Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

227. Dotazník: K čemu je dobré Déjà vu?

13. září 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dotazníky
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze..... Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Ještě mě napadá otázka do dotazníku, možná trochu zvláštní... Když člověku působí bolest vzpomínky na minulost, přestože už to má zpracované, je to dávno za ním, je to v pořádku? Jaký je vlastně ideální stav vyrovnání se s minulostí, měli bychom cítit spíš neutrální vztah ke svojí nepříjemné minulosti, když se s ní vyrovnáme? Já jsem typ člověka co téměř nevzpomíná (nebaví mě to), ale když mně někdo připomene co bylo kdysi a mně to není příjemné, cítím se divně, prostě to už nechci řešit, kým jsem byla dřív, nerada na to vzpomínám, nerada to vyprávím. V mém životě jsem se hodně změnila, nemám potřebu vzpomínat, je to v pořádku?
V nepořádku je stav, kdy má člověk neustále tendenci se vracet do nepříjemné minulosti, pořád se v ní rýpe, neustále ji prožívá dokola a dokola a neustále s tím obtěžuje své okolí. Náš mozek si umí přehrávat vzpomínky jako film a tyto vzpomínky vyvolávají v těle doslova fyzickou reakci, jako bychom tam opravdu znova byli. Realita je to, co máme v hlavě, kdykoliv můžeme v mysli cestovat časem a prožívat staré věci donekonečna a tím sami sebe trestat a mučit. Opuštění zlých vzpomínek je tedy projev ohleduplnosti a sebelásky vůči sobě i svému organismu. Taktéž je někdy zdravé i opustit lidi, kteří v nás zlou minulost oživují, připomínají nám ji a soudí nás na základě příběhu, který si o tom vytvořili.

Čím více vzpomínáme na zlé věci, tím více si jimi ubližujeme a tím více poškozujeme své tělo a destruktivní dopad v sobě sytíme. A to zcela zbytečně, jelikož minulost je pouze příběh o někom nebo o něčem. Již neexistuje a většinou ani není objektivní, jelikož nikdy nevidíme celý příběh kompletně. Proto ani nemá smysl ztrácet čas drbáním a posuzováním druhých lidí. Jsou to jenom nějaké naše představy, které se málokdo shodují s realitou.


To jediné, co si z minulosti je potřeba vzít, je naše ZKUŠENOST. Poučit se co nejvíce z chyb, které jsme udělali my nebo někdo druhý a snažit se je již znova neopakovat. Tím nám minulost slouží k tomu, abychom byli lepší lidé.

Zlá vzpomínka má naštěstí tendenci po letech vyblednout, tak postupně škodí méně a méně, pokud se v ní člověk pravidelně nerýpe a pravidelně ji nesytí. Ale dokud o ní člověk ví, nikdy mu nemůže být příjemná, i když se s ní neužírá. Neutrální dojem je maximum, kterého lze dosáhnout a někdy se toho nedocílí ani za celý život. Záleží, jak moc byla situace extrémní. Když například ženu někdo znásilní, do konce života nedocílí toho, aby jí to bylo jedno, když na to vzpomene. Například Květa Fialová se tímto nikdy netajila a až do konce svého života neměla ráda muže a vyjadřovala se na jejich adresu velmi nelichotivě, přestože od toho uplynulo již mnoho let.


Rýpání se v minulosti, zejména té nepříjemné, je druh zlozvyku, který je možné se odnaučit. Stejně tak drbání, pomlouvání a posuzování je možné se odnaučit. Pochopením, co z toho vlastně mám a nakolik objektivní to je.
Já sama si dávám pozor na to, jakým způsobem myslím a pokud mi mysl uteče někam kde by být neměla, umím si říct ,,Ne, na toto myslet nebudu, je to staré a nic mi to nedává." A přejdu k něčemu aktuálnímu, co naopak moji energii a pozornost potřebuje a zužitkuje dál. Rýpat se v nepříjemné minulosti je jako lít svoji vitální energii do černé díry. Oslabuje to a kazí život bez jakéhokoliv benefitu, nebo užitečného výsledku.

Do minulosti je dobré se podívat ve chvíli, kdy se snažíme pochopit sami sebe, nebo když hledáme nějakou šablonu či vhodný mustr pro řešení aktuálního problému, či rozhodnutí. Rozhodně ne proto, abychom se donekonečna ubíjeli nějakou chybou, nebo traumatem.

Četla jsem, že indiáni měli zajímavý zvyk ohledně těchto problémů. Když se někomu stalo něco zlého a chtěl o tom mluvit, měl možnost to povyprávět při společném sezení u večerního ohně a všichni mu pozorně naslouchali. Pokud mu to nestačilo, mohl se svým příběhem přijít ještě dvakrát, aby ho rozlouskl, pochopil a uzavřel. Ale když s tím chtěl přijít počtvrté, ostatní se otočili zády a řekli ,,ne, už plýtváš zbytečně naší i tvojí energií, vyřeš si to sám a nezatěžuj nás s tím". Měli zkrátka hranici pro rýpání se ve starém a my bychom se to měli naučit také.


2. Mě by zajímalo jaký veganský protein doporučuješ a co si myslíš o konopném proteinu, který také využívají vegani?
Mám velmi ráda Sunwarrior classic chocolate. Zkusila jsem i jiné typy a příchutě od stejné firmy, ale tenhle mi sedl nejlíp. Konopný protein jsem ochutnala jednou, chutná mi jako bláto a tak si raději připlatím.

3. Ahoj, měli jsme s kamarádem debatu o Deja vu a napadlo nás... dá se to nějak prakticky využít? Nebo jen máš pocit, že jsi už danou situaci zažila řekneš si "Ah, deja vu" a tím to končí?

Víte, jaký je opak deža ví? :) - Deža neví! :D

V ideálním případě by si člověk v takovém momentu měl uvědomit, nebo alespoň popřemýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že se taková věc stává. U mě to začalo někdy v dětství a tehdy mi to dalo pochopení, že život není časově lineární, ale vše je v jednom okamžiku, pouze můj způsob vnímání a moje fyzické tělo to natahuje do pocitu časové linie a v tomto systému existují chyby, kdy zažiju překrývající se čas. Čím větší jsem exot, tím více chyb zažiju a tím lépe si jich všimnu.

Postupem času se z náhodného pocitu ,,tohle už jsem viděla" staly vize. Začala jsem třeba mít sny o tom, kde budu, co řeknu, koho potkám, jaký e-mail otevřu a pak se mi to opravdu stane.
Je mi to k něčemu? Řekla bych že ano. Každý takový zážitek mě utvrzuje v tom, že opravdu žiji jenom v iluzorním světě, o kterém si myslím, že je logický a lineární, ale ve skutečnosti můžu otevírat ještě neexistující e-mail, který teprve za týden napíše nějaká Věrka, ve svém snu.

Občas to používám velmi vědomě. Když vím, že jsem byla v nějakém snu a byly tam nepříjemné emoce, chovám se dalších několik dnů tak, aby se to nevyplnilo, nebo se na to obrním, protože vím, že to bylo předepsané a neznám pokaždé způsob, jak bych tomu mohla zabránit. Když dopředu vidím ve snu nějakou hádku, nebo zlou situaci s nějakou konkrétní osobou, prostě se s ní snažím celý příští týden nevidět, nebo když už tomu nemůžu zabránit, tak jsem jak Milius, naschvál skáču jak si pískne a pak se to nestane.
Jindy zase mám záblesk o setkání s někým, kdo je tak trochu nebo tak nějak více vůl. Tak si počkám, až ta nabídka přijde a vykroutím se z toho.
Usnadňuje mi to život a pomáhá mi to jednak lépe se připravit na situace které teprve přijdou a zadruhé si uvědomit, že tohle je jenom hra, ze které nikdo z nás nevyjde živý.
Ale začalo to jako taková obyčejná deža ví deža neví, postupně mi to prošlo do snů. Myslím si, že to je stupněm vědomé mysli, že jsem schopná si zapamatovat a uvědomit a propojit různé věci, co ve spánku zažiju. Když něco víš a ještě si to i hluboce uvědomíš do takové míry že na to nezapomeneš ani ve snu, otevíráš si tím další možnosti.
Kdo až takto jasné vize nemá, tomu by i jen samotný pocit ,,tohle už jsem někde viděl" měl sloužit jako forma uvědomění a popud k dalšímu zamyšlení a výzkumu. I to je jistě cenná zkušenost.

Pro mě je to impuls k dalšímu rozvoji, který může vést mnohem dál. Jestli ho člověk bude umět využít, už záleží vyloženě na něm individuálně.


4. Kdy sis začala poprvé všímat, že mají lidé okolo (i ti cizí, prostě skoro všichni) tendenci svěřovat se ti se svými problémy?
Já jsem si toho nikdy nevšimla v určitém čase, ono to tak bylo vždycky. Myslím si, že lidé intuitivně poznají, kdo je přirozeně vrba, kdo si nechá choulostivá tajemství pro sebe, kdo je chápavý a nebude se posmívat zvláštnostem, kdo to nepoužije jako kulku proti vám. Člověk to vyzařuje, nebo mu to kouká z očí, že není žádná sviňa a myslí to s ostatními dobře. Dělala jsem vrbu vždycky všem, kteří měli něco, o čem věděli, že to nemůžou probrat kdekoliv s kýmkoliv, protože by to jiní lidé buď nepochopili, nebo se vysmáli, nebo to rozkecali všude možně. Najít někoho, komu se můžete bez obav svěřit a doufat že vám možná i poradí, nebo vás alespoň ujistí a nebude to roznášet, je těžké.

5. Co mám dělat, když jsem asi před třemi roky mluvila skrze kyvadlo s duchy? Ta energie co jsem z nich tenkrát cítila, byla hodně silná. Může mě to i teď ohrožovat?
Záleží na tvém vnitřním pocitu a na tom co konkrétně řešíš. Můžeš mít problém, ale nemusíš. Člověk by měl sám umět rozeznat, jestli se něco změnilo, jakým směrem a do jaké míry. Také mohly v mezičase proběhnout nápravné procedury, které to už dávno mohly sundat, či oslabit i na nevědomé úrovni. Třeba ledová voda stahuje destruktivní energii, aniž by na to člověk vyloženě myslel. Pokud máš konkrétní obtíže, napiš soukromě. Řešení není jedno plošné a na všechno stejné, ale dá se individuálně upravit.


6. Pozdravujem. Strategická otázka ..... :-) Podľa viacerých zdrojov je ešte stále v okolí Zeme niečo ako elektrická klietka. Jej úlohou má byť zachytávať duše mŕtvych. Následne ich prostredníctvom čohosi ako silné elektrošoky má nútiť k spätnej reinkarnácii. Sú o tom nejaké aktuálne data?
Kdyby nebylo internetu, tak se o tom ani nedoslechnu a připadá mi to hrozně přitažené za vlasy. Nevěřím, že to tak je. Nemám tuto zkušenost.

7. Co je nejsilnější ochrana proti destruktivní energii a vysávání, kterému se nedokážeme vyhnout?
Zatím co jsem zažila, jsou nejlepší brazilské křišťály (nebo himálaj, nebo z USA, z Ruska, na přesném původu vlastně vůbec nezáleží...). Takové ty velké řádné kilovky s extra sílou. I když je každý kus jiný, tak když se opravdu natrefí na výborný kousek, je to to nejlepší co se dá najít. Pak jsou výborné kartičky TM, i Energetické krystaly, ale největší hukot jde vždycky z velkých křišťálů. I ty velké ametystové drúzy co váží třeba sto kilo, jsou naprosto úžasné. Položím na to zvenku ruku a cokoliv bylo blbě, je to pryč, včetně migrény. Až budu velká, chci si nějakou megozní pořídit. I když pravda, křišťály mi nezaberou vždycky na všechno. Třeba na spaní mi nejlíp funguje kartička, protože má trochu jiný rozsah funkcí. Takže záleží co člověk potřebuje a jaký je jeho konkrétní problém. Podle toho co mi je nebo kde jsem, si vybírám. Ale pokud bychom se bavili vyloženě o síle a neřešili rozsah účinku a nějaké specifické zacílení problému, za mě je to křišťál. Má jedinou nevýhodu, kilovka se nedá tahat po venku jenom tak v kapse.


 


Komentáře

1 zdeněk zdeněk | 13. září 2018 v 1:57 | Reagovat

Přemýšlím hodně o dutozemi. Moc nerozumím tomu, jak by v duté zemi fungovaly komety a meteorické roje. Meteorické roje bych si asi vysvětlil jako periodické odlamování většího množství kusů z černé hvězdy (v roce 1833 asi trošku zhubla:D) ale kometám moc nerozumím, přeci jen je jich dost. Na oběžné dráze černé hvězdy je takové množství kamenů? Nebo projekce? Mají nějaký speciální význam pro chod systému tady uvnitř, eventuélně venku ?

2 Ježovka Ježovka | 13. září 2018 v 18:38 | Reagovat

"zadruhé si uvědomit, že tohle je jenom hra, ze které nikdo z nás nevyjde živý." Tohle se mi líbí, pravda.

Ten obrázek na konci je nádherný :D

Deža-ví jsem zažila zrovna dneska, velmi dlouhé, poslední dobou se mi to stává čím dál častěji. Život je teď zvláštní - to stěhování jako kdyby snad bylo "nutné zlo". Jednoduše řečeno, věci se často vyvrbí směrem, který byste nečekali a dokud se to nestane, nevidíte to, nenapadlo by vás to i když to je třeba jednoduchá cesta... Ale prostě ji nevidíte, protože je vaše(navíc srdce si taky umí pěkně vymýšlet, jak jsem zjistila. Stačí jedna procházka a to NĚCO uvnitř vám našeptává, kde chce zůstat, bez ohledu na vaše plány). Vždycky je prostě všechno jinak, než si logická část mozku plánuje, jenomže logická část mozku je vlastně slepá, dokáže jen vypočítat nejvyšší pravděpodobnost. Pak někam jdete, potkáte někoho koho byste vůbec nečekali, obrátí vám to myšlení o 180°, uvědomíte si pár věcí a? Kroutíte hlavou nad tím, jak se věci dokážou zařídit samy podle svého.

Jo a taky jsem chtěla; mám po dvou menších koncertech a stále mě lehounce štve, jak všichni "správní rockoví nadšenci" musí nutně ukazovat satanistická gesta jen proto, "že se to tak prostě dělá" a často nad tím ani nepřemýšlí a neví, co to znamená. jak jinak.

3 Ondřej Ondřej | 13. září 2018 v 22:49 | Reagovat

Mám takovou možná netradiční otázku. Bez ohledu na to jestli jsi o té knize slyšela či jí četla nebo ne...Co si myslíš o knize ,,léčebný kód,, od Alexandra LLoyda? Není v tom nějáká černá magie jako v reiki či něco takového? Vím že je plná kódů co něco dělají, lépe řečeno spouští, jenže kódy přecijen fungují oběma polaritami, něco spouští konstrukci a něco destrukci a destrukce se na začátku může jevit jako konstrukce. Jsem v tomhle hodně ostražitý :-D

4 mg mg | 14. září 2018 v 9:50 | Reagovat

Ďakujem za odpoveď k otázke č.6

Podľa všetkého je to ozaj len nejaká ďalšia finta od "Správcov planéty" .....

Pokiaľ MATRIX ozaj siaha až na pokraj astrálneho sveta, tak by to presne sedelo na ich taktiky.

:-)

Ešte raz ďakujem za odpoveď.

Prajem pekný deň.

5 perta perta | E-mail | 14. září 2018 v 10:20 | Reagovat

(3)
Energie není zlá ani dobrá ta prostě je.Na energii "jede" celý vesmír.
Spíš jde o to kdo a jak ji použije a nebo využije.A je úplně jedno jak ji pojmenujete nebo nazvete. ;-)

6 v@v v@v | 14. září 2018 v 16:31 | Reagovat

3-Deja vu--Nepledte si domělé chyby v /metrixu/za jasně dané data.Tohle má několik významů,jen ne chyba".Pokud to zažijete,má to daný význam.
4-Problémy se zdělují pouze osobě dobře známé a prověřené".

5-Běžný Člověk není schopen se zbavit nabalených Entit všeho druhu.Pokud ano,nejste běžný Člověk.Křištál je čistič,ne vyhaněč.

6-Moč čtete,hodte tam filtr.Ještě jsem neslyšel a v knihách nečetl o nikom,kdo by se dostal za obelisky u brány nebes.Dva velké pilíře,viděl to zde někdo?Ne.A co teprve za tou branou........

7-možnosti jsou,zde jsem o nich ale nečetl.

7 M. M. | 14. září 2018 v 19:09 | Reagovat

Mám dotaz k té trojce v dotazníku. Mám přesně to samé, že v mysli vidím budoucnost či minulost a většinou jsem schopná rozlišit zda se jedná o minulost nebo budoucnost. Jsou to vize obrazů jak v mém životě, tak v životě jiných lidí. Jenomže ty vize prostě zůstávají vizemi a já s nimi nehnu. I když pochopím dopředu význam obrazu na mojí cestě a chtěla bych jej obejít, protože je mi nepříjemný a zkusím to, tak se ten obraz nakonec stejně vyplní. Když jsem schopná i já tady tohohle, ale nehnu s nimi, tak k čemu ve skutečnosti jsou? Připravit se dopředu na nepříjemnou situaci, o které vím, že budu, ale obejít ji stejně nemůžu, protože ze zkušenosti se to na 99% stejně vyplní. Či změnit něco jinak, také nelze. Tak co pak s tím, zůstávat i nadále jako tichý pozorovatel a nějak se s tím vypořádat? Jen kvůli tomu bych to v sobě neměla, ne? Jaký je skutečný smysl téhle "schopnosti"?

8 Jantulka Jantulka | 14. září 2018 v 21:01 | Reagovat

Ja som mávala občas klasické deja vu,ale v poslednom čase mávam deja vu na druhú. To znamená,že mám deja vu,ale viem,že toto deja vu už prežívam druhý krát ako deja vu. :-)

9 Alue Alue | 15. září 2018 v 9:09 | Reagovat

[7]:  Asi ti to říká, že nemáš osud plně ve svých rukách, ale pořád jdeš v předepsané koleji, i když ji vidíš.

10 Inka Inka | 15. září 2018 v 21:32 | Reagovat

Jaká je podle tebe spojitost mezi inteligencí člověka a vyspělostí jeho duše? (Když pominu vlivy na lidský mozek jako ozáření nebo strava v dětství.) Asi se shodneme na tom, že na zemi jsou mezi lidmi poměrně velké rozdíly v míře uvědomění, jsme taková zajímavá směs. Myslíš si, že pokud se člověk už narodí velmi inteligentní a vnímavý, znamená to, že i jeho duše je velmi stará a vyspělá a že jejím úkolem je pomáhat ostatním méně chápavým k uvědomění?

Vysvětluji si to tak, že jsme opravdu všichni začínali jako naivní bytosti, jenom to někomu docházelo rychleji a posunul se dříve, a nebo nové nezkušené duše stále vznikají a mísí se s těmi zkušenými.

11 mariankosnac mariankosnac | 16. září 2018 v 18:31 | Reagovat

6 V príbehu Ami, chlapec z hvězd je spomenutá nejaká mriežka okolo planéty. Tam je proti prenikaniu mimozemšťanov, aby nelietali z planéty na planétu a nemiešali sa s domorodými civilizáciami. Napadlo mi že by to podobne mohlo byť i s dušami, aby ostali na rodnej planéte. Môžu sa bežne duše ľudí reinkarnovať na iné planéty?

12 - - | 16. září 2018 v 18:33 | Reagovat

Co si myslíš o eutanazii? Ať už u lidí nebo zvířat? Zajímalo by mě, co se stane s duší zvířete/člověka, co mu ji provedli, nebo s duší doktora/veterináře potom - je to bráno jako vražda?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama