Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

Lze se v dospělém věku navrátit k přirozenému napojení na Zdroj a obnovit ztracené spirituální dary? / Doporučuji

10. ledna 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Životní směr
Dotaz:
Dobrý den,
náhodou jsem narazila na Váš web, pročetla jsem už spoustu článků, co tam máte, ale stále jsem nenašla/ nezjistila, co by mi pomohlo. Je tam tedy spousta užitečných informací. A začnu asi trochu obráceně.
Když jsem byla menší, běžně jsem komunikovala s větrem, počasím, stromy a podobně. Tak do dvanácti let pro mě nebyl problém léčit rukama, vstřebávat a posílat dál vesmírnou energii a podobně. Vím, že pak člověk většinou zapomene jak na to během dospívání. Ale ráda bych se k tomu vrátila. Několik let jsem byla tak nějak uzavřená a prostě to ignorovala, ale já to potřebuji.
Před rokem, když se mi narodilo dítě, tak jsem prvních pár měsíců zase měla ten pocit propojení a harmonie, ale zase to vyprchalo. A teď, i když o tom píšu mi to přijde hloupé - něco jako "vždyť jsi dospělá, nemůžeš věřit takovým blbostem". Víte jak to myslím, jako by můj mozek byl proti mě.


Cítím, že mě dost svazuje můj manžel, ale nechci ho opustit. A zároveň nevím jak se z jeho 'dopadu' vymanit. Je pesimistický, podle mne dost zakomplexovaný, ale nechce s tím nic dělat. Zkoušela jsem se chránit a tak, ale asi to neumím nebo spíš, ráda bych mu pomohla, ale nevím jak.
A pak ještě setkání s mou mamkou, je skvělá, nevím, co bych bez ní dělala. Jenže, když jsme spolu dýl jak hodinu, tak jsem unavená a naštvaná bez zjevné příčiny. Četla jsem samozřejmě článek o ochraně odčerpání energie a že nás lidé 'zdrcnou' na stejnou úroveň, ale nevím co s tím. Vím, že má starosti a chci jí pomoci, ale i když jí sama energii posílám, tak mě prostě vysává.
(zkráceno)

Proto bych chtěla zase aktivovat ten stav, kdy jsem byla v podstatě napojená na zdroj a tohle mi nevadilo.
Moc děkuji byť jen za přečtení, mám pocit, že v mém okolí není nikdo, kdo by toto chápal.
Přeji krásný den
M.


Odpověď:
Dobrý den,
Důvod proč lidé postupně ztrácejí své napojení na vyšší sílu a přírodní bytosti, je jejich vstup do dospělého světa (my tomu říkáme Matrix) kde je hlavní hmota, peníze a prestiž. A na původní dětské rozjímání už není čas a je to považováno za znak nezralosti, naivity. Postupně se tak mění rezonance člověka a tato postupná změna jednoduše zapříčiní pomalou ztrátu spirituálních schopností, člověk jakoby oslepne.
Se ztrátou dětské nevinnosti tedy přichází i ztráta části spirituální síly. Tato síla v člověku stále je a provází ho životem, potřeba duchovna a spirituality nikam nemizí, ale pokud člověk ztrácí své původní vrozené napojení, má poté tendenci hledat to na nesprávných místech a shání si náhražky typu náboženství, nebo v horším případě drogy a různé závislosti - to co člověku dá alespoň dočasně pocit že svět není jenom o hmotě, co dodá pocit blaha, jednoty, přijetí, spokojenosti, řádu a odpočinku.

Pokud byste se tedy chtěla vrátit zpět k tomu co jste uměla jako dítě, je to možné pouze zčásti. Jsou k tomu dva důvody:
Zaprvé, i když se vám podaří získat zpětně vysoce konstruktivní rezonanci která vám propůjčí jisté schopnosti, jste už dospělá, jste jinde, máte jiný stupeň vědomí, jinak myslíte, jste mnohem zkušenější a sečtělejší a tedy pokud k vám nějaké zajímavé vjemy přijdou, už se mohou změnit a vy je budete i jinak chápat. Například pokud jste byla jasnozřivá, v dospělosti ji sice můžete objevit znova, ale v jiné formě, můžete vidět věci jiné a jinak, méně intenzivní, nebo za jiných okolností.
Zadruhé, je minimální pravděpodobnost, že byste se dostala energeticky do stejně perfektního bodu jako když jste byla malá, protože se pohybujete v prostředí, které je značně destruktivní a rozladí vaši rezonanci, kterou si opětovně musíte vždycky napravit a obnovit. Toto rozladění má vždy vliv na naše spirituální schopnosti a naše napojení.

Zmiňujete dočasnou obnovu vašich spirituálních schopností a napojení, když se vám narodilo dítě. Děti do tří let věku mají spontánně vysoce konstruktivní energii, do té doby než je zkazí systém a výchova, než ztratí nevinnost. Tuto energii jsou schopné předávat dál, zejména lidem se kterými se stýkají často a které milují. Váš pocit opětovného návratu k jednotě a určitý pocit osvícení, vám propůjčilo právě dítě. Předáváte si energii s lidmi, se kterými bydlíte. Na čem rezonují oni, na tom rezonujete vy a naopak.

Mohla by se vám velice hodit má nejnovější kniha Anděl strážný.
Zabývá se právě tím, o co se zajímáte, to je opětovné nalezení svého přirozeného spirituálního napojení a svého zdroje, je plná návodů a praktických doporučení. Ne všechno je ale možné zrealizovat teď hned a okamžitě. Cesta spirituality je otázka životního stylu, není to o víře a náboženství, je to způsob života.

Asi byste se divila, kolikrát týdně čtu maily s tvrzením ,,ráda bych žila tak jak to cítím a věnovala se více spiritualitě, ale energeticky mě sráží manžel, nebo máma". Je to velice častý a obvyklý problém. Jednoznačné doporučení na toto vám dát nemůžu, nemám na to žádné právo. Rodina je rodina, z nějakého důvodu jste si ty lidi vybrala jinak byste s nimi nebyla v kontaktu.
V tomto je potřeba zvážit si své priority, co je pro vás důležitější a bez čeho se neobejdete. Kontakt s člověkem který vás energeticky vysává, bývá méně zdrcující, když se na něj vyzbrojíte nějakou kvalitní energetickou ochranou, která dopad zminimalizuje a když návštěvy pokud možno zkrátíte. I když totiž máte něco co vás energeticky chrání a harmonizuje, pokud dobrovolně a dlouho pobýváte na místě kde víte že to pro vás není dobré, vědomě energii odevzdáte i přes ochranu, protože zde funguje vaše svobodné rozhodnutí. Není možné se před něčím chránit aby to na vás nemohlo a pak se tomu vědomě dlouhodobě a pravidelně vystavovat. Pokud chce člověk záruku a jistotu, musí si vybrat A nebo B a nesedět zadkem na dvou židlích současně. Pokud ale musí sedět na dvou židlích současně, musí se smířit i s problémy, které se k tomu vážou, to je ztráta energie, poškození napojení a osekání ochranných efektů, kterými se případně vyzbrojíte.

Jedna dobrá věc která občas funguje je vyzbrojit energetickou ochranou právě problematickou osobu (mluvím konkrétně o tomto: http://alueshop.webnode.cz/energeticke-krystaly/, ale existují různé druhy ochran). Pokud rezonuje na destrukci, nebude to chtít nosit, protože jí z toho bude zle a nejpozději za 1-2 měsíce to zahodí. Ale pokud rezonuje na konstruktivních energiích a je prostě jenom vysátá a saje pasivně bez svého vědomí, obvykle se srovná a pak vám s ní začne být dobře.
Zažila jsem už ve svém životě mezi svými přáteli takové případy, kdy jsem měla někoho ráda, ale po setkání s ním jsem byla i několik dnů úplně zdrcená. Pak si dotyčný opatřil nějakou silnější energetickou ochranu, nebo něco co ho zharmonizovalo a asi do dvou týdnů jsem s takovým člověkem mohla trávit čas a vůbec mi po něm nebylo zle, spíš naopak.
Neděje se to ale pokaždé, zažila jsem i opačné případy kdy destruktivním lidem dělaly konstruktivní rezonátory zle, svoje zahodili do koše a pak mě obtěžovali s tím, že to je špatné i pro mě a nutili mě to zahodit. Tehdy to byla taková kritická chvíle, která nás navždy rozdělila, pochopila jsem že nemůžu dál trávit čas s takovými lidmi když jsme každý z úplně jiného těsta...
To je taky věc, se kterou je potřeba předem počítat. Pokud si jednou vyberete že chcete co nejvíce vystoupit z matrixu a začít budovat svůj život na nových hodnotách, stane se vám, že lidé nebudou v tímto souhlasit a v některé kritické fázi vaší cesty se budete muset rozejít (nebo budete muset ustoupit ze svých nároků aby byl klid), pokud zjistíte že jste každý někde úplně jinde. To si velmi dobře zvažte, jestli vám to za to stojí a jestli to doopravdy chcete a budete riskovat.

Možná myslíte, že vaše ,,dětinská snaha" je jednoduchá věc protože vás v tom nikdo nepodpořil, ale ve skutečnosti je to poměrně dost velké přání a dost velký úkol, který vůbec není snadný, budete neustále překonávat různé překážky a neustále vás bude něco tlačit, abyste se do matrixu vrátila, abyste své napojení odložila, obětovala v zájmu druhých lidí, nebo v zájmu nějaké životní jistoty, pohodlnosti, nebo něčeho jiného příjemného, co k životu potřebujete, nebo vyžadujete.

Můžete si vybrat i prostřední cestu, to je nechat věci při starém jak jsou a měnit svůj život a směr zlehka, postupně, pomalinku. Občas si udělat nějaký očistný rituál, občas si zkusit nějakou meditaci, studovat zajímavou literaturu atd., něco vám to dá určitě, ale i když na to půjdete pomaličku a zlehka, riziko že bude vaše okolí protestovat a posmívat se vám tam je a pravděpodobně se prostřední cestou (pal nepal, pal nepal) ani nedostanete bůhvíjak vysoko, tedy schopnosti které toužíte mít nazpět, se nemusí vrátit vůbec, nebo se mohou vrátit zcela minimálně.
Dost záleží na vašich konkrétních osobních možnostech a na tom s jakými lidmi se reálně vídáte, jakou oni mají energii. Každý jsme tu sám za sebe, ale pokud máte nějaký daný směr, musíte si k tomu záměru vybrat vhodné lidi kteří jdou stejným směrem. Pokud si je znova vhodně nevyberete poté co svůj směr změníte, budou vám stát v cestě a budou vás držet ve starém směru. Málokdy se stane, že vaše okolí nabere stejný směr jako vy a začne dělat to co vy a začne vás v tom plně podporovat, je to spíše výjimečný případ, na který se nedá spoléhat. Naopak se děje, že jste doma za blázna a začnou vznikat konflikty. Pokud se s tímto svým velkým přáním chcete opravdu někam dostat, musíte mít kolem sebe lidi, kteří chtějí to samé co vy. Jinak to nepůjde a budou kolem toho doma problémy.

Vaší mamince můžete zkusit pomoci tak, že ji naučíte postupy pro harmonizaci energií a dáte jí to, co se nejdříve osvědčilo vám. Neposílejte jí energii vědomě, tím jí tu svoji odevzdáváte a zbytečně o ni přicházíte. Mamince to trn z paty nevytáhne a vy zbytečně poškozujete sebe. Jediná skutečná pomoc druhému člověku je taková, která nevyžaduje váš aktivní přístup, ale ta, která naučí daného člověka, jak si může pomoct sám. Tedy dáte mu do ruky nástroje, se kterými může efektivně pracovat, vysvětlíte mu to, naučíte ho to a pak ho necháte, ať si s tím dělá co chce, nemůžete pracovat za něj, to takhle nefunguje. Na mamince ale záleží, do jaké míry bude vašim radám otevřená, také platí staré známé ,,doma není nikdo prorokem" a mnozí rodiče mají trošku problém, když je jejich dítě chce něco učit, mají pocit že když jsou tu déle, tak jsou automaticky zkušenější a rady ratolesti mají tendenci brát na lehkou váhu, i když už je ratolest dávno dospělá a rozumná. :)

Zcela konkrétní postupy co a jak dělat v jaké situaci jsou v doporučené knize (další návody jsou i v té modré Svítání), něco najdete i na webu, zejména v těchto rubrikách: Návody / Energie / Nehmotný svět

s pozdravem
Alue


 


Komentáře

1 Jooly Jooly | E-mail | 10. ledna 2018 v 15:17 | Reagovat

Ahoj, při čtení článku jsem si vzpomněla, že jsem nedávno dala kamarádovi přívěšek z hematitu. Za týden se mu rozbil. Může to znamenat něco? :) díky za odpověd předem :)

2 hanka hanka | 10. ledna 2018 v 17:35 | Reagovat

Tento článek je jako pohlazení, samozřejmě že toto téma řeším taky. Prozatím volím střední cestu, pomaličku postupně si budovat podmínky k lepšímu životnímu stylu. Musím se vypořádávat s výkyvy energie, zdravotními dopady i s nevhodnými kontakty. Pokud jde o rodiče (v mém případě i o sourozence) tak ti nemusí nic vědět...dřív mě dost deptali, dneska to řeším tak že jim prostě ze svého soukromí nic nesděluju. A je klid:)

3 BED BED | 10. ledna 2018 v 18:39 | Reagovat

Píšete , že TO potrebujete.  - Hm, dostali ste "ochutnávku" v teenagerskom veku. Dostali ste opätovnú ochutnávku po narodení dieťaťa. To je hodne. - Mnoho múdrych ľudí, vrátane psychológov, hovoria o nebezpečiu urýchlenia vývoja. Vždy dostávame veci v pravý čas. Vždy. A keď si zaslúžime povyrásť, povyrastieme a skúsenosť nás posúva ďalej. Problém je, že sa dožadujeme znova a znova potvrdenia, že na TO máme. Začala by som od seba - poďakovaním, že mi bolo umožnené zažiť! - Netlačiť na pílu je vo vývoji duše podstatné.

4 Firzen Firzen | 11. ledna 2018 v 3:11 | Reagovat

Všechno jde! Navrátit dary z dětství je možné! Vše je to stále uvnitř tebe, nikam to nezmizelo, a nikdo a nic ti to nemůže vzít. Je to jen o tom, zda s ostatními chceš hrát jejich hru, anebo zda uvěříš, že je zde i jiná cesta, po které můžeš jít. První krok, to jest počátek každé, byť sebedelší cesty. :-)

Hodně štěstí!

5 Ježovka Ježovka | 11. ledna 2018 v 4:04 | Reagovat

Moc pěkný článek, příjemná, klidná energie, sálá to na mě i z té paní a obrázků. :-) Já momentálně potřebuji překlenout již mnoha měsíční zmatek v mém životě a stěhování, ale až se tohle podaří, budu mít skoro dva roky klidu na duchovní a niterní život, takže plánuji se těmto věcem konečně znovu více věnovat(a třeba se časem zase naučit slyšet či prostě znovu více "rozhýbat" svůj vnitřní spirituální svět). Tenhle článek padnul do noty.

Připomíná mi to dobu, kdy jsem jako mladší komunikovala(ač jednostranně)s přírodními bytostmi, zdravila je a chodila za nimi, prostě žila společně s přírodou a ladila se na ni. Zvýšily se mi v té době nejspíš vibrace nebo nevím, čím to bylo, ale všude kolem mě obklopovala neskutečně příjemná energie a byl to úplně jiný pocit, než mám třeba teď. Takový pocit napojení, zapadání. Neumím to popsat, ale je to vážně příjemné a potřebné. Úplně chápu, že to pak někdo vyplňuje třeba jídlem a hledá to v tom - bohužel nikdy nenajde, tohle je absolutně o něčem jiném. Hmota tuhle potřebu v životě naplnit nemůže, naopak, jen vše zhorší.

6 terfry terfry | E-mail | 11. ledna 2018 v 13:48 | Reagovat

Hezký den Jooly,
dovolím si odpovědět na Váš koment.
Máme totiž s dcerou také turmalíny a opravdu hned ze začátku, při jejich pořízení, byla velká snaha o jejich "nedobrovolné odejmutí" u nás obou. Samozřejmě jsme se nedaly a turmalíny nosíme stále, ve dne v noci a dáváme očistit do slané vody a nabíjet na Sluníčko.
Rozdíl mezi působením křišťálu a turmalínu je v tom, že křišťál násobí energii majitele pozitivního nebo negativního(tudíž může zvýšit jeho možnost ochrany, nebo i útoku dle duchovního vývoje majitele) a turmalín, negativní energii vysílanou na majitele přímo přeměňuje na pozitivní a zbytek, co nepřemění odráží zpět na "autora". Je to díky i jeho pizeoelektrickým vlastnostem.
Přeji vše dobré a nenechte se Vy ani kamarád odradit od nošení turmalínu.

7 carnelian carnelian | 11. ledna 2018 v 18:38 | Reagovat

[6]:Velmi zajímavé, co píšete o turmalínu, děkuji za podělení se o info :) Jen malá poznámečka - Jooly psala o hematitu, ne o turmalínu. ;)

8 Ayeri Ayeri | 11. ledna 2018 v 19:00 | Reagovat

Hezký napsáno, našla jsem v tom odpovědi na některé otázky, které jsem si v poslední době sama kladla. Děkuji.

9 terfry terfry | 11. ledna 2018 v 19:36 | Reagovat

[7]:Tak to se chechtám, fopa, haha.
Zdá se, že je třeba více info o turmalínech.Náhoda.

10 :) :) | 12. ledna 2018 v 21:32 | Reagovat

No tak ja jsem kvuli tomuhle upadla do takove deprese na 6 dlouhych let, ze jsem bojovala doslova s tim jestli vubec zit nebo nezit. Do svych 18ti let jsem pravidelne dennodenne rozmlouvala s andely, celych 18 let jsem byla naprosto krasna, zdrava a tak stastna bytost propojena se vsim a kazdym az to bylo mozna z pohledu nekoho jineho nezdrave :-D ale ja byla tak naplnena laskou, ze jsem uplne pretejkala...no a z jednoho extremu jsem vlitla ze dne na den, bez jakehokoliv upozorneni do toho druheho extremu, kdy at jsem se snazila sebevic napojit neslo to ani za mak :( proste jak kdyby to vsechno co jsem dosud zila vubec nikdy ani neexistovalo...jako kdybych si to vymyslela, vybajila, jak kdyby to byl proste jen pouhy sen...nevim jestli si dovedete predstavit jaky to byl sok, celych 7 let jsem zila v predstavach a v minulosti a chtela se vratit a zivot ted a tady mi pripadal tak nicotny, nic mi to nedokazalo nahradit, nic mi to nedokazalo znovuprobudit. Nezvladala jsem to, nedavala jsem to, zaclo mi chatrat a kolabovat telo, same nemoci, protoze psychika totalne podlomena. Nemela jsem tucha co se to deje, proc se to deje, nevedela jsem co je pravda a co lez, vse cim jsem predtim zila, vsechny moje spiritualni hodnoty totalne padly, myslela jsem si ze se na me zanevrelo, byla jsem zklamana, zhrzena a citila se podvedene. Od toho okamziku uz pro me nic nemelo vbec zadny smysl, nechtela jsem takovyto zivot zit, nezvladala jsem nic uz jen proto ze jsem jednoduse odmitala, neprijimala a stavela obrovsky odpor. Nedokazala jsem se proste s takovym zivotem smirit a pomalu, ale jiste jsem zapominala i na to, jak jsem si kdysi slibila, ze si budu vzdycky za vsech okolnosti verna... Kdyz jsem byla u psycholozky po roce nic nedavajicich sezenich, kdy jsem citila, ze absolutne nemuze pojmout muj problem, kdy vubec jen ani z jedne tretiny netusi o co jde, protoze to vlastne nikdy nezazila, a ja ji o tom nerekla, protoze to uz bych asi zustala zavrena v bohnichc mi rekla, ze pry podle ni nechci prijmout zodpovednost za svuj zivot, mozna, ale kdo se me kdy zeptal na to proc? proc vlastne?a ze sama za sebe prebiram plnou zodpovednost nekdy naopak az moc a proto si vlastne vycitam to, ze nejsem schopna toho ceho jsem byla schopna driv? Mela jsem proste pocit jako bych se zde objevila na uplne cizim, neznamem miste, kde vlastne neni nic a nikdo co a kdo by fungovalo podle me a mych vnitrnich hodin a meho nastaveni. Citila jsem se zde jako cizinec na opustenem ostrove s lidmi a se systemem, kterym jsem vubec nerozumela, neboli rozumela nekdy i vic nez oni samy sobe, ale s nicim z toho jsem vnitrne nesouladila a nevibrovala. Myslela jsem si ze jse se totalne zblaznila, byla to tak tvrda rana jak kdyby me zavalil meteorit hluboko pod zem ze ktere se nijak nekze vyhrabat, zacla jsem uplne blbnout a az kdyz jsem fyzicky totalne zkolabovala, kdy mi bylo ve snu receno, ze kdyz neco neudelam, tak zemru, na par noci opet prisly a ukazaly mi prostrednictvim vizi, snu a obrazu pred myma ocima nadhernou budoucnost, zavalily me pocitem : "neboj vse je tak jak ma byt, vse je v naprostem poradku, vse spjeje k dobremu, vedes si skvele, jsi uzasna a vyjimecna, odvadis perfektni praci, neni potreba sebemensich pochybnosti!" I kdyz se objevily jen na chvilicku jsem vdecna a vim ze se musim naucit zit i bez teto "berlicky", nebo skoro az "zavislosti" a ze o co vic na tom budu lpet o to vic se tomu budu vzdalovat. Uz szit se se svym telem i presto, ze je moc krasne je pro me mnohem tezsi nez pro jine. Mam pocit jak kdybych tady na Zemi byla poprve v zivote i presto, ze vim ze nejsem, ze uz za sebou mam dost zivotu i v podobe muzu a s jednim takovym muzem cestuju dokonce vsechny sve zivoty, nikdo me nezna jako on, coz je a vzdy byla moje jedina "zachrana" v tom nejhorsim...Proto si myslim, ze by se o tom melo mluvit, nemelo by to byt tabu mozna by pote mohlo byt mnohem mene takovych nestastniku jako ja, protoze pro nekoho to muze byt opravdu zivotu ohrozujici situace. Ve skrytu jsem myslim vzdy vedela, ze se to deje pro nejakou vec, jenze jsem nemela zadnou jistotu toho, ze to tak opravdu je, nikdo se mi za to nemohl zarucit, nebyl tu nikdo kdo by mi dal nejake znameni ze to tak je, proste jsem se citila jak uplne "odpojena" a jako kdybych mela svuj "kanal" pres ktery se prijima uplne uzavren. Tak mi ted taky dochazi, ze se jedna o cislo 6...6 let [:tired:]

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama