají nového člověka už ho od sebe odeženou, jelikož ho začnou přezkoumávat ze všech stran a zjišťovat, jestli je to teda už ten jejich dvojplamen nebo ne. Pokud vám s někým má takto "zahořet srdce," tak zahoří, a věřte mi, přijde to samo a poznáte to moc dobře. Navíc by to stejně bylo o 1000% procent jiné, než ve vašich představách, upřímně to nikomu ani moc nepřeji. :-) Navíc je úplně jedno, jestli je ten člověk vedle vás váš dvojplamen, manžel z minulého života nebo třeba lesní skřítek. Buďte za něj vděční, přišli jste se oba něco naučit a jeden druhého potěšit, něco si předat a není nutno vztah balit do krabiček "více zajímavý" a "méně zajímavý," vždyť každý vztah je unikátní a stejně platný. A ano, Ježovka už zase vypisuje noční filozofii na Alušce. :D

3 čmelák čmelák | E-mail | 28. prosince 2017 v 8:34 | Reagovat

Zdravím a souhlasím,krásná ukázka zrcadel se nalézá v Praze na Petříně :-)

4 micka micka | 28. prosince 2017 v 10:54 | Reagovat

Aluško, promiň, vím, že se to netýká tématu, ale ty gramatické chyby... :-( občas zpřeházená písmena ve slově - stane se, jak člověk rychle píše, ale slovo "ůčel" v poslední větě.... :-x

5 Alue Alue | 28. prosince 2017 v 11:11 | Reagovat

[1]:

[4]:

No já nevím jak vy, ale napsat a pak ještě po sobě 3x zkontrolovat takto dlouhý článek je šíleně vyčerpávající (DĚLÁTE TO CELÝ DEN) a jasně, že už pak některé chyby nevidím, protože to znám zpaměti a mozek to už pak neregistruje.
Takže jestli někdo něco našel, napište mi to sem normálně (ale konkrétně), mně to nevadí, já si to spravím, ale dělat z toho nějakou kovbojku, že se něco děje, a poslat mi :-x smajlíky mi fakt od vás připadá dost nefér, asi si neuvědomujete, kolik je v tom nimravé práce a soustředění a taky nejsem stroj, víte? Zkuste napsat článek o stejném počtu znaků a uvidíte to sami.
Taky bych u takového tématu čekala, že se člověk bude vyjadřovat k článku a ne řešit jestli mám někde přeťuklé písmenko. Na takto dlouhý článek vůbec nemám pocit že bych ho měla až tak strááášně doprasený, že je nutné to až takhle řešit.

6 octomaník octomaník | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 11:43 | Reagovat

zopár překlepů -
...Takový čověk není vděčný, ani laskavý...
.....podupával dopravák, kd yuž to skara bude.
------
Článek zajímavý a obdobné chování znám u dost lidí v okolí (sami semináře neprovozujou) a ve většině případů se takovým způsobem chovají, protože se k nim tak chovali jejich rodiče nebo s nimi bylo vydrbáno ve sféře pracovních vztahů a tak se chovají i k ostatním aniž si to uvědomují; přesto k některým se chovají s úsměvem a vlídností a v soukromí jsou někde jazykově mezi dlaždičem návštěvou psychiatra a gynekologie nebo JZD; a hlavně mají potřebu každému radit (ikdyž většinou blbě - jsou přesvědčeni, že jejich rady jsou ty nejlepší a ....) jakékoliv výtky týkající se jejich chování končívá většinou tím, že se urazí a někteří se pak snaží dotyčným i pomstít.
A při představě, že takový člověk je v jakémkoliv partnerském vztahu a dokonce se snaží vychovávat děti....raději nechám bez komentáře.....a připomenu na odkaz o brožurce od faráře Ladislava Simajchla Láska pod lupou - církevní informace můžete přeskočit; jde o informace, povahových rysů  k partnerskému životu a názoru kluků a holek
http://www.fatym.com/taf/knihy/laska.htm

7 Tereza Tereza | 28. prosince 2017 v 11:52 | Reagovat

Mám na to úplně stejný pohled, mluvíš mi z duše :-) věřím, že zrcadlo funguje u dětí. Jezdila jsem na tábory jako praktikant a teď studuju peďák a už jsem se několikrát přesvědčila, že je všechno o přístupu. Což je vlastně zrcadlo. Jak já přistupuju k nim, taky i oni ke mně. Ale chápu, že to jde hlavně u "nezkažených" dětí, u dospělých těžko.
A hlavně mi přijde, že je na každém, aby nastavil zrcadlo druhým. Samozřejmě to jde vzít i z druhého pohledu, a to tak, že ostatní jsou naším zrcadlem, ale pak mi tam automaticky vyskakují asociace se znásilněním, vraždou, okradením apod. No, téma je to zajímavé :-)

PS: všimla jsem si, že upozorňování na chyby je tu poslední dobou stále častěji. Lidi, to si na ní léčíte komplexy? :-|  Stačí to napsat slušně. I kdyby to nebyl překlep, žádný učený z nebe nespadl. Aspoň je vidět, že je to autentické ;-)

8 Alue Alue | 28. prosince 2017 v 11:59 | Reagovat

[7]:  já jsem ráda když mi někdo najde překlep, ale nepotřebuju u toho dostávat dotazy typu ,,to jsi psala v jednu ráno?"
čekala bych trochu vděku, nebo trochu diplomacie,... asi jsem naivní s těmi svými ideály.

9 Veronika Veronika | 28. prosince 2017 v 12:48 | Reagovat

No a co,že jsou chyby?Články mají hlavu a patu a každý snad rozumí,co čte.Zkuste sami denně něco takového vykouzlit.Píšeš úžasně Aluško,takový přehled a nadhled ve Tvém věku,je obdivuhodný.Díky :-).Přeji Ti ještě hodně inspirace,štěstí a lásky nejen v Novém roce.V.

10 lenka f lenka f | E-mail | 28. prosince 2017 v 13:06 | Reagovat

Asi ta Darina bude arogantní člověk, jak naznačila tvoje kamarádka. Možná má i nějaké mindráky, nevěřím tomu, že byla šamany očištěna, jak si myslí. Sama takhle problematická a najednou má touhu "učit" ostatní. Takoví lidé, si ani neuvědomují, že svádějí druhé lidi na scestí, když jim vykládají svoje přesvědčení. Navíc já si myslím, že tohle jen tak nikomu neprojde, když druhého člověka, který má také problémy a je na něm závislý, protože si myslí, že mu pomůže, svede z cesty nebo mu ještě pohorší. Tohle si bude muset každý potom "odpracovat". Jak už, to je otázka. Já bych se bála někoho takhle ovlivňovat. Ale ona si evidentně myslí, že má znalosti. Já na duchovní semináře nikam nechodím, a ani bych nešla. Je tak málo lidí, co něco opravdu znají a na nic si nehrají. Jinak s tebou souhlasím, vidět ve všem nastavené zrcadlo nejde. :-)

11 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 13:21 | Reagovat

No, já na to mám mírně jiný úhel pohledu, ale ne zas tak moc :-) Pravda je, že tu představu, že "za všechno si člověk může sám", jsem taky už dávno odmítla. Je to fakt velké zlo, protože člověka to akorát tak může hodit do velkých depresí. A navíc to není pravda :-) Další následek takové představy je to věčné chození po seminářích a ta věčná snaha něco očišťovat. Je to o zblbnutí. Na druhou stranu jsem z té bohorovné výše, ve smyslu "jsem super, nekradu, nelžu, nesmilním, nevraždím", tak proč se ke mně lidi někdy chovaj tak blbě, spadla na zem taky už dávno. Uvědomila jsem si, že to všechno dělám taky, jen na jiné, nefyzické úrovni. Ono to chce někdy sakra velkou pokoru si něco takového přiznat. Stejně jako je v nás to světlo, na které se můžeme napojit, je v nás i temno, které to světlo někdy pohlcuje. A my si tak rádi někdy namlouváme, že tam není. Alespoň to je má zkušenost. Rozhodně nedělím svět na dobro a zlo. A vždycky se mi osvědčilo  troufnout si jít dost hluboko na to, abych objevila, co sama sobě nebo druhým nedopřávám, že mám pocit, že mi ten druhý ublížil. Proč zrovna mě vytáčí a zraňuje něco, co druzí přejdou mávnutím ruky? Proč mě nezraňuje to, co zraňuje ty druhé? Ale musí se na to jít opatrně. Je to jako když jde člověk do temné jeskyně - je dobré si na cestu vzít i to světlo, aby tam nezešílel strachy a našel zase cestu ven. Neumím hodit vinu na sebe. A neumím ji hodit ani na druhé. Jdu tou třetí cestou :-)

12 Malina Malina | 28. prosince 2017 v 13:45 | Reagovat

Opět perfektní ukázka jak to na takových seminářích funguje a vypadá

13 Alue Alue | 28. prosince 2017 v 13:47 | Reagovat

[11]: ,,Na druhou stranu jsem z té bohorovné výše, ve smyslu "jsem super, nekradu, nelžu, nesmilním, nevraždím", tak proč se ke mně lidi někdy chovaj tak blbě.."

Odpověď je velice primitivní, nemusí to být o tom že to děláš taky. Spíš ostatní lidi nemají s tvou úžasností nic moc společného, většině lidí jsi ukradená a jedou si to svoje a zajímají se o sebe. Pokud to vypadá že někdy řeší tebe, jsi jenom konverzační téma kterým se rozptylují, nevystupují mimo svůj svět... nevím jestli je to dobře nebo blbě, ale děláme to všichni a nikdo z nás není centrum vesmíru pro ty ostatní, jenom sám pro sebe.... To jak jsi úžasná je tvoje věc, ale ne jejich. Představa že když budeš příklad dokonalé hodné bytosti tak se k tobě všichni budou chovat hezky protože je nějak osvítíš svou božskou přítomností, je zcela nereálná, protože ostatní lidé žijí dál v zajetí svého vlastního světa a dívají se skrz něj.

14 Tauri Tauri | 28. prosince 2017 v 14:39 | Reagovat

"Boha jeho, to psal ten článek někdo v jednu ráno ne? "
Chechee ne dělám si srandu, je úsměvný, jak se někdo dokáže zarazit nad takovou prkotinou a přitom neřeší to důležitý :D
Poradím Vám rejpalům, kdo se vždycky zastaví nad takovou bejkárnou, nevyřeší hlavní věci a nehne se životem dál. Je to jen další finta Matrixu, jak dělat z lidí agenty..Tak lidičky, nebuďte na sebe tak přísní, tolerujte chyby, které nikomu neublíží a ani nejdou do extrému..život není sada pravidel.
Hezký den

15 blankytně zelená 540 blankytně zelená 540 | 28. prosince 2017 v 15:05 | Reagovat

Kdo řve, ten má sám problém. Hned jsem si vybavila několik lidí, na které toto pasuje naprosto přesně, takoví se často chytali i nejtitěrnějšího detailu, nebo si sami vytvářeli vykonstruované situace, kde by mohli ječet a řvát na druhé - energetické upírství, nebo jak jsem někde četla velice trefné pojmenování: nakopávání štěňátek - třeba jak s tou slečnou na poště. Když má někdo problémy sám se sebou, neumí si je vyřešit, má nedostatek energie a nechce nebo neumí si ji dočerpat přirozeným způsobem, uchyluje se k ponižovaní a ubližování apod. právě zrovna takovým lidem, kteří jsou hodní, naivní, dobrosrdeční a nejlépe ještě v situaci, kdy jsou nejvíce zranitelní a v pozici jejich podřízeného, kde jsou snadná kořist, protože k šéfovi nebo sobě rovnému soupeři by si toto nikdy nedovolili srabi, - přesně jako kdyby někdo nakopl bezbranné štěňátko- pěkný hnus.

Velice dobrý a čtivý článek, který hodně pomůže k uvědomění.

Díky za něj.

16 mariankosnac mariankosnac | 28. prosince 2017 v 15:20 | Reagovat

Kašlať na chyby ale prečo píšeš tie články tak dlhé? Nemyslíš že takéto slohové práce na 5 A4 časť čitateľov skôr odradia že sa im to nebude chcieť čítať resp. nemajú na to čas?

17 ginze ginze | 28. prosince 2017 v 15:23 | Reagovat

Jsem velmi ráda, že synchronicita funguje a vyšel článek, který přesně zapadá do toho, co poslední dobou řeším. Nějak jsem na to zrcadlení narážela na internetu a teď nedávno mi začala kamarádka posílat videa a články a nadšeně mi psala, jak to všechno dává smysl. Mně na tom však stále něco nesedělo a to hlavně proto, že se snažím pracovat na svém rozvoji a snažím se poznat sama sebe a nespoléhám na nějaké zaručené a instantní metody. Když jsem pak nad tím zrcadlením přemýšlela, tak mi došlo, že u spousty modelových situací to prostě nefunguje. No...vlastně u většiny. Vzpomněla jsem si na situaci, kdy jsem se setkala s takovým hulvátským člověkem, který měl absolutně nulový respekt k přírodě, zvířatům a choval se naprosto příšerně a mně to prostě naštvalo...takže se mi zrcadlení snaží říct, že nemám ráda, že se někdo chová špatně k přírodě, zvířatům, protože jsem sama taková? Eee...to asi ne. Nebo logicky - když všude chodím na čas, tak mě logicky bude štvát člověk, který pokaždé přijde o 10 minut déle...zrcadlení mi opravdu nenamluví, že vlastně já chodím pozdě :-D  :-D Nebo nemám ráda nedodržování slibů, protože když něco slíbím, tak to udělám a opravdu hodně mě naštve člověk, který něco slíbí a na poslední chvíli se z toho vyvlíkne...opět mi to zrcadlení nedává smysl. Je to asi jak jsi psala - v některých situacích to funguje, ale opravdu se to nedá vztáhnout na vše. Přijde mi to jako další extrém - jedna skupina lidí hází vše na ostatní a teď je tu zase další skupina, která hodí všechno na sebe a bude mít pocit, že může naprosto za vše...ani jedno není pro lidskou bytost prospěšné a nic jí to do života nedá, jen další zmatek. Přijde mi to právě jako dobrá udička na ty, kdo chodí na spoustu seminářů, čtou knihy, ale absolutně nepracují sami se sebou a neuvědomují si, že to nejdůležitější nosí celou dobu v sobě. Když na sobě člověk tvrdě maká a pracuje sám se sebou, tak nikdy nemůže vzít za pravdu to, že mu ostatní zrcadlí jeho problémy a že za všechno může.   Je to přesně tak jak jsi napsala...kdybych měla řešit každého blbce, a myslet si, že jsou všichni moje zrcadlo, tak bych si musela začít myslet, že jsem naprosté hovado, hulvát, idiot a já nevím, co ještě :D

18 :) :) | 28. prosince 2017 v 16:20 | Reagovat

Tak ono to zrcadleni se nerika proto aby se na nekoho hodila vina a aby se ten clovek kvuli tomu trapil, ale naopak aby se prislo na pricinu problemu a aby se ten problem mohl zacit resit. Jsem v partnerstvi docela dlouho a i zde funguje zrcadleni dost casto,tak jako vsude...To ze na pani za prepazkou rvala nejaka megera a pani se z toho sesypala muze ukazovat na jisty problem toho, ze pani je zrejme hodne citliva, slabsi jedinec a ze v podvedomi muze mit ulozeny vzorec obeti, kdy si timto vzorcem k sobe nevedome pritahne lidi, kteri se k ni potom i jako k obeti budou chovat...Jen tezko by megera rvala na nekoho u koho vi, vyciti, ze ji to neprojde a ze si to k nemu nemuze dovolit....Takovy utoci pouze na slabsi. A taky je dost mozne, ze pani neprijmula i svou negativni stranku sama v sobe a ze v sobe nosi dost potlaceneho vzteku, ktery zrejme obraci sama vuci sobe. A jeji srdecni cakra diky tomu vsemu taky nebude fungovat uplne skvele...tudiz potom nemusi zvladat situace vypeti s prehledem, ale velmi spatne, kdy si vse bere moc osobne a vse vidi jako zmar, misto jako moznost k posunu... ;-)

19 Alue Alue | 28. prosince 2017 v 16:20 | Reagovat

[16]:  tvl ještě si stěžuj.

20 :) :) | 28. prosince 2017 v 16:30 | Reagovat

[17]: u vsech 3 prikladu ktere jsi uvedla je 1 spolecny jmenovatel, ktery si mozna prehledla: vzdy te nastve nekdo, kdo se zachova jinak nez ty ocekavas, nez ty vyzadujes, nez ty chces...proste ne podle tebe, tvych predstav a tvych vlastnich presvedceni...s tim uz muzes dal pracovat...a uz jen to, ze nas neco nebo nekdo nastve, je dost velke voditko samo o sobe..

21 ginze ginze | 28. prosince 2017 v 16:32 | Reagovat

Hm...a docela se divím, kolik lidí má k tomuto článku nesmyslných připomínek...já mám tyhle zamyšlení velmi ráda, protože to podněcuje k tomu se nad něčím zamyslet a ne jen ovečkovsky přečíst a brát jako absolutní pravdu. Tak nevím, jestli na lidi působí tohle temné období, nebo už se všichni zbláznili...

22 :) :) | 28. prosince 2017 v 16:43 | Reagovat

[11]: presne, ono se tim da hodne menit a ovlivnovat realita i lidi kolem nas aniz by o tom samy vedeli...sama jsem zazila, kdy jen diky memu uplnemu prijeti se z ujecene, zle, hystericke, obludne, zlobrice stala KE me najednou, nekdo by rekl bezduvodne, velmi mila a hodna osoba ;) a takhle bych mohla vypravet do aleluja, ale nikdy to neni proces nuceny, spis k tomu vzdy nejak dospeju, dozraju...nestaci si to pouze uvedomit. Taky mi kolikrat prislo, ze se ke me lidi chovaji nenormalne, jak kdyby byli nemocni a padli na hlavu, proste nelogicky a uplne jak vysinuti a ja si rikala co to? Takhle se nechovam. Ne opravdu sem se tak nechovala, nybrz stav mych hormonu v mozku tomu opravdu odpovidal, jenze se to u me proste projevovalo uplne jinak nez u nich...:-D u me to byla nespavost, nechutenstvi, hubnuti, deprese, strach, panika, uzkost a u nich vysinute chovani vuci druhym... 8-)

23 leeth leeth | 28. prosince 2017 v 18:15 | Reagovat

Tyhle dny jsou nádherné články. Plné dat. Jako za starých časů! :)) Děkuji. Jen ty komentáře mě fakt dostaly... Co byste dělali, kdyby se už Aluška na vás vyprdla, když si na vše stěžujete? Nikdo vás mimochodem nenutí číst její  vědomostmi a moudrostí nabité články, klidně nečtěte, když delší text nezvládáte probrat. Okradete se sami o něco užitečného :)) Nám vděčným to neberte..

24 Stefan Stefan | 28. prosince 2017 v 18:28 | Reagovat

[13]: tak to si trafila uplne presne. Vies kolko mi trvalo, kym som na toto prisiel?
Vsetko su to uzasne lekcie, co nam zivot prinasa...

25 Dasca Dasca | 28. prosince 2017 v 19:02 | Reagovat

Zrcadlení,karma a minule zivoty jsou,táhnou se s náma traumata po celé životy,je jasný že naprosto zlomenemu cloveku co je na tom blbě nebudeme mu říkat že je to jeho karma atd..každý na to musí přijít sám,my jemu jen poskytneme pomoc,Alu ve všem nemáš pravdu,promiň ale jsi taky přece jenom člověk,a nemužeš tvrdit něco takového.Lidi mohou být v tomto životě hodní,i když v minulémm životě byly zlí,tak v tomto životě se jim vše zrcadlí,splácí co zaseli,aby duše zmoudřela a aby pochopila co je světlo.Nikdo žádná duše nebyla svatá,já sama mohu říct,v tomto životě sem dobrý člověk,něco mě popohání abych byla dobrým člověkem jenže zažívám zlé věci,ne pořád,ale chápu proč.Z tvého pohledu soudíš nějakou paní o které vůbec nic nevíš do hloubky,co si prožila,co poznala.Je to odsuzování.Mimochodem terapeuti dělají svou práci jako své poslání. 8-O nechápu tenhle článek plných předsudků a odsuzování :-(

26 blankytně zelená 540 blankytně zelená 540 | 28. prosince 2017 v 19:54 | Reagovat

Mně dlouhé články vyhovují :-) a ráda je čtu klidně i víckrát.....tedy, pokud jsou zajímavé a přínosné a tady jsem, co si pamatuji, nezažila jediný nezajímavý nebo nepřínosný....
Na tento článek určitě stojí za to udělat si čas. Dobrá práce Alue.

27 folbirium folbirium | Web | 28. prosince 2017 v 20:24 | Reagovat

[13]: Naprostý souhlas!

Aluško, tvůj blog je dokonalý a s delšími články o to lepší ;-)

28 Tauri Tauri | 28. prosince 2017 v 20:39 | Reagovat

Možná Vám napovím :)
Sice je hezké moudro, nedělej druhým to, co bys sám nechtěl, aby oni dělali Tobě. Ale je to zcela zcestné moudro. Protože nenabývá uvědomení. Člověk dělá přesně to, co si myslí, že si zaslouží(spíš nezaslouží)
Lepší používám frázi,
Co necháváš dopouštět na sobě, to pak činíš ostatním..Protože někam ta destrktivní energie, kterou pouším do svého těla, musí jít i ven. Nelze věčně něco nasávat, aniž bych upustil :)
Tak si představte, že destruktnivní slova se vrací přes zrcadlo zpátky majiteli a uvědomujete si stále jen svoje kostruktivní myšlení. Jakmile nedáte cizím myšlenkám energii, nemají nad Vámi moc.

A rada na závěr, prosím, než chcete někomu radit, ujistěte se, zda rada nepatří spíš Vám, než druhým. Protože člověk má snahu poučovat druhé, ale sám s tím má problém. Většinou se to dědí od rodičů. kdy děti jsou pro ně "hloupé" a rodiče sami rozdávají rady, protože si náramně myslí, že děti jsou hloupé a potřebují kdejakou radu, jak co udělat.

29 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 20:41 | Reagovat

[13]: Tak samozřejmě - v podstatě si každý žijeme v tom svém světě s těmi svými filtry na očích a o světě těch druhých nic nevíme, pokud nám tedy není úplně ukradený. Většinou je, protože myslíme jen sami na sebe a na ty své bolístky. A na ty pak také reagujeme. Nikdo z nás není dokonalý - chtěla bych potkat někoho, kdo sám sobě něco nenalhává, kdo není sám sobě někdy nevěrný, kdo se od druhých nesnaží urvat něco, co mu nepatří, nebo na co nemá nárok, nebo co mu ten druhý prostě nechce dát a kdo sám sebe pomalu nemučí k smrti :-( Někdo to dělá zjevně a třeba i fyzicky krade a lže, někdo to dělá a ani si toho není vědom. A ještě si myslí, jak to myslí děsně dobře a jaký je dobrák. Jenže jsou věci, který nikdo sám o sobě nechce vědět. Vždycky, když mám dojem, že mi někdo šlape na kuří oko, dříve nebo později si uvědomím, že mi nedělá nic jiného než si dělám já sama sobě. Funguje to naprosto dokonale... a s tím druhým člověkem to nemá společného vůbec nic. Ale jak říkám, když člověk do téhle temné jeskyně chce lézt, je dobré mít s sebou hodně silnou baterku. Není tam dole hezky a snadno by se tam člověk zapomněl....místo aby tam to bahno, které v sobě objevil, nechal, ještě na sebe nabalí další...

30 kalia kalia | 28. prosince 2017 v 23:31 | Reagovat

Pokud by každý, s kým jsem se setkala, byl moje zrcadlo, tak by to znamenalo, že bych se s někým sešla či náhodně potkala na ulici a on by v tu chvíli nebyl svobodný a mohl by jednat jen v rámci mezí, které mě zrcadlí (a nic víc). A já bych také nebyla svobodná, jelikož bych musela zrcadlit jeho a nemohla bych se chovat podle sebe, ale  vlastně bych se chovala podle něj. U každého člověka bych pak byla jiná. Tím pádem by nikdo neměl svojí osobnost a pouze by zrcadlil druhé lidi, každý by se choval různě podle toho, s kým se zrovna setkal. A dále pokud bych já zrcadlila druhého člověka a on by zrcadlil mě, tak by se on choval jako já a já jako on? A nebo by to bylo jako když dáte dvě zrcadla naproti sobě - neuvidíte nic - zrcadlo musí mít co odrážet, aby mohlo ukazovat odraz. Tedy ezoterické teorie o neustálém zrcadlení jsou logicky chybné.

Přesto se mi ale staly různé věci:

1.) byla jsem večer v práci a nechtěla jsem tam být, hlavou mi neustále běžely myšlenky, že chci být doma. Když jsem šla konečně domů (v noci), tak jsem na  zastávce viděla, že mi jede tramvaj až cca za 20 min. Čekala jsem tam, byla mi zima a ještě více jsem myslela na to, že chci být doma, ať už ta tramvaj přijede atd. A přišel tam asi bezdomovec, který vypadal i trochu jako blázen. Povídal si něco pro sebe a pak začal i nahlas - co mě ale překvapilo bylo to, co říkal "chci už být doma, kdy ta tramvaj už konečně přijede, já tady nechci být, proč musím tvrdnout v práci když se mi tam nechce být apod." - říkal přesně ty moje myšlenky. Ten moje myšlenky doslova "zrcadlil", i když to bylo spíše o tom, že mě ty myšlenky tak nekontrolovatelně plynuly a zároveň jsem se uměla ovládat (abych je neříkala nahlas, nestěžovala si nebo se nerozbrečela atd.) a tak to někdo jiný, kdo neměl takovou sílu vědomí "musel" říct nahlas či tak nějak mi to připadalo. Naštěstí obvykle tak silné myšlenky nemám, které by se vymkly kontrole, toto byla výjimka. Někdy se stává (např. při čekání na poště), že někomu "zlobí" tělo tak, že je naštvaný na frontu nebo tak a zároveň se umí ovládat - a pak někdo kolem něj buď vybuchne a nebo to nevydrží a z fronty odejde. Když se k němu postaví někdo, kdo je v mysli silnější než on a namísto, aby ho "zrcadlil" (nebo spíše převzal jeho programy), tak je klidný, tak ten člověk sám to nevydrží. Toto podle mě není zrcadlení, podle mě to je o něčem jiném, ale z popisu věci se to tomu podobá. Je to o tom, že každý má tělo, to tělo má nějaké potřeby atd. a když to člověk nerespektuje a "na sílu" to potlačí, tak to pak "vystřelí" z toho těla pryč do okolí a někde se ty myšlenky, pocity atd. těla projeví. Vlastně každý, kdo nežije v souladu se svým tělem a svou duší (jelikož tělo má udělené DNA podle mě dle životního plánu duše), "odhazuje" své problémy do okolí. Ale hodně lidí si naopak myslí, že je nejdůležitější mít silné vědomí a pak přichází svoboda jelikož člověk není "omezen" touhami, přáními či nedostatky svého těla a že okolní lidé musí být vědomím tak silní, aby je to, co tito "odhazují", nezasáhlo. Pak ale tito lidé vstupují do různých spolků, firem (zaměstnání) atd., jinak řečeno jsou pod nadvládou egregorů, kteří je před "odhozenými zbytky" ostatních chrání a ještě jim pomáhají lépe odhazovat to tělesné své, přičemž za to těm egregorům platí právě svou sobodou (slouží jim), kvůli které to odhazování (své tělesné DNA) původně dělali! (Pokud by byli všichni lidi tak silní, aby na ně žádný odhozený zbytek nepřeskočil, tak by to pravděpodobně přeskočilo na zvířata). No podle mě pokud má mé tělo nějaké touhy  které se mnou nejsou v souladu, tak je dobré udělat vše pro to, aby se mi DNA přepsalo. Ale jinak je dobré žít co nejvíce v souladu tak, aby do okolí neputovaly "odpory" těla. Tedy pokud je tělo s vámi v souladu.

2.) Setkala jsem se s někým, jehož vlastnosti mě rozčilovaly a pak jsem si po delší době uvědomila, že mám stejné vlastnosti a proto mi to tak vadí (měl/a ty stejné vlastnosti, které se mi na mě nelíbí). To podle mě nebylo zrcadlení, podle mě mi ten člověk byl sám od sebe podobný a i kdybychom se nesetkali, tak by takový byl. Že mi jeho vlastnosti ale extra vadily, i když objektivně na tom nebylo nic moc špatného, stálo alespoň za malou úvahu proč.

3.) Chovala jsem se svobodněji v práci  než zbytek lidí (to byla jiná práce než jsem popisovala zážitek v bodě 1) a většině lidí to vadilo, některým to vadilo hodně. Pak přišel čas, kdy se přesouvalo oddělení či tak něco, a cca na týden tam nebylo vedení. Každý si mohl dělat, co chtěl (v rámci mezí, aby zvládl udělat svou práci). Já jsem se chovala pořád stejně, ale kolegové chodili do práce ještě později než já a ti, kterým moje nedochvilnost předtím hodně vadila, chodili úplně nejpozději ze všech. Já jsem jim nic nezrcadlila, jim vadilo moje chování pouze proto, že ač i dokonce sami před sebou předstírali, jak je nuceně (=budík) vstát ráno do práce baví a pracují pak 8 hodin rádi, tak ve skutečnosti pracovali ještě více neradi než já.

4.) mnohokrát jsem v dětství zažila, že se druhý člověk choval nesnesitelně a pak mi např. řekl "s tebou je to vážně těžké" nebo na mě něco křičel. Ale v dospělosti jsem si uvědomila, že to, jak se chová/choval nesnesitelně, není  zrcadlení mě, ale to, když mi řekl "s tebou je to těžké" či na mě něco křičel že už toho má dost, tak "normální" reakce na někoho, kdo se chová nesnesitelně by bylo říct "s tebou je to těžké" a když to bude pokračovat, tak důrazněji říct "už toho mám dost", ale jako dítě jsem si to nemohla dovolit a pravda je, že jsem ani neměla zájem. A tak jsem nic neříkala (proto nedávalo smysl když mi říkal "s tebou je to těžké" nebo "už toho mám dost" protože já jsem nezlobila, nic jsem neříkala, jeho výlevů jsem si nevšímala a vlastně jsem na něj nijak nereagovala). A po mnoha zkušenostech mi došlo, že to, co on křičí na mě, je zdravá reakce na něj samotného. Vypadá to podobně jako bod 1, až na to, že v některých případech jsem nic nepotlačovala (ani svým vědomím). Mě takoví lidé totiž nezajímají. Proč se tedy stalo to "zrcadlení"? Myslím si, že to bylo proto, že jsme byli v místnosti jen my dva - on/ona měl/a nějaký emocionální výlev a mě to nezajímalo (doopravdy). A ten člověk, který na někoho křičí, si myslí, že na tak silnou emoci prostě "musí" být reakce a možná má i pravdu, že z hlediska vesmíru na to "musí" být (zdravá) reakce. Když jsem tomu člověku neposkytla reakci já (vzhledem k mé přirozené povaze) a nikdo jiný v místnosti nebyl, tak si ji (nevědomě) poskytl sám (jelikož vědomí toho člověka bylo nižší než moje, tak já jsem si tedy mohla vybrat, zda "odpověď vesmíru" na jeho chování půjde přes mě a nebo ne - řekla jsem ne - a jediný zbylý, přes koho v ten daný okamžik mohla projít odpověď vesmíru byl ten dotyčný - ten člověk si hned uvědomil nesmyslnost svých výroků, zarazil se a pak jeho výlev přestal - odpověď vesmíru zafungovala. Vesmír mu podle mě chtěl dát na silný destruktivní emocionální výlev okamžitou odpověď - nezkoumala jsem proč, ale jelikož to zabralo, tak vesmír asi ví proč co dělá a nebo tu funguje jakési "vyrovnávání sil" a na silný emocionální výbuch který přetrvává, dá protichůdná síla nějakou odpověď. Každopádně jednou jsem zkusila být tou mluvčí vesmíru já a u jiného člověka jsem při výbuchu zareagovala "zdravě" a obořila jsem se na něj (ve smyslu co si to dovoluje, i když jsem řekla něco podobného, jako že už toho mám dost) a také to zabralo.

31 Katie Katie | 29. prosince 2017 v 1:05 | Reagovat

Milá Alue. Měla jsem podobného otce a nesu si jeho nevychovu celý život.Nějak se nemůžu odprostit a stále je to ve mě. I partnery jsem si našla špatně a občas v nich slyším svého otce.Chci Ti jestě napsat,že se mi Tvé články moc líbí :-)

32 Lilio Lilio | 29. prosince 2017 v 1:42 | Reagovat

Úprimne ma pobavili všetky tie ,,sťažnosti" na to ako píšeš svoje články :D Len sa tým prosím Ťa nenechaj demotivovať,ja osobne som spokojná,chodím sem rada a dúfam,že chuť úprimne písať ti naďalej ostane :)

33 Pavla Pavla | 29. prosince 2017 v 8:18 | Reagovat

...ten, kdož se zabývá tzv hrubkami či překlepy...ehm
Vesmíre, vesmíre, ty to skutečně s námi lidmi nemáš vůbec jednoduché!!!
Někteří holt do hloubky textů, milá Alue, bohužel nevidí...
(že by ti něco "zrcadlili"? :-D )
Za mne pouhé - děkuji za článek a tvé úsilí... :-)

34 Malina Malina | 29. prosince 2017 v 10:54 | Reagovat

Je to dlouhý článek ale mě by nevadil ani ještě delší,baví mě to číst,je to zajímavý, takže podle mě naprosto supr :)Témata nám mají rozhodně co dát

35 Verča Verča | E-mail | 29. prosince 2017 v 15:20 | Reagovat

Podle mě často zapomínáme rozlišovat dvě složky - chování daného člověka vůči mé osobě a mé reakce na toto chování.
Příklad: někdo mě z něčeho neprávem obviní. Jeho obvinění je jeho vlastní problém. Může se jednat o nedostatek sebevědomí, ale klidně jen o chybnou interpretaci logické části mysli. To, že mi toto obvinění vadí je v tomto případě zcela logické, nemusí to nutně poukazovat na nějaký můj problém. Na druhou stranu pochopitelně existují situace, kdy mě může něco, co mi druhá osoba řekne, naštvat a posléze si uvědomím, že ta osoba měla pravdu a já si něco nechtěla nebo nemohla, (neměla jsem na to v té době náhled, sílu či odvahu), přiznat. Tady by princip zrcadlení seděl.

36 Žabák Kvak Žabák Kvak | E-mail | 29. prosince 2017 v 15:47 | Reagovat

[5]:  Žabák se tě zastane ... ono opravdu je mnohem důležitější obsah než pár překlepů (pokud by to mělo vyjít knižně tak by to samozřejmě bylo něco jiného). Jinak doufám, že to, co jsi viděla, bylo UFO a ne čáp :-)

37 Žabák Kvak Žabák Kvak | E-mail | 29. prosince 2017 v 16:04 | Reagovat

[8]:  Ideály je dobré si v rozumné míře zachovat :-)

Abych tě podpořil, tak uvádím přesnou kopii přání, které rozesílá Senior Vice President jedné významné světové banky :
-----------------------------
Vážení,
prosím dovolteme mi, abych Vám popřál do nového roku hodně štěstí, pohody a mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě.
Těším se na spolupráci v roce 2018.
------------------------------

Myslím že jen hlupák by se soustředil na tu chybu a nebral v úvahu, že zřejmě již unavený a spěchající  člověk chtěl ještě popřát svým klientům :-)

38 Verča2:-) Verča2:-) | 30. prosince 2017 v 16:38 | Reagovat

[30]: Kalio, mám moc ráda Tvé komentáře. Díky za rozbor. Velmi se mi líbí, jak máš vyvinutý pozorovací talent a s chutí si přečítám tvé postřehy. Hlavně se mi líbí, jak popisuješ své pozorování v chování jednostlivých sil v člověku..to je špica. Zatím jsem tady neviděla nikoho, kdo by to tímto přirozeným způsobem způsobem uměl vnimat a popisovat. díky Verča!

39 Tauri Tauri | 30. prosince 2017 v 18:15 | Reagovat

Tak zkrátka je to myšleno tak, že každý je zrcadlo, ale ne s každým vibrujeme, jelikož nemáme ten problém. Protože co je zalátované, není potřeba řešit.

A to, že nám vadí nemusí vždy znamenat, že to děláme taky tak, jen se proti tomu neumíme bránit.
On život není zas tak jednoduchý, ale ani složitý.
Nic není naše věc a všechno, protože každý člověk nás na nevědomé úrovni nějak ovlivňuje a každý hráč má nějaký podíl na tom, co se děje i jinému, protože vše má dominový efekt.

Dokud zkrátka nevezmou zodpovědnost sami za sebe, budou si ji přehazovat jak horký brambor.

A to, že někomu vadí něco je přesně typ nákazy, kdy se sami sousřědujem na to, jak se to nemá, až to sami děláme. Proč je asi dneska kolem tolik nemocných s rakovinou, protože se nesoustředíme na to, jak se co má..Ale cílíme opakem a to stále dokola slýcháme kolem, jak na nemoci, namísto toho jak léčit zdravý a být zdravými.
Proč je to elitám jedno, co se děje kolem a s klidem páchají zlo..když většina lidí pak konvertuje zase k tomu, jak se tak nechovat..opakovaná lež se stává pravdou.

40 kalia kalia | 1. ledna 2018 v 16:02 | Reagovat

[38]: Díky :-)

41 Alaiana Alaiana | 1. ledna 2018 v 21:49 | Reagovat

[40]: Tak když už ti tu někdo pochválil komenty, tak se taky přidávám. Taky jsem za ně moc ráda a celkově jsem ráda, že jsi sem začala psát. :-)

42 Didka Didka | E-mail | 13. ledna 2018 v 20:24 | Reagovat

Som velmi vdacna za tvoj blog :)...citim s teba teda su to len moje pocity,ze sa beries taka aka si a ides cestou akou chces a vies si zdravo vyjadrit svoj nazor na situacie a ludi.Chcela som povedat,ze sa nehras na osvietenu.Lezu mi na nervy ludia alebo skupina ludi co hovori o laske a hra sa na svatych a ziju v oblakoch
ale nieje to realita. Dakujem tvoje clanky su uzasne a zdielam tvoj blog s ostatnymi.Dala si mi odpovede na moje postrehy ktore sa mi vdaka tebe potvrdili.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama