Anton LaVey, zakladatel Satanovy církve, jednou řekl: "Jsem rád, že křesťanští rodiče nechávají své děti uctívat ďábla aspoň jeden večer v roce. Ať žije Halloween!"
O Halloweenu se můžeme přetrhnout, abychom oslavovali ďábla. V tom svátku nevidíme žádné nebezpečí, protože nám připadá neškodný. Malujeme si obličeje, oblékáme si "neškodné" kostýmy, zdobíme si vchodové dveře - dokonce i kostely mají na Halloween typickou výzdobu s dýněmi. Takovým jednáním dáváme ďáblovi svolení a říkáme mu: "To je můj kostel. Můžeš ho mít."
Myslíme si, že když neprovádíme žádné démonické rituály a lidské oběti, jsme v bezpečí, ale věděli jste, že jakmile se převléknete, ať už do kostýmu, nebo si jen namalujete obličej, patříte nepříteli? Tímto skutkem mu předáváte svá zákonná práva a činíte rozhodnutí slavit ďáblův svátek. Uzavíráte pakt s nepřítelem a obětujete duchovně své děti - tím, že je převléknete a změníte jim totožnost.
Ztráta identity
V duchu se vracím k noci 31. října 1987, kdy jsem měl tu nejďábelštější svatbu na planetě. Se snoubenkou jsme se rozhodli vzít na Halloween, při démonickém rituálu, který trval celou noc, a svatební zvony musely být slyšet až tam dole u pekelných bran.
Pro nás uctívače ďábla byl Halloween velmi speciální a těšili jsme se, až ho budeme slavit, protože jsme znali důsledky a temné síly, které té noci mají pré. Ta noc je velmi odlišná od jiných nocí světa čarodějnictví. K čemu bych to přirovnal? Je to, jako bych se dnes věřících ptal, jak důležitý je pro ně Velký pátek nebo Velikonoční neděle. Halloween má pro ty, kdo jsou na temné straně, velkou váhu a důležitost.
Halloween /ˌhæləʊˈiːn/ je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a "koledují" o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj.
Název vznikl zkrácením anglického "All Hallows' Eve", tedy "Předvečer Všech svatých".
Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. (zdroj)
Vzpomínám si na ty dny před Halloweenem. My uctívači ďábla jsme měli své instrukce ze světa démonů ohledně všeho, co se mělo udělat, a věděli jsme, že to bude dlouhá noc. Prospal jsem vždycky celý den, abych byl odpočatý a připravený na půlnoc, abychom na tento svět mohli vypustit samo peklo a udržovat to v chodu do časných ranních hodin.
V některých kostelech se nepoužívá slovo Halloween a říká se tomu "sklizeň" ("harvest").
Členové kongregace se oblékají do kostýmů, rozdávají sladkosti a hrají lovení jablek. Mé srdce z toho smutní. Když se od tohoto "svátku" odvrátíme, o nic nepřijdeme, takže na něj zapomeňme.
Když už se někdo snaží využít světské svátky k evangelickým účelům, k získávání duší, tak takhle bych to jako pastor udělal já: uspořádal bych večer s biblickými filmy a nealko nápoji pro děti i dospělé a pozval nespasené přátele a členy rodiny. Záměrem té akce by bylo odhalit původ a nebezpečí Halloweenu a pak z ní udělat skvělý filmový večer s trochou následného poučení o Božím slově, Jeho lásce a završené práci kříže. Nakonec by přišla výzva k věřícím, aby projevili své rozhodnutí obětovat svůj život Kristu a já bych z toho udělal večer, který si všichni budou pamatovat.
Jediná "sklizeň", kterou bychom měli slavit, je sklizeň duší.
Mnozí, kdo slaví Halloween, pokračují ještě 1. listopadu, neboli o tzv. Památce zesnulých či dni Všech svatých, ale ani na něm není nic svatého - je démonický.
Překvapuje mě, jak svět tento svátek nadšeně přijímá, protože název "Všech svatých" je klamný. Evokuje v našich myslích něco svatého, ale nic nevinného na něm není.
Tento svátek se slaví po celé Jižní a Střední Americe a ve vzdálených částech světa; dokonce i ve Spojených státech. Ve španělsko-jazyčných zemích se 1. listopad nazývá Día de Muertos ("Den mrtvých") a oslavuje se smrt: rituály, oslavami a dokonce obřadnými návštěvami hřbitovů. Zkuste se podívat na YouTube a uvidíte, o čem tenhle svátek je. Není na něm nic svatého a nemá nic společného se svatými.
Jak se můžeme my šiřitelé dobrých zpráv o Ježíši postavit této temnotě?
Když v bibli nazývá Pán věřící "svatými", znamená ten výraz, že jsme byli posvěceni krví Ježíšovou a završenou prací kříže. Jsme vyčleněni, abychom zde odvedli dobrou práci a oslavovali Boha.
Jako pastor bych využil svátek Všech svatých, abych obrátil situaci proti ďáblovi a oslavil mé spasení a spasení mé rodiny a mých blízkých. Využil bych jej jako evangelickou příležitost, díky níž bych do mého kostela mohl přivést nespasené lidi, aby slyšeli svědectví o Boží dobrotě a o tom, jak může Ježíš transformovat i jejich život. Ten den by ďábel Ježíšovým jménem inkasoval monokl, protože by bylo spaseno mnoho duší.
o autorovi
John Ramirez je mezinárodně známý evangelista, autor a vyhledávaný řečník, který již více než 16 let učí věřící po celé zeměkouli, jak porazit Nepřítele. O svůj silný osobní příběh vysoce postaveného satanistického kněze, který byl zázračně spasen, se podělil mimo jiné na televizních kanálech TBN a Daystar v pořadech It's Supernatural!, The 700 Club a dalších.
originální zdroj: https://www.charismanews.com/opinion/67594-former-satan-worshipper-i-m-shocked-christians-celebrate-halloween
Pozn. Alue: Ramirez akorát nepochopil, že přechodem od jedné církve ke druhé sice změnil název, ale nezměnil svého pána. I tak je jeho článek z pohledu bývalého satanisty velmi výstižný.
Ivan | 
Může mi to být jedno, ale to mají některé manželky teda docela smůlu, pokud je to pravda.
Neměl jsem zatím čas prostudovat více dostupných zdrojů, nahlédl jsem jen na původní článek. Nicméně k poznámce Alue na konci za článkem: Článek nezmiňuje přechud k jiné církvi. Naopak zmiňuje Ramirezův návrat ke Kristu a význam Ježíšovy pomoci na cestě k bohu nebo chceme-li transformaci k pozitivním silám vesmíru.
Napadá mě to říci ještě jinými slovy: Cesta se stádem nějaké církve není přímá. Na to přišla řada lidí a stali se Křesťany na volné noze. Přesto znám dost slušných a čistých lidí i přesto, že se k nějaké církvi hlásí. A znám i takové, kteří církev oplivávají a chovají se darebácky. Takže jestliže se John obrátil (možná k jiné církvi -- to se tam nepíše), nemusí to být obrat o přesných 180 st., jistě však (skoro) správným směrem, k němuž se může dopracovat.
Hezký den