V e-shopu Alue.cz přibyly nové druhy Energetických krystalů. - K dispozici ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.10.

Jak se zbavit energetické infekce, aneb typický problém, který mi otravuje život

5. června 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zážitky: Vesmír
Stálí čtenáři si jistě pamatují na mé dřívější články, kdy jsem popisovala, jak se u mne projevuje situace, kdy na mě zvenku skočí nějaká destruktivní energie. Pro mě jsou to opravdu hodně ošklivé zážitky, a největší problém je, že z toho nespím. Nemoct se vyspat, je pro mě asi ten nejhorší druh mučení na světě.
Zaujalo mě, že jsou mezi vámi lidé, kteří stejné nebo hodně podobné problémy mají, akorát je nenapadlo, že může jít o problém s cizorodou energií. A jelikož už delší dobu nevyšel žádný zážitek z mé postele, jeden velmi čerstvý vám dnes popíšu, i s tím co mi pomohlo. Snad v něm najdete inspiraci jak to řešit, pokud i vy máte podobné problémy.

Proti své citlivosti nebojuji. Přizpůsobila jsem jí svůj život, protože mi vlastně ani nic jiného nezbylo. Mám už zmapované a vychytané situace, místa a typy lidí, kterým se vyhýbám, protože vím, že skoro pokaždé když tam vlezu, nebo se s někým setkám, mám problémy s energiemi a nemůžu spát. Někdy mi pomůže kartička když ji mám na sobě, někdy energetický krystal když ho mám na sobě, ale někdy mi jakákoliv nejlepší prevence zkrátka nestačí. Málokdo z těch, co používají stejné druhy energetických ochran jako já, mi věří, že mi to nestačí a že reaguju i přes ně. Jsem prostě horší než Ph papírek, všechno zaregistruji, i když se snažím chránit a v podstatě bez ochrany nevyjdu z domu, když vím že se potkám s lidmi, že jdu do města.



Všimla jsem si, že je dost velký rozdíl v tom, setkat se s cizím člověkem který mi není nijak sympatický a mám přitom na sobě ochranu. I když může být destruktivní, nijak mě to energeticky nepoškodí, protože si od něj držím emoční i fyzický odstup.
To je případ mého učitele autoškoly. Když o něm píšu na web, říkám mu ,,Debžoslav", protože jsme se první jízdu prakticky celou dobu jenom hádali, trhl mi s volantem do protisměru aby mě naštval a úplně jsem ho na začátku nesnášela. Kouří jako fabrika a i když se postupně jeho chování vůči mně zlepšilo, zeslušnilo a nějak jsme si na sebe zvykli, jeho energie mě neovlivňují, protože si ho v mysli nepouštím k tělu a nemám absolutně žádný zájem se s ním kamarádit, nebo se bavit o osobních věcech. Je to ,,vztah" na styl ,,Dělej, rychle to odjedem, zkoušky rychle udělám, hrc frc a už mě tady nikdy neuvidíte." Brala jsem si i tříhodinovky když bylo místo, jenom abych to měla co nejdřív za sebou. V poslední době se Debžoslav hodně zlepšil a změnil svůj přístup ke mně, tak už jsem schopná upřímně ocenit i to že když se nechová odporně, tak dokáže v krátkém čase velmi rychle naučit spoustu věcí... Ale přezdívka mu zůstala. A kamarádi nebudem.

Také si samozřejmě pamatuji konkrétní osoby, po kterých jsem měla problémy a když je potkám znova, tak se s nimi zkrátka nebavím a rychle vyklízím pole a mizím. Relativně bezpečná vzdálenost jsou 3-4 metry. Cokoliv pod 2 metry už je ,,infekční zóna". A ať si o mně klidně myslí že jsem divná nebo blbá když bez vysvětlení mizím, chráním tím sebe samu a to, že se pak v noci vyspím. Odmítám být bita za to, že někdo jiný si na sobě nosí destruktivní energie.

Mnohem horší jsou ale situace, kdy si na sobě donese destrukci někdo, koho dobře znám a o kom vím jistě, že destruktivní není a koho mám ráda. Takže moje nejlepší kamarádky, kamarádi, partneři, to je prostě konec. Jakmile takoví lidé něco někde dočasně natáhnou, skočí to na mě i přes energetickou ochranu, protože si nedržím odstup a pouštím si takové lidi do života. Jakákoliv ochrana je vám na nic, když se tomu člověku emočně otevřete a když dobrovolně jste v jeho blízkosti... Na co vám to je se chránit, když jste pak dobrovolně v kontaktu? No přece jste dali souhlas. Nesouhlas by byl, kdybyste odešli a nebavili se. A to je ta zrádná kudla v zádech, kterou občas dostanu a kterou obvykle nepředvídám. A tehdy se stává to, co se mi stalo i dneska v noci.

Byli jsme s někým ve městě autem. Oznámil mi, že si potřebuje něco vyřídit u známého. Když mi řekl u koho, řekla jsem že tady vystupuji a ať mě nabere po cestě zpátky, protože se s ním nechci vidět a nechci se vůbec ani na pět minut setkat s těmi energiemi, co na sobě má. (Ne proto že by mi známý vadil osobně, tak že bych se s ním nemohla bavit, ale chráním sebe samu před problémem, který mě ale nakonec stejně potkal.)
Neprotestoval, vypustil mě ve městě a asi za půl hodiny mě nabral... než mě dovezl domů a vysadil, uběhlo asi 10 minut.

Večer jsem zjistila, že můj organismus jaksi zapomněl chtít spát. Celý předešlý týden jsem už v deset hodin byla jako praštěná pánvičkou po hlavě, takže jsem opravdu chodila v 10 spát a usnula jsem jako dudek. Mám toho poslední dobou hodně a ten kolotoč je zkrátka namáhavý, takže v deset obvykle vytuhnu celkem spolehlivě.

O půl jedenácté jsem se pomalu začala chystat na spaní, i když to vypadalo, že se chystám jenom já. Tělo vůbec. Zalehla jsem v 11 a čekala co bude...

Mozek pořád něco strašně aktivně šrotil a přebíral, tělo bylo jako na jehlách, naprosto vybuzené, jakoby zahlcené adrenalinem a srdce mi tlouklo ostošest... Absolutní fyzický neklid a stres.
Říkám si, jestli třeba nejsem z něčeho nervozní, jestli se něčeho nebojím, nebo jestli mi třeba není horko... Otevřela jsem si okno abych měla kyslík a postupně se ptala sebe sama, jestli mám z něčeho strach, že mi tak skáče srdce... Že by ta autoškola? Zkoušky? No dneska jsem se dozvěděla že na ně jdu, ale to je až za týden a mezitím mám naflákané další jízdy, to mi neříkej, že by se mnou takhle cloumalo.

Nakonec jsem se přímé příčiny nedopátrala, tak jsem vytáhla kartičku TM, plácla ji na srdce, vypla ukecaný mozek a snažila se takhle usnout... Obvykle v tom vzniklém vzduchoprázdnu, když si vypnu myšlenky, začnou vystupovat obrázky, zvuky a takhle postupně usnu. Ale teď nic. Ani prd. Můj organismus prostě stávkoval.
Nakonec, asi po půlhodině, že mi ho podařilo nějak přesvědčit, ale ve chvíli kdy jsem začala slyšet zvuky a zdálo se že usínám, jsem s sebou škubla jako candát na pánvi.
Tak to už mi bylo jasné, že mám fakt problém a že to nebude za chvilku vyřešené. Tohle mám z destruktivních energií, které na mě někde venku skočily.
Vylučovací metodou mi došlo, že to na mě muselo skočit v tom autě... Byla jsem naštvaná, jaká je to strašná nespravedlnost, že zase mám já pykat za to, že někdo někde má binec a zase to po mě jde, i když jsem se tomu vědomě vyhla!

Začala jsem zkoušet klasické postupy, které obvykle zaberou, když se někde ušpiním jenom trošku. Že to mám třeba za dvě hodiny dole a pak můžu jít spát. Sice to není moc kvalitní spánek, ale určitě nečučím až do rána do zdi.
Vytáhla jsem si dva svoje nejoblíbenější krystaly a poprosila je, aby mi pomohly, aby ze mě sundaly všechen ten cizorodý hnus, který mě obtěžuje... Krystaly něco částečně sundaly, protože se mi citelně zklidnilo srdce a začala jsem mít pocit že bych už i spala, ale pořád to nebylo dost na to, abych s sebou neškubla pokaždé, co to vypadá na usínání.
Na spánek prostě musím být kompletně sladěná, musím mít jenom svoje vlastní energie a nesmím u sebe mít nic cizorodého, jinak je organismus ve střehu, nervový systém je předrážděný a při náznaku usínání škube, brání se tomu, aby vypnul.

Jelikož to nestačilo, zkusila jsem jinou metodu. Pomocí pokus-omyl jsem nedávno zjistila, že když si otevřu okno a odkopu se tak aby mi byla zima, tak se něco stane s tělem a stav se o něco zlepší. Jakoby chlad energetizoval buňky a spravoval jejich rezonanci. A když se pak zase přikryju a zahřeju, tělu se jakoby uleví a pak usne.... Tak jsem to zkusila.
Jakmile mi začala být zima, udělalo se mi pocitově líp a tělo začalo usínat i na zádech, ale probíral mě chlad. Tak jsem si počkala až budu mít husinu všude, až budu studená a pak zase zavřít okno ať mám v pokoji ticho, zalézt pod peřinu a spát.... Hm, nápad dobrý, ale nestačilo to.
Co to je za hnusáka, co vydrží kartu, dva silné krystaly, i moji ultimátní metodu s ochlazováním?

To už bylo po půlnoci. Uklidňovala jsem se tím, že sice zítra ráno musím být na osmou v pozoru, ale pořád mám čas na to se vyspat a normálně další den fungovat, že to ještě nebude tak hrozné, pokud to sundám rychle. Že to byla teprve hodina.....

Další hodinu jsem se snažila spát spát spát... V jednu ráno jsem musela zase vstát a to už mi bylo opravdu hodně zle. Zamotala se mi hlava a skoro jsem to vzala hlavou o zeď. Fakt skvělý spaní. Tohle chceš.
Zopakovala jsem znova metodu s ochlazováním a zahřátím a kupodivu se mi podařilo na chviličku usnout.
Měla jsem velice krátký ,,sen". - Ale byl to vůbec sen?

Objevila jsem se na nějakém neznámém místě, které nedokážu popsat a pár metrů přede mnou se o nějaký stůl opírala postava, která se na mě upřeně dívá.
Měla oblečení co nosím já a měla i hodně podobný obličej jako já. První jsem z toho neměla dobrý pocit a vlastně jsem se toho lekla, ale pak jsem si to logicky zdůvodnila, že můj sen zkouší simulovat mě, že to je zajímavé, že se mi to snad ještě nikdy nestalo a že si s tím zkusím pokecat, třeba se něco zajímavého dozvím.
Však se nemůže nic stát, ne? Jsem ve snu, ne? A vypadá to fakt podobně jako já, ne? A jednou jsem potkala svoje tělo v astrálu a nakonec to bylo v pohodě, tak tohle bude taky v pohodě, ne? Tož čeho bych se bála, ne?

Přišla jsem k tomu blíž a říkám ,,Zdár-" no víc jsem toho nedořekla. Jakmile jsem byla na dosah, postava úplně změnila obličej, najednou mi vůbec podobná nebyla. Nachytala mě potvora. Roztáhla ksicht do strašně zlého šklebu, chytla mě za krk a začala mě škrtit.
Když jsem se probrala z toho překvapení, chňapla jsem ty odporné ruce, odtrhla to od sebe, otočila se a chtěla začít utíkat.
Než jsem udělala jediný krok, zezadu mě drápla nějaká ruka, která měla něco jako ostré drápy.
,,JAU!"
Ještě ve chvíli kdy jsem otevřela oči a dívala se na svůj pokoj, jsem cítila jak ten škrábanec strašně bolí. Postupně bolest zmizela, ale došlo mi, že jsem se právě osobně seznámila, s čím mám tu čest, kvůli čemu se tady nedá spát. No není divu že se organismus brání, stresuje a nechce spát. Být moje buňky, tak taky neusnu v blízkosti takového hnusáka.

Poprosila jsem asi 5x konstruktivní duchy Vesmíru, aby to ze mě sundali. Aby mi pomohli se toho zbavit. Vnitřním zrakem jsem hledala, jestli už odněkud jde nějaká energie, jestli něco posílají, ale nic jsem neviděla. Jakoby mi někdo hodil deku přes hlavu, nešlo mi to. Dlouho jsem prosila a dlouho jsem se soustředila, až jsem začala cítit tlak na čele, na třetím oku.

Zeshora šel silný paprsek ostře bílého světla. Nechala jsem ho, ať mnou pořádně projde, ať se jím prosytí moje buňky a pak jsem z té energie začala kolem sebe vytvářet impulzy. Vypadalo to podobně, jako když hodíte kámen do vody.
Pulz, vyjde bílá energie a do kružnice se rozšiřuje v prostoru. Částečně jsem to cíleně vizualizovala, abych řídila daný proces a částečně jsem to i pozorovala, abych viděla jestli to pomáhá a co to dělá.
Vydala jsem tak deset pulzů a osvětlilo se mi myšlení. Už jsem na tom byla o něco lépe a začala jsem mnohem lépe vidět, co je okolo mě.
Zjistila jsem, že u hlavy po levé straně, v dálce asi 50 cm od těla, jsou nějaké tři černé útvary, o které se mi ty pulzy bijí a které se pořád nechtějí pustit. Věděla jsem, že to je ta infekce. To, co mě nenechá spát, co mi nedá pokoj. A vlastně to má i logiku, když jsem v autě měla řidiče po své levé straně a slezlo to z něho na mě. Tak jasně že levá strana...

Soustředila jsem se hlavně na ty tři cucky. Jeden byl velký, trochu rozdvojený, asi jako když chlapec v malém princi maloval hroznýše, co sežral slona. A napravo od největšího cucku byly dva menší.
Držela jsem si paprsek, u toho jsem vizualizovala pulzy a zároveň sledovala, co to dělá s těmi cucky. Držely dlouho, ale asi za dvacet minut se mi to podařilo dočistit. Když jsem je už úplně přestala vidět, sundala jsem všechno, odložila krystaly, zavřela okno a prostě jsem normálně usnula... bez jediného škubnutí.
Ta vizualizace zkrátka zabrala úplně perfektně, ale musela jsem si počkat, až ten paprsek začnu vidět, až mi ho fakt pošlou. Pouhá představa na styl placeba by nestačila.

Ráno jsem se probrala o půl sedmé a už se mi nepodařilo zabrat znova. To mám pokaždé. I když to nakonec nějak vybojuju, stejně se probudím zbytečně brzo, i když by tělo ještě naopak potřebovalo pár hodin nahradit. Ale můžu být ráda, že aspoň tak.




 


Komentáře

1 Renata Renata | 5. června 2018 v 9:01 | Reagovat

tieto stavy velmi dobre poznam, ale casto si to vyvolam aj sama, ked ma zaskoci nejaka sprava, alebo mam nieco dolezite pred sebou, totalne si rozladim vsetko co sa rozladit da a vsetko to spusta ta obava, ten stres a nerovpzita sposobi rozne psychosomaticke prejavy a uz mi je vsetko a nevyspim sa. niekedy to trva aj par dni, potom to akoby lusknutin prsta dokaze casto zmiznut .

2 Alue Alue | 5. června 2018 v 9:08 | Reagovat

[1]:  jop, já to mám taky. když mi oznámíš, že mám vstávat ve dvě ráno, v 5 ráno, tak se tak bojím že to nedám.... takže neusnu a pak to fakt nedám.

3 lenka f lenka f | E-mail | 5. června 2018 v 9:42 | Reagovat

Taky se mi někdy stane, že nemůžu usnout ale v naprosté většině případů usnu tak, že ztratím vědomí a ani o tom nevím a už najednou nejsem. Mám od tebe 2 brazilské křišťály, které jsou perfektní. Někdy si je vezmu, když jsem měla třeba horší den a krásně uklidňují a krásně to v nich vibruje. Pak na mě jde únava, slyším šum a to je radši dám buď pod polštář nebo na noční stolek, protože to pak ztratím vědomí a nechci, aby mi někde vypadly z rukou a třeba se naštíply. Jednou se mi v noci stalo, že asi něco ošklivýho bylo u mě v ložnici a chtělo si to asi ze mě nacucat energii. Vystrašit mě. Nic jsem neviděla, ale pocítila jsem, že ta energie byla dole u postele, když jsem se otočila na bok tak u mé hlavy. Jako když se otočíš a něco ti kouká ze strany postele do obličeje. Byla to taková odporná a nízká energie až jsem hnusem stáhla koutky pusy. Vůbec jsem nedostala strach, ale spíš jsem pocítila, že se toho štítím. A ani už nevím jak, asi jsem pak usnula, dalo to pokoj a už jsem to tam nikdy necítila.
Jinak ten obrázek tmavovlasé dívky na houpačce je taky ve skladbě Ascent Argus whisper. Je moc hezká.

4 sasanka sasanka | 5. června 2018 v 9:50 | Reagovat

S autoškolou jsem to měla podobné.Učitel byl mistr na umělý stres, škubal mi s volantem a vozil se po mě, jak to jen šlo.Ve výsledku jsem měla testy na poprvé 50 z 50 v super rychlém čase, ale jízdy jsem nedala ani na podruhé.Až jsem požádala o změnu učitele (a přizpůsobila se časově) a najednou šlo vše jako po másle.Na potřetí jsem jízdy dala, zásluhou nového učitele, který byl pravým opakem toho předchozího a vnášel do člověka klid svým úžasným hlasem i postojem.

5 sasanka sasanka | 5. června 2018 v 10:05 | Reagovat

S vlivem různých typů energií vycházejících a přenášejících se z lidí mám taky bohaté zkušenosti.Hodně to souvisí s převládající emocí.Když někoho ovládne nervozita,úzkost, strach, snadno se to přenese i na mě.Díky tomu, že už jsem schopna si uvědomit, o co se jedná, často si s tím dokážu i snadno poradit.Stačí se na moment zastavit a uvědomit si, že to co právě cítím není moje a nepatří mi to.Začnu se v daný moment soustředit na něco pozitivního, třeba, jak má někdo ze zůčastněných při hovoru krásné oči, bohatou slovní zásobu, něco hezkého na sobě, nebo výborně artikuluje. Zkrátka cokoliv pozitivního, co mě rozptýlí a pomůže sklidnit a vrátit do mého středu. Větší problém nastane, když se ocitnu v místnosti, kde je více lidí,které ovládla jakákoliv negativní emoce, s tím už se pracuje obtížněji.Záchvěvy nepříjemna mohou přetrvat i několik dní.Asi nejlepší je v tomto případě použít EFT, již zmiňované v předchozích článcích na tomto webu.

6 hanka hanka | 5. června 2018 v 10:52 | Reagovat

Děkuji za návod! Metodu s vizualizací proudu světla a čištění buněk dělám taky ale asi to chce déle a důsledněji aby to mělo efekt když jsem hodně vyčerpaná. Jinak jsem proti takovému vysávání zatím nic nevymyslela, jedině počkat až se srovnám nebo se jít dobít do přírody. Zjistila jsem že dát se dohromady z poškození destruktivním vlivem mi zabere zhruba stejnou dobu jakou jsem byla tomu vlivu vystavena, po kratších setkáních minimálně noc a den. Dokonce jsem si začala dělat záznamy, abych vysledovala čím jsou u mě nepříjemné stavy způsobené, a je to většinou po setkání s lidmi když s nimi mám nějakou osobnější vazbu a strávím s nimi delší dobu (víc jak hodinu), bohužel sem spadá i rodina. Někdy cítím pokles energie okamžitě při setkání, ale většinou až když dojdu domů začnu cítit vyčerpání. První příznak je nespavost, neschopnost usnout a neklidný přerušovaný spánek (ano, trvalo mi dlouho než jsem zjistila že to není jen obyčejná nespavost ale že to je reakce na schůzku). Nespavost se u mě objevuje i pokud dojde přítel který spí se mnou v posteli a něco si venku natáhl, to jsem fakt na prášky protože on si v klidu usne a já pykám za něco za co nemůžu. Potom typicky ještě druhý den se cítím pod psa a vypsat příznaky by bylo na celou stránku. Stalo se mi že jsem absolvovala týdenní pracovní cestu s dost destruktivním týmem lidí, na začátku jsem se držela, ale čím déle jsme byli neustále spolu, tím těžší bylo se udržet ve svém až ke konci cesty jsem byla už úplně apatická, když nebyla práce tak jsem jenom ležela, pak se vybičovala k výkonu. No a po návratu z týdenní cesty jsem na týden a půl odpadla, měla jsem migrénu, cítila se jak nemocná a psychicky na dně. Opravdu hrozné. To už bych nechtěla opakovat. A energetický krystal na to pochopitelně nestačil. Proto si dělám záznamy o tom jak se kdy cítím a jaké mám příznaky, ať vypozoruju co mi dělá zle a asi bude potřeba tomu přizpůsobit životní styl.

7 Verča Verča | 5. června 2018 v 10:57 | Reagovat

Obvykle to způsobuje škodlivá plazma v auře. To ti řekne každý zkušený léčitel. Tedy mezi lidmi zachytáváš díky špatným vlnám, atd..odpadní plazmu, která se hromadí v auře. to vyvolává velmi nepříjmené pocity a jakési "imaginární" břemeno, které cítíš při těchto kontaktech, i po nich, někdy to vytváříš sama. Třeba lidi,co se hodně často trápí, ji mají hodně usazené v auře, kde je jí moc, tam proniká do těla fyzického a způsobuje nemoc té oblasti. Obvykle je pociťovaná, jako neurčitá zátěž, člověk se cítí lepkavý, oteklý, jakoby horké hnusné jehličky po těle, ale neni to pravidlo - někdy může způsobovat i jiné vjemy. Věci, které se mi ověřili nejsou žádné ochrany - na tohle mi tedy nefungovaly nikdy. Ale odstranění je skvělé - právě - třením sněhu, ledu, ledový čerstvý vzduch na kůži (ten odvádí hlavně nahromaděnou plazmu na hlavě),.. také je velmi účinná lázeň silně koncentrovaná čistou mořskou solí,  ideálně v kombinaci s hrubým kartáčkem, nebo houbou z lufy, kterým odrbáváte - tedy masírujete celé tělo - ideálně jemně i obličej(nebo když nic nemáte po ruce, tak mokrým drsným froté ručníkem, nebo pro silnější nátury - namočte se vezměte normální, nebo mořsou sůl, nadrbejte si jí krouživě po celém těle a počkejte dokud nezačne pálit, pak jned opláchněte. Pálení za chvíli zmizí a plazma je pryč.. Kdo má doma dostatečně silný krystal křišťálu, může ho použít, aby natáhl do sebe plazmu z kritických míst, normálně s ním jezděte pomalu po těle. to je také velice dobré. Můj kamarád léčí rukama a plazma se mu uchycuje hodně právě na rukách, říká tomu "šlem". Tak hned pod studenou vodu, když není v tu chvíli nic jiného ( proto voda pomáhá i "uzemnit" - protože  mimo jiné odvádí plazmu, která blokuje tok energie). To jsou skvělé pomůcky. když jsem přišla na to, že to ulevuje, přečetla jsem si náhodou v jedné starodávné knize přírodního léčení,  že léčitel očišťuje své pole masáží hrubým kartáčkem v koupeli, protože tato činnost nejen prokrvuje a otvírá póry, ale především odebírá energetický balast z aurického pole:-)...u soli to je také známo - že působí v domech - tedy vysypávání místností s destruktivnými energiemi - to není zádný výmysl - sůl je naprosto nenahraditelný absorbent škodlivých energií. dokonce i  v lázních pro dámy - na celulitidu používaj jen 2 věci - kartáč, sůl, vodu:-D..a když to  je schopné zlikviduje celulitidu, tak to snad dokáže vyhnat i poltergeista:-DDDD

8 :) :) | 5. června 2018 v 11:03 | Reagovat

Tak to je husty, moc dobry clanek, ja to mivam taky, ale takhle s tim pracovat neumim, buh vi co na sobe mam, ale hodne mi pomaha tvuj krystal, ale zase je to docela hrozny kdyz si to clovek uvedomi, ze to takhle skace a hned se to lepi, jak maji zit ti co o tom vubec nevedi a nevi co s tim... :-(

9 Tereza Tereza | 5. června 2018 v 11:26 | Reagovat

Až z toho mám husinu...
Co s tím, když cítím projevy toho, že mě něco vysává, ale neumím pracovat s energiemi? Občas je to fakt na palici, nemám být z čeho unavená a přesto jsem. Třeba jen kvůli tomu, že jsem se potkala s negativním člověkem. Stačí ho potkat venku a pozdravit, ne se s ním dlouze vybavovat :-(

10 vanilková vanilková | 5. června 2018 v 12:09 | Reagovat

[7]: Díky za připomenutí používání soli! Asi si dneska udělám lázeň...

Chtěla jsem se jen tak ze zvědavosti zeptat, zdali někdo, kdo si koupil energetický krystal (ten skleněný) má taky takovou paranoiu chodit bez něj?
Já nevím, jestli to náhodou až něpřeháním, ale potřebuju ho mít neustále na sobě - ve dne v noci a když si ho sundám, tak jsem nervózní. A taky nemám ráda, když je na mě vidět. Vždycky ho schovávám pod tričko. (nějak si myslím, že ty zkrátka tyto ochranné věcičky neměly být vidě, aby neprovokovaly...)

11 Alue Alue | 5. června 2018 v 12:16 | Reagovat

[10]:  Mám to. Musím si vzít vždycky buď krystal nebo kartičku, bez toho se cítím jak nahatá.
Krystaly jsou na krku nenápadné jako dekorace, ty neschovávám..

12 sasanka sasanka | 5. června 2018 v 13:31 | Reagovat

[9]:Tohle mi spíš připadá jako typický projev nezpracované emoce.V naší společnosti je typické zakazovat už v dětském věku negativní emoce.Kluci se odnaučí plakat a tím potlačovat smutek. Vztek, hněv apod.se setkává s nepřijetím. Kolik z nás si prošlo podmiňovanou láskou, kdy rodiče dávali jednoznačně najevo, že jsme přijatelní, pouze když jsme stále hodní a milý? Jenomže člověk je tvor emocionální.Takže když potlačíme negativní emoci, která se v nás probudí a nedostane možnost se projevit, dostaví se nevysvětlitelná únava nebo se může projevit jako vnitřní podrážděnost až skrytá agrese. Zkrátka ta nevyjádřená emoce se přetransformuje tak, až to pocítíme fyzicky.Protože sami sebe můžeme dočasně oklamat, ale naše tělo nikdy.To vždy vyjádří pravdu. Jsme přijatelní takový, jací jsme, i s negativními pocity.Vždy je podstatné pracovat s danou informací, kterou nám ten,který pocit přináší a vyjádřit danou emoci konstruktivně, dříve než nás "semele" destrukce.

13 Ježovka Ježovka | 5. června 2018 v 15:25 | Reagovat

Já se "tam venku" nesnesu se spoustou spoustou lidí, jestli je to mnou nebo jimi nevím - asi tak nějak napůl. Takže jsem už takový odtažitý s nikým se moc nebavící tvor, jelikož mě to vždycky akorát stojí sílu a nervy. Proto se i velmi nerada s lidmi bavím o jejich názorech, celkově se jim tak nějak vyhýbám, ale ne, že bych byla poustevník :-D Jen mě neberou nějaký přiblbý diskotéky a tak podobně. Usnout nemůžu poměrně často, ale nenapadlo mě, že by to třeba mohlo být tímhle. Takže díky za návod :-) Mám pořád podezření že i v tomhle domě je naveženého - možná od bývalých majitelů - něco zlého, jelikož v noci tu někdy poblikává lampička a hlavně jsem viděla asi tak tři tmavé bytosti(které se, přesně jak říkáš, zprvu tvářily že jsou moje maminka) jednou ve snu. Nebývají to moc sny, spíš jakoby dost nepříjemný stav polospánku ze kterého se vždy brzy společně s cuknutím vzbudím, nejspíš prostě astrál. I když už asi týden s nimi žádný problém nemám a mám i pocit celkově lepších energií v domě, tak to možná ještě rádo někam odtáhlo. Třeba na tyhle "věci" pomáhají i kočky, máme jich tu totiž plno :D

Připomíná to zážitek ze včerejší noci - zalehnu, dvě hodiny nemůžu usnout, převaluju se, zatímco osoba vedle mě si vesele pochrupuje... Tak se otočím naposled, nahodím polohu "jakože teď možná už usnu" a zavřu oči. Vědomí se konečně zklidnilo a když už to vypadalo nadějně, slyším najednou sice mentální, ale skoro až fyzicky znatelný šeptavý hlas, který říkal nějaké mužské jméno - už si bohužel nepamatuju jaké. Nevím proč se mi u toho vybavila světle šedá barva. Chtělo mě to vtáhnout do astrálu, ale já byla ještě napůl při vědomí, tak jsem honem hodila zpátečku a s cuknutím se z toho zvládla probrat, ale srdce mi bilo jak šílené. Podobné stavy mám odmala a prostě to nesnáším. Tišeji to v mé hlavě opakovalo to jméno ještě asi dvě minuty, pak se mi to podařilo zazdít, ale vůbec to nechtělo přestat. Fuj, fakt nevím co to bylo. Možná už mozku hrabalo z nedostatku kvalitního spánku :-D

Jo a - dostat škrábanec drápem v astrálu bych fakt nechtěla, celkově mě tam nikdy nic nekouslo nebo tak, jen se vždy snažili mě vyděsit. Doufám, že nic takového nikdy/nebo alespoň v blízké době/ nezažiju :-D

14 Andy Andy | Web | 5. června 2018 v 17:49 | Reagovat

[10]: Krystal nosím pořád. Když ho nemám déle na sobě, je mi hůře, když si ho nandám, tak vždy velká úleva. Nosím ho aby byl vidět, když pomáhá mě, tak co by nepomohl i někomu jinému - třeba se inspiruje...

15 Paskalina Paskalina | E-mail | 5. června 2018 v 19:52 | Reagovat

[10]:mám to podobně :-)

16 ketty ketty | E-mail | Web | 5. června 2018 v 20:11 | Reagovat

[10]: Také to tak mám,zvlášť do práce si potřebuji vždy vzít nějakou energetickou ochranu, ale krystal využívám i jako hezkou ozdobu.

17 romča romča | E-mail | 5. června 2018 v 22:58 | Reagovat

[10]: Aj ja to tak mám. A to že je vidieť mi neva, všetci už sú na to zvyklí :)

18 Winston Smith Winston Smith | 6. června 2018 v 20:00 | Reagovat

Mě se to nepřenáší do snů , ale spát nemůžu , když mi nějaký manipulátor a citový upír zkazí celý den a někdy je to tak silný  , že na to myslím třeba celý týden .  Většinou jsem to řešil alkoholem . Ale poslední měsíc abstinuju .

Nejvíc to mám v práci , ikdyž je nás tam 5 a půl  tak jeden  člověk  nás tam všechny štve .  Na první dojem púsobí přátelsky ,ale když si ho k sobě člověk pustí .  Tak  má všechny znaky citovýho upíra a manipulátora .

Ale s tou citlivostí to mám stejně , dřív jsem chodil na místa a stýkal se s lidmi ikdyž jsem podvědomě tušil , že mi nesedí .  A pak jsem na to doplácel  .  

ale pořád se učím

19 AHoJ Aluška AHoJ Aluška | 6. června 2018 v 20:52 | Reagovat

AHoJ Alue. Skús porozmýšľať nad vecami, ktoré Ti znižujú vibrácie. (citlivý človek to pozná rušivý vplyv prostredia napr. už po vyfajčení jednej cigarety) Ak namiesto Pána Boha-Stvoriteľa hľadáš najprv pomoc vo veciach stvorených, to je ako keď chcem pomoc od maliara a prosím jeho štetec... Na spánok perfektne pôsobí horčík v kombinácii s vit. B6. Tento horčík je top: https://goo.gl/RQKRwg  Myslím že by Ti mohol pomôcť MUDr. Jan Palouček, kúp si knihu POSELSTVÍ BAREV. Na youtube si pozri aspoň jednu jeho prednášku. Zdá sa mi, že nebýva ďaleko od Teba, ak by si sa chcela s ním osobne stretnúť, napíš mi na mail https://goo.gl/9KpA3o

20 Renata Renata | 7. června 2018 v 9:36 | Reagovat

[2]: presne, ked viem, ze musim skoro vsatavat,niekam cestovat,napr na dovcu,  pripadne pracovny pohovor a chcem byt vyspata, svieza a dobre naladena, tak sa stane presny opak, na druhy den totalna nepouzitelna troska bez zaujmu o svet.

[7]: Verco diky za rady, skusim. Ja este pripajam, mne ohromne pomaha ked je leto ponorit sa do jazera prirodneho, nie chlorovaneho bazena, aj ked aj to je lepsie ako nic, pomaha aj sauna a mne aj pobyt pri mori, ked sa spamatam z cesty, upokojim  a vyspim, na druhy den pride pohoda, ten vzduch pri mori je uzasny, posobi takmer okamzite.

21 Markéta Markéta | 7. června 2018 v 12:31 | Reagovat

Dík za poučný článek. Já jsem až do dnes považovala takový stav jako následek kávy vypité v odpoledních hodinách a přikládalo to za vinu kofeinu. A ono je to všechno trochu jinak.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama