V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 13.12.

9 Znamení, že jste jako dítě zažili emocionální týrání

19. dubna 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Dětské zážitky nás formovaly do toho dospělého, kterým jsme dnes. Znamená to také, že pokud jsme jako dítě byli obětí emocionálního týrání, projevuje se to dnes na našem chování. Někdy jsme příliš důvěřiví k neznámým lidem, jindy jsme pomstychtiví a agresivní, případně máme problém projevovat silné emoce a míváme málo přátel.

Ale nejprve pojďme k tomu, co vlastně emocionální týrání (někdy se tomu říká také psychoteror) je. Nejsou to běžné projevy, když vám někdo jde na nervy a vy mu řeknete, ať zmizí. Rovněž sem nepatří rozchod s partnerem. Emocionální týrání je o kontrole. Ten druhý vás vyčleňuje, omezuje, verbálně vás napadá a vytváří ve vás pocit méněcennosti, nesvéprávnosti. Ponižuje vás, zdetinšťuje vás a snaží se rozvrátit váš pocit hodnoty a sebeúcty. Často to ani nedělá úmyslně, ale je ve vztahu k vám nejistý a tak si pomáhá berličkami psychoteroru. Často si vás takto připoutává k sobě, protože se bojí, že jinak byste ho opustili, nebo že by ztratil vaši úctu, kdyby nad vámi nedominoval. Vědci tomu říkají i "chronická verbální agrese". Kdo je obvykle primární zdroj chronické verbální agrese? Naši milovaní rodiče, pokud jim nedejbože ratolest přerůstá nad hlavu a oni nevědí, co s tím ...



V podstatě je emocionální týrání mocenská hra. Moc má ten, kdo posuzuje a určuje pravidla a při jejich nedodržení tomu druhému odpírá lásku, uznání a porozumění.

Zde je 9 nejobvyklejších následků, které pak lidé v dospělosti mívají:

1. Hněv. Vědomě nebo podvědomě jste naštvaní na to, co se vám jako dítěti přihodilo, a tento hněv zasahuje do ostatních oblastí vašeho života.

2. Omlouvání se. Můžete se cítit provinile a věčně se omlouvat - i když vlastně není za co. Ti, co zažili jako děti emocionální týrání, si často myslí, že je to jejich chyba, protože ti, co je týrali, jim to takto prezentovali.

3. Vyhýbání se konfliktům. Můžete se vyhýbat konfliktům, protože konflikty byly ve svašem dětství nezvládnuté. Potřebujete se naučit zvládat konflikty zdravým způsobem.

4. Oční kontakt. Můžete mít problém udržet oční kontakt a když se o to pokoušíte, může se dostavit úzkost až panika. Je to pravděpodobně dědictví ze zvířecí říše, kde upřený, přímý oční kontakt bývá nejčastěji signálem k útoku.

5. Introverze. Můžete mít problém pustit si k tělu jiné lidi nebo jim důvěřovat, protože jste v dětství měli špatné zkušenosti. Obvykle se distancujete od jiných. Je to váš pokus vytvořit si bublinu emocionálního bezpečí.

6. Pochybování o sobě. Můžete pravidelně zpochybňovat sami sebe, protože vaše osobní historie nepřispívá k tomu, abyste se cítili sebejistí ve vlastním rozhodování, nespálení se a odhadu toho druhého. Jste posedlí perfekcionismem a nevyhovujete svým vlastním vysokým standardům.

7. Problémy s pocitem vlastní hodnoty. Můžete být na sebe velice přísní, protože v dětství vás kritizovali za vaše chyby (skutečné nebo interpretovány).

8. Citlivost na hlasité zvuky. Možná s sebou trháte při hlasitějších zvucích, nebo se lekáte, protože si hlasitost spojujete s emocionálním týráním z dětství.

9. Neschopnost přijmout pochvalu. Můžete mít problémy přijímat komplimenty, protože podvědomě jste přesvědčeni, že si je nezasloužíte. To proto, že jste jako dítě věčně poslouchali, že nejste něčeho hodni.

Pokud jste se našli ve většině těchto projevů, počítejte s tím, že jste si něco v dětství odinterpretovali jako emocionální týrání a že se toho postupně potřebujete zbavit.

(Zdroj) překlad Alue

 


Komentáře

1 Ježovka Ježovka | 19. dubna 2018 v 3:39 | Reagovat

:/ Já už se nějakou dobu snažím "svého člověka spravit"... Jinak přeloženo už roky vykazuji všech devět bodů, k tomu není potřeba nic dodávat(a moc dobře vím, odkud se to vzalo, navíc toho bylo víc). Nerada vzpomínám na dětství, je mi líto každého dítěte, které něco takového musí zažít. Tohle by se dětem fakt dít nemělo. Kdo měl dětské období normální a krásné, tomu to (ne ve zlém) fakt závidím, je to pro mě jako obrovský dar, i když by to tak měl mít každý. Žádné dítě si nezaslouží poznat hnusy tohohle světa už jako prcek, jelikož pak z toho pitomýho dětství hodně rychle vyrostete a plácáte se v tom v lepším případě ještě několik let dospělosti(třeba chcete být zase dítě a dětství si vynahradit, protože jste ho prostě moc neměli. Alespoň já to takhle někdy pociťuji). Proto jsem v pubertě nenáviděla, když mě ztotožňovali s mými vrstevníky a byla vždy na starší muže. A mimochodem bych přidala ještě desátý bod: Špatné ztotožňování se se sebou samým, touha utéct od svého já, zapomenout na minulost a stát se někým jiným, nepřipouštění si toho, kdo skutečně jsem, odosobňování se od sebe samé. - Myslím, že tohle už zcela nenapravím. I proto jsem jako malá lhala kamarádům o svém životě... Jen z důvodu, že jsem se snažila utéct sama před sebou a před realitou, to v mé hlavě bylo prostě lepší. Bylo to jediný způsob, jak se udržet mentálně alespoň trochu nad vodou. Ale ač to celý bylo hnusný a zanechalo to na mě věčné jizvy, jeden benefit to má: Hromadu zkušeností a uvědomění. Například bych mohla sepsat seznam toho, co svým dětem rozhodně nikdy neudělám(bod první: nedám je na státní školu) a na co si dám velký pozor. Je to tvrdý, ale bez mýho dětství bych nejspíš nebyla tam, kde jsem(a teď myslím i mentálně). Ono mi holt nic jiného nezbývalo... Děs, co si duše dokáže všechno vybrat za zkušenosti.

Ale mám tu i jednu zajímavost: Nějakou dobu jsem se sháněla po psovi, který by mi sednul a zároveň vyhovoval mým požadavkům. Nakonec mi Vesmír pomocí znamení podsunul takového pěkného pšeničně zbarveného psíka(plemene Cockapoo). Moc se mi zalíbil a do pár dnů se pro něj jelo do útulku. A proč to píšu? Fascinující je na něm to, že je stejný jako já(jen víc extrémně) - zděšený z lidí, z města, ze zvuků, ze změn, prostě bázlivý jako blázen a lepší to s ním ani nebude, ale koho zná, toho miluje, stejně jako žrádlo a energické běhání po louce(není takový bázlivec, když ho poznáte blíž). Jednoduše bych řekla, že komplet zrcadlí mou povahu a jsme si velmi podobní - jako štěně vyrůstal v odporných podmínkách, nepustili ho ven, jednoduše byl týraný, až byl nakonec dopraven do onoho útulku. Přijde mi to docela srandovní, jak prostě člověk fakt dostane to, co přitahuje :D Jako by mi tím chtěl někdo něco říct. Tehdy mě hned první den trklo, že je to jak já v psí podobě. Díky Vesmíre.

Poznámka mimo téma: Asi jsem teď přímo před displejem počítače zahlédla takovou zvláštní průsvitnou energii, ale hned po mrknutí zmizela. Možná to bylo jen mé zdání. Zajímavé. Po nocích je z nějakého důvodu vídám kolem počítače čím dál častěji. Celkově teď na jaře, jak se všechno probouzí, se energie nějak objevují víc.

2 Hanka Hanka | 19. dubna 2018 v 7:34 | Reagovat

Jejda, tak tohle tema je pro mne hodne bolestive...

3 Miroslav Miroslav | 19. dubna 2018 v 7:49 | Reagovat

Poznám. Najkrajší zážitok z detstva bol 2-týždňový pobyt v nemocnici. V 16 som odišiel z domu. Ale z tých bodov na mňa platia asi 2-3. :-)

4 Katka Katka | 19. dubna 2018 v 9:58 | Reagovat

Tak můj manžel splňuje pouze horních 7 bodů. A to přesto, že rodiče se o něj skvěle starali, měl svůj pokoj, teplé jídlo dvakrát denně, mohl vystudovat VŠ. Udělají pro něj první poslední. Jen ho neumí pochopit, jen neumějí dát lásku, jistotu a porozumění. Stejně se chovají k našim dětěm - navaří jim, co si písknout... Ale nikdy je neobejmou, nedají pusu. Manžel je úžasný, dokázal tyhle vzory zrušit a k našim dětem se chová láskyplně, ujede mu to jen ve stresu. Jenže jak mám pomoc manželovi vůbec netuším. Zkoušela jsem ho nechat být a nevšímat si ho. Ale to propadne do velké nenálady. Když se ho snažím rozveselit, tak mi přijde, že se přetvařuje, že je veselý, ale ten vnitřní smutek v sobě kvůli rodičům má pořád. Jak takovému člověku pomoc?
Jediné co na něj funguje je pes, to je ohromná pomoc. Ale ani ten pes nestačí.
Jak pomoct dospělému, když ho nechci ovlivňovat, manipulovat...? :-(

5 hanka hanka | 19. dubna 2018 v 10:58 | Reagovat

[4]: Možná si o tom promluvit, pokud je tomu otevřený a sám to vnímá.Pokud se ho snažíš rozveselit a on se byť jenom přetvařuje že je veselý tak i to je velký pokrok a cesta, řekla bych klidně ať se takhle rozveseluje a hraje to a jednoho dne se to prolomí. Takhle pracuju se sebou, nejdřív nějakou reakci hraju ale pak se to přepíše a změní i zevnitř. Na vyrovnání se s chováním druhých lidí k mojí osobě mi pomáhá kniha Čtyři dohody...pochopit že nikdo nic nedělá kvůli mě ale kvůli sobě, já si to tahat s sebou nemusím.
Je fajn nebrat to tak fatálně ale spíš jako hru, jako výzvu že se naučím chovat a vnímat jiným způsobem, že sám sebe překonám a posunu se dál.Že já jsem tady pánem:) Obdivuju všechny lidi co do toho jdou, zvlášť když mají fakt těžkou minulost. Taky jsem si zažila nepochopení a drobné problémy doma, to asi každý ale mít velké trauma a řešit ho...klobouk dolů.

6 Verča Verča | 19. dubna 2018 v 13:15 | Reagovat

děkuji za článek..a koukám, že jsi byla asi donucena stáhnout pryč ten předchozí? Asi že tam byly veřejně jmenovaní..

7 Alue Alue | 19. dubna 2018 v 13:21 | Reagovat

[6]:  Ano. Dneska mi psali s žádostí o stáhnutí. Na tyto věci je zákon a jelikož jsem solidní web, nemohla jsem jinak. I když vím, že ten článek byl pravdivý.

8 Verča Verča | 19. dubna 2018 v 13:31 | Reagovat

Jasně chápu - ale moooc Ti děkuju, hodně mi to dalo!

9 Ježovka Ježovka | 19. dubna 2018 v 13:39 | Reagovat

[7]: Achjo, škoda toho.

10 Kiwi Kiwi | 19. dubna 2018 v 13:47 | Reagovat

A o čem byl ten předchozí článek, že se musel stáhnout? Ani jsem ho nestihla přečíst :(

11 Andi Andi | 19. dubna 2018 v 15:19 | Reagovat

Jaký článek? ... 8-o

12 Tereza Tereza | 19. dubna 2018 v 15:22 | Reagovat

Na mě sedí všechno kromě prvního bodu. Ale nejsem si vědoma, že bych byla v dětství emocionálně týrána... :-)

13 misa misa | 19. dubna 2018 v 17:11 | Reagovat

Téma stáhnutého článku - google ještě má  info, ale stránka již nenalezena:

---------------------------------------

Skandál v českém Sexological Bodywork: ,,Tantrický učitel" znásilňuje ...
karolinaloskotova.blog.cz/.../skandal-v-ceskem-sexological-bodywork-tantricky-ucitel...
10. 4. 2018 - Certifikáty všech absolventů jsem osobně podepsal a jako zakladatel profese Sexological Bodywork ručím za to, že držitelé splnili požadavky nutné k tomu, aby se stali certifikovanými bodyworkery (CSB). Rád bych vysvětlil, proč jsem s Denisou Říha Palečkovou a Richardem Vojíkem přestal učit.

---------------------------------------

Jde o otevřený dopis (e-mail)zakladatele profese Sexological Bodywork Josepha Kramera, PhD. o tom, že se na něj obrátilo několik žen, že je Richard Vojík znásilnil. Richard Vojík s Denisou Říha Palečkovou jsou žáci Josepha Kramera a v Čechách a na Slovensku vyučují soxological bodywork. J. Kramer věří těm ženám a varuje důrazně před touto dvojicí.

V komentářích k článku se psalo o guru Járovi (další zneužívač), o meditačním centru Lažánky (guru Igor Samotný další zneužívač). Z komentářů vyplynulo důrazné varování před touto dvojicí,dalšími gury, před všemi kurzy tantry, tantra jogou, sexuálními kurzy, kurzy o ženství. Pokud tyto kurzy vedou muži - sexuálně zneužívají svoje studentky.

14 misa misa | 19. dubna 2018 v 18:56 | Reagovat

[4]:pro Katku a další,kteří hledají pomoc:

odpíchněte se od toho, co Aluška doporučuje a je opravdu ověřené:
1) terapeuti s metodou EFT
2) Aluščiny knihy
3) někomu se stačí vykecat u klasického psychologa
4) mít u sebe konstruktivní symbol
5) Bachovy esence či jiné esence květin, zvířat, atd.

Určitě tyto metody NE:
1) zdrhejte od lidí, kteří dělají REIKI
2) reconnection healing
3) shambala
4) merkaba
5) tantra a sexuální léčení muži

15 Andi Andi | 20. dubna 2018 v 0:56 | Reagovat

[13]: Aááá už vím :) Děkuji

16 :) :) | 20. dubna 2018 v 7:52 | Reagovat

Teda, skoda ze tamten clanek sel,byl bezva a i ta diskuze pod nim...a jinak tenhle je taky best, sedi to!👍

17 Lulu Lulu | 20. dubna 2018 v 15:34 | Reagovat

Vyše polovicu bodov som na sebe poznala.Pri niektorých bodoch mi bolo veľmi smutno.Moji rodičia mi dajú takmer všetko hmotné ale nemám v nich veľkú dôveru či oporu.Som vegetariánka a keď som im to oznámila povedali "dobre"no s takým výrazom čo znamenal :teba to prejde,rob somariny.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama