Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.5.

Škola brzdí děti v rozvoji, říká studentka, která absolvovala střední školu ve 14 letech

28. dubna 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Ze světa
Elisaveta Sgonnik vydržela ve škole jen týden. Následně se učila doma. Díky tomu dokončila střední školu ve 14 letech, přitom ale se považuje za normální slečnu. Říká, že standardní vzdělávání ve školách děti brzdí v rozvoji.

Proč jste se tehdy s rodiči rozhodli opustit standardní školní vzdělávací systém?
Moje máma je psycholožka, která organizuje dvoudenní tréninky, kde vypráví o tom, jak je možné organizovat své vzdělávání v rámci zákona, jelikož hodně lidí se bojí ve škole zeptat, zdali je možné vzdělávat se mimo tradiční formu.
Když jsem přišla do školy, tak jsem díky tomu, jak jsem byla připravena, šla rovnou do třetí třídy. Nejdříve to pro mě bylo zajímavé. Chtěla jsem zjistit, co to je, chodit do školy. Chodila jsem do školy asi týden, ale vůbec jsem nebyla vyspalá, neměla jsem chuť nic dělat.

Takže ty jsi přímo cítila, že standardní školní režim ti fyzicky nevyhovuje, protože tvé tělo nedostávalo to, co potřebovalo?
Ano.

Impuls k tomu, učit se doma, vycházel z toho, že ty jsi nebyla spokojená se standardním denním režimem při chození do školy.
Ano, mě ani máma, ani táta nikdy do ničeho nenutili. Vždy mi dávali možnost volby. Potom, co jsem uzavřela čtvrtou třídu, jsme se přestěhovali z Moskvy do Petrohradu. Na prázdniny jsme byli v Soči. Pamatuji si, že jsem si s sebou vzala učebnice pro pátou třídu. Když jsem je začala procházet, tak jsem si všimla, že tam je všude opakování. Přišla jsem k mámě a řekla jsem jí to.



U vás v páté třídě nic nového neděláte?
Z velké části je to jen opakování materiálu, který jsme již prošli. Nový materiál byl jen v dějepisu, který jsem si snadno zapamatovala díky tomu, že máma se mnou hrála hry na tato témata, například hry o cestách rytířů, díky tomu pro mě historie nebyla tak nudná.
Až do konce osmé třídy jsem byla ve státní škole. Devátou třídu jsem absolvovala v soukromé škole, odtud jsem ale také odešla, protože tam nebyl dostatek svobody ke studiu. Následně jsme našli v Petrohradě jinou školu - gymnázium, kde jsem dokončila desátou a jedenáctou třídu. Tehdy jsem ještě chtěla být vědkyní, chtěla jsem se učit na Stockholmské univerzitě.

Pojďme si to zrekapitulovat. Ty jsi přišla do první třídy, tam jsi udělala vstupní test a na základě tohoto testu tě hned dali do třetí třídy.
Ano.

Ve třetí třídě jsi chodila normálně do školy jen týden, následně ses začala učit doma a do školy jsi chodila jen na zkoušky, abys mohla postoupit do další třídy.
Přesně tak.

A všechno to bylo kvůli tomu, že jako malá jsi byla nespokojené s klasickým denním režimem školáka.
Ano.


U rodičů nevznikaly žádné problémy, se vším souhlasili…
Ano, souhlasili. Moje máma znala tento systém vzdělávání, jelikož ona měla v dětství problémy se srdcem a díky tomu se mohla učit doma. Tehdy nebyla varianta rodinného vzdělávání, jako je dnes. Děti se mohly učit doma jen v tom případě, že měly zdravotní problémy. Ona se musela učit sama, jelikož často byla v různých sanatoriích.
Pro tátu to ale bylo něco nového. Jeho máma, moje babička, je velmi konzervativní člověk. Bála se, že budu sedět doma mezi čtyřmi zdmi. Mnozí si o rodinném vzdělávání myslí, že děti sedí jen doma a jsou obložené knihami a nic víc nedělají. Ve skutečnosti je ale všechno obráceně! Pokud budeme hovořit o socializaci, tak já jsem došla k závěru, že ve škole žádná opravdová socializace není, neboť ty se celých jedenáct let učíš v jednom a tom samém kolektivu.
Já jsem okolo sebe měla několik kolektivů. Chodila jsem i na balet, sportovala jsem, učila jsem se jazyky, jezdila na tábory.

Kolik hodin jsi každý den věnovala studiu?
V desáté a jedenácté třídě jsem se školními předměty trávila přibližně 4 hodiny denně. Mimo to jsem hodně času trávila s cizími jazyky a přírodovědnými předměty, protože jsem chtěla déle studovat za hranicemi. Díky tomu, že jsem se učila doma, se mi podařilo dokončit školní program základní a střední školy ve 14 letech.

Co jsi dělala poté, co jsi složila maturitu (po dokončení poslední jedenácté třídy)?
Nejdříve jsem chtěla být biotechnologem - pěstovat umělé orgány, prodlužovat lidem životy, léčit nemoci, které se nyní považují za nevyléčitelné. Nakonec jsem se ale rozhodla pokračovat v muzice, které jsem se začala věnovat v šesti letech - ve hře na saxofon.

Během svého univerzitního vzdělání ve hře na saxofon, kterým nyní procházíš, chystáš se dělat nějaké podobné skoky, jako jsi dělala v základní a střední škole?
Ne, nechystám, ani v tom nevidím žádný smysl. Studuji v Moskvě u Nikity Zimina. On není jen nejlepší v mých očích, vyhrál Grand Prix přední soutěže saxofonistů, která se provádí jednou za čtyři roky. Mým úkolem je vzít si od něho co možná nejvíce!

Za tu dobu, co jsi se učila sama doma, máš pocit, že je něco, čemu ses nenaučila?
Ne. Vůbec ne.

S přáteli je u tebe všechno v pořádku, s lidmi umíš být v hladkém kontaktu, nic takového jako pocit, že ses v té třídě, do které si nechodila, něco nenaučila, necítíš?
Absolutně ne.

Všímáš si na chování svého okolí, že se k tobě chová jinak?
Teď už ne. Dříve, když se lidé dozvídali, že se učím doma, tak se na nás s mámou zlobili, že jsme hned neřekli, že se učím doma. Já to ale nepovažuji za něco, co mě dělá zvláštní. Já jsem stejná, jako ostatní. Někteří si mysleli, že sedím doma, nic nedělám, ale nějakým zázrakem dostávám jedničky.

Dostávala ses někdy do situací, kdy jsi musela být v kolektivu dvaceti třiceti lidí? Bylo tam všechno v pořádku?
Ano, v létě jsem jezdila na tábory a všechno bylo v naprostém pořádku, dokonce jsem byla i kapitánem týmu.

Považuješ se za talentovaného člověka?
Ano, asi ano. Ale měla jsem velké štěstí na rodiče a učitele.

Slavný německý psycholog Gerald Hüther říká, že 98 % dětí se rodí geniálních a pouze 2 % se rodí průměrnými. Ovšem po absolvování základního a středního vzdělání se tento poměr otáčí - zůstávají jen 2 % geniálních a z 98 % se stávají v uvozovkách "normální" (průměrné) děti. Ze své pozice člověka, který do školy de facto nechodil, souhlasíš s tím?
Ano. Souhlasím s tím, že škola nás brzdí v rozvoji.


Dodatek Alue:
Úplně jsem si vzpomněla na ta léta totální frustrace, kdy jsem si uvědomovala že úplně zbytečmě sedím ve škole, hodinu opakujeme něco co už jsme brali, nebo bereme něco co k ničemu nebudu potřebovat. Měla jsem pocit, že zhruba polovina času, co prosedím ve škole (když počítám základní) byl prostě zabitý čas. Místo osmi hodin se to samé dalo zvládnout za čtyři, se stejným efektem. Což odpovídá i čtyřem hodinám domácího učení doma. Co jsem vždycky oceňovala velice, byly hodiny jazyků. Tam mi přišlo smysluplné využití času, ale u jiných předmětů to dost pokulhávalo.
Často jsem si říkávala ,,a kvůli TOMUHLE jsem dneska vstávala o půl sedmé...." Bývala jsem ze školy nervozní, nemohla jsem kvůli tomu večer dlouho usnout, pak jsem se nemohla ráno dospat a dohánět deficit během víkendu je nesmysl. Úplně mě ten systém drtil, pak ani nebylo divu, že mi pořád něco bylo, tělo stávkovalo jak jenom mohlo. Závidím všem, kteří měli takový luxusní přístup a mohli se učit doma v klidu.


 


Komentáře

1 Choco Choco | 28. dubna 2018 v 1:36 | Reagovat

Pod tento članek bych se mohla podepsat. Cítím to úplně stejně. Jsem věčně unavená, ze stresu jím víc sladkého a na intru taky nic nedělam, protože mám koníčky, kterým se můžu věnovat jen doma a s lidmi, kteří tam jsou se bavit nedá. Dokonce jsem teď ke konci školy zacala upadat do depresí, protože bych se chtěla rozvíjet a učit se to, co mě baví, ale jak to ma člověk udělat, když z únavy není schopný normalně přemýšlet? Každý týden je pro mě ztráta času. Kéž bych jen mohla říct, že jsem se tam měco naučila, ale to by nejdřív museli učitelé dělat svou práci!
Naštěstí už mi škola skončila a teď mě čekají už jen maturity. Poslední věc mě dělí od pravého života. A vlastně... Nejdřív jsem e toho strašně bala, protože učitele bavilo nás hrozně strašit, ale teď jsem pochopila, že je to vlastně lehká zkouška a těším se na ni. Protože až ji udělam, budu moci konečně žít svým vysněným životem, kde budu moci dat vše do věcí, do kterych chci já.
A k té socializaci... nevím, jestli se zani považuje šikana, to asi úplně ne. Naopak jsem se ve škole naučila byt sama a doteď mam problém se ootevřít i lidem, kterým plně důvěřuji a o kterých vím, že by mě nikdy nezradili... Asi jedina věc, co jsem se ve škole naučila...

2 Marcela Marcela | E-mail | 28. dubna 2018 v 4:50 | Reagovat

Já si pamatuji, že jsem ani do školy nechtěla chodit hned od první třídy. Absolutně mě to nebavilo. A ještě jsem měla paní učitelku, která byla na mě zasedlá, byla zlá.
Školu bych zrušila. Jak říká pán Dušek, děti se učí rychle, ale jen to co potřebují a nejlépe od svých rodičů a prarodičů.
Když jsem byla na učňáku měla jsem z praxe lepší známky než z teorie.  Praxi se naučí člověk líp a tak by to mělo fungovat. Zkoušet od mala všechno co člověk k životu bude potřebovat.
Dítě se od miminka taky učí bez teorie. Vlastně poznává a  zkouší. Třeba první krůčky. A nepotřebuje k tomu žádný návod, jak se naučit chodit.
Kéž by se něco takového zavedli. Ale o tom pochybuji. To bysme byly, až moc svobodní a to systém přece nemůže dovolit. :-x  :-?

3 Victoria Victoria | Web | 28. dubna 2018 v 7:52 | Reagovat

Já myslím, že dost záleží na dané škole, na přístupech učitelů apod. Vždycky se najde učitel, který nic nového nenaučí, ale zároveň se najde učitel, který to prostě umí. Například já jsem měla štěstí na učitelku společenských věd. Byla to úžasně oduševnělá bytost a třeba taková filozofie s ní byla neskutečná. Nebo jazyky mi hodně daly. Na druhou stranu je fakt, že mi taky nevyhovoval tento systém časově. Člověk ve škole sedí každý den osm hodin, přijde domů totálně unavený a ještě se musí učit třeba na 4 písemky. Teď jsem na vysoké a je to větší pohodička, i když je učiva víc :-D.

4 Alue Alue | 28. dubna 2018 v 7:55 | Reagovat

[1]: Mentální únava pocitově dělá i únavu těla, ale reálně ta únava těla není, jenom si ji mozek myslí. A když ji překonáš a jdeš ven na procházku nebo si zacvičit, tak si naopak tím aktivním pohybem odpočine tvoje mysl. Takže kdo dělá v sedě, rozhodně by měl překonat následnou únavu a cvičit, hýbat se aktivně. Aspoň 30min, ideálně hoďku. Zahání to i depku z přetažení.
Kombinuju cvičení s béčkem  a tryptofanem a rozdíl jde hodně poznat. Čím víc se sedí na zadku, tím je horší nálada a stresy.

[2]:  Mno, hlavně by si rodiče museli na své děti udělat čas aby je učili, což si ne každá rodina může dovolit. A nebo se jim prostě nechce.

5 Peta Peta | Web | 28. dubna 2018 v 9:01 | Reagovat

Ještě několik let po dokončení jsem měl děsivé sny o tom, že zase sedím ve škole, po probuzení vždycky ta úleva že půjdu "jenom" do práce (ta sice byla taky nudná, ale nikdo mě nepronásledoval s testy).

Nejzajímavější věci jsem se stejně naučil tím že jsem chodil do dědovy dílny vyrábět ze dřeva, nebo si od otce bral elektronické součástky. Škola mi vždycky vlastně jen kradla čas na moje vynálezy, ale byl jsem ochoten kvůli nim riskovat i špatné známky.

6 Alue Alue | 28. dubna 2018 v 9:06 | Reagovat

[5]:  Týjo a jak já teď trpím na teoriích v autoškole. Jsem tam jenom hodinu a půl, a pokaždé mám pocit že umírám :D

7 Lulu Lulu | 28. dubna 2018 v 9:32 | Reagovat

Áno, súhlasím s článkom.Vstávam o 6:05 aby som stíhala rannú rutinu a na čas prišla do školy a vyučovanie sa začína o 7:30.Celé poobedie sa učím a len krátky čas trávim so zvieratkami, v prírode či kreslením.Učila som s čínsky ale už sa neučím lebo poriadne nič nestíham.A ešte jedna vec - ak sa niekto spíta učiteľa, možno rodiča načo mu daná vec bude odpovie:"To patrí k všeobecnej inteligencii."tú odpoveď neznášam.

8 Alue Alue | 28. dubna 2018 v 10:06 | Reagovat

[7]:  Já bývala tak nešťastná z počítání s písmenky, abych nakonec zjistila, že pro život stačí základní počty a trojčlenka :-?

9 Ayeri Ayeri | 28. dubna 2018 v 10:17 | Reagovat

Víceméně s tím souhlasím, i když záleží dost na každé škole a na přístupu každého učitele. Největší problém vidím na prvním stupni a celkově na základce, kde se fakt pořád jen opakuje a čeká se na pomalejší děti. Věřím tomu, že jinak by se dala základka zvládnout za polovinu času. Podle mě je to hlavně tím, že jsou tam pohromadě talentované a pomalé děti, které se musí učit podle stejných osnov. Takže ty nadané se tam v jednom kuse nudí, dělají to, co už dávno zvládají a často musí předstírat hloupost, aby se vyhnuly šikaně a označení šprt. Což se ne vždy daří, takže ty nejchytřejší děti jsou pak třeba ještě několik let poznamenané šikanou. Naopak ty pomalejší děti pořád nezvládají nic a vzdávají to, protože nemají pozitivní motivaci. V důsledku v tom systému nevidí smysl vůbec nikdo, nikoho to nebaví ani nemotivuje k tomu, aby se dobrovolně chtěl učit nebo číst. Možná v soukromých školách je ta situace lepší, ale to nemůžu posoudit. Na středních už se to rozvrství, osobně mám před maturitou a byla jsem ty čtyři roky šťastná, i když jsem se musela naučit spoustu věcí, které jsem zapomněla, protože mi k ničemu nejsou (fyzika a tak) a spoustu dalších ještě zapomenu. Ale od lidí z jiných škol, hlavně odborných a učňáků, jsem slyšela, že učitelé tam vůbec nedělají svou práci a kašlou na to stejně jako studenti. Takže ano, souhlasím s tím, že doma se podmínky každému přizpůsobí, je čas se mu individuálně věnovat a věřím, že díky tomu se dá škola zvládnout do 14ti let :)

10 Tereza Tereza | 28. dubna 2018 v 11:04 | Reagovat

Hlásí se vám budoucí učitelka :-D
Která to ovšem vidí podobně... I teď na VŠ vstávám v 5, protože mám od 7:15 školu. Vracím se některé dny i po 21. hodině, protože končíme v 19:35. Ubíjí mě to. A když to vezmu do důsledku - studuju něco, abych mohla dalším lidem "asistovat" u toho, co mě samotné tolik vadí. Celý ten nefunkční systém...
Samozřejmě že mám v úmyslu jít trošku jiným směrem. Nezabřednout v tom klasickém školním systému a jít trošku proti proudu. Jen se to musím učit za pochodu, jsem tím současným systémem hodně (z)deformovaná :-)

11 Jindra J. Jindra J. | E-mail | 28. dubna 2018 v 13:28 | Reagovat

Jak to tu tak čtu, tak většina lidí má nebo měla stejné či podobné problémy. Ranní vstávání do školy, učení se pro ně nesmyslů a věcí co se v životě neuplatní, vyčerpání...

Jednou jsme se ve třídě na základní škole zeptali učitelky na češtinu proč se učíme rozbor věty a slov (shoda podnětu s přísudkem, přívlastky a podobné...), když se to v praktickém životě nedá využít. Odpověď byla následující: "My jsme se to museli taky učit, tak vy budete taky."
Nikdo ve třídě to tenkrát nepochopil...
Myslím, že v dnes po těch patnácti letech to bude asi stále stejné, jeden nesmysl vedle druhého.
Na učňáku to samé, praktická výuka skvělá, to je jediné co mě něco dalo a naučilo, teorie i když jsem v ní neměl špatné známky, mi toho tolik nedala a kdybych poté nedělal ony věci i prakticky, tak bych je stejně neuměl. Naše třídní učitelka uměla třeba teorii skvěle, ale jak se dostala k praxi... neuměla nic z toho co vykládala. :-D

Jen mě to utvrzuje v tom abych až budu mít děti, je buď dal do alternativní školy nebo pokud to půjde, nechal je učit doma. :-)

12 Helene Helene | 28. dubna 2018 v 14:21 | Reagovat

Já si pamatuju že jako malá holka jsem se naučila sama od sebe bez nucení a se zájmem číst a psát ještě předtím než jsem šla do školy. Pamatuji si, jak jsem to mamce ještě dávala zkontrolovat. V lavici jsem potom seděla úplně bez zájmu, protože oni se učili co už dávno znám. No a s tím kolektivem...ano opravdu všichni musíme potvrdit, že není nic lepšího než každý den vídat po dobu DEVÍTI LET!!! ty samé ksichty co se vám akorát tak celou základku posmívají :D...nádhera ta škola

13 aston aston | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 15:22 | Reagovat

Tak tohle je pořádný článek, včetně tvého velmi hodnotného dodatku. Díky :)

14 armag armag | 28. dubna 2018 v 18:39 | Reagovat

Sedět 6 hodin ve škole byla docela pohoda, vzhledem k tomu, že v práci musí člověk stát 8 hodin, někde dokonce 12.

Je to hnus, škola je tu jen na to, aby člověka připravila k tomu, že musí někde otročit, a to vše jen proto, aby dostal několik barevných papírků...

15 Tara Tara | 29. dubna 2018 v 1:25 | Reagovat

Já teda studuji v Irsku a musím říct, že přístup učitelů i výuka sama o sobě je skvělá - máme sice méně předmětů, ale za to se přednášející dokáže i ve velké třídě věnovat individuálně a je to samozřejmě znát. Jinak by to tedy bylo co se týče střední školy, tam je systém nastavený úplně jinak, ale vždy je nejlepší se řídit vlastní intuicí a když se něco chci naučit, tak se to naučím. :)

16 hanka hanka | 29. dubna 2018 v 9:37 | Reagovat

[15]: teda to máš super! Blahopřeju, to musí být úžasné studovat a žít v Irsku:) je to nádherná země.

No jinak se školou má asi každý špatné zkušenosti, školský systém je prostě od základu špatně nastavený. Nejlepší přístup mají podle mě alternativní školy, určitě na prvním stupni základky kde se člověk učí jak se učit. Mě základka nebavila protože jsem se tam nudila, šla jsem na osmileté gymnázium, tam to bylo lepší, ale jakmile jsem  objevila na co mám nadání tak mě začaly zatěžovat přírodovědné předměty, bylo to trápení. Ztracený čas. Nejhorší bylo že odsedět si to tam člověk musel, zpětně toho lituju ale nedalo se to udělat jinak. Na vysoké je to lepší v tom že člověk studuje co sám chce a specializuje se, ale tam jsem měla špatnou zkušenost zase s nízkou úrovní výuky...na gymplu nebo když jsem se učila sama jsem získala mnohem kvalitnější znalosti než na "vysoké škole". Byla jsem v šoku když nám profesoři předkládali "skripta" která byla tak příšerně napsaná že jste to luštili jak telefonní seznam. A to byli  odborníci na literaturu kteří recenzovali knížky....a  skripta napsali že se to nedalo číst. Případně neuměli vůbec přednášet pro publikum, projev neměl hlavu ani patu, mluvili chaoticky. No ale zase jsem tam potkala minimálně dva skvělé profesory na které jsem měla fakt štěstí. Systém je sice špatný ale je to taky o lidech. Pokud někdo jdete učit tak si nenechte vzít nadšení kvůli systému. Když je člověk osobnost a zapálený pro svůj obor tak dokáže žáky nadchnout, systém nesystém, a budou ho hltat:) Taky hraje roli kolektiv spolupracovníků co tam máte...když jsou fajn lidi tak se zvládne i to že ráno vstáváte a čeká vás třicetičlenná smečka a i ta smečka vycítí že jste s učiteli jedna parta a budou se s vámi cítit líp :D no možná mi někdo vytkne že jsem idealista ale tak to vnímám.

17 hanka hanka | 29. dubna 2018 v 9:52 | Reagovat

Jo a ještě mě napadá...nejvíc mě inspirují učitelé kteří jsou "stará škola", to znamená odborníci co mají úctyhodné znalosti, svým oborem žijí a zároveň jsou dobří lidsky, mají morálku, mají své zásady a nikdo si k nim nedovolí. Vzbuzují přirozený respekt. To je rozdíl oproti dnešku, bohužel. Dneska se nosí spíš odfláknutá práce, ve stylu využij systém a hlavně se moc nenadři. Toto se pak předává žákům a společnost upadá. To se mi nelíbí, když už něco dělám tak to mám dělat dobře anebo vůbec.

18 Daisy Daisy | 29. dubna 2018 v 11:07 | Reagovat

[4]:Aluško, ráda bych se Tě zeptala na jednu věc-brala jsem jednu dobu Tryptofan před spaním, když jsem měla problémy a nemohla usnout. Po 2-3 týdnech braní jsem zjistila, že se hodně přeříkávám, nemohu si vzpomenout na některá běžná slova. Tryptofan jsem vysadila a problémy ustaly. Zdálo se mně, že to není možné, aby toto Tryptofan způsoboval, tak jsem pak za nějakou dobu, kdy jsem zase špatně usínala, Tryptofan párkrát vzala a problémy se zase dostavily.Máš nějakou představu, čím by to mohlo být?Děkuji

19 Alue Alue | 29. dubna 2018 v 20:28 | Reagovat

[18]:  Jediné co mě napadá je, že nedostatek tryptofanu nebyl tvůj problém a prostě ses tím předávkovala, pak to nemuselo dělat tělu dobře. Jinak já žádné takové problémy nemám.

20 Daisy Daisy | 29. dubna 2018 v 21:53 | Reagovat

[19]:Děkuji za odpověď, jdu zjistit,jak se jeho nedostatek projevuje.Já myslela, že je vysloveně na uklidnění ;-)

21 fred fred | 29. dubna 2018 v 23:44 | Reagovat

[11]: Taky jsme se jednou na základce naší češtinářky/třídní ptali, proč se učíme větné rozbory a související věci.
Odpověděla "Abyste se naučili logicky myslet a to myšlení si procvičovali. Uvidíte třeba později, jak se vám to v životě bude hodit."

Po letech mi říkal kamarád matfyzák: "Matematika je základ přírodních a technických věd. A správný matematik musí perfektně znát češtinu, aby byl schopen se vyjadřovat správně a přesně."

V současné době globálního hloupnutí (globální debilizace) je smutné pozorovat, jak se lidem vytrácí schopnost logicky uvažovat a zachovat si kreativitu, svobodu a kritičnost myšlení.

22 Rossie Rossie | 30. dubna 2018 v 0:40 | Reagovat

Tento článek my momentálně mluví z duše!
Chodím na uměleckou školu a ta je velmi odlišná od normálních škol. Ve srovnání ji máme o dost déle než ostatní. Většinou na ostatních školách se končí max ve 4 odpoledne, jak kdy, ale my máme i do 8 hodin večer a to jsme tam od 9. Může mi někdo vysvětlit jak toto může být legální?
Celý den je tím kompletně ztracený. Celkově máme hodně roztahaný rozvrh. Třeba máme výuku od 8 hodin a pak tři hodiny nic a až od 11:40.

Snažím se hýbat jak jen to jde. Když se najde čas , tak si jdu a zacvičím si. Můžu doporučit opravdu to pomáhá. Horší je, že kolikrát už ani nemám sílu a tak si jen připravím do školy, proběhnu sprchou a padnu za vlast do postele.

Teď máme před zkouškovým a to je snad ještě horší. Dámy a pánové .. říkám si, že jestli tuto školu dostuduju, tak už nikam nejdu a budu si vážit toho, že mám klid.

Jestli někdo chodí na uměleckou školu .. asi ví o čem mluvím. :-(

23 Rossie Rossie | 30. dubna 2018 v 0:43 | Reagovat

P. S. jestli mohu poprosit o nějaký článek jak zvládat stres ve škole, jak pravidelně a správně jíst (když nemám čas kolikrát ani na oběd) , jak se celkově nezbláznit a zůstat dobře naladěná.

Za cokoli bych byla vděčná! Přijde mi, že mi to dost přerůstá přes hlavu. Nemám chuť se učit. Šla jsem tam hlavně kvůli hlavnímu oboru, na který se snad připravuji nejméně ze všeho, jelikož jsou prostě předměty, které člověk musí umět jinak letí ze školy.
Aluško, jak si to zvládala ty ??

24 Alue Alue | 30. dubna 2018 v 8:19 | Reagovat

[20]:  Ne, je to aminokyselina, stavební prvek melatoninu a v dávkách vyšších než by měl být naopak nemusí být prospěšný, četla jsem dokonce i něco o poruchách srdce.
Rozhodně to není žádné antidepresivum.

25 Alue Alue | 30. dubna 2018 v 8:23 | Reagovat

[23]:  Nezvládala ani trochu, já byla ze všech škol úplně v řiti fyzicky, psychicky, energicky. A děkuji konstruktivní síle vesmíru za každé ráno co se vzbudím a nemusím do té opičárny. Já nemám komu co poradit.

26 zdeněk zdeněk | E-mail | 30. dubna 2018 v 16:26 | Reagovat

Pro mě je škola úplně dílo satanovo. Díky střední škole jsem se úplně rozhádal s rodiči a teď je vidím spíš jako úhlavní nepřátele, kteří mě chtějí podrazit nohy každou chvíli. Ve třeťáků jsem se musel na střední začít učit, už mi to bez učení nešlo. Jenže já na učení potřebuji klid, prostě klasické požadavky pro "práci hlavou". Jenže moji rodiče jsou oproti mě mentálně o několik úrovní níž a spousta věcí jim nedochází. Že třeba jejich hlasitou konverzaci slyším a ruší mě, že nahlas puštěná televize mě ruší, když dupou, hází a mlátí s nádobím, nebo nejhůř když otec dělá nějakou hlasitou manuální práci v dílně nebo na zahradě. Ze začátku jsem tu trpělivost i měl jim vysvětlovat jak je pro mě ve své podstatě nemožné se učit v rámusu, ale oni nic. Vždycky mi na to řekli oba dva:" Nemůžeš nás ale omezovat!"A když jsem jim připomněl, že oni omezují mě tak mi bylo řečeno ať jsem víc tolerantní vůči druhým. Třeťák, půlka čtvrťáku jo, dobrý, prostě jsem si myslel že jsou to blbci a ahoj. Ale teď před maturitou, příští týden jsou písemné a já se potřebuji učit, potřebuji si zkoušet testy z minulých roků. Ale ne! Když neudělám maturitu v prvním termínu, tj. teď na jaro, tak mě nevezmou na vysokou. A když mě nevezmou na vysokou tak budu vyloženě v prdeli, protože já nejsem člověk stavený na práci ve fabrice nebo v kanceláři, já umím jenom akademické záležitosti, konkrétně fyziku. A jestli neudělám kvůli této prkotině didaktický test z češtiny tak to u nás doma bude velice zajímavé. :-x Jak říkám, pro mě je školství dílo satanovo.

27 kalia kalia | 1. května 2018 v 1:31 | Reagovat

[18]: DDD je 3,5 mg/kg hmotnosti. Když někdo váží např. 50kg, tak to je 3,5 x 50 = 175 mg. Na obalu (či od prodejce) se dá zjistit, kolik mg tryptophanu obsahuje jedna odměrka (např. u toho, co mám, 5ml odměrka obsahuje 1,5g tryptophanu). Dám si to do trojčlenky online, přímá úměra, 5 = 1,5 a Y = 0,175 (175mg je totiž 0,175g, musím dodržet stejné jednotky v trojčlence). Vyjde mi výsledek Y = 0,6. To znamená, že denní dávka tryptophanu pro 50kg člověka je 0,6 ml. Když mám odměrku o velikosti 5 ml, tak jak velkou část z ní musím nabrat, abych dostala 0,6 ml? Udělám zlomek 0,6 : 5 = 0,12 a nebo použiju znovu trojčlenku přímá úměra: 5 = 100 (procent) a 0,6 = y (procent). Výsledek je 12 procent. To znamená, že když si oměrku 5 ml pomyslně rozdělím na 10 dílů, tak denní dávka, kterou bych měla nabrat, je 1/10 (jedna desetina) odměrky a kousíček.

Než jsem si tohle vypočítala, tak jsem si přečetla návod na obalu (koupila jsem v obchodě pro sportovce), a tam psali myslím 1-3 (5ml) odměrky denně. Tak jsem dala "kompromis" 1,5 odměrky (což je 15x víc, než moje vypočítaná DDD) a byla jsem z toho odvařená a mimo. Stalo se mi to, že jsem usnula, ale spala jsem do druhého dne asi do tří hodin do odpoledne, přítel mě budil, ale nešlo mě probudit a co jsem nachvilku přišla k sobě, tak jsem byla úplně mimo a mozek myslel jinak jakoby vynechával, zase jsem hned usnula. Až když jsem se sama probudila ve tři odpoledne, tak jsem se z toho dostala. Zkusila jsem to pak ještě jednou s jednou odměrkou, už to nebylo tak dramatické (spala jsem asi do 12 hod druhého dne, to mě nikdo nebudil) a pak jsem si to raději vypočítala.. Ona ta dávka byla pro sportovce (kulturisty) asi. Teď ale koukám do jiného sportovního e-shopu (protože ten, co mám doma, se už neprodává) a tam už to dávkování mají OK (mají tam napsáno 0,5 - 0,7g denně, což je to samé jako 0,5-0,7ml denně a mě vyšlo denně 0,6ml).

https://www.dreamly.cz/l-tryptofan-nezadouci-ucinky/

"Dnes je tryptofan naprosto bezpečný, ale stále kolují obavy kvůli incidentu v roce 1988. Japonská společnost Showa Denko KK, který tryptofan vyráběla, totiž geneticky upravila proces jeho výroby, aby jej urychlila. Vytvořili tak upravený tryptofan, který v té době navíc ani nebyl testován. Společnost vyráběla tryptofan dlouhou dobu bez nežádoucích účinků a ani podle tehdejších předpisů nemusel být upravený tryptofan testován. Po uvedení modifikovaného tryptofanu na trh během několika měsíců zemřelo 37 lidí. Trvalo několik měsíců, než byla toxikovaná látka odhalena. Jednalo se o jediný incident Japonské společnosti, který vytvořil fámu ohledně nežádoucích účinků tím, že upravili technologický postup. Velká spousta společností ve stejné době vyráběla tryptofan, který byl bezproblémový.

Dnes však doba pokročila a předpisy i samotné testování výrobků je daleko přísnější. Dnešní tryptofan s tím modifikovaným v roce 1988 už nemá mnoho společného a od té doby víme, že tryptofan najdeme i v běžných potravinách. Navíc jej dokážeme bez problémů zpracovat a pomáhá vyřešit problémy s usínáním u spousty z nás."

Co se týče školy, no comment.. Mě na tom nejvíce udivovalo to, jak si někdo může dovolit přikazovat mi chodit někam, kam nechci. Pokud učitel neumí udělat tak zábavný/přitažlivý program, abych tam sama dobrovolně šla a těšila se tam, tak má mít smůlu. Navíc by se měl každý učit to, co sám chce, v dobu, kdy chce. (ani na ten nejzábavnější program bych nevstávala každý den brzy ráno nepřirozeně za pomoci budíku, abych pak byla celý den ospalá, a neseděla bych tam zbytečně půlku dne) Škola je podle mě omezování svobodné vůle.

Dále když si to tak vezmu, tak proč někdo potřebuje, aby lidi nebyli negramotní? (straší se, jak je negramotnost špatná) No protože negramotní lidé nemohou být zaměstnáni jako otroci (jsou na to moc "hloupí" či "nevzdělaní", aby mohli dobře sloužit) a ten, kdo není otrok nemá právo žít (asi protože není společnosti přínosem). Tak společnost musí omezit svobodnou vůli lidí a naučit všechny číst a psát a další věci, aby je pak mohla zaměstnat. Podle mě tedy i negramotní lidé mohou pracovat, ale nemohou např. přečíst a pořádně podepsat smlouvu a to už by mohl být problém.. Jak by pak platili daně..? Já bych se naučila číst a psát dobrovolně, protože by mě to zajímalo (dodnes mě baví číst knihy a psát své názory na internet). Asi ne všichni by se rozhodli stejně jako já a někteří lidé by mohli zůstat negramotní. Avšak když by byla svobodná volba, tak bych se nenechala zaměstnat jako otrok.

(já vím, že se straší, že tzv. negramotní lidé naopak mohou být snáze využíváni jako otroci, ale škola je tu proto, aby "otroctví zmizelo", tedy stalo se legálním - zaměstnavatel/otrokář platí státu daně z práce svých otroků/zaměstnanců a navíc nemá otroky ale zaměstnance, kteří mu podepsali, že tam pracují dobrovolně za určitou mzdu, protože sice nemají jinou možnost, jelikož by bez peněz zemřeli zimou a hladem, ale to už nikdo neřeší, hlavně že lidé umí číst a psát a mohou tak potvrdit, že to je jejich "svobodná vůle" pracovat a tím "otroctví zmizelo" a my "žijeme svobodně"). Podle mě škola slouží POUZE k tomuto účelu (legalizace otroctví) a proto se mi v ní tak nelíbilo. Navíc jsem se kvůli škole také rozhádala s rodiči, protože ti zastávali systém a místo aby mi nějak rozumně v klidu a láskyplně vysvětlili, proč do školy musím chodit - a to oni nemohli vysvětlit když rozumný a láskyplný důvod neexistuje, tak řekli, že prostě musím (a každý musí), ale bránili systém, že to není otroctví, ale že to je nějaká laskavost a milost ke mně, že do té školy vůbec mohu chodit (tedy spíše musím i když nechci), tak že za to musím být naopak vděčná - asi že mě systém rovnou nezabil už jako malé dítě - a díky tomu rodiče nebyli se mnou, v tomto byli přímo proti mně. Jakoby se z nich najednou stali "agenti matrixu" - najednou to byli jakoby cizí lidé, kteří zastávají něco iracionálního, brání mi v mé svobodné vůli a vydávají to za svobodu. Kdyby mi řekli "je to povinné, jsi otrok, nemáš svobodnou volbu, žijeme v otroctví" tak to chápu. Byli by se mnou, vysvětlili by mi rozumně jak to je, a je to. Ale oni pořád že jsme svobodní, ale do školy musím a když bych tam nešla, tak je stát zavře do vězení. Tak co to je za svobodu?

28 Alue Alue | 1. května 2018 v 9:53 | Reagovat

[27]:  Já používám Brainway, tam se píše 1-3 kapsle na den. Před spaním polknu dvě. Jedna mi totiž nestačila. Nic nepočítám, prostě jsem to vypozorovala na své reakci. Asi to není tak moc koncentrované.

29 Charlen Charlen | Web | 1. května 2018 v 23:57 | Reagovat

Do určité míry souhlasím se slečnou.. ovšem ne každý rodič na toto přistoupí a ne každému dítěti toto pomůže k rozvoji.. upřímně si myslím, že by se mělo pracovat na zlepšení školství a ne na potencionální likvidaci školství.

30 Veruchakk Veruchakk | 2. května 2018 v 9:30 | Reagovat

Přidám se i se svou zkušeností. A to sice, že na základce i gymplu jsem fakt byla nešťastná, nešlo mi se učit, byla jsem demotivovaná a obzvlášť na gymplu jsem si už myslela, že už se nikdy nic učit nechci..škola ve mne zabila jakoukoliv zvídavost (a to nejen ve škole, ale v životě!) a chuť se učit....Naštěstí jsem si dlouhou cestou došla k vejšce, která mi fakt připadá smysluplná, studium mě najednou baví, dává mi nejen vědomosti ale i schopnosti důležité pro život, tak nějak mě celkově rozvíjí. A není to jen o šrocení se, ale o porozumění, diskuzi, přemýšlení atd. A tohle všechno mi přesně na základce, gymplu chybělo... Takže tímto vřele doporučuju všem hledajícím FHS na Karlovce v Praze, troufám si říct že je to u nás škola unikátní, kde vše funguje tak nějak jinak :)

31 Lucka Lucka | E-mail | 2. května 2018 v 14:40 | Reagovat

[30]:
Spřízněná FHSácká duše! 8-)
Když jsem po střední vybírala vysokou školu a už to chtěla skoro vzdát, tak mi FHS spadla přímo před nos. Mám ji přes kopec a vůbec jsem o ní netušila, až jsem jednoho dne viděla někde inzerci tuším...
Teď na ní nedám dopustit, a i když mi někdy zkoušky nahánějí husí kůži, jsem stejně ráda za vše, co mi dala. Neuvěřitelně mi rozšířila obzory, díky ní jsem toho tolik poznala a naučila se, myslím tím i z toho duševního a "seberozvojového" hlediska.
Slovo unikátní prostě FHS vystihuje :)

32 Daisy Daisy | 2. května 2018 v 20:52 | Reagovat

[27]:Děkuji moc,Kalio, za komentář! !☺

33 Daisy Daisy | 2. května 2018 v 20:55 | Reagovat

[28]:Já,Aluško,brala od stejné firmy a jen jeden před spaním a přesto jsem měla dost výrazné obtíže. No každý jsme zkrátka originál :-)

34 Alue Alue | 2. května 2018 v 21:20 | Reagovat

[33]:  Já můžu polknout klidně 5 když mám fakt hodně špatnou noc a nemůžu spát ze špatných energií a stejně mě to neomámí. Do 20ti minut cítím že to je v mozku, účinek uvolnění asi 30 minut a pak to zase necítím a když neusnu za těch 30 minut, tak nic.
Vůbec nechápu jak to může někoho odrovnat, to bych ráda zažila. Bylo by to super řešení právě na tyhle noci, když mě něco vysaje. Polknu kapsli, odpadnu a nazdar. Bylo by to super vysvobození, bohužel všechno hned odbourám.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama