Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.4.

Simon Sinek - Generace Y jako pracovní síla (video)

13. dubna 2018 v 19:54 | Alue K. Loskotová |  Oblíbená Videa
Zajímavé video, které vás určitě donutí popřemýšlet nad současnou generací mladých lidí a vcítit se do jejich pohledů na současný svět.
Ve videu, které najdete níže, vystupuje motivační řečník a marketingový poradce Simon Sinek. Téma, které dopodrobna rozebírá je velmi zajímavé a týká se tzv. mileniálů (také označováni jako generace Y), mladých lidí, kteří vyrůstali na sociálních sítích s moderními technologiemi kolem sebe a nyní zjišťují, že mají velký problém se začleněním do reálného života. Těžko shánějí adekvátní práci, špatně navazují osobní vztahy nejen na pracovišti, všechno chtějí tady a teď a diví se, že to tak nefunguje, hledají radost ze života, narážejí na zcela jiný svět než na ten, na který je připravovali rodiče, mají obrovské cíle a s tím i související vlastní nesmyslné požadavky apod.



Originál v angličtině bez titulků:
https://www.youtube.com/watch?v=5MC2X-LRbkE

Přepracovaná ilustrovaná verze proslovu se slovenskými titulky:
https://www.youtube.com/watch?v=XkKqZMts0wA


Patříte do generace mileniálů? Pociťujete sami na sobě některé charakteristické znaky, o kterých Simon ve videu mluví? Pište do komentářů!

Poznámky:

- Generace Y je dle wikipedie populace narozená mezi roky 1986 až 1997. Video uvádí, že je to generace narozená od roku 1984 a dál, zdroje se lehce různí.

- ,,Swajpnutí": používá se v souvislosti se seznamovací aplikací Tinder, kde u uživatelů, kteří vás zaujmou, přejedete prstem doprava, u těch, kteří se vám nelíbí, naopak doleva.



 


Komentáře

1 carnelian carnelian | 13. dubna 2018 v 20:18 | Reagovat

Simona jsem skrz toho video objevila asi před měsícem a něco a totálně jsem se do něj zamilovala :-o Tak trefně a přitom poučně jsem neslyšela o problematice mileniálů mluvit nikoho jiného. A celkově jeho videa a projevy z TEDx a podobných akcí jsou perlami svého druhu. :) A teda podle mého vkusu - je to i neskutečně krásný a sexy chlap. :-D

2 Ježovka Ježovka | 13. dubna 2018 v 23:07 | Reagovat

No nevím(tím teď ale nemyslím, že by neměl pravdu, já jsem jen cíťa na házení do jednoho pytle), nechci se s nikým a ničím ztotožňovat. Velké cíle mám odjakživa a že je pro ně potřeba hodně makat, to vím taky odjakživa(a v rámci možností se to snažím praktikovat). :D Ale je fakt, že jsem dlouho nevěděla kdo jsem a svět "tam venku" byla velká neznámá, byla jsem až moc zvyklá na ochranu a věčnou péči od maminky. Hlavně jsem se dřív bála, že budu jednou muset dělat práci která mě nebaví a "že nikdy nebudu nic znamenat"... Nebo že se moje budoucnost jinak blbě nepovede. Ráda bych potkala své mladší já a ohledně budoucnosti ho uklidnila(od třinácti do devatenácti jsem si dělala ohledně svého budoucího života šílený stres, byl to děs. "Svět" vypadal děsivě, všichni mě strašili jak budu dělat nějakou blbou práci kterou budu nesnášet a pak budu nesnášet i svůj život, že nevydělám dost peněz a tak podobně. A já si potřebuju vždy ve všem zachovat určitou svobodu, takže představa ubíjející nudné práce(kam se ještě ke všemu musí vždy přesně na čas jako do školy, kterou jsem k smrti nesnášela už odmala, bylo to tam jak každodenní moderní depresivní vězení a nenávidím vzpomínky na to) byla otřesná. Nemám totiž problém s tím pořádně zamakat, ale jakmile mě něco fakt nebaví a nevidím v tom smysl, vnitřně velmi rychle umírám a nechci dělat vůbec nic, asi jako skoro každý člověk). Pravděpodobně teda sdílím rysy generace Y, ale že bych vyrostla s mobilem nebo počítačem u ruky, to se říct rozhodně nedá, do dvanácti jsem totiž měla k dispozici jen televizi a jsem za to ráda. Ale musím říct, že video je to na jednu stranu maličko depresivní, což už některé fakty jsou, jen mi přijde, že to pán bere příliš obecně. Navíc ne každý má v životě úděl makat až do zblbnutí... Ale rozumím, co tím chtěl říct a co chtěl podchytit.

[1]: Ale jó, dá se na něj koukat, jak se říká :-D

3 Milča Milča | 13. dubna 2018 v 23:15 | Reagovat

Video je výborné... již jsem viděla nedávno. Sice spadám do této generace, ale vyrostla jsem na ulici, zahradě a bez počítače a moderního mobilu. Ten jsem si dopřála až kolem 13 let, tlačítkový a pouze na volání a sms. (nic jiného totiž neuměl) :-D
Pociťuji jen jediný problém této “naší” generace a to problém si najít práci. Je opravdu složité najít slušnou práci, kde vás nesedřou z kůže. Copak prostředí a kolegové, na to si i člověk zvykne,  ale ty dnešní platy jsou k pláči... Člověk se přece chce  mít dobře. Neomezovat se v koupi jídla, nepřemýšlet jestli se vůbec zaplatí nájem, občas si udělat tu materiální radost jako je hezké oblečení nebo nová knížka a tak podobně...  
Platy jsou malé, nedostačující a pracovní doba je šílená a někdy zdraví nebezpečná. (třeba 7 h bez jídla, 9 h na nohou bez záchoda a sednutí). Prostě mazec 8-O

4 Alue Alue | 14. dubna 2018 v 8:44 | Reagovat

[3]:  Mno, ubývá sociálních jistot. Už dneska nedostaneš přidělený byt, ani zajištěnou práci po dokončení konkrétní školy, jistoty nejsou nikde. Dneska už se ani nezůstává bydlet u rodičů, protože mizí vzájemný respekt mezi generacemi... mladí chtějí mít klid a nepotřebují aby jim mamka ze spodního patra lezla do ložnice a do kuchyně. :-D
S tím je samozřejmě větší spotřeba peněz protože jak platíš nájem, najednou obyč práce moc nestačí a to ani neživíš děti. Upřímně by mě zajímalo jak to přesně bylo za komára, ne pořád slyšet, ale vidět to na vlastní bulvy. Tehdy nebylo tolik zkrachovaných existencí ještě před dvacítkou co dneska.

5 Vladka Vladka | E-mail | 14. dubna 2018 v 23:35 | Reagovat

Za komara bylo hodne veci fajn pro obycejneho cloveka bez zvlastnich touh a ambici.Zilo se v pohode.Sice bylo malo materialnich veci..a byly nedostatkove a drazsi.Ale lidi k sobe meli bliz.Sice byla umela zamestnanost..tj na flek kde ted dela 1 sedreny byli treba 3 a stihlo se pokecat..a jit dom osvezeny ne sedreny.Premyslim,co mi vadilo v te dobe..v 1989 mi bylo 24let.Na zakladce jsem moc chtela rifle z Tuzexu a prezkace(boty na lyze) uplne nejvic.Oboji jsem si koupila sama z penez z brigady o letnich prazdninach.Jako steedoskolacka a dospela pak jsem touzila cestovat po svete.To bylo,to co jsem moc chtela.Vyhody za komousu.Prace byla.ROH dovolene za hubicku i k mori.Kazdy rok.Vsechny i ustni dohody platily.Barak jsme si postavili za statni nenavratnou pujcku 200tis.Skolka u baraku.Krouzky.Tabory.Srazy.Chalupy.Srandy kopec.Kino.Divadlo.Koncerty.Kvalitnejsi potraviny.Pletlo se.Silo se.Schazeli se lidi.Meloucharilo se.Bylo to treba pro nekoho sedivejsi doba.Ale letos jsem byla na Kube.A jako bych se vratila do te doby.Lidi v pohode navzdory vsemu.Nehoni se.Manana.Postak vsechny znal.Knihovnice taky.A co prinesla soucasnost?Mame vseho mraky.Hadru,jidla,blbosti.a lidi makaji jak o zivot aby si to mohli koupit.konzum jako prase.Spotreba jako prase.Vyrabet.nicit.vyhazovat a tak porad dokola.Postak nevi jak se jmenuji.knihovnice taky ne.Lidi jsou na sebe hnusni.Protoze jsou ve stresu.Muzeme cestovat.zacala jsem vic cestovat az po 25 letech podnikani.Nebyl cas..nebyly penize..delal se byznys.Dohanim mladi.A asi nedozenu ani tu pohodovou dobu a ani to mladi.Jsem rada..ze jsem to zatim prezila zdrava a bez antidepesiv :-D  :-)  :-D

6 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 11:09 | Reagovat

Přiznám se, že video jsem nedokoukala. Průšvih je, že je takový tlak na to "mít". Na Západě a teď taky u nás. Spousta lidí, co cinkala klíči, chtěla právě tohle. Ty věci, co měli tam na Západě. Podle mě to není jen problém dětí. Je to problém i dospělých a ti to na děti přenášejí. Abychom ty věci měli, musíme na ně mít. Abychom na ně měli, musíme vydělat spoustu peněz. Aby nám je zaměstnavatel mohl dát, musí pár lidí vyházet. Práci, kterou dřív dělali 3, děláš sama. A ty problémy se dál nabalují. Není možné chtít  jen "mít" a myslet si, že s tím nepřijdou problémy. Kdyby lidi chtěli opravdovou svobodu (i od toho mít, i od toho, dělat si, co chci), bylo by všechno jinak. Ale jen se kolem toho krouží, protože opravdová svoboda není jen tak. Za komoušů (bylo mi 18, když to padlo) měli práci všichni (kdo neměl v občance razítko, měl průšvih). Aby měl slušnou práci, musel držet hubu a krok (dělala jsem rozhovor s pár lidmi, kteří trochu vyčnívali a byli rádi, že je s tím kádrovým posudkem nakonec někde vzali jinde než v té kotelně). Peníze stačily, nebylo zač je utrácet. (Zažila jsem i takové to - a nejsou vložky, a není toaletní papír a tak...) K moři tak max Rumunsko (byla jsem jen tam), Bulharsko, když měl člověk štěstí, tak i Jugoška. Když ho tedy za dobré chování pustili (tj. dali mu doložku a pár valut. Zbytek si člověk často pořídil pokoutně a strkal všude možně, aby mu na to na hranicích nepřišli). Co si pamatuju, byl problém i s bydlením - spousta mladých párů žila u rodičů. On podle mě ten náhled na komunismus je různý podle toho, kdo co zažil, kde žil, jaká byla jeho rodina. Dělnická nebo "buržoustská". Má sestra se třeba za komoušů nedostala na vejšku, protože rodiče nebyli v KSČ a neměli jsme protekci. A přitom byla jedničkářka. A dnes VŠ má. Hodně se dá na vlastní oči vidět, když se budeš pozorně dívat na filmy a seriály z dob komunismu. I v těch komediích je vidět, jak to doopravdy bylo. Já v tom nic hezkého, v čem bych chtěla dlouhodobě žít, nevidím. Nebo si pusť Panelstory od Chytilové. Tenhle film bych snad dávala jako učební látku.

7 Alue Alue | 15. dubna 2018 v 11:36 | Reagovat

[6]:  Ano ty pohledy se hodně různí, moje babička se měla za komára moc dobře a je jejich stálá volička... na druhou stranu jsem měla starší kamarádku, která na komára nadávala úplně nejvíc, ne kvůli hmotě, ale kvůli nesvobodě slova. Nemohla jsi říct že tamten politik je debil, protože by tě soused šel udat :-?  hrozný příběhy mi povídala. Prakticky sis nemohla na ulici normálně popovídat, protože ses pořád bála kdo to uslyší.

8 armag armag | 15. dubna 2018 v 11:52 | Reagovat

Za komoušů platila jednoduchá zásada, člověk se nesměl bavit o politice. A když to dodržoval, tak měl svatý klid.
Ne jako dneska, kdy se musí pořád třást v práci, zda budou zakázky nebo k němu náhodou domů nedorazí exekutor.

9 mariankosnac mariankosnac | 15. dubna 2018 v 13:30 | Reagovat

[7]: Ale v krčme u piva niektorí na komárov nadávali a nič sa im nestalo. Niekde sa to asi tolerovalo a niekde nie. Samozrejme platilo že o niektorých veciach je lepšie sa nebaviť lebo nikdy nevieš kto ťa počúva. Ale aspoň sa ľudia toľko zbytočne nehádali kvôli politike ako dnes. Ale to platí i v dnešnej dobe, napríklad niekto kto robil v nemeckej automobilke na Slovensku, vravel že i tam boli donášači.

10 mariankosnac mariankosnac | 15. dubna 2018 v 13:57 | Reagovat

[6]: Lenže už VŠ toľko neznamená, je ich veľa, dosť VŠ stejne končí pri podradných prácach.

11 kalia kalia | 15. dubna 2018 v 14:11 | Reagovat

Podle mě je problém v tom, že já např. nechci pracovat a nechci, aby mě někdo vedl. Kdo je se mnou, tak mi řekne:

a) když nechceš pracovat, nepracuj, dělej si co chceš, protože planeta poskytuje všem bez rozdílu Slunce, vodu a jídlo zdarma, stačí jen v lese nasbírat houby nebo si natrhat ze stromu ovoce. To, že lidi lesy vykáceli, není tvůj problém, ale pokud se chceš dobrovolně zapojit do projektu "vysázejte ovocné stromy do skleníků, ze kterých si každý může brát kolik chce" (což bych se zapojila), tak můžeš.
b) řekne mi: tady je zk.. systém (=otroctví) a pokud tady chceš žít, tak musíš chodit do práce. Takové jsou tady pravidla a já tě nutím do práce proto, že mi na tobě záleží a chci, abys žila.

Kdo mi řekne cokoli jiného než tyto dvě varianty, tak není se mnou (možná je proti mně a nebo jsem mu šumák) a ten pán ve videu neřekl ani jednu z těchto možností (jeho video je tím pádem asi šikovná manipulace a nebo je určeno pro lidi, kteří CHTĚJÍ pracovat - tzn. chodili by do práce i zadarmo, i když by měli všechny potřeby a přání zajištěné). Já bych do práce nechodila, dělala bych něco podle nálady pro druhé lidi (jak by se mi chtělo, ale rozhodně bych si ráno nenařizovala budíka, abych se vzbudila a šla dělat monotónní a téměř nesmyslnou činnost na 8 hodin k někomu, kdo mi bude rozkazovat (šéf). Toto bych si opravdu svobodně nevybrala a proto jde video úplně mimo mě (v tom pracovním směru). I když samozřejmě když už člověk musí pracovat, tak je lepší si vybrat takového šéfa, který se o tebe stará jak popisuje video. Jestli ale povahově patřím do této generace (dle roku narození ano), a jestli jsou ostatní podobní jako já, tak tito lidé nechtějí pracovat (a když už chtějí pracovat tak pouze pokud je to pro ně výhodné - tzn. pokud z toho mají dobrý pocit). A to já bych měla krátkodobě (tzn. nějaký čas by to mohlo fungovat) v práci, kam bych chodila na 4 hodiny denně a brala bych 30 000 Kč čistého za měsíc. Taková práce by byla (doufám,že oboustranně) výhodným obchodem. Dlouhodobě bych v tom spokojená nebyla proto, že náplní práce by bylo něco, co by mi diktoval někdo druhý. A při vnitřní motivaci nepotřebuji mít žádného šéfa (leda někoho, na koho bych se mohla obrátit, když bych si s něčím např. technickým nevěděla rady).

No a s tou sebestředností nebo neochotou navazovat hluboká přátelství to docela sedí (i když já přátelství navazuji hluboká, jen to dělám podle nálady - když mám náladu, tak se s někým sejdu a když nemám, nesejdu - většinou musím mít důvod se s někým sejít např. že se s ním cítím dobře což on ani nemusí nijak "dělat" nebo se o to "snažit"). Nenavazuji přátelství taková, že někomu pomáhám i když se mi do toho nechce, protože si spočítám, že on mi v budoucnosti pak taky pomůže (nenavazuji přátelství zištná). Nevznikají špatné emoce z mé strany, proč mi pak on na oplátku také nepomohl, ale zase vznikají nedorozumění jiná (tedy většinou s tou dřívější generací, s generací Y dle data narození je nedorozumění jen takové, že ostatní z té generace navazují povrchní vztahy a to mě nezajímá, tak se s nikým moc nebavím). A sebestředný je podle mě každý (je to dáno tím, že každý se na svět dívá z perspektivy "já"), akorát dřívější generace se přetvařovaly (za účelem zisku) a tato generace se přetvařovat přestala (to je podle mě jediný rozdíl). Podle mě to je ale proto, že na světě není vyřešeno, jestli to, co existuje, je důležitější, než to, co by mohlo být, a nebo jsou obě tyto věci důležité stejně. Např. někdo někoho ve svém okolí nechce a zavraždí ho - na to nemá právo, mohl se např. odstěhovat -  a je to trestný čin. Potrat je zabití plodu, který mohl mít pěkný život (a nebo taky nemusel mít pěkný život, ale o tom by si ten plod měl rozhodnout sám, jestli tu chce být a nebo ne) - trestný čin to není, ale je to morálně diskutované téma občas. Protože plod potřebuje péči a bez té se neobejde, tak o jeho osudu rozhodne okolí. Kdyby mu někdo dal větší "moc" přežít sám za sebe, tak by o svém osudu rozhodoval on sám a ne někdo, kdo se o něj chce/nechce starat. A pak tu máme ženu/muže, kteří se rozhodnou nemít nikdy dítě. Kolik dětí se "kvůli nim" narodí někde jinde a nebo čekají dál? Jakým právem má "ten, kdo už tu je" právo tu být víc než "ten, kdo tu není, ale chtěl by se sem narodit" a jakým právem musí lidi umírat, aby se mohli narodit lidé jiní? (protože kdyby lidé neumírali, tak by planeta byla již dávno přelidněná a po válce z nedostatku místa asi i neobyvatelná) Podle mě to je jednoduchý - vesmír se roztahuje a doufám že tím tempem, že by lidi při konstruktivním nekonečném životě s možností kdykoli existenci ukončit a bezbolestně přejít do Zdroje i s tělem (žádná mrtvola a karma v genech, která se předává na potomky), mohli mít dva lidé vždy jedno dítě. Když by chtěli dětí víc, tak by to museli jako společnost nějak vymyslet (např. přestěhovat část populace na neobydlenou planetu a zúrodnit ji a nebo když by jeden člověk odešel DOBROVOLNĚ do zdroje, tak by se mohlo místo něj narodit dobrovolně jedno dítě). Tím pádem by člověk mohl žít jak dlouho chce a navíc by mohl mít i dítě/děti aniž by musel někdo umírat nebo trpět nedostatkem místa či jídla. A ano, myslím si, že cokoli chci, můžu mít a mám na to právo, jenom proto, že to chci. To ale proto, že jsou moje přání konstruktivní. Když se se mnou např. někdo nechce bavit, tak já s ním automaticky taky ne. Když se mnou někdo nechce chodit, tak já s ním taky ne. Díky tomu nemám problém s nějakým odmítnutím nebo s tím, že bych omezovala svým přáním něčí svobodnou vůli. Jediné, co chci, a čím druhé lidi omezuji, je jídlo, voda a střecha nad hlavou (a počítač a pár materiálních věcí, i když toto je spíš "smysl a sebevyjádření" - na počítači mohu dělat, co mě baví a mohu se i sebevyjádřit když chci a pomocí pár materiálních věcí se mohu sebevyjádřit, protože ty věci představují mojí svobodnou volbu - např. jestli si vyberu třičko s lebkou a nebo jednobarevné v pastelové barvě nebo jakékoli jiné - není to důležité, ale bez této volby bych se cítila špatně pokud bych musela např. neustále nosit černé třičko s lebkama). Když nemám splněny základní fyzické potřeby, tak prožívám fyzické utrpení, a proto v tomto asi druhé lidi omezuju. Díky tomu jsem ochotna pracovat dobrovolně a zdarma (samozřejmě musím někde dostat jídlo atd. bez toho se pracovat asi nedá, jelikož bez toho nemá člověk sílu a zemře) na tom, aby měl každý dostatek jídla, vody a domov, ale s tím, že si musí nejprve lidi vyřešit rozmnožování (teoreticky existují lidi, kteří nechtějí mít nikdy děti a pak jsou lidi, kteří těch dětí chtějí mít hodně a tím se to vyrovná, ale prakticky je planeta přelidněná, takže tady v tom případě teorie nezafungovala a u přelidněné planety můžou všichni pracovat do úmoru, ale i tak je těžné zajistit všem důstojné podmínky pro život, natož aby se každému plnila všechna jeho přání). A to je problém, ne nějaká generace Y.

12 kalia kalia | Web | 15. dubna 2018 v 19:55 | Reagovat

A ještě jsem chtěla napsat, že sice za komunismu nebyla svoboda slova, ale i když by byl nějaký systém, ve kterém by byla úplná svoboda slova, tak dokud existují lidé, kteří budou druhé lidi manipulovat, podprahově ovlivňovat atd. (aby přijali cizí vůli a mysleli si, že je jejich vlastní), tak i když je někde úplná svoboda slova, tak může být těžké vyjádřit svůj názor (pokud se ti do něj někdo plete).

13 armag armag | 15. dubna 2018 v 21:30 | Reagovat

Ani dnes není svoboda slova. Zkus zajít do televize a říct, že největším teroristou na světě jsou UŠÁci, protože všechno bombardují a potom uvidíš, co se ti stane...

14 Aladin Aladin | E-mail | 16. dubna 2018 v 9:29 | Reagovat

Nejlepší období byla devadesátá léta. Zejména první polovina. Bylo to pár let pro převratu, v lidech přetrvávalo nadšení z budování "kapitalismu" a zároveň měli pocit jistoty. Lidé nebyli příliš bohatí, platové rozdíly mezi profesemi nebyly tak velké jak dnes. V zlatých devadesátých letech byla velká svoboda slova. Projevovalo se ta například na pestrých pořadech v televizi. O různých záhadách, kontroverzních věcech a také narážky na politiky bez servítek (viz. pořad Gumáci na Nově, pořad Stalo se na ČT a další satiry) Neexistovala politická korektnost, díky které je spousta věcí tabu, nesmí se nazývat pravým jménem atd. Genderové otázky se moc neřešily. Stále převažoval zdravý selský rozum. Nadšení však kolem roku 2000 vyprchalo a společnost se začala orientovat na konzum. Určitě k blbé náladě přispělo rozkrádání státu v kupónové privatizaci, předraženými zakázkami, vyváděním peněz z rozpočtu atd. V devadesátých letech jsem byl na brigádě u rozumného podnikatele, který mě říkal, že nám mladým nezávidí, protože dravčí kapitalismus až k nám přijde ze západu učiní život těžkým. Tehdy jsem moc nechápal co je jeho podstatou, ale myslím, že to dnes všichni zažíváme. Co dnes chybí je životní optimismus, naděje, životní jistota a kvalitní mezilidské vztahy. Podle sociologických výzkumů jsou v chudších státech nejšťastnější lidé žijící na hranici životního minima, protože mají dobré mezilidské vztahy a lidé si více pomáhají. V našem státě se materiálně nemáme špatně, ale pro lidi čím dál náročnější život ustát v pohodě, bez stresu. Musíme odbourávat co nejvíce stresových faktorů, zprávy, toxické lidi, špatné jídlo, málo pohybu a nacházet v životě to dobré a na to se napojovat. Hodně důležité je neživit špatné zacyklované myšlenky. Věřím přezevšechno, že toto všechno je pro lidstvo zkušenost a díky tomu se společnost obrodí a nastane zlatý věk lidstva. Věřím, že lidé co přichází na tento svět co jsou zatím mladí, budou chtít dělat a řídit společnost lepším způsobem než naše generace ve sféře vlivu.

15 Peta Peta | Web | 16. dubna 2018 v 9:43 | Reagovat

tohle musí bejt živná půda pro zástupy falešných proroků, kteří slibují zaručenou metodu, která vyřeší problémy za 21 dní, 3 videa zdarma a uvnitř on-line programu za peníze podrobnosti.

Lidi jsou (pomocí reklamy) zhypnotizovaní iluzí nedostatku a tak se snažej pracovat do vyčerpání, jenže práci stejně dělaj čím dál víc roboti. Ale za práci robotů shrábne peníze malá hrstka majitelů.

Svoboda slova se nenápadně vytrácí, u nás jí je relativně hodně, ale v něměcku už lidi mají strach o práci, když budou mluvit o nepohodlných věcech.

16 hanka hanka | 16. dubna 2018 v 17:09 | Reagovat

Patřím do této generace, ale ve většině rysů se (doufám a naštěstí) nenacházím. Nacházím ale tyto rysy na svojí mladší sestře, což je zajímavé, jelikož máme obě stejné rodiče. Já jsem měla mnohem tvrdší výchovu (jak už to u starších sourozenců bývá), ale jsem za to vděčná protože mi to dalo do života dobrý základ. Názor že „jste výjimeční, jste elita, jste budoucnost národa“ jsem neslýchala doma, ale ve škole, chodila jsem totiž na „výběrové“ gymnázium. Je pravda že byla třída plná talentovaných dětí, ale přesto se mi nelíbí když vám někdo toto vtlouká do hlavy. Když má někdo nadání, má se v tom podporovat a budovat dobrý charakter aby to nadání uměl konstruktivně využít, a ne usínat na vavřínech opojený chválou, zvlášť v době kdy je to ještě dítě a nic nedokázal, nemá zkušenost. Rychle vám to stoupne do hlavy a pak si začnete myslet že jste mistři světa a už nic nemusíte dělat. Je spousta nadaných lidí, kteří skončili špatně proto, že neměli vybudovaný dobrý charakter, neměli v sobě pevnost, disciplínu, smysl pro povinnost (tím nemyslím přemáhat se na sílu a dřít do padnutí, ale zdravou zodpovědnost).
Na druhou stranu, tvrdá výchova mi dala přehnaný perfekcionismus a tvrdost k sobě samé, díky čemuž jsem pak měla nepřiměřené stresové reakce, psychosomatické problémy a problémy se sebedůvěrou. Měla jsem pocit, že i když dělám maximum a dělám to dobře, tak to nikdy nebude stačit, protože nejsem dost dobrá. Což bylo dáno tím, že jsem měla už tak zodpovědnou a pečlivou povahu, takže to, co mi rodiče předávali, mohli dávkovat v mnohem menší míře a stačilo by to. Rodiče se pak „poučili“ a na mladší sestře to praktikovali úplně opačně, naneštěstí, protože ona naopak má úplně jinou povahu než já a potřebovala by přísnost a pevné hranice. Výchovu měla nedůslednou a laxní a teďka má potíže v dospělém životě, protože zjistila, že nedostane všechno co chce když pro to nic neudělá...rysy zmíněné generace Y.
V závěru videa je řečena zajímavá věc, že nejlepší scénář, jaký může člověka z této generace potkat, je ten, že bude žít plus mínus normálně, ale nikdy nenajde štěstí a uspokojení. Tito lidé jsou ti hledači štěstí, pořád hledají „něco víc“, ptají se po smyslu života, smyslu své práce, ale bohužel v kombinaci s deficitem charakteru (laxnost, požadavek mít všechno hned, pocit výjimečnosti, nedostatek trpělivosti) se tím stávají velmi náchylnými k různým pochybným new age učením – mám na mysli ta učení, kde vám řeknou, že můžete mít všechno (stačí meditovat a vizualizovat), že máte dělat v životě jen to co vás baví, že když něco chcete, tak nemáte nic dělat a ono to přijde samo, že si všechno zasloužíte, že máte chtít pro sebe jen to nejlepší. Lidem s tímto výchozím bodem toto zapadne do jejich mozaiky a stylu uvažování a zamotají se do pochybných duchovních směrů. Jelikož jsou učeni, že mají dělat v životě pouze to co je naplňuje, začnou tato duchovní učení potom učit dál, a přitom si neuvědomují, že všechno je postaveno na vratkých základech, nevnímají své vlastní nedostatky a žijí s hlavou v oblacích.
Ještě bych doplnila jeden rys a to je, že se snadno vzdávají...a že když se něco nedaří, mají tendenci od toho utéct.
Naštěstí takoví ale nejsou všichni a je spousta skvělých a inspirujících mladých lidí. Výchova má neskutečnou moc, to mnozí rodiče asi podceňují. Dospělý člověk pak může všechno převzít do svých rukou a převychovat sám sebe. To mě na tom fascinuje nejvíc- schopnost dosáhnout věcí vlastní vůlí a aktivitou, vybudovat sama sebe abych se stala tím, kým chci být :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama