Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

Jak poznáme vysoce citlivé lidi

19. ledna 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Přecitlivělí lidé jsou takoví, kteří pro specifiku svojí nervové soustavy jsou daleko citlivější na všechno, co se kolem nich děje. Proto se také daleko rychleji unaví a snaží se pak zdržovat v klidu a tichu, aby se vzpamatovali. Přitom mohou zároveň být extroverty, kteří nemají nic proti novým známostem a návštěvám neznámých míst.

Ilse Sandová je dánská psychoterapeutka, která vydává knihy o přecitlivělosti a seberozvoji. Je členkou Dánské asociace psychoterapeutů. Loni u nás vyšla její kniha "Přecitlivělost není slabost" (Portál, 2016).
Sandová popisuje několik rysů, podle nichž můžeme vysoce citlivé osoby, k nimž mimo jiné řadí i sebe sama, poznat.




Rys 1. Vnímavost
Stalo se vám někdy, že v průběhu nějaké rodinné oslavy jste chtěli zalézt někam do koupelny a zavřít se tam, abyste se vzpamatovali, protože kolem vás bylo příliš mnoho lidí, mnoho jídla a mnoho hudby?
Sandová vysvětluje, že právě tohle je pro přecitlivělé lidi typické: "Máme příliš bohatou představivost, takže i malé události kolem nás ponoukají k vymýšlení hypotéz a dělání závěrů. Proto se náš vnitřní "hard disk" rychleji zaplní a my cítíme předrážděnost". To vyvolává paniku a pak se potřebujeme někde v tichu o samotě zklidnit.

Rys 2. Zvýšená citlivost na vnější podněty
Věčně odněkud táhne, věčně je dusno, věčně někdo příliš hlasitě telefonuje a brání v soustředění… na tohle si přecitlivělí lidé stěžují nikoli se zlými úmysly. Jsou prostě daleko citlivější na přicházející podněty než ostatní lidé.
Ohňostroj v nich nebudí nadšení pro svoji hlučnost. Chemické vůně v kadeřnictví jsou pro ně nesnesitelné a rádio, které si kolegové pouštějí jako pozadí pro práci, je ruší. Vnímají zkrátka dvakrát intenzivněji, než ostatní.
Rychle je unaví také emoce jiných lidí, zvláště ty negativní. Proto jako první vnímají zvýšené napětí okolo a snaží se zmírnit možnost nadcházejícího konfliktu.

Rys 3. Hyperodpovědnost
Zvýšená citlivost přináší schopnost lidem porozumět. Tím však na sebe jako by berou odpovědnost za jejich chování. Vysoce citlivé osoby pak mají tendenci všechny usmiřovat, uklidňovat a snažit se dosáhnout pokojné situace.
Vydávají na to mnoho sil, které nejsou ničím doplňovány. Nedokážou také jiné kritizovat. Negativní zpětná vazba je dokáže dostat do kolen a nevědí si pak rady.

Rys 4. Bohatý vnitřní svět
Přebytek citových, zrakových a sluchových vjemů bohatě naplňuje vnitřní svět přecitlivělých lidí. Jejich mozek se stále zabývá analýzou a tříděním nových informací, aby zabránil chaosu.

Rys 5. Pomalá reakce
Protože vysoce citlivý člověk se ustavičně cítí být doslova bombardován zrakovými i sluchovými vjemy a jeho mozek je ustavičně zaměstnán jejich zpracováním, reaguje pomaleji, než je obvyklé. Právě o nich by se někdy dalo říci "S křížkem po funuse", protože vtipná odpověď je napadne třeba i několik dní po skončení diskuse, do níž by se hodila.
I když jsou společenští, navazují vysoce citliví lidé podle autorky vztahy pomaleji. Pokud však budete trpěliví, můžete v nich získat spolehlivého a citlivého přítele.


Pozn. Alue: Ještě tu chybí pokyny pro rozměr klece a rozpis vhodného krmení. :D
 


Komentáře

1 Ježovka Ježovka | 19. ledna 2018 v 1:55 | Reagovat

Tak proto se chovám tak, jak se chovám. A já si někdy přijdu jako z jiné planety, což jak dávno vím nejsem, ale všichni asi chápou, co chci říct. :-( Třeba to s těmi zvuky je dost trefné... Někde něco vrčí a já se můžu zbláznit, bolí mě z toho hlava, zatímco ostatní to ani neslyší a nevadí jim to. Nebo to s tím "zalézáním do koupelny"... Prostě další trefný článek, alespoň pro mě.

2 Tereza Tereza | 19. ledna 2018 v 10:37 | Reagovat

Tak na mě to sedí jen částečně :-) Rodinnou oslavu jsem schopná si užít s chvilkovými "výpadky" - v průběhu odpoledne musím třeba 2-3x někam na chvíli odejít, ale stačí mi kuchyň, kde sice slyším všechno, co se děje, ale nejsem v tom středu. Nemusí být úplné ticho. Zato pak jsem další den společensky nepoužitelná, prostě ty lidi (žádné) nechci ani vidět :D Zvuky taky slyším i ty, co ostatní ne. Pořád šmajdám pokojem a hledám, co kde bzučí, pátrám, kdo kde nechal otevřené okno, v noci za úplné tmy se budím, kde co svítí a bliká - u mě normálka :-D Přecitlivělá jsem od mimina a přehnaně odpovědná taky, ale to jsem prostě já, nenapadlo mě v tom vidět něco zvláštního :-)

3 hajcus.ka hajcus.ka | 19. ledna 2018 v 11:32 | Reagovat

Pod tenhle článek bych se mohla podepsat. Vše sedí :-)

4 Monisek Monisek | 19. ledna 2018 v 13:02 | Reagovat

Dekuji za článek....Proste přesné...:-).Plus Pozn.je taky trefna a velice me pobavila. :-D  :-D

5 Renata Renata | 19. ledna 2018 v 13:18 | Reagovat

a presne preto som odjakziva nerada chodila na chaty s kamosmi, kde sa spalo napr dve noci, ci uz predtym ako som mala dieta, alebo teraz este s vacsim odporom /kedze je tam vela deti znamych uz pokope a krik/. Byt vkuse mimo spanku s niekym stale v kontakte ma nesmierne vycerpava, moj muz to nedokaze pochopit, je extrovert s nikym nema problem a stale mi dohovara, ze mam s kazdym problem a nik mi nie je dost dobry aj ked nas niekto vola na spolocnu dovolenku, napr k moru /hlavne ked ma este male dieta, ja uz mam odrastene../. A na chaty, kde viac ludi spi v jednej miestnosti, to uz vobec nechodim, lebo to uz je pre mna hotova pohroma. A hlavne ked su tam este nejaky jeden dvaja, co mi absolutne povahovo nevyhovuju a snazim sa im vyhybat, kde sa da,  uz to vobec nedavam ,cim som starsia. Ked navsteva, tak dve hodiny v pohode u niekoho, alebo niekto u nas, pokecame, ale uz ked je to  aj 4hodiny debaty, uz som uplne vyflusnuta z energie, potrebujem vypnut a to aj ked pride moja matka, ta neustale mele o vsetkom a kedze je uz starsia dochodkyna tak dokola o tom istom, co kto , ani tych ludi nepoznam ani ma to nezaujima a po 2 hodinach zacnem citit uplnu podrazdenost a chut vyletiet z koze uz. Ked uz som alergicka a poviem, ze ma nezaujimaju  info o ludoch co nepoznam a mam ich v pazi, tak zafrfle, no, teba akosi nic nezaujima a ja sa jej stazim stale vysvetlovat, ze som ina povaha, uplne opacna ako ona, ona ludi vyslovene pottrebuje , stale kecat o niecom a ja sa im vyhybam. :-)

6 Andy Andy | 19. ledna 2018 v 13:46 | Reagovat

Wow to je ale hezký chlapík, :D
(ikdyž je fakt, že je fotka upravená :D)

7 Dasca Dasca | 19. ledna 2018 v 15:10 | Reagovat

Musím se přiznat,já tu svou velkou přecitlivělost musím zabíjet lékama antidepresivama :) bohužel sem moc přecitlivělá a s tímto se nedá tak moc žít,leda tak někde na ostrově to by se dalo v harmonii.. :-x  :-)

8 áťa áťa | E-mail | 19. ledna 2018 v 16:35 | Reagovat

Nevím, jak moc jsem citlivý nebo ne, ale č. 5 na mě platí naprosto přesně. Jsem šnek, co se rychle unaví a musí se pak vklidnu někde zpamatovat.

9 Alue Alue | 19. ledna 2018 v 18:37 | Reagovat

[7]:  dá se s tím žít, ale musela bys tomu kompletně přizpůsobit svůj život, jako jsem to udělala já...

10 mariankosnac mariankosnac | 19. ledna 2018 v 20:09 | Reagovat

Najhorší sú ľudia s ktorými musíte žiť, furt s niečím obťažujú. Hluk, otváranie okien, nakupovanie zbytočností ktoré zaberajú miesto atď. Ako to vydržať? Ľudskú hlúposť a aroganciu...

11 Alue Alue | 19. ledna 2018 v 21:00 | Reagovat

[10]:  odstěhovat se do lesa na samotu. :-D

12 Sin Le Noble Sin Le Noble | 19. ledna 2018 v 21:24 | Reagovat

Vyrůst a nezapomenout! Paměť je klíč ke svoboodě. Jako děti dokážeme ještě vnímat kouzlo života, ale jak rosteme měníme sny za jistoty, ztrácíme všechno důležité a podřídíme se pravidlům, dotkneme se hada, zapomeneme a začneme sloužit systému.
Láska dokáže paměť znovu najít a rozzářit hvězdy na které jsme zapomněli, pak už nikdy nebudeme sami.
Krásný příběh o citech a cestě zpět ke hvězdám a svobodě je Malý princ.
Kdo nerad čte může svůj příběh prožít u pohádky:
Malý princ 2015 cz dabing.avi

13 Tereza Tereza | 19. ledna 2018 v 21:30 | Reagovat

[11]: A to bych brala, i když mi soužití s takovým otravou nevadí :-D

14 Daisy Daisy | 20. ledna 2018 v 11:00 | Reagovat

[5]:Tak to mám i já s partnerem-nikoho už k nám domů nezveme,máme tady krasné energie,tak pak návštěvy sedí jak lepidla ☺Raději se domlouváme  na "neutrální půdě",kde se můžeme kdykoliv zvednout a odejít.Jsme oba veselí a komunikativní,ale zároveň potřebujeme každý obrovský osobní prostor.Tak jsem moc ráda,že mám partnera,který to má podobně a klape nám to  už 26.rok☺

15 BED BED | 20. ledna 2018 v 18:21 | Reagovat

[7]: Zrejme máš predisponovanú a predimenzovanú  emocionálnu čakru . To sa dá urovnať - len človek, ktorý vidí a vyrovnáva energie ti môže pomôcť.
A skúsila si dlhodobo byliny ?

16 Renata Renata | 20. ledna 2018 v 20:13 | Reagovat

[7]:kedze dychame otraveny vzduch chemtrails bohaty na hlinik , barium a ine dobroty, jeme otravene potraviny plne pesticidov a ineho svinstva, mame rozne potravinove intolerancie o ktorych ani nevieme, vplyva na nas elektorsog, vsade anteny mobilnych operatorov, wifi doma, stres v praci , toto vsetko nam otravuje telo a otravene telo ma potom aj narusene vnimanie, v podobe negativnych myslienok, blbych pocitov. Takto zanesene telo sa citi zle a postupne ochorie aj mysel . Preto by si urcoite mala popremyslat o nejakej dokladnej ociste u nejakeho dobreho specialistu  ktory sa venuje alternativnej medicine a budes sa citit lepsie aj bez liekov.

17 Dasca Dasca | 21. ledna 2018 v 20:59 | Reagovat

chystám se na regresi :) já bych to bez adp nezvládla,sem dost citlivá na podněty,narodila sem se s tím takhle,od malička sem už nezvládala chodit bezně do školky protože sem se vztekala že to je zbytečný,byla sem citliva pak na učitelky ve škole,pak ale v dospělosti mě to nějak ta citlivost sebrala a musím brát léky na citlivost,i doktoři mi řekli jste citlivá.Třeba ta regrese mi pomůže a pracování s energií,ale do ted mě drží léky abych snesla lidi a jejich energie,a vzruch,spěch.Takže jak říkám kdyby se člověk chtěl sám toho zbavit tak musí opravdu na ten ostrov :-x  :-?

18 Laco Laco | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 4:28 | Reagovat

Ja by som doporučil homeopatikum pre bojazlivých  GELSEMIUM. Alebo Stannum metalicum - bojí sa ľudí. Poraďte sa s vaším homeopatom. :-?

19 Alue Alue | 22. ledna 2018 v 8:27 | Reagovat

[17]:  já ti rozumím, školka a škola, to bylo taky něco. mě nikdo prášky nedal a jsem za to ráda, učila jsem se s tím pracovat sama za sebe.... a opravdu pokud hodláš žít běžný život běžného člověka, tak s tímhle to nejde, musela by ses izolovat a pokud to nechceš udělat, tak taky nějak nevidím jinou možnost... ale izolace, i když zní děsivě, by ti taky určitě udělala moc dobře.

20 Dasca Dasca | 22. ledna 2018 v 10:20 | Reagovat

bohužel sama s tím nedokážu pracovat.Nevím proč,ale od mala mě se to drží.v 1 třídě mě chtěli poslat ještě do školky,ale moje rodiče se přimluvili u ředitele že to je nemožné abych šla ještě do školky.Určitě se poradím s panem terapeutem a on bude vědět co a jak.Možná jde jen o srovnání čaker.Někdo si to dokáže srovnat sám jenže nevím jak já na to :-D léky nejsou špatný ale víte co se říká ničí naše zdraví..muj bratránek trpěl hyperaktivitou a v 10 letech musel užívat tyhle svinstva,na sklidnění.Jen o bylinkách toho moc nevím.takže se zkusím raději poradit s odborníkem :) jinak děkuju za reakci.Aluško izolace není taky řešení je to utíkání od toho všeho. :-(  :-)

21 BED BED | 23. ledna 2018 v 16:31 | Reagovat

[17]:

[18]:

Najprv to Gelsemium, Regres nieee. Ide o to, či spracuješ informácie z regresu, aby ťa nezložili celkom.

22 myší královna myší královna | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 22:32 | Reagovat

Ajajajaj. Teď se mi vybavila ta fotka, jak se lije ledová voda na spáleninu.

Bývá mi vytýkáno, že nejsem dost vnímavá a mám hlučnou mysl. A já si pak připadám trochu jako nějakej neohrabanej horskej troll. Ale vidím se asi ve většině a mám v těsné blízkosti člověka, na kterého to sedí komplet.

Podle některých mám hlučnou mysl, ale já v tom vidím to, co ty pod číslem čtyři: třídění myšlenek, vnitřní úklid... i když občas mi moje mysl mohla zavřít hubu. :D

Namátkově si vybavuju svoje pocity, když musím do centra Prahy. Už v té chvíli je mi divně, ale jak tam vlezu, je konec. Pořád se někdo zastavuje, prohlíží, lidi tam do sebe vráží, jsou nepříjemní, otravní... a já pak taky. Z Václaváku se vracím totálně zničená.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama