Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.5.

Nepřátelské entity, které se živí strachem

24. dubna 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Nehmotný svět
Úzkost, deprese a strach jsou emoce, se kterými se potýká nejeden z nás. Denně čelíme tlakům těchto pocitů. A příčiny? Obavy, zda se svou prací zavděčíte nadřízenému, strach z nedostatku peněz, deprese způsobená pocitem okleštěnosti v rutinní práci, která nás nebaví. Úzkost ze strachu, že nenajdu práci jinou, pokud budu chtít v tomto směru podniknout změny. To jsou jen některé příklady zdroje našich obav.

Málokdo se pozastaví nad tím, zda na naši psychickou pohodu může útočit i něco jiného, než naše vnitřní rozpoložení a stav mysli. Mohou existovat energie či duchovní bytosti, které se na nás mohou nalepit, ovlivňovat to, jak se cítíme a manipulovat s našimi náladami?
Rudolf Steiner ve svých pracích vysvětluje fenomén energií pocházejících z poněkud odlišných sfér, než ve kterých se pohybuje naše běžné vnímání.


Rudolf Steiner (25. února 1861, Kraljevec, Rakousko-Uhersko (dnešní Chorvatsko) - 30. března 1925, Dornach u Basileje, Švýcarsko) byl rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik.
Vědě se již podařilo dokázat, že vnímání reality tvoří víc než pouze to, co vidíme, cítíme, slyšíme, chutnáme a čeho se dotýkáme. Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale vědci zjistili, že když se pokoušeli sčítat celkové množství hmoty ve vesmíru, přišli na to, že ze 73% vesmír tvoří temná energie a dalších 23% je temná hmota.

Mimochodem ani jednu z těchto dvou energií nejsme schopní vidět naším lidským okem. Proč? Lidské oko vidí pouze 0.0035% z celkového elektromagnetického (EM) záření. To znamená, že když se zahledíme nahoru nad naše hlavy, do nebes chcete-li, 96% toho, co tam existuje, je našim očím neviditelné. Když k tomu všemu připočteme oblast duchovních sfér, dojde nám, že existuje nekonečně mnoho možností a světů, které existují nad rámec našich pěti smyslů a které nevnímáme.

Jen málo vědců dnešní doby je ochotno prozkoumat sféry metafyziky, aby mohli nahlédnout za hranici běžného vnímání a vytvořit si tím spojitost mezi tím, co vidět lze a naopak nelze.

Rudolf Steiner, jeden z nejplodnějších a nadaných mezi vědci, filozofy a ezoteriky své doby, soustřeďoval svou práci k nahlédnutí za závoj neprobádaného a sdílel poté své poznatky na hlubší povahu života a světa mimo něj.

Již jsme se zmínili o různých příčinách deprese a úzkosti. Co se Steinera týče, hovořil o nepřátelských bytostech či entitách v duchovní dimenzi, které parazitují na lidských emocích, ovlivňují jejich pocity a vzniklou energií se pak živí. Jedná se o koncept, který většina vědecké i nevědecké populace ze zřejmých příčin odmítá. Pro co není hmatatelný důkaz, nemůže prostě existovat.
Přesto je tento fenomén velmi dobře znám šamanům z různých kultur světa a všem těm, kteří se na duchovní sféry dokáží napojit, aby mohli ulevit svým pacientům od duševního strádání a psychického utrpení (různé druhy chanellingů, regresních terapií apod.).

Mnozí ze zasvěcených znají pojem energetický vampírismus. Je to pojem popisující lidské jedince, kteří vysávají energii druhých (jako upíři krev) a kteří se následně sytí na vašich negativních emocích, které vyvolali.
Jedná se ať už o vědomé či nevědomé čerpání energie z druhých a o zajedování či zašpinění destruktivní energií z nich samých.
Jinak řečeno, energetičtí vampíři vám vezmou vaši dobrou náladu (přivlastní si vaše čisté a vyžehlené prádlo) a svou destruktivní energii (špatné emoce) vám jako špinavé prádlo předají. A následně se krmí na vašich destruktivních emocích. Někdy to není tak extrémní, někdy vám pouze energii seberou a nepředají vám nic, ale vy se budete cítit oslabení. A děje se to mnohdy nenápadně, i v kruhu vaší rodiny. Vaše pozornost, o kterou tito vampíři usilují, jim otevře vrátka ke zdrojům vaší energie.
"V duchovních sférách existují bytosti, pro které úzkost a strach pocházející z lidských bytostí znamená příjemné pohoštění. Nicméně, pokud lidé strach a obavy nemají, potom tyto bytosti hladoví. Pro ty, kteří této formulaci nevěří, pak budou toto tvrzení chápat pouze jako relativní přirovnání. Ale ti, kteří jsou s tímto jevem dobře obeznámeni vědí, že se jedná o skutečnost. Pokud strach a úzkost z člověka vyzařuje a tito lidé propadnou neviditelné panice, pak to pro parazitující to znamená 'pobídnutí ke svačině', čímž se stávají silnější a silnější. A nutno podotknout - tyto existence jsou k lidem naprosto lhostejné. Vše, co se živí destruktivní energií, úzkostí, strachem, zoufalstvím nebo pochybnostmi, jsou ve skutečnosti nepřátelské síly fungující v tzv. supersenzibilních světech, které provádí kruté útoky na lidské bytosti během krmení. Proto pro ty, kteří vstupují jakkoliv do spirituálního světa, a chtějí s ním pracovat, je nesmírně důležité, aby již měli zpracované všechny zmiňované emoce. Úzkost, deprese, strach a jiné, to jsou přesně ty pocity, které se váží k současné kultuře a k materialismu, protože odcizuje lidi z duchovního světa. Jedná se systém víry, který evokuje beznaděj a strach z neznámého, čímž paradoxně přivolává výše uvedené nepřátelské síly," píše Steiner.
Destruktivní emoce jako potrava pro nepřátelské entity
Tato koncepce nebývá zlatým hřebem každodenní konverzace řízené skepticismem a čistě vědeckým materialismem. Tradice přístupu - co není hmatatelné, neexistuje a neexistuje to, protože neexistuje důkaz o tom, že to neexistuje - se snažila vytlačit starou metafyzickou moudrost a její praktické využití z našich životů. A přestože vědecké pátrání bývá většinou velmi přínosné a cenné, někdy bývá zatvrzele nepřístupné k duchovnímu vnímání, které bylo vždy součástí našich životních zkušeností a prožitků.

"A přesto, navzdory cynické skeptičnosti, všechny starověké mysterijní školy, skutečná šamanská vidění a esoterická učení (z nichž mnohé byly ze zřejmých důvodů potlačeny a zkresleny po tisíce let), předaly svou pravdu těm, jejichž oči vidí a uši slyší jazykem a symboly, kterým rozumí, ať už se jedná o:
  • Obecný zákon (Ezoterické křesťanství)
  • Archonti (Gnoze)
  • Páni osudu (Hermetizmus)
  • Šamanismus (Castaneda)
  • Zlý kouzelník (Gurdžijev)
  • Šaitanové (Sufismus)
  • Jinn (arabská mytologie)
  • Wetiko (nativní americká duchovnost)
  • okultní nepřátelské síly (Sri Aurobindo a matka, Integrální jóga) atd. "~ Bernhard Guenther
Vztahy s mimosmyslovými nebo hyperdimenzionálními bytostmi jsou již odpradávna součástí naší historie a jsou přímo dostupné každému z nás, pokud se jim věnuje náležitý výcvik, disciplína a pozornost danému tématu.
"Vím, že je to pravda, ze své vlastí zkušenosti s šamanismem rostlinného lékařství, kde je zcela možné vstoupit do stavu vědomí, v němž existují celé kosmologie života a jsou dostupné k interakci s nimi."
Nalezení sebe sama v rutinní spirále destruktivních rozmluv k sobě samému, v depresi, ve zmrzačující úzkosti nebo v nekontrolovatelném iracionálním strachu je, jak Steiner zdůrazňuje, znamením našeho odpojení od naší skutečné duchovní podstaty, vlivem nepřátelských bytostí, které pracují mimo naše vnímání v oblasti z neviditelných sfér.
To je důvod, proč někteří považují tyto poruchy za duševní choroby, a dokud se tento rozkol nezahojí vývojem ducha (s patřičnou trpělivostí a soustředěním k práci), pocity mají tendenci se zhoršovat a navážet jedince do ještě většího psychického utrpení.
"Když lidé přestanou žít své strachy, tyto bytosti hladoví." Rudolf Steiner.



opravila Alue


 


Komentáře

1 Miki Miki | 24. dubna 2018 v 12:57 | Reagovat

Přesně poslední 4 dny mám pocit , že je na mě něco takového nalepené.. :( musím se začít soustředit na dobré, konstruktivní věci a tyto bytosti odemne odejdou ?

2 Simona Simona | 24. dubna 2018 v 13:06 | Reagovat

Najsmutnejšie je, že takýchto energetických vampírov môžete mať dokonca i v rodine. Práve riešim veľké nezhody matka-dcéra ktoré sa mi vlečú pekne dlho. Niekto by si povedal, že maminky sú pre svoje deti tie najmilšie stvorenia na svete, no nie vždy je tomu tak. Tá moja maminka sa vybrala podivnou cestou, naše cesty sa po osamostatnení rozišli... často mi závidí môj život a úplne cítim ako do mňa vysiela šípy nenávisti. Je mi z toho smutno vysáva mi to energiu a ničí ma to. Už neviem čo s tým. Všetko čo poviem bere vztahovačne, nedokáže prijmuť, že som inakšia než ona a že sa už nemáme o čom baviť, urazí sa za každý môj názor a potom sa ma snaží psychicky zničiť. Nechápem prečo to tak je a nedokážem sa pred tým ubrániť. :-(

3 Verča Verča | 24. dubna 2018 v 13:23 | Reagovat

Super článek, děkuju moc!..a ten obrázek dole je nádherný!!

4 Lulu Lulu | 24. dubna 2018 v 14:16 | Reagovat

Super článok(no to nemusím opakovať,každý je super). :-D Ja sa svoje zlé emócie pokúšam ovládať a celkom mi to ide.Ale s čím si neviem poradiť je niekedy mierna depresia či úzkosť.Keď mi vie niekto poradiť budem mu vďačná.

5 Ceneon Ceneon | E-mail | 24. dubna 2018 v 18:59 | Reagovat

[2]: Ano, takové případy nejsou ojedinělé. Moje sestra s mamkou zažívali období, kdy každý víkend byla hádka. Dávno je toto období pryč a nyní si spolu moc rády vykládají. Jak to přešli, nevím.

Doporučil bych ti se k ní chovat co nejvíce hezky bez ohledu na to, jak se chová ona. Protože co je důležité, je chování k druhým, to její ti může být do určité míry jedno a pokoušet se o její změnu asi nejde. Prostě se chovat tak, aby kdyby ses pozorovala, tak abys byla spokojená se sebou samotnou, řekl bych chovat se jako bohyně :-), jo zní to divně, ale může to dost napomoct k tomu, abys přišla na nejlepší způsob. Řekl bych, že by to měla být nepodmíněná láska, ta se prý má dávat i nepřátelům. A jinak asi mlčet, jakákoliv reakce může při jejím stavu jen přilévat olej do ohně.

Jinak řešení by mohlo být odejít od ní, což předpokládám, není jednoduché a chtěné řešení. Jiné by mohlo být čekat, že to odejde. Ale sám mám s mojí mamkou zkušenost, že nějaké špatné chování, které jsem přecházel mlčením, může trvat roky. Přitom stačí říct dost a je to vyřešeno. Ale možná, že se sama v rozumné době vyvine. Další a možná nejlepší cestou by mohlo být sblížení, tedy když bude v dobré náladě, tak si s ní zkusit promluvit, o ledasčem, třeba se jí zeptat, jak se bavila a co dělala jako malá.

6 Gray Gray | 24. dubna 2018 v 21:40 | Reagovat

To, o čem se tu píše, naprosto skvěle znázorňuje film TO (předloha je od Stephena Kinga). Jde o drastický horor a rozhodně nikomu ho nedoporučuji shlédnout (já vás varovala! Sama jsem na vážkách jestli toho lituji nebo ne a to už nějaký ten měsíc od premiéry uplynul.) Ale alespoň tenhle film na rozdíl od tuctových hororů měl nějaký příběh, pointu i relativně dobrý konec takže zkráceně: Je o bytosti, která se zjevuje jako strašidelný klaun a vidí ji v podstatě jenom děti. Doslova se živí jejich strachem a když jsou už vyděšené k smrti - sežere i je. Ano, jsou tam dost nechutné scény, na druhou stranu když se děti semknou do skupiny, nenechají se rozdělit a táhnou za jeden provaz, ztělesněný strach porazí. Je tam také zobrazeno, že když v nich strach nedokáže vyvolat, nemůže jim klaun nic moc udělat. Takže doslova to, co je zabíjí, je jejich vlastní zhmotněný strach, který má jen tolik síly, kolik mu samy dají.

7 Alue Alue | 24. dubna 2018 v 22:15 | Reagovat

[5]:  Vzpomněla jsem si na rozhovor s jednou známou, říkala mi že vztahy s rodiči se někdy velmi zásadně změní ve chvíli, kdy má ratolest vlastní děti. Jakoby se tím otevře úplně jiná rovina porozumění, potomek vidí co předtím neviděl... neříkám že to je návod na všechno, jenom bych dodala, že některá konfliktní období jsou prostě období a mohou v určitém časovém horizontu přirozeně vymizet a přetočit se na dobrá. Typické krizové nedobré období v komunikaci rodič-dítě je puberta potomka, kdy vlastně dochází ke zrání dospělého, který je postupně vypuzen z mateřského hnízda. Je to pozorovaný a zdokumentovaný jev, to období konfliktu je v podstatě přirozené, táhne potomka aby šel a založil si vlastní život a nevisel mamce na krku... A rodič může být přitom úplnej Milius. Pokud se krizové období překlene a potomek není vypuzen z hnízda cca do 30ti let nejpozději, stává se z něj nesamostatný mamahotelista co už se odstěhovat ani nechce, protože si na mamku a její servis moc zvykne.
Takže nebrala bych všechno úplně fatálně...

[6]: ty máš ale žaludek na drasťáky :-D... pusť si někdy ,,Navždy spolu". To je něco.

8 Simona Simona | 25. dubna 2018 v 1:27 | Reagovat

[7]: [5]: Ďakujem za komentáre. Vypudená z hniezda som už dávno. Minimálne 10 rokov. To čo sa stalo je, že som sa odtrhla a zmenila a moja maminka to nie a nie prijať. Ohováranie druhých ľudí a vety typu “tak mu treba” sa mi sprotivilo. Už nedokážeme nájsť spoločnú reč a ona sa na mna strašne hnevá, že si žijem svoj život. Po odsťahovaní som zistila, že mne sa ten jej strašne prieči (ako sa ku každému chová nadriadene, skrášľuje sa faceliftami, má silikóny...). Celý život od nej len počúvam, čo by som mala a čo nemala, čo sa PATRÍ... už dávno mi nie je 18 a ani 25... ale pre ňu vždy budem tá dcéra, čo má byť podriadená a robiť jej radosť lebo je jediná (proste tiaha do konca života). Preto si myslím, že do budúcna sa asi ani žiadna spoločná reč nenájde. Len keby aspoň prestala s tým nenávideným programom voči mne, aby sa mi lepšie dýchalo :-(

9 Alue Alue | 25. dubna 2018 v 7:49 | Reagovat

[8]:  Tohle asi fakt nevyřešíš, protože to evidentně není tvůj problém ale tvé mamky, která nějak nepochopila, že už dávno nastala jiná životní etapa a je potřeba se podle toho začít chovat. A mamku nepřevychováš.
To zkrášlování se a chození na plastiky je jen projev její vnitřní nejistoty, proto je na tebe škaredá a buzeruje tě, možná se bojí aby nebyla sama, nebo je to její způsob jak se ujistit o vlastní hodnotě. Chce být dokonalá, ale povahu liftingem nespravíš. Paradoxně si tu samotu způsobuje, ale to je bohužel začarovaný bludný kruh těchto vnitřních programů. Když se nemáš ráda, automaticky čekáš že tě nebude mít rád ani nikdo jinej  a pak kolem sebe prskáš a kopeš a lituješ se že tě nikdo nemá rád a všichni jsou úplní debilové... a pak to podle toho i vypadá.
Už jsi zkoušela techniku ,,ano maminko"? Jednoduchá věc. Vždycky když přijdeš na návštěvu a mamka zbuzeruje úplně všechno, tak jí úplně všechno odkýváš, řekneš jí že má ve všem pravdu a po zavření dveří to vypustíš druhým uchem ven. (Pár mých známých v okolí s úspěchem aplikuje, rodič se uklidnil.)
Speciálně můžeš dráždit její nejistotu pokud se ti v životě daří a jsi úspěšná, ale mamce se to nepovedlo úplně tak jak chtěla. A neví jak jinak tu frustraci vyventilovat, aby si nepřipadala sama před sebou blbě, když tě vidí. To jsou hrozně nepříjemné sebežrací programy... No ano, dělá si to sama, ale do jisté míry se to dá mírnit technikou Ano maminko, máš pravdu.
Funguje to podobně  i na chlapy. ,,Ty seš tak chytrej,ty seš tak krásnej, ty seš tak úžasnej". Párkrát denně to vytrousíš ve vhodnou chvilku a z naprděného žabáka co mu pořád všechno vadí máš doma za pár týdnů někoho jiného :D  :D

10 Verča Verča | 25. dubna 2018 v 11:06 | Reagovat

no to je luxusní diskuze:-)...ale teda skvělé nápady..lepší než od profi psychologa!!
To mi připomnělo, že osobní potíže v rodině neřešte prosím na psychiatrii...tůdle jsem se potkala se známým, který je léčený narkoman a těžký alkoholik (ale je to paradoxně moc chytrý a hodný kluk, co vyšel z příšerných podmínek a nikdy se s tím asi nesrovnal)..no a řek mi, že se dává dohromady, tělo je už zbavený svinstva a kvůli psychice vyhledal psychiatra. Tak se ho ptám, jaký má s psychiatrama zkušenosti a jak to probíhalo, jestli mu někdo z nich pomohl.

A on na to: "No přídeš tam, on ti napíše léky a řekne: Jak se cítíte? Chcete si popovídat?..Tak sem řek že jo. A on na to: "Tak na to byste si měl najít vhodného psychologa"..:-D

Pak mi taky říkal, že byl úplně odrovnaný z léčby.. (podotýkám, že z drog už bral asi všechno)
Psychiatři mu nacpali takové množství léků na hlavu, že z toho měl ...víte co..
A tak doktorovi řekl, že to snad nemyslí vážně, že je narkoman a alkoholik, co se chce vyléčit a čeká že mu pomůžou, ale oni ho JEN PŘEVEDLI Z ILEGALU -  NA LEGAL :-D...

11 Alue Alue | 25. dubna 2018 v 17:00 | Reagovat

[10]:  Mno, upřímně se ke mně dostane více zkušeností že lidem nepomůžou než pomůžou. Že pomůžou, to jsem slyšela na tak málo případech, že bych je spočítala na jedné ruce, zbytku nepomohli :( mám obavu, že mentální poruchy jsou chiméra, se kterou se buď popere člověk sám, nebo ho to pohltí. Jednak je tam bambilion důvodů a spouštěčů proč je někdo duševně nemocný a navíc ne každý na to má, aby s tím bojoval. Proto si nemyslím, že je pokaždé chyba na straně doktora, ten doktor nemá prostředky na to aby toho člověka z těch sr. vytáhl, to podle mě nemá nikdo, jenom ten komu problém patří a koho se týká s tím nějak hne, jinak skoro vůbec... a pro některý lidi je jednodušší utlumit se lékama, než s tím aktivně něco dělat, jindy na to už ani nemají sílu.

12 Ježovka Ježovka | 25. dubna 2018 v 18:03 | Reagovat

[7]: :-D To jsem viděla. Příšerný.

13 Verča Verča | 25. dubna 2018 v 20:09 | Reagovat

[11]: souhlasím - a je pravda, že jsou i dobří psychologové a psychiatři, ale jde opravdu o jednotlivce, co mají opravdu zájem pomáhat lidem..
co mi různí lidé ale povídají, museli bychom být šílení všichni, protože v podstatě na jakékoliv pocity a emoce existuje už diagnoza a aplikací těch tun léků farmacie kvete..
já jsem zatím poznala jen hrstečku lidí, u kterých si troufnu tvrdit, že trpí SKUTEČNÝM PROBLÉMEM, ale valná většina  ostatních zatím z mé zkušenosti měli jednoduše silný komplex méněcennosti, který si postupně nechali přerůst totálně přes hlavu, a když už je pak pozdě - po více letech co takhle žijete - si o sobě myslíte, že jste hadr na podlahu, tak přestanete mít odvahu čelit situacím-svému strachu a panika se rozvine do všeho v čem žijete..to už je průšvih..

14 Alue Alue | 25. dubna 2018 v 20:50 | Reagovat

[13]:  Lidi kteří na sobě neumí nebo nechcou pracovat nepovažuji za duševně choré... i když ano, ti často končí na takových místech. Tam jim však nepomůžou, jelikož charakter lékem nespravíš. Není zázračná pilulka, co ze ztroskotance udělá schopnou samostatnou myslící bytost. To je na každém z nás, aby se rozvíjel a neshnil ve starých programech, které nám vštípí většinou v dětství. A kdo 10-15 let zaspal, ten už ztracený čas moc nenažene, některé věci se zpětně dohnat nedají.

15 Simona Simona | 26. dubna 2018 v 0:53 | Reagovat

[9]: Ďakujem Alue. Praktiku “áno maminka” skúsim. Teda ak sa ešte niekedy budeme spolu baviť pretože keď sa urazí, je to fakt na dlho... ale aspoň mám kľud. Fakt sa jej dejú v živote zlé veci a je už 2x rozvedená... vravím si, ako to, že nevidí kde je problém. Stačilo by tak málo... Snažím si predstavovať okolo seba bublinu a nič zlé cez ňu nepúšťam.

[10]: Načala si krásnu tému, Verčo. Prášky sú vstupenka do temnoty. Neviem ako to prirovnať. Už asi 6 rokov som nevzala ani “růžovú pilulku” (čo je mimochodom do 400 mg placebo, a nad už ničí játra).
To s tým psychiatrom ma neprekvapuje. Povedzte mi, koho z vás už nejaký prášok VYLIEČIL? Sú to len utlmováky. Nič neliečia. Keď som mala chrípku, uvarila som si čaj s zaľahla do postele. Telo sa s nami snaží komunikovať, potrebuje oddych a my do seba nahádžeme Nurofen, aby sme mohli ďalej existovať pretože “musíme”. To je absolútna ignorácia tela. Po roku od nebratia práškov som svoje telo začala vnímať citlivejšie. Ako keby sa obnovila komunikácia “ja a moje telo”. Už som okamžite vedela, kedy na mňa začína niečo liezť, zvoľnila som a do rána mi bolo dobre. Nebola som chorá asi už 4 roky. Raz som dostala brutálny ekzém. Doktori by mi na to dali kortikoidy... lenže niekde som našla, že kožné problémy sú zrkadlom duše. Spomenula som si, že ekzém začal keď som mala večer silnú depresiu s premýšľala, či má vôbec cenu tu byť. Do rána som ho mala. Celé to šialene svědilo.  Zmizol mi až po 3/4 roku keď som si v hlave konečne urobila poriadok a začala ho ignorovať.

16 Alue Alue | 26. dubna 2018 v 8:42 | Reagovat

[15]:  Základní filozofie je, že tah vytváří protitah, tlak vytváří protitlak. Ona na tebe tlačí pořád, no ty když nebudeš tlačit zpátky, nebude takové tření. Akorát to prostě musí člověk překousnout, sklonit hlavičku dolů a odkývat to, i když uvnitř ví že nic z toho není pravda. Mamku už nepřeučíš, žije v tom moc dlouho a kdyby se chtěla změnit, tak by to mohla udělat už dávno, příležitostí měla hodně.
Zkus si srovnat priority, co je pro tebe lepší, jestli zkusit mít neutrální vztah s mamkou ale alespoň nějaký vztah mít, nebo ji odříznout a být bez ní a nechat ji samotnou.... No každý to má jinak, každý vnímá po svém co je výhodnější, ale ještě bych ti řekla jednu věc. Až tady jednou tvoje mamka nebude - jakože ti nepřeji nic zlého ale dřív nebo později, víš jak - začneš se s odstupem času na ty věci dívat jinak, shovívavěji a začneš jí odpouštět věci, které tě dneska neuvěřitelně s**ou. Začneš chápat proč ty věci dělala, i když byly špatné a začneš rozumět jejím motivům. A taky ti může být líto, že ten vztah nefungoval a že se nepodařilo najít nějaký smířlivý bod. Nakonec mamku máš jenom jednu. Když rodič umře dřív než se s ním stihneš udobřit, tak je to dost nepříjemné.
Takže pokud to není opravdu úplně extrémní případ, kdy je vztah s rodičem tak strašně rozbitý a narušený že už si nedokážeš najít k němu cestu zpátky ani kdybys stokrát chtěla, jsem vždycky pro smířlivý přístup a pokusit se odkývávat ano ano ano máš ve všem pravdu. Prostě jestli se to nějak ještě zachránit dá, tak zachraňovat. Aby pak jednou člověka nežralo svědomí že se s mamkou nebavil a pak byla úplně sama. Přitom asi není zlá, jenom nešťastná a neumí to jinak. Málokdo je od povahy skutečně zlej.

Odkývávací metoda nemusí fungovat ze dne na den, může nějakou dobu trvat, než mamka přepne z módu útok na nový mód neutrál a to přechodné období je potřeba překonat. Stačí i jenom pokyvovat, ,,jo, ano, hm..." a naslouchat jí. Ona se postupně vypovídá a když nebude protitlak, tak by se měla uklidnit sama a taky by jí dřív nebo později mohla dojít témata o tom co všechno děláš blbě, protože když jí to jednou odkýveš, tak moc nemá smysl se k tomu vracet znova.
Moje kamarádka má podobnou maminku, pořád jí do všeho strašně kecá, říká že od té doby co jí začala všechno odkývávat, má pokoj a mamka je v pohodě.

17 Veronika Veronika | 26. dubna 2018 v 17:51 | Reagovat

Dnes v noci jsem viděla fakt hnusnou astrální bytost i s obličejem(pokud to nebyla fantazie),jak se bleskově odlepila od těla spící dívky,kterou jsem hlídala,když jsem nakoukla do jejího pokoje.Tohle jsem ještě nezažila.Může mi někdo poradit,co s tím můžu udělat?Díky.

18 Lou Lou | 3. května 2018 v 17:25 | Reagovat

Mohli by ste mi prosim poradit ako sa "vyslobodit" ? Ako sa priblizit viac ku svetlu? Ako zavriet dvere pred parazitmi raz a navzdy? Som velmi citlivy...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama