V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

232. Dotazník: Jak sladit krásné ideály s realitou aktuálního systému?

14. listopadu 2018 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dotazníky
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze..... Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Máš nějaký tip nebo doporučení, jak se naučit mít rád lidi? Vím že to souvisí se sebeláskou, mám knihu Svítání a učila jsem se podle ní, podle mě se sebeláskou problém nemám, ale chtěla bych rozvíjet takovou tu lidskou teplou lásku k lidem. Je to pro mě dost těžké protože se setkávám často s lidma co jsou povrchní, matrixoví roboti a prostě mi to s nima nejde. S láskou ke zvířatům problém nemám vůbec... Jaké uvědomění nebo knížka by mi mohla pomoct?
Myslím si, že ty žádný problém nemáš. Tvůj přístup a tvoje důvěra k lidem se zakládají na předchozí zkušenosti a pokud je tato zkušenost z většiny špatná, jsi při dalším kontaktu opatrnější, uzavřenější, nebo si dvakrát rozmyslíš, jestli má smysl se vůbec setkat. Nemá to co dělat se sebeláskou, je to prakticky jediný možný logický výsledek. Spíš by bylo divné, kdybys měla neustále špatné zkušenosti s lidmi, skoro všichni ve tvém okolí tě zklamali, ale přesto bys podle toho svůj přístup nijak neměnila a nijak by tato zkušenost neměla na tvůj život vliv. Člověk je bytost, která sbírá zkušenosti, podle toho si vytváří obraz o světě a podle toho upravuje své chování a své reakce. Nemá smysl popírat svoji zkušenost. Když je špatná, je prostě špatná a nemá smysl se kvůli tomu vinit. Zkus se zaměřit na několik osvědčených osob ve tvém blízkém okolí u kterých víš že ti určitě kudlu do zad nevrazí a pěstuj o to bližší vztahy s nimi, o co horší máš zkušenosti s lidmi ,,tam venku". Nebudeš si připadat frustrovaně a izolovaně, pokud budou dobře fungovat vztahy ve tvé nejbližší partě, nebo rodině. Dvacet blízkých přátel stejně nepotřebuješ a nemůžeš je stíhat všechny vídat a být milá univerzálně na všechny neznámé lidi při běžném styku je velmi jednoduché, pokud jsi přirozeně zdvořilý člověk. Hlavní je nezakysnout, ale nemusíš milovat všechny na světě.





2. Čo taká transplantácia vlasov? Môže zlepšiť prúdenie/vnímanie energii alebo naopak zhoršiť,keďže tie vlasy tam nevyrástli tak úplne prirodzene? A ako to je s transplantáciami/chirurgickými zákrokmi všeobecne? Hlavne,ak to človek robí pre zdravie alebo len pre zlepšenie sebavedomia.
O transplantacéch tu byl dříve článek, který popisuje jak trnasplantovaný orgán mění DNA majitele a pak i jeho energie a chování. lidé pak dostávjaí vlastnosti osob, od kterých orgán získali.
Ohledně vlasů to snad nikdo nikdy nezkoumal, ale když se nad tím zamyslím úplně jednoduše logicky, pak každý vlas by měl mít vlastní malinký meridián, nebo jinak nazvanou energetickou dráhu, nebo nějaký typ nervového spojení kterým bude vést energii a komunikovat se zbytkem těla a pouhé mechanické usazení cizí cibulky tyto dráhy nezahrnuje. Pak je otázka, jestli by se to v těle obnovilo samo, nebo jestli by ta anténa i po zahojení působila izolovaně, zůstala tam fyzicky, ale nevedla nic dál.

3. Nevím, jestli tu tento dotaz byl. Co si myslíš o akupunktuře a akupresuře? Je to bezpečné?
Akupresura jednoznačně, protože je neinvazivní a dá se dělat laicky doma.
Na akupunkturu bych si dávala pozor a navštívila pouze profesionála. I tak ale existují rizika. Před delší dobou jsem potkala člověka, který v Praze velmi rád chodil jednou za čas na akupunkturu k čínskému lékaři. Uvolňovalo mu to ucpaný nos. Jednoho dne dostal jehlici, která nebyla zcela sterilní a v místě vpichu se mu po pár týdnech udělala bulka. Začal řešit co s tím. Lékaři udělali to co umí nejlépe, začli řezat. Její vyřezání však způsobilo, že narostla znova. Začalo to u kořene nosu na straně a postupně se bulka prožrala po celém nose, který nabobtnal a v kořeni se udělala puklina. Vypadalo to strašně a nikdo nevěděl jak to neinvazivně léčit. Dotyčný pán bral dlouhodobě silné léky proti bolestem ze kterých trpěl závažnými vedlejšími příznaky a už měl vypěstovanou závislost, takže to byl po letech víceméně neřešitelný případ. Řešitelné by to bylo na začátku když to byla jenom boulička a malý ohraničený zánět. Na zánět ho však nikdo neléčil a řezání nic neřešilo. Řešení lékařů bylo že je to rakovina, agresivní nádor a doporučovali amputaci, která by však zahrnovala odstranění nosu a obou očí, takže by v obličeji zbyla jenom ústa. To nechtěl a amputaci odmítnul.
Poté se zjistilo, že má Treponema pallidum, neboli Syfilis (negooglete to, vypadá to v obličeji strašně). Agresivní těžký zánět, nakonec zemřel. Nevím jestli na ty léky, vyčerpání, nebo zánět, asi všechno dohromady. Tento zážitek byl pro mne natolik traumatický a hrozný, že bych v životě nikdy na akupunkturu nešla a mohla by být jehlice sterilní a být v novém trojobalu jak by chtěla.
Zkrátka když chcete být zdraví, nesmíte chodit tam, kam chodí nemocní lidé, protože se spíš od nich nakazíte novou zoologickou zahradou. Jediná blbá jehlička ho stála život.


4. Slyšela jsem, že když ve snu vidíš přímo někomu do očí a má nerozmazaný obličej, je to opravdu on, jeho duše. Myslíš, že je to pravda?
Myslím si, že na tom něco bude, ale každý sen je jiný a dost špatně se v tom hledá pevný vzorec.

5. Ahoj Alue, já bych měl dotaz do dalšího dotazníku: Jak sladit či uvést do rovnováhy náš vnitřní a vnější život v kontextu k lidsky vytvořenému ekonomickému, ale i společensko - sociálnímu systému? Asi víš, co tím mám na mysli. Například, už od narození si náš stát a tajemné korporace v pozadí všech vlád, vychovávají na svůj vlastní obraz, kdy z nás dělají závislé, řízené a konzumní otrocké bytosti. Je vzácností, když to postřehne mladý člověk, který má ještě své sny, ideály, kdy má ještě dostatek energie, síly, entuziasmu a chuti něco změnit a stát se zase nezávislým, neřízeným a samostatně uvažujícím člověkem, který si váží sám sebe a který není pouhou konzumní loutkou, jehož nitkami neustále někdo popotahuje. Co není jen ovcí vedenou na porážku, aniž by si to vůbec uvědomil a připustil. Myslím, že to byl Leonard Cohen, který kdysi napsal: "Kdybych se v noci probudil a nevěděl kde jsem, odveď mě na jatka. Počkám tam s telátkem." Dá se vůbec z toho pekla vymanit a stát se skutečně svobodnou bytostí? Samozřejmě zde v komentáři nemám tak široký prostor to více rozvést, ale Ty už budeš vědět, co mám na mysli. Děkuji Ti za případnou odpověď.
Myslím si, že jediná reálná cesta je stát co nejvíce na okraji systému - úplně vymanit se z něj nedá, vždycky jsi do určité míry závislý na společnosti. To by byl například domeček na vesnici, s vlastní zahrádkou a jednoduchý skromný život s pár přáteli... ale takový luxus nemá každý, minimálně na ten domeček si člověk první musí vydělat pokud mu nespadl do klína nějakým štěstím sám a už to samo o sobě - potřeba zajistit si stabilní bydlení - je to, co tě zotročuje. Myslím si, že lidé co mají vlastní nemovitost se zahradou to chytli nejlíp a pokud jsou navíc bezdětní a skromní, dá se žít za minimální peníze, a tím získat více času a svobody. To co nás zotročuje jsou vlastně v konečném důsledku věci pro zajištění našich základních potřeb, jiným slovem peníze. Kdybychom je nepotřebovali k přežití, neotročili bychom. Logicky tedy vyvstává jediný výsledek, snažit se žít za co nejméně peněz, což zahrnuje vlastnictví svého domu a skromnost, schopnost dobře hospodařit a nebýt rozežraný. Což je úkol, který se realizuje někdy velmi těžce, pro někoho už je to nemožné, někdo si to neumí takhle vůbec představit, ne každému by to vyhovovalo, jiný vnímá sociální tlak a už to jede a nakonec se v tom systému motají všichni i proti své vůli, každého k tomu dotlačí jiné okolnosti. Asi je výhoda uvědomovat si to hned na začátku svého života a přizpůsobit tomu svoji životní cestu včas, dokud to ještě jde... Úplně sladit to nejde. Buď ti jde o to být co nejvíce svobodný a chováš se podle toho - ale budeš za podivína protože tím logicky nemůžeš žít jako majorita ale budeš dělat skoro všechno jinak, nebo raději budeš žít jako všichni ostatní, ale nebudeš za divného a společnost tě lépe přijme. Já ti neřeknu co je pro tebe lepší, protože každý máme jinou povahu a jiné potřeby.
Připomíná mi to nedávný rozhovor co jsem vedla s kamarádem, zeptala jsem se ho ,,Jaké to je mít rodinu a děti." V překladu přeloženo jsem se spíš ptala, jestli si myslí, že to za to stojí. Tuhle otázku občas někomu položím a pokaždé dostanu jinou odpověď (schválně, co byste mi na to řekli vy?). Ale tahle byla extra výživná: ,,Připadám si jako stroj na peníze. Peníze peníze, do práce z práce. A už se s tím nedá nic dělat, jenom počkat až vyrostou." Děsivé a upřímné. Ukažte mi ale někoho, kdo by obětoval ideálu svobody svůj rodinný život, moc takových lidí nenajdete. Zkrátka nedá se mít všechno. Když něco chceš, musíš zase na oplátku něco jiného pustit. A čím cennější věc chceš, tím větší oběť musíš dát.



6. Zažívám teď jednu věc, že se mi vrací určité špatné myšlenkové úseky, z dob jak jsem byl dítě. Moji rodiče měli nepěkný rozchod, je to jako kdybych se naučil určitému myšlení a chování, jednání co jsem jako dítě spatřil u rozvodu, taky se mne i drželo nějaký ten rok. Teď si i uvědomuji že to chování není dobré a já sám mám své nové lepší vzorce, které jsem nahradil za ty staré. Psala jsi myslím o tom, že člověk může přebírat špatné myšlenkové vzorce, umím je rozpoznat a taky je nahradit novými.
https://www.youtube.com/watch?v=uPGm4G5s5OA&t=2s přikládám odkaz na video, které mne inspirovalo na tuto otázku, také si myslím že je to důležité, aby člověk dokázal pak víc používat svoje cítění a fantazii, dokázal si vytvořit své lepší chování v tomto světě. Jednoduše vyhnat ty špatné a cizí myšlenkové programy a jestli nejde tomu procesu nějak napomoci. Třeba nějakou energii, minerály, cvičením nebo meditací, bylinami a podobně. Jsem rád že se můžu s tímto obrátit na tebe :-)
Zlé zážitky, které jako děti podvědomě nasajeme, se odbourávají těžko, je to běh na mnoho let a některé věci nakonec stejně nejsme schopní zcela vymazat, maximálně zneutralizovat. Základní věc je srovnat si to v hlavě a naučit se mít rád i se svými slabými stránkami a se zlou minulostí se neztotožňovat a zbytečně se do ní nevracet. Čím víc na minulosti člověk jede a čím víc se do ní vrací, tím ho minulost víc drží a nemůže se posunout dál. Když na zlé věci nebudeme vzpomínat, samy rychleji vyblednou a po letech jsme schopní zapomenout ledacos.
Já jsem například vyhodila a spálila své staré deníky, měla jsem jich hromady a vždycky když jsem si je přečetla, měla jsem z nich depku, jaký hrozný život jsem jako malá vedla a připomínalo mi to věci, které jsem ÚSPĚŠNĚ ZAPOMNĚLA ale četbou jsem si zase vzpomněla ,,no jo vlastně". Bylo mi z toho blbě a byla jsem naštvaná, že na to zase budu muset znova zapomínat. Kdysi jsem je psala se záměrem, že si je třeba za dvacet let přečtu a budu je mít na památku, ale byly tak šíleně depresivní, že se z nich naopak stala zpátečnická udička. Tak skončily v krbu, sentiment nebude, byl to tehdy samý hnus a je lepší zapomenout toho co nejvíc se dá. To je například taková malá inspirace pro ty co to měli podobné. Zahoďte záznamy, abyste si to nemohli připomínat a zabývejte se aktuálními věcmi.

Veliká pomoc je mít hezký spokojený život. Kdykoliv člověku probleskne nějaká hrůza kterou zažil, může si pak říct: ,,To už není moje, už se mě to netýká, už mám jiný život, mám se dobře a toto mě neohrožuje." A ono se to nějak samo zneutralizuje, aniž by člověk musel vynakládat nějakou speciální námahu.
Já měla úplnou hrůzu i z určitých míst, strašně jsem se bála kolem nich jenom projet v autě z okruhu několika kilometrů. Vždycky jsem si řekla ,,Je to minulost, už ti nehrozí návrat zpátky, už na tebe nemůžou, nikdo ti nic nedělá." Vždycky mi to pomohlo a postupně to odešlo s věkem. Sám sobě terapeutem.

Hodně také pomáhá stabilní vztah. Milující partner a poklidné harmonické vztahy v aktuálním domově. Když je člověk celkově spokojený a cítí se milován, nemá takovou potřebu se rýpat ve starém a ošklivém, protože to pro něho už není atraktivní, když má příjemnější věci v programu.
Takže kdo má za sebou blbou minulost, měl by se zaměřit na co nejlepší TEĎ, protože tím neutralizuje většinu starého zla. A se záchvaty nebo flashbacky se dá pracovat neinvazivně.

Pokud to nejsou jen chmurné vzpomínky ale vyloženě záchvaty, kdy se člověk dusí, brečí a chce se mu umřít protože je to například až moc drsné a moc čerstvé, pomáhá v tu chvíli kdy to přijde přejít do jiné místnosti (nebo jít rovnou ven) a povinně se zaměstnat namáhavou prací, případně se trochu propleskat a projít párkrát kolem domu.
V horších případech vzít silné přírodní křišťály do rukou a strčit ruce pod ledovou tekoucí vodu, aby se člověk energeticky srovnal, tím se hned uklidní i myšlenky a pocit dušení přestane, rozdýchá se to. Pokud nic takového člověk nemá, polévat hlavu nebo celé tělo studenou vodou, nebo vyjít ven bosky a chodit po mokré trávě a zhluboka dýchat. I toto akutní období po traumatu jednoho dne přejde, musí se prostě překlenout. Hlavně na to nepít alkohol, nic nekouřit a nepolykat v záchvatu prášky.

A poslední doporučení: MÍT CO DĚLAT. Pokud se člověk nudí, má čas se užírat a všechno opakovaně prožívat. Když má člověk přes den dost práce a podnětů, nemá tolik prostoru pro vzpomínání a depkaření. Do jisté míry se nedostatek povinností může zaplácnout aktivním sportem, není nic lepšího než vztek a smutek vyskákat, vyběhat a vyposilovat ven.

Vyplatí se občas přísný přístup. Když máme pocit že se to během let moc nelepší, může pomoct uvědomění, že SI TO DĚLÁM VLASTNĚ SÁM! Tím že pořád vzpomínám a nejsem schopen ten zlozvyk překonat. Občas jsem to na sebe použila. Nic se mi reálně nedělo, ale já jsem najednou v myšlence zabloudila do něčeho nepříjemného. Tak jsem se zarazila a zeptala se sebe: ,,Proč si to děláš? Co z toho máš?" - ,,Nic." - ,,No tak toho nech." A nechala jsem toho. Zabírá to skvěle, ale ne pokud je to ještě čerstvé a trpíte na záchvaty úzkosti.

Je to super i na jakékoliv jiné nežádoucí destruktivní myšlenky. Pozastavit se sám nad sebou a spíš tu myšlenku logicky posoudit, než ji emočně prožívat. ,,Fuj, co tě to napadá, najdi si něco lepšího." A pak opravdu přejít na to co je lepší. Postupně to bude pořád lehčí, až se to nakonec zautomatizuje a naučíte se ovládat své myšlení - a to je ta klíčová vlastnost, o kterou jde především a ke které vedou všechna doporučení. Nebýt otrok své mysli, ale být jejím pánem. Koho toto téma víc zajímá, věnuji se mu velmi podrobně v knize Svítání.


 


Komentáře

1 Renata Renata | 14. listopadu 2018 v 10:03 | Reagovat

Nasla som vyborny clanok, a ani tie ostatne na stranke nie su zle, davam len do pozornosti, suvisi to aj s tym prispevkom o tom, preco niektori ludia  aj napriek snahe ,dobrote maju tazky zivot a pod.
http://knihya.cz/typy-dusi-a-okolnosti-za-kterych-se-inkarnuji/

2 Moudravrba Moudravrba | E-mail | Web | 14. listopadu 2018 v 16:19 | Reagovat

Tak tenhle dotazník je, jako kdyby byl napsaný přímo pro mě. Týká se to především otázek 1 (zastaralé vztahy, nefunkční vztahy), 5 (nebýt otrokem systému) a 6 (špatné myšlenkové vzorce).

Otázka 1 se mě týká proto, že jsem po dlouhé době navštívil své příbuzné a byla tam teta o které vím, že není dobrý člověk a od které jsem nic konstruktivního ani nečekal. Nicméně, když vám někdo vyčítá něco co ani není vaši vinou, ba naopak ta teta je tvůrce nějakého neštěstí a ještě vám to vyčítá, jako by jste za to mohli vy, tak máte sto chutí ji to vyčíst, ale neuděláte to, protože se chcete chovat k lidem slušně a je to vaše přirozenost. Představte si, že jdete na oslavu něčích narozenin a vy místo toho aby jste se bavil, tak slyšíte od své tety, jak vám vyčítá všechno, co je podle ní u vás špatně. Ještě teď se z toho dostávám a to už od té "oslavy" uběhlo pět dnů. I když některé věci od některých lidí čekáte, tak přesto, když vás někdo vrací do minulosti (otázka 6) a míří přímo do srdce, tak pak začínáte o sobě pochybovat a říkáte si, že by bylo nejlepší se zabít. Takže z této a mnoha dalších mých zkušeností je nejlepší se s některými lidmi raději nesetkávat, ale když patříte do nějaké rodiny a chcete jít na oslavu něčích narozenin, tak se tomu bohužel nevyhnete, protože ten člověk tam přijde taky, takže asi je nejlepší vůbec nikam nechodit.

Pak tu byla otázka číslo 5, jak nebýt otrokem systému a mít osud ve vlastních rukách. Spousta lidí jsou otrokem systému a ani o tom neví. Chodí z práce do práce a ani nemají čas se pořádně nad svým životem zamyslet a udělat něco pro to, aby byli svobodní. U některých už je navíc pozdě něco pro svou svobodu udělat, protože se dostali do bodu, ze kterého není návratu (rodina, děti atd.) Nicméně, pokud je člověk mladý a nemá žádné závazky, tak toho může dosáhnout, pokud bude duchovně uvědomělý a uvědomí si skutečný smysl života. Také pokud člověk čte knihy o osobním rozvoji, tak může vystoupit z davu a stát se finančně nezávislým, což je předpoklad k tomu, aby byl člověk celkově svobodný. Já například dělám vše pro to abych byl svobodný člověk a nebyl zajatcem Matrixu. Pak ale nastane ta situace, jak píše Alue, že něco pro to musíte obětovat a to jsou nejčastěji vztahy a přátelství, protože na některé lidi už nemáte čas a navíc vám ani nerozumí, takže pak stojíte na vrcholu světa úplně sám.

3 ⚜ aston 405 ⚜ aston 405 | E-mail | Web | 14. listopadu 2018 v 16:52 | Reagovat

"Ukažte mi ale někoho, kdo by obětoval ideálu svobody svůj rodinný život" - hlásím se :D. A vůbec by to pro mě nebylo obětování. Mám pro to dva důvody.

První je, že se aktuálně necítím, že bych v dohledné době mohl být plně schopný, pečující, statný otec - že nejsem na toto po fyzické, ani mentální stránce dostatečně vyvinutý a myslím, že dříve, než po následujících cca 10 letech by se u mě situace rozhodně nezměnila. Dítě není hračka, nemůže se k početí přistupovat tak, že si partnerka dupne a já ho zkrátka nechci, ale tak si ho teda uděláme. Bude to otrava, určitě se budeme hádat kvůli prkotinám i zásadním věcem, dítě zdědí aktuální nevyrovnaný vzorec nás obou a bude blbnout. Ne, v žádném případě, nikdy - to radši zůstanu sám. Bolí mě to, mám rád dívčí společnost a chybí mi, ale nemohl bych nikdy říct "No tak teda dobrá, když jinak nedáš..."

Druhá je, že jsme se přemnožili, jako krysy. Nevíme, jak to jako společnost udělat, aby každý našel své místo a byl šťastný, mnoho lidí trpí chudobou, není uvědomělých a my se množíme a množíme a kdybych někdy potencionálně měl dítě, razantně bych odmítl obětovat ho nějakému pochybnému vzdělávacímu systému a to by mi jistě neprošlo nebo by se muselo stát spoustu nečekaných zázraků a klapnout hodně věcí, ale to je v této době velký risk.

Zkrátka dítě nechci. (= Protože to rozhodně necítím jako podmínku smysluplného života.)

Já osobně mám spíše velký problém najít dívku, která by dítě nechtěla. Zatím jsem potkal pouze jednu jedinou, která jej z důvodů, které krásně shrnuješ v odpovědi na dotaz, ale nepocítili jsme charakterovou kompatibilitu. A občas (pravda, jen občas) jsem se na toto téma pár kluků ptal a mám pocit, že my - chlapi obecně - si mnohem snáze dovedeme představit život bez dítěte, ale to je asi vrozený instinkt. Chlapi chtějí sex, ženy chtějí dítě. Nechci se nikoho dotknout, třeba jsem jen potkal málo exemplářů, ale zatím mi to sedí.

Spíše mi ukažte nějakou ženu, která není s prominutím "studený čumák" a místo tohoto typu rodinného života s dítětem by volila svobodu. Já jsem zatím žádnou, u které bych cítil "spříznění", nenašel.

4 ⚜️ aston 405 ⚜️ aston 405 | E-mail | Web | 14. listopadu 2018 v 20:04 | Reagovat

[3]: Omlouvám se za syntaktické chyby a nesmysly, nešel mi můj stolní PC a psal jsem na malém 2v1 tabletu 😅….

Oprava:

1) "... já ho teď zkrátka nechci, ale tak si ho teda uděláme. Bude to otrava, určitě se budeme hádat kvůli prkotinám i zásadním věcem, dítě zdědí aktuální nevyrovnaný vzorec nás obou a bude blbnout, ale když chceš dítě, OK nějak to zkousneme, to je přece život." - Ne, v žádném případě, nikdy. Tohle NENÍ plnohodnotný život pro rodiče ani dítě a pokud nenajdu někoho otevřeného této myšlence společného života potenciálně bez dítěte, raději zůstanu sám. ...

2) … Zatím jsem potkal pouze jednu jedinou, která jej z důvodů, které krásně shrnuješ v odpovědi na dotaz, také nechce. Ale nepocítili jsme charakterovou kompatibilitu. …

3) … Spíše mi ukažte ženu, která není -dámy prominou - "studený čumák", ale přesto místo tohoto typu rodinného života s dítětem by volila svobodu nebo by alespoň dokázala žít velice šťastný partnerský život potenciálně bez dítěte. Já jsem zatím žádnou takovou, u které bych k tomu cítil "spříznění", nenašel.

5 hanka hanka | 14. listopadu 2018 v 21:15 | Reagovat

[3]: já myslím, že takové holky jsou, akorát se s tím moc nechlubí. Protože ženy jsou většinou tlačené společností mít děti, a když je nechtějí jsou považovány za sobecké. Taky je to určitě o načasování a o správném partnerovi. S někým víš že děti ne, ale pak potkáš jiného a najednou máš jasno. A taky je to hrozně individuální...a chlapi mají spousty času pokud jde o otcovství:))

za nejhorší pokud jde o děti, považuju to že "musí" chodit do škol. Co s nima udělá škola, to nikdo předem neví, jak to ponesou. A navíc v tak citlivém věku. Viděla bych to tak, učit je aspoň do páté třídy doma, v kontaktu s přírodou a vést je hlavně tak aby osobnostně rostly. Ale to taky závisí na povaze dětí, některým by to vyhovovalo (co bych já za domácí školu dala) ale jiným by chyběl školní kolektiv, jsou děti co rády chodí třeba už do školky. A tam je riziko že budou chodit domů naočkované že všichni mají mobily, televize a kdoví co. Toho se docela děsím.

Mám doma na druhou stranu taky příklad toho jak rodina může být nádherná když se to umí (ale to je rodina žijící na venkově a drží to ženské:) když nikdo do ničeho nenutí, škola je vesnická, bere se tak nějak v pohodě, známky nikdo nehrotí a cení se když člověk něco umí prakticky a když umí pomoct (mezi náma, co jiného je taky důležitější, že, kupa zbytečných vědomostí nebo umět se postarat). Vedle toho vidím městskou rodinu vystresovanou z napjatého harmonogramu, kdy se na dítě odmalička tlačí s učením, doučováním a ačkoli se do první třídy těšilo, od druhé školu nesnáší, přehlcené kroužky, visící na tabletu.

Možná je to jen o tom, aby si potenciální rodič uklidil v hlavě a zjednodušil si život. Spousta problémů s dětma vzniká proto že jim rodiče chtějí dát všechno, všechno usnadnit, stále kontrolovat a prdelkovat a bát se co by se mohlo stát... nejsem žádný odborník na výchovu ale z toho co pozoruju si myslím, že dětem nejvíc svědčí když se nechají růst jak dříví v lese, počkat až si řeknou samy a ať odpozorují od starších co je třeba. Ne pořád hlídat, bavit, kontrolovat. Na to je právě úžasný život v přírodě nebo na vesnici a toto jde hlavně lidem co nejsou příliš intelektuální. Myslím že moc nad vším fáráme, někdy je lepší nechat věci plynout přirozeně.

6 Veronika Veronika | 14. listopadu 2018 v 22:49 | Reagovat

Dlouho jsem čekala s rodinným životem,ale nelituji. Je to náročné,ale naprosto dokonalé. Ta nekonečná a neskutečná láska,kterou dítě probouzí, je naprosto úchvatná! Ale není to holt pro každého.

7 Ayeri Ayeri | 15. listopadu 2018 v 0:15 | Reagovat

K té svobodě, něco na ten způsob řeším v hlavně už nějakou dobu. Prostě nechci být ovce, nechci být povrchní a taky nejsem, zachovávám si vlastní osobnost a identitu, jsem divná a sama sebou, snažím se dělat něco pro Zemi atd., ale zároveň jsem v systému šťastná. Studuju vejšku, která mě baví, abych mohla dělat práci, ve které vidím smysl, protože si myslím, že zlepšuje systém. Místo maloměsta, kde jsem vyrostla a lezlo mi to na mozek, pobývám v Praze a jsem tu strašně spokojená. Moji známí jsou sice povrchní, ale mám je ráda i tak, protože existujou i jiný kvality charakteru, než schopnost bavit se o smyslu vesmíru. Dělá mi radost koupit si něco hezkýho na sebe a napít se trochu vína, bavit se ve společnosti. .. naopak bydlet na vesnici, makat na zahradě, což je práce, kterou nesnáším, od nevidím do nevidím a večer koukat do tmy, je moje noční můra. Jo, mohla bych si říkat, jak jsem svobodná a nezávislá, ale tyhle věci pro mě logicky spočívají v tom, že si můžu dělat, co chci. Jenže nic z toho, co bych chtěla, bych na tom venkově dělat nemohla, jenom otročit vlastnímu pozemku. Za nejhorší otroctví považuju to, do kterého se uvrhne člověk sám, aby splnil něčí (nebo svoje vlastní) očekávání, a tohle je přesně ten případ. Naopak život v systému vnímám jako něco, co si žádá oběti, ale nabízí za ně spoustu příležitostí vybudovat si štěstí podle svého. Tak nevím, jestli to ze mě dělá méně duchovního nebo alternativního člověka. Ale na téhle "svobodě" bych se cítila mnohem víc jako otrok než pokud bych tu práci, kterou chci.
A k té minulosti. ..to taky řeším. Jde o to, že se mu neustále vybavují vzpomínky na bývalý vztah, je to každej den pořád dokola. Od rozchodu uběhlo 9 měsíců, já mám v duši klid, všechno srovnaný, necítím vztek ani zášť, ani se nenudím, jen ty myšlenky se mi vrací a nevím, jak se jich zbavit. Třeba jdu náhodou okolo místa, kde jsme měli rande, potkám kamaráda, kterýho jsem poznala díky němu, někdo na ulici je mu podobnej, vařím jídlo, který měl rád, vzpomenu si na něco, co mě naučil, nebo mám ve vlaku dlouhou chvíli a už je to tady, připomene mi ho uplna kravina, nějaká věta, písnička nebo věc a spustí se řetěz vzpomínek a i když ho utnu, skončí to tím, že se mi stýská. .. nevím, jak se toho zbavit, když stačí takový banality a nechci, aby mě to tak často otravovalo...

8 Choco Choco | 15. listopadu 2018 v 1:02 | Reagovat

[3]: To je dobrý. Já když řeknu, že nechci děti, tak se na mě všichni dívají jak na vraha. Jak z důvodů, co jsi uvedl, tak z důvodu, že bych nejdřív něčeho chtěla dosáhnout... získat nějakou finanční jistotu. A tím myslím být fakt bohatá, protože obyčejné chození do práce mě ničí. Mám svoje sny a chtěla bych si je splnit. A kdybych si měla teď pořídit dítě, protože je to krásný... nebo tak něco... tak bych to dítě potom nesnášela a asi bych ani nemohla milovat někoho, kdo mi zníčil sny.

A to jsem se tu tak rozepsala jenom proto, že se o tomto tématu, kvuli mému názoru, nebavím a najednou tu vidím někoho se stejným názorem.

9 leeth leeth | E-mail | 15. listopadu 2018 v 7:45 | Reagovat

[3]: Já nechci dítě ze stejných důvodů jako Ty a zdaleka nejsem z mladých žen jediná. Šanci, že ve správný čas najdeš spříznění, tedy máš.
Nějak moc nad tou nechtěnou samotou neuvažuj, jinak si ji jen přitáhneš.

10 Renata Renata | 15. listopadu 2018 v 8:37 | Reagovat

toto je vyborna ukazka z filmu Absurdistan
https://www.youtube.com/watch?v=F96yCqNTEeo

11 :) :) | 15. listopadu 2018 v 17:02 | Reagovat

Super dotaznik! Posledni dobou se cim dal vic vracim sem a zjistuju, ze si jedina tak nejak "normalni" nebo nevim jak to presne napsat...ale jednoduse je videt, ze to mas v hlave srovnany, ze vis co chces, co nechces, vis kdo jsi, proc tady jsi a co delas, uvedomujes si samu sebe a uprimne, toto dnes najit, je opravdu zazrak :-?

12 :) :) | 15. listopadu 2018 v 17:05 | Reagovat

A s tou akupunkturou? moc dekuji, planovala jsem si tam zajit! Takze leda, ze bych mela svoje osobni jehlicky :-D i kdyz ona neni ani sranda, kdyz bych chytla nekoho nekvalitniho a on by to zarazil nekam kam to vubec nepatri...to se muzou rozjet veci...

13 Jantulka Jantulka | 16. listopadu 2018 v 11:01 | Reagovat

Mať deti a založiť si rodinu, bolo ťažké, ale najlepšie rozhodnutie, aké sme kedy v živote urobili. To si s manželom hovoríme už viac ako 5 rokov. Tiež sme dlho nechceli, každému hovorili, že mi deti nechceme a ani nebudeme mať, ale po tých 14-tich spoločných rokoch, so spoločným bytom, to prišlo nejako samo a my sme chceli náš vzťah posunúť ďalej.
Mať deti je tá najkrajšia, najúžasnejšia, najláskavejšia, najoslobodzujúcejšia a najobohacujúcejšia vec na tejto planéte. Tie pocity šťastia a lásky sa nedajú opísať, to musí človek zažívať a prežívať.
Musela som sa zasmiať nad odpoveďou Aluškinho kamaráta, že peniaze, peniaze, do práce a z práce. S tým nesúhlasím, lebo presne ako Alue píše, keď si skromný, vieš dobre hospodáriť aj z mála, nie si rozožratý, tak sa dá nádherne žiť aj s deťmi za málo peňazí.
Ja som ešte na materskej dovolenke, manžel pracuje vo fabrike pri stroji na zmeny, ešte nejaký ten rôčik budeme splácať úver na byt, ale okrem jedla a úsmevov našich milovaných detičiek nepotrebujeme nič. A to nám ešte sem tam vyjde na nejaký výlet, predĺžený víkend, kávičku, koláčik, či knižku. Naše dve večne usmiate Slniečka nám náš spokojný život nezmenili, akurát nám ho veľmi obohatili. A nemám pocit, že by to bolo veľmi náročné, alebo desivé. Práveže mi to pripadá veľmi jednoduché, ide to od srdca, tak to ide hravo a ľahko.
Bolo to, to najlepšie rozhodnutie, čo sme kedy spravili. Druhé najlepšie rozhodnutie bolo nemať televízor, ktorý nemáme už 13 rokov a tak sa môžme naplno venovať našim Láskam. A verím, že tretie najlepšie rozhodnutie bude nedať deti do štátnej školy. Vo vedľajšom meste, 10 km od domova, majú Montessori školu. Myslím, že by bola obrovská chyba, nevyužiť túto šancu, nech to stojí, čo to stojí. To už budem opäť aj ja pracovať, tak sa teším, že zarobené peniaze budem investovať zmysluplne, budem ich investovať do naozajstného vzdelávania pre šťastie a spokojnosť našich detí. Lebo keď je šťastné dieťa, je rodič ešte šťastnejší.

14 Alue Alue | 16. listopadu 2018 v 13:17 | Reagovat

[13]:  Škoda že nejsi moje mamka, hned bych měnila s tvými dětmi. :D

A opravdu je to tak, každý rodič mi na tutéž otázku odpovídá úplně jinak, očividně někdo ten typ je a někdo není.

15 Jarek VanEk Jarek VanEk | E-mail | 16. listopadu 2018 v 16:01 | Reagovat

Konzumní otrocké bytosti...ideály...když jsme se ženou založili rodinu, měli jsme po dvou letech syna a po čtyřech dceru. Svoboda byla pro nás stará ojetá Skodovka 120 a na dovolenou jsme jeli pod stan do autokempinku. Slabinou bylo WC, ale to jsme neřešili. Užívali jsme si slunce vodu a děti. Dnes se snacha děsí toho, že by měla jet stanovat. V prvních letech se o děti výrazně více starala žena,  já je učil hlavně všechny možné sporty. Od cca jejich 10.let jsem se jim věnoval již naplno, protože tvrdou prací se stali velmi úspěšnými sportovci. Chtěl jsem je naučit být cílevědomými, ne naivními, že sen-ideál sám spadne z nebe. Že jsem musel tvrdě makat, abych uživil rodinu, mi nevadilo, děti potřebovaly mít vzor, ne pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi...jen odbočím, píšu v místnosti plné vítězných Pohárů a hromady medailí...Na dům jsme nenašetřili, Sport stál obrovské peníze a stejně jsme byli pořád někde na cestách.
Nemyslím,  že jsme byli otroky konzumní spolecnosti, naše pracovní aktivity nám to neumožnily.
Život je o hodně odříkání,  je dlouhý pestrý,  krásný i těžký. Mladí potřebují zodolnit, aby obstáli v daleko těžších zkouškách života, jako nedávno,  když jsem byl za imobilní matkou v LDN a ona mne požádala :" utři mi zadek"...sama tam nedosáhla.  Orosilo se mi čelo a udělal jsem to...

16 Lulu Lulu | 16. listopadu 2018 v 16:54 | Reagovat

[13]: Och....nádherne napísané :-)

17 Jantulka Jantulka | 16. listopadu 2018 v 19:54 | Reagovat

[14]: Ďakujem za kompliment :-)
A ešte sa snažíme vyvarovať chybám, ktoré robili a robia naši rodičia. Moji rodičia a aj svokrovci sú ukážkové príklady toho, ako vzťahy a manželstvá nemajú fungovať. Tým pádom,nemôže fungovať rodina, zlyhá rodičovstvo a aj výchova.

18 Jantulka Jantulka | 17. listopadu 2018 v 10:24 | Reagovat

[15]: Neviem, nie som vševediaca, ale hlava aj srdce mi hovoria, že s rozumnou komunikáciou a láskou v živote ďalej zájdeš. Istá disciplína samozrejme musí byť, ale tvrdá disciplína a odriekanie môže byť tak pre vojakov. A vojak, keď je vojak, asi nebude dvakrát šťastný.

19 Michaela Michaela | 19. listopadu 2018 v 11:43 | Reagovat

[15]: naopak, zivot vubec neni o odrikani.. odrikani prinasi frustraci a ta zase negativitu. Myslim ze odpovedet na otazku o cem je zivot Se vlastne ani objektivne neda. Pro mne je ta odpoved “byt stastny”. Pokud vase deti dela stastnymi sport, a vas take, pak je vsechno v poradku. :-)

20 Denda Denda | 19. listopadu 2018 v 14:33 | Reagovat

Ahoj Aluško, měla bych otázku, může se nás Matrix snažit zbavit ochranných symbolů, které vědomně používáme ? Víš, jde mi o to, v tvých článcích o symbolice mi bylo velice sympatické sluníčko a tak jsem ho začala používat i jako symbol, ať už na webu,či jako přívěsek na krku. Před pár měsíci jsem si koupila a intuitivně vybrala jeden přívěsek sluníčka na krk, nosila jsem ho několik měsíců a věřím,že právě on mě odvrátil od zdrav. postižení při autonehodě ( byla jsem spolujezdec ) a vyvázla jsem přímo štěstím bez jediného škrábnutí. Poté jsem sluníčko ještě chvíli nosila, ale protože bylo z laciného kovu, brzy zrezlo a tak jsem ho vyměnila za přívěsek se sluníčkem z oceli, přívěsek jsem začala také nosit na krku....ale již 2x se mi naprosto záhadným způsobem ten přívěsek z krku zmizel, přičemž řetízek na krku zůstal...poté jsem ale vždy s větší či měnší námahou přívěsek našla, nyní se mi ztratil potřetí z krku....pro mě opět naprosto záhadným způsobem, nic jsem necítila...řetízek na krku, podotýkám,že mám..zmizel opět jen ten sluníčkový přívěsek...Myslíš, že to může bejt nějakej způsob, jak se Matrix snaží nás ochranných symbolů zbavit ? Popřípadě, co s tím ? Při třetím zvláštním zmizení pouze přívěsku z krku, jsem ten přívěsek již nenašla...budu ti moc vděčná za odpověď.

21 Milča Milča | E-mail | 22. listopadu 2018 v 11:35 | Reagovat

Otázka pro dotazník:

Zdravím Alue,
mě by upřímně zajímalo, jak je to například s duší pejska (nebo jakéhokoliv zvířete), který je nemocný a dostane injekci, aby se "netrápil".

To je považováno jako sebrání života? Je lepší nechat ho dožít, ale v bolestech?

Děkuji, Milča

22 Andy Andy | 7. prosince 2018 v 22:27 | Reagovat

Na posledním obrázku je kolem té ženské drak ... z těch kamenů vytvarovaný do půl mesíce, vidíš to?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama